Doba poznamenaná koronavirem přinesla své oběti, ale nastolila i mnoho příležitostí firmám, umetla cestu k překonání sebe sama. Pro většinu z nás to bude dost velkou zkušeností. Odvážní se z takové situace nebudou bát profitovat, pokud se ukáže, že jejich výrobky a služby padnou do otevřené náruče celospolečenské poptávce. Třeba po nanotechnologiích a produktech z nich. Třeba po cenných radách na téma, jak zvýšit imunitu člověka. Třeba po efektivnějším studiu. Třeba po využití mobilních aplikací, které nám významně ušetří čas. Během března až června jsme se naučili ptát se na řadu souvislostí, dávat si do spojitosti otázky a odpovědi. Zajímáme se o to, jakým směrem půjde česká ekonomika, co nás čeká. Nastínil to ve svých odpovědích i renomovaný odborník Ing. Vladimír Pikora, hlavní ekonom společnosti Next Finance s.r.o.:
Nač jste pomyslel v okamžiku, když Světová zdravotnická organizace vyhlásila koronavirovou pandemii? Dostal jste strach tak jako většina lidí, nebo jste zachoval chladnou hlavu a začal sbírat informace?
Možná jsem situaci nepochopil, možná jsem měl málo informací, nebo jsem jich naopak měl právě dost, že jsem věděl, že nepatřím do rizikové skupiny, a proto jsem se nebál. Markéta Šichtařová rychle propočítala pravděpodobnosti nákazy a úmrtí, a ta rizika nebyla tak vysoká, jak strašila média. Během času se ukázalo, že to spočítala naprosto přesně. Myslím, že největším problémem lidstva podle mě bylo, že mnozí lékaři a novináři neumí statistiku a přeháněli.
Od března se změnil společenský pohyb, mnoho firem přerušilo práci, ekonomika se začala houpat a odborníci se snažili situaci správně popsat. Jak jste první dny zmatků, paniky, opatření vnímal očima ekonoma?
Pro ekonoma bylo největším problémem to, že nebylo dost dat, všichni chtěli exaktní odpovědi. Nikdo přitom ani netušil, kolik procent podniků vyrábí a kolik stojí. Všichni se pomocí různých indicií typu spotřeba elektřiny snažili odhadnout, jak se ekonomika vyvíjí. Bylo to extrémně zajímavé. Když politici ekonomiku vypnuli, řada lidí byla bezradná a jen sledovala smršť tiskových konferencí. Já se zájmem studoval společnost, jak část propadla beznaději, část viděla před sebou vůdce, kterého budou slepě následovat, i kdyby řekl cokoli – a část byla z principu proti všem zákazům a omezením. Nejvtipnější byl onen herec, který tvrdil, že mu schválně zavřeli divadlo, aby ho umlčeli. Najednou bylo vidět, jak jsou mnozí iracionální.
České hospodářství je velmi závislé na exportu a zakázkách pro automobilový průmysl. Bude tomu tak i příští desetiletí, anebo se trend začne měnit vlivem současné zkušenosti?
I bez korony by se to změnilo. Ekonomika se permanentně mění a představa, že budeme skladem a montovnou navždy, je naivní. Ekonomika bude stále méně a méně závislá na průmyslu. Služby půjdou nahoru. Korona tento proces jen urychlí. Automobilky si projdou proměnou jako ještě nikdy. Opět ale platí, že by jí prošly i bez korony, protože budou vyrábět elektrovozy a budou se tvářit, že ty jsou již ekologické. Díky koroně se vlády předluží a tento přechod urychlí. Bez korony by nikdo neměl odvahu do toho tolik investovat. Teď se to v rámci rekordního dluhu ztratí.
Polemiky nad tím, že by jednotlivé ekonomiky měly méně věřit spáse globalizace, jsou velmi ostré, objevily se jasné názory na to, aby Evropa méně spoléhala na Čínu v produkci léků a zdravotnických potřeb. Sdílíte toto stanovisko? A je to vůbec možné zase změnit? Vrátit zpět část výroby?
