Slunce je magické. Milujeme ho, hlavně o dovolené, když se jedeme koupat k moři, když sjíždíme řeku nebo se jen tak poflakujeme na břehu rybníka. Potřebujeme ho, i když se před ním nakonec schováváme pod lípu nebo ořešák. Prostě k létu patří a stejně tak k naší dobré náladě. Když pěkně svítí, tak si odpočineme, máme radost. Možná i proto, ač nevědomky, k vodě rádi jezdíme, a pro mnohé je to stále jediná varianta letních prázdnin. Tělo vystavené slunečnímu laškování protáhneme a zároveň mu dopřejeme účelné lenošení.
Zdánlivý stereotyp, na druhé straně kýžená nutnost, která nám dodá sil a vitality zvládnout vše, o čem jsme ještě včera, když zrovna pršelo, dlouze pochybovali. A tak jestli máte pocit, že se potřebujete dokonale zbavit stresu, ukrýt se do anonymity hotelu, a přesto být jako doma, prospat se na pláži, projet se s ostatními hosty jednou ze čtyřky výletních lodí společnosti Regata Máchovo jezero po Mácháči, dobře se najíst a vyspat, zakotvěte v hotelu Port. Čtyřhvězda jako stálice cestovního ruchu vám vždy nabídne pohostinnou náruč a nevtíravou péči. Patří společnosti Regata Čechy a v oboru domácího cestovního ruchu získala jedinečné postavení.
Návštěvníci jsou tady totiž spokojeni.Jezdí sem celebrity, moderátoři, vtipálkové, novináři, senioři, hlavně však rodiny s dětmi přes léto, a v chladnějších měsících prostory využívají firmy k nejrozmanitějším setkáním. Vlastně je tu stále plno, ale nepřelidněno, prostě tak nějak akorát. V klidu si tu dáte limonádu mezi řečí nebo si přečtete knížku až do konce.
A na lodi? Vždy milá chvíle, kterou stojí za to prožít. Jen tak pozorovat mráčky v zrcadle vodní hladiny a nerozlišovat, co je voda a co je nebe. Mít oči zavřené i otevřené a duši obrácenou do sebe. Myslet na všechno a na nic. Oddávat se vánku, který hladí tvář. Mávat imaginárními pohyby paže všem, na koho v dobrém člověk vzpomene. Projížďka po Máchově jezeře nedá zapomenout na dávné lásky na břehu, tajné rande, hlouposti, které k životu patří, i marnivost okamžiků.
Mělo by smysl si to zopakovat? Na to už nikdo z nás neodpoví. Každá minuta má svou neopakovatelnou časomíru, nedá se napodobit, vrátit, natož násobit. Radujeme se z přítomnosti, z toho všeho, co můžeme uvidět, pokud chceme. A až máme vody dost a svetr večer padá z ramen, vracíme se do čisťounkého pokoje a padáme do bělostných polštářů. Znova otvíráme knížku dne a listujeme, odbíháme od jedné kapitolky k jiné, dychtivě hledáme obsah na přeskáčku, protože chceme znát konec příběhu, aniž si vychutnáme celý děj. Už zase pomyslně spěcháme, protože noc je krátká.
I v srpnu se brzy rozednívá, i když už nepatrně fouká ze strnišť. V pozdním večeru vyhlížíme na balkonku ráno, protože víme, že je moudřejší večera. Do hotelu se nemusí jezdit vždycky s partou rozesmátých přátel. Někdy chce být člověk sám, aby vstřebal vše, co rok přinesl či 
odnesl. I když – sám: v jakém slova smyslu? Možná fyzicky, ale s myšlenkami bohatými na všechny rodinné blízké i přátele, kolegy, známé. Ale občas se nikomu nechce mluvit, odpovídat, bavit ostatní. Občas potřebuje vypít v baru skleničku na zahřátí nebo šálek kávy jen pro její černou chuť. Zamést stopy po starostech ve vířivce nebo poklábosit s náhodným hráčem kuželek.K tomu je hotel Port jako stvořený. Servíruje obezřetně pocit soukromí, pokud je toho třeba. Nabízí rozptýlení, když se po něm poptáte. Půjčíte si kolo a proženete svaly cyklostezkami, které okolí Doks nabízí dostatek. Pokocháte se udržovanými vilami i zahrádkami rodinných domků, nádhernými hortenziemi, jimž se tu daří nevídaně. Máte, co jste chtěli. Odpočinek snů.