Jak nastartovat firmu nebo jí dodat trochu energie a dynamiky? Nad tím si láme hlavu čas od času asi každý, kdo vstoupil do businessu. Někomu se podaří raketový start, ale posléze to není až tak růžové, jiný jde pomalu a opatrně, daří se mu, ale ani to nemusí být optimální. Co a kdy udělat? Na to se snaží autorům těchto otázek odpovědět Jan Theodor Kozumplík, podnikatel, který se snaží vnést do nitra firem a projektů vlastní pohled nezaujatého hráče. Jak zdůraznil, základem je důvěra:
Věnujete se rozvoji firem, pomáháte je nastartovat k úspěchu. Proč jste se vydal zrovna touto cestou?
Na začátku mé profesní kariéry v roce 2002 jsem dostal příležitost od amerického huntera, který mi dal šanci nastartovat kariéru v USA, v oblasti head huntingu (přímého oslovení trhu). Do té doby jsem v Česku poznal jen klasické poradenství, které bylo velmi konzervativní (doporučení vhodných řešení). U všech projektů, s nimiž jsem se setkal, mi ale chyběla originalita, osobní přístup, a hlavně tam nebyl žádný vztah k businessu se zadavatelem. Dlouho jsem pak hledal cestu ke klientům tak, abych se jim mohl dostatečně přiblížit, abychom dokázali zúročit spojení získané důvěry a jejich vztahu s businessem, která je při mé práci to nejdůležitější. Jakmile si lidé věří, mají pak vřelejší vztah ke své práci, a o to více a radostněji se pak společně vytvářejí hodnoty celé společnosti, která stanovila příslušné zadání. A úspěch je jen relativní pojem. Tuto cestu jsem si zvolil, jako svou vlastní, jelikož americká společnost mi tehdy dala důvěru 
hned od počátku, od našeho prvního setkání. Jak se ukázalo, vyplatilo se to oběma stranám – jí i mně. Na důvěře stavím od té doby stále, dávám ji svým klientům a projektům, které řeším.
Co je nejdůležitější na procesu formování dané společnosti, ať už je to malý rodinný podnik, nebo velká fabrika, aby růst, prestiž či povědomí o výrobcích a službách přišly včas?
To je velmi dobrá otázka. Za mě je to právě důvěra a samotná osobitost, cíl zadavatele, pro kterého pracuju. Já většinou pracuju pro podnikatele, ale firmu vnímám hlavně jako člověka, majitele, manažerský tým, pracuji tedy pro lidi, ne pro nějakou škatulku v segmentu business. Jakmile vám člověk, zpravidla to je právě majitel, dá důvěru, a vy mu začnete rozumět, víte jak a proč se chová, víte, co se očekává, je to více než poloviční cesta k samotnému úspěchu všech zúčastněných. Poté nezáleží ani na velikosti firmy, ani na prestiži značky, ale na společných vizích a cílech.
Je to také o emočním naladění majitele? Dříve se role emocí zatracovala, dnes má skoro zelenou. Jak to vidíte?
Ano, emoční naladění majitele je jedna z nejdůležitějších složek k dosažení společného výsledku. Musíte s ním umět pracovat. Podporovat, nebo naopak oponovat, a tím získávat další informace, čas, které jsou jakýmsi vztahem, tedy důvěrou, mezi vámi a samotným zadavatelem, člověkem. Je to stále o jednom: věřit si navzájem. Ne každý to dokáže.
Business je také o pozitivní energii, veselém pohledu na svět i na problémy, které se podnikání nevyhýbají…
Pozitivní energie je určitě velmi důležitá, pro každou společnost i jednotlivce na celém světě. Pokud zadavatelé nejsou spokojeni sami se sebou, těžko je budete učit vnímat a šířit pozitivní energií kdekoli, nejen v práci. Je to určitá hygiena, vztah k sobě samému, mít se rád a být spokojen sám se sebou. Souvisí to s harmonií života, nalezení sebe sama.
Jaký společný znak jste vypozoroval u osob, kterým to v podnikání skřípe?
A zase jsme u důvěry, tentokráte v sama sebe. Obecně lidem, kterým to skřípe, nevěří si, tak se to promítá i do jejich okolí. Většinou to začíná míněním o sobě a následně o všech a všem okolo sebe.
A umíte takové lidi naladit trochu lépe?
Já osobně se nesnažím lidi ladit, ale spíše je vedu tak, aby nacházeli sami sebe a podporuji je v tom. Dalo by se říct: startuji prvopočátek poznání k tomu být sám sebou a vědět, co s tím chci dále dělat.
Prosazujete kreativitu, neobvyklé postupy, někdy až ztřeštěné nápady, přejete experimentům. Funguje to?
V mém případě jde o mix všech těchto možností, způsobů a postupů. Některé vhledy do člověka, společnosti mohou působit zdánlivě jednoduše, ale já osobně se vždy rád nechám překvapit. Každý z nás je originál.
Nezdá se vám také, že jsou podnikatelé zbytečně příliš vážní?
To kdybych věděl! Sám jsem podnikatel a lidé kolem mě si většinou myslí, že jsem jen vážný. Ano, i podnikatel by měl být sám sebou, v mém případě třebas i vážný. Ale ne vždy a za každých okolností. Opět záleží, na koho natrefíte. Já jsem se ve své kariéře naučil nepredikovat stavy klientů, ale být pro ostatní čitelný a podporou. Ale jestli je zbytečná vážnost vlastnost podnikatelů, no, to opravdu nevím…
Na jaký projekt jste pyšný a na jakém jste nechal osobně kus srdce?
Obecně jsem hrdý na všechny projekty, které jsme s klientem (zadavatelem) vždy dotáhli do zdárného konce. Má práce není moc populární, neustále hodnotíte ostatní a „posouváte“ je dále. A to není vždy procházka růžovým sadem. Osobně je mi dobře ze všech projektů, které hřejí u srdce, a nejen na kontě, když vám přijde odměna za vaši práci. Jde většinou o sociální projekty, které zvedají v člověku pozitivní emoce, hlavně radost a zanechávají příjemný pocit s tím, že se firma o vás zajímá a stará. Jedním z mých posledních sociálních projektů je luka:sh (květinová dílna a obchod květinami) v Praze. Jednotlivci, zájemci, rodiny i firmy zde vytvářejí či spoluvytvářejí kytice, květinové dekorace, které osobně i pracovně zpříjemňují život každého z nás.
otázky připravila Eva Brixi