Na první pohled tvrdý chlap i pohodář. Na druhý pohled totéž. S výraznou, jednoznačnou image. Ne vždy k zastižení, pravda, protože jsou i jiné priority než být k mání. Ing. Miloslav Čermák, předseda výrobního družstva Sněžka Náchod není jen muž businessu, ale má i jiné hodnoty než život ve firmě. Cestuje, maluje, a pořád je ještě aktivním muzikantem. Přesto, že mu už dávno není osmnáct a vzdor vystřídaly zkušenosti:
Před lety jste si získal popularitu nejen tím, že jste ze Sněžky vybudoval družstvo s úžasnými zakázkami, obratem, exportem a image, ale i tím, že jste se nebál nových věcí, provokovat, říkat pravdu. Co bylo na tom všem nejtěžší?
Říkám pravdu celý život a je pravda, že ji většina populace nechce slyšet. To je známý fakt, protože často lidi slyší z médií něco jiného a bohužel si sami neumí udělat vlastní názor. Jakýkoliv skutek přináší nejenom pozitiva, o kterých se píše, ale i určitá negativa, o kterých se často nepíše nebo píše jen velmi málo. A prezentuje se jen to, co se hodí. To pak znamená, že musíte svůj pohled na věc často obhajovat a vysvětlovat lidem ve svém okolí, a ti to mnohdy ani nechtějí slyšet.
Vzpomínám si na jedno sezení podnikatelů s médii, kdