Josef Kratochvíl
Vymyslet něco nového, detail do mozaiky přesložitého světa, najít způsob, jak zdokonalit to, co je dobré, na ještě lepší, vynalézt způsob, jak to či ono vyrábět levněji, a přitom kvalitněji, dát lidem šanci žít zdravěji, šetřit čas nebo suroviny, s nadsázkou řečeno obrátit ten či onen fyzikální zákon naruby a… To je hodno ocenění a zaslouží si i náležitou péči. Zjednodušeně řečeno: vědět, jak se co dělá, a dovést to
na vrchol možností doby je asi to nejcennější, co lidstvo má. A toto duševní bohatství by si mělo i náležitě chránit. Slouží k tomu řada nástrojů například v kompetenci Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze i neutuchající aktivity jeho pracovníků, odborníků nad jiné. Letos slaví toto pracoviště sto let od svého vzniku. Předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví Mgr. Ing. Josefa Kratochvíla, Ph.D., jsem se zeptala:
K Úřadu průmyslového vlastnictví patří v tomto roce významné jubileum. Co za dobu své existence dal české ekonomice?
Úřad průmyslového vlastnictví, tak, jak jej známe dnes, se konstituoval současně s Českou republikou v roce 1993. Jeho historické kořeny jsou však o dost starší. Jsou spojeny se vznikem samostatného Československa. Představíme-li si ono množství nejrůznějších úkolů, které musel vznikající stát řešit, je jistě hodno pozornosti, že už v listopadu 1918 se první československá vláda zabývala otázkou vytvoření Patentového úřadu. Ten následně vznikal na základě zákona o prozatímních opatřeních k ochraně vynálezů z května 1919. Nešlo však jen o osvícenost tehdejších politiků, zajištění řádné ochrany nehmotného vlastnictví si vyžadovali majitelé starších patentových práv, udělených ještě v Rakousko-Uhersku, a hlavně rychle se rozvíjející průmysl, výzkum a vývoj. Jak se uvádí v historickém úředním zápisu, po činnosti Patentového úřadu „se již ze všech stran naléhavě volá“. Rok 2019 proto považujeme za jubilejní nejen pro fakt, že před sto lety vznikl předchůdce našeho úřadu, ale také a především, že před sto lety se začala psát samostatná historie systému ochrany průmyslových práv v Čechách, na Moravě a také na Slovensku. Ptáte se, co úřad dal naší ekonomice. Podle mne především umožnil seznámit se se světovými technickými novinkami již ve stádiu přihlášek vynálezů a zároveň nabídl patent jako účinný nástroj ochrany oprávněných ekonomických zájmů.
Mluvíme o patentech. Jak to bylo s ochrannými známkami?
Působnost Patentového úřadu byla rozšířena o agendu ochranných známek až v roce 1950. Samotné ochranné známky mají však historii o mnoho delší, sahající do doby Rakousko-Uherska. Pro úpravu poměrů v Československu byl v roce 1919 přijat zákon týkající se zatímních opatření k ochraně známek, který platil až do roku 1952. Zákon v podstatě převzal rakouský systém. Ochranné známky se přihlašovaly u obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu byl příslušný podnik nebo živnost. Celostátní právní ochranu pak získávaly po zápisu do ústředního rejstříku a uveřejnění v Ústředním věstníku ochranných známek. Dnes v České republice platí ochranné známky národní, mezinárodní a ochranné známky Evropské unie, na konci roku 2018 to bylo víc než 1 500 000 známek.
A jaká pozoruhodnost se váže k založení úřadu?
Pozoruhodnost? Nevím. Snad ta, že první československá patentová přihláška byla podána ještě před faktickým vznikem úřadu hned 31. října 1918. Jisté je, že Patentový úřad od samého počátku měl vysoké ambice ohledně kvality udělených patentů, když po vzoru vídeňského nebo berlínského úřadu prováděl takzvaný úplný průzkum přihlášky vynálezu. Musel zvládat převedení patentů z Rakouské monarchie i vysoký počet nových přihlášek, kterých jen v letech 1918 a 1919 bylo podáno přes 5200. Neopomíjel význam mezinárodní spolupráce, když v roce 1919 stál u přístupu Československa do rodiny členů Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a Madridské dohody o mezinárodním zápisu ochranných známek.
V čem je náš „patenťák“ v rámci Evropy svébytný či výjimečný?
Velká svébytnost se u úřadů našeho typu nepředpokládá. Skoro bych řekl, že je tomu právě naopak a že mezinárodní harmonizace ochrany průmyslových práv je to, oč tu běží. Příkladem může být poslední dění v oblasti ochranných známek. Evropská unie přijala směrnici, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, a my, stejně jako ostatní členské státy, jsme museli upravit příslušný zákon. Je vcelku pochopitelné, že pro uživatele tohoto systému ochrany označení zboží nebo služeb je výhodné, pokud jsou pravidla, podle kterých se v jednotlivých státech hraje, shodná nebo velmi podobná. Mimochodem, zmíněná novela zákona o ochranných známkách byla v anketě odborné veřejnosti „Zákon roku“ jednou ze tří nominovaných právních norem, které nejlépe slouží veřejnosti z hlediska kvality právního předpisu a jeho dopadu na podnikatelské prostředí. Tím se dostávám k pojmu výjimečnost. Usilujeme, aby úřad plnil své úkoly kvalitně. Zavedli jsme a zdokonalujeme systém řízení kvality certifikovaný podle norem ISO. V analytické studii pro vládní program Digitální Česko byl úřad v roce 2018 vyhodnocen jako nejvyspělejší, co se stavu řízení zejména v oblasti IT týká. Ve světě snaha o vysokou kvalitu nezvyklá není, u nás v tom ještě určitá výjimečnost je.
Nehmotný majetek se nedá zvážit, změřit, často ani vyčíslit penězi. Mám pocit, že jeho význam stále nedoceňujeme, ať již jednotlivci, firmy, celá společnost. Změní se to někdy?
Budova Úřadu průmyslového vlastnictví
Nehmotný majetek se skutečně nedá vážit a měřit, chápáno fyzikálně. Určitě se dá vyčíslit penězi. Mnohdy je nehmotný majetek cennější a z hlediska podnikání perspektivnější než firemní vybavení hmotné. O to více udivuje, že ne všichni podnikatelé systém ochrany průmyslových práv dostatečně využívají, a to ani tu jeho podstatnou část, která je poskytována zdarma a s vysokým uživatelským komfortem na internetu. Hovořím o patentových informacích nabízejících mnoho možností, jak z nich těžit. I ti, kteří novátorská řešení nevyvíjejí, se mohou prostřednictvím patentových databází seznámit s nejnovějším stavem v jejich oboru, mohou nalézt potenciální možnosti spolupráce nebo odhalit budoucí záměry konkurence. Patentové informace jim ušetří spoustu peněz a času tím, že nebudou znovu vynalézat, co je již známo a v patentových přihláškách a patentech zveřejněno. Současně se vyvarují nemalých finančních a dalších problémů, které si mohou způsobit porušováním chráněných průmyslových práv někoho jiného. Pro malé a střední podniky a veřejné instituce výzkumu a vývoje je optimální cestou jimi vytvořená nová technická řešení přihlásit k patentové ochraně, s výhodou prostřednictvím systému PCT, a komercializovat je především prostřednictvím prodeje licencí. Dobré příklady existují, ale není jich dost, výsledky zdaleka neodpovídají prostředkům, které se do vědy a výzkumu vkládají. Nejsem pesimista, situace se postupně mění k lepšímu, ale na můj vkus by to mohlo jít rychleji.
Jak tomu napomoci? Už výukou ve školách, specializací na vysokých školách, větší osvětou cílenou na odbornou veřejnost, speciálními projekty celonárodního charakteru?
Úřad se dlouhodobě snaží zvyšovat veřejné povědomí o smyslu a možnostech systému ochrany průmyslového vlastnictví. Už v roce 1963 zahájil činnost tehdy Podnikový institut, dnešní oddělení Institut průmyslové právní výchovy. Vedle seminářů a odborných konferencí pořádáme dvouleté specializační studium určené především pro pracovníky z průmyslového výzkumu a vývoje, z technologických center vysokých škol, pro ty, kteří se připravují na povolání patentového zástupce a další zájemce o danou problematiku. Za období existence Institutu studium absolvovalo více než 3500 posluchačů. S výukou souvisí i publikační činnost. Od roku 1990 jsme nabídli více než
120 odborných knih, vydáváme též časopis Průmyslové vlastnictví a řadu informačních brožur a letáků. Na zásadní změnu vnímání systému ochrany průmyslových práv však nestačíme. K tomu je potřeba zavést výuku do škol, a to od základních po vysoké, začít od znalostí orientačních, pokračovat po odborný detail. Nejdál jsou vysoké školy a univerzity, mnohde je již výuka zavedena, někde jako samostatný předmět, jinde je problematika zařazena do vybraného, většinou právního nebo ekonomického, předmětu. Často je součástí programů v technologických a inovačních centrech.
Za vaší působnosti v ÚPV jste pomohl do života řadě novinek a nápadů k popularizaci vnímání duševního vlastnictví. Mohl byste připomenout to zásadní, co se povedlo?
Napadají mě dva dost nesourodé příklady. Předně se podařilo prosadit, a ne zcela snadno, aby se problematika ochrany duševního vlastnictví stala jedním z obsahových pilířů vládního dokumentu Inovační strategie 2019–2030. Velmi to oceňuji. Pokud mi paměť sahá, je Strategie prvním vládním dokumentem stavícím aspekty ochrany duševního vlastnictví na roveň dalším důležitým aktivitám směřujícím k podpoře vědy, výzkumu a inovací s cílem vytvořit z České republiky zemi, která se stane symbolem znalostí a pokročilých technologií a hostitelem nejvýznamnějších světových vědeckých kapacit. Náš strategický pilíř cílí ke zvýšení povědomí o systému ochrany duševního vlastnictví nastavením těsnější spolupráce se všemi stupni vzdělávání, ke zvýšení využívání nástrojů ochrany duševního vlastnictví, zejména patentů s komerčním potenciálem, využívání patentových informací před formulací vědeckých, výzkumných a inovačních záměrů. Ke konkretizaci cílů zpracováváme ucelenou koncepci podpory ochrany duševního vlastnictví.
A druhý příklad: musíme začít u dětí. Přemýšleli jsme, čím dalším, vedle názorných brožur, her a speciální rubriky na internetu, mládež a děti zaujmout. Napadla nás spolupráce s mladými nadšenci provozujícími ÚDIF – Úžasné divadlo fyziky. Opakovaně a s velkým zájmem základních škol se v prostorách úřadu konala zábavná představení plná zajímavých pokusů podněcujících k přemýšlení a rozvíjejících nápaditost. Nebo jsme se účastnili programu Mladý vynálezce pořádaného Asociací rozvoje invencí a duševního vlastnictví. A jak se rodily dětské nápady, hned jsme je porovnávali s informacemi v patentových databázích a vystavovali dětem certifikáty. Ano, nic nového, prostě škola hrou, tak jak si ji představoval už Jan Amos Komenský. Jsem si však jist, že tyto děti už slovo patent nezapomenou, nebudou se ho bát, a v pravý čas začnou systém ochrany průmyslových práv aktivně využívat.
otázky připravila Eva Brixi