Určitě uvidíme deglobalizační tlaky částečně hnané nacionalizmem či populizmem některých vlád, a částečně i strachem z hegemonie Číny. Mnohdy vlastně nepůjde o to, aby se nevyrábělo v zahraničí, ale aby se nevyrábělo v Číně. Mnoho korporací proto už před koronou přesouvalo výrobu z Číny do Vietnamu nebo Thajska. Kompletní opuštění konceptu globální ekonomiky by bylo ale moc drahé. Nevěřím na to, že by korporace obětovaly své zisky. Nejde jen o cenu práce u nás a v Asii, ale i o to, že u nás je třeba dodržovat nějaké ekologické standardy. Z čistě ekonomického hlediska je opuštění trendu globalizace neefektivní. Globalizace umožní, že se každý specializuje na to, co jde nejlépe, čímž ve svém výsledku všichni maximalizujeme svůj užitek.
Také debaty o větší soběstačnosti v zemědělství a potravinářském průmyslu zahýbaly českou veřejností. Dosáhnout naprosté soběstačnosti je asi iluze, ale přesto – vyplatilo by se nám vytvořit lepší podmínky k rozvoji podnikání ve zmíněných odvětvích?
Vždycky se nám vyplatí mít lepší podmínky k podnikání, a to ve všech oblastech ekonomiky. Povinná soběstačnost, ať v době války, nebo v době míru, je neekonomická. Brzdí ekonomiku. V některých oblastech prostě nemůžeme konkurovat, protože nemáme vhodné přírodní podmínky, je lepší se specializovat na něco, kde je máme..
Svět leží člověku u nohou na jedno kliknutí. Spoléháme na digitalizaci, převratné technologie, začínáme uctívat vědu, výzkum a vývoj. Je šance, aby se jistý potenciál, který jsme vzhledem k novým koronavirovým okolnostem v lidech objevili, zúročil tak, že by české ekonomice přinesl v budoucnu i dost peněz?
Není pochyb o tom, že nás technologicky koronavirus posunul. Mnoho firem stále jen mluvilo o Průmyslové revoluci 4.0, ale nemělo odvahu do toho praštit. Najednou ze dne na den opustily kanceláře a papír, vše šlo jen z domova a digitálně. Ukazuje se, že to mnoha firmám vyhovuje a že to přineslo úspory. Řada firem se do kanceláří už nikdy nevrátí. To samé platí o školách. Ty jsou najednou o level jinde. Najednou je vše digitální.
Předpovědi na život v dalších měsících jsou dost pochmurné. Je to opodstatněné? Klesne opravdu náš komfort? Bude nezaměstnanost znatelná a přestanou
občané a firmy utrácet? A nebojíme se toho zbytečně příliš?
Během druhého kvartálu si ekonomika sáhla na dno. Pokud nepřijde druhá vlna karantény, bude už jen lépe. Schválně říkám druhá vlna karantény, a ne pandemie. Já se totiž domnívám, že kdyby přišla další vlna pandemie a nepřišla karanténa, nebudou dopady na ekonomiku už takové. Jinými slovy, od třetího kvartálu by mělo být už lépe. Nicméně návrat ekonomiky tam, kde byla koncem roku 2019, bude trvat řadu let. Vlády a centrální banky se snaží zabránit bankrotům, pomáhají. Bohužel výsledkem bude, že v boji s koronou jen předluží ekonomiky, takže jedno zlo vyženou jiným.
Proč jsou odhady k vývoji domácí ekonomiky tak chmurné? Je to opravdu opodstatněné? A nebylo by výhodnější dodat národu trochu optimizmu, povzbuzení a motivace? Nebo je to naivní úvaha?
Myslíte, že by měl nějaký politik, centrální bankéř předstoupit před národ a začít lidem lhát, že ekonomika nepoklesne a bude růst? Myslíte, že by takovému člověku někdo věřil, když teď většina lidí ležela několik týdnů na kavalci a nic nevyráběla? Blíží se volby. Určitě brzo někdo vystoupí, že až bude on zvolen, bude zase dobře. Ale to už bude možná zapomenuto, že byly doby, kdy jsme ke vstupu do obchodu nepotřebovali jen peníze, ale i roušku. Snad všichni chápou, že s rouškou se nakupuje v průměru méně než bez ní.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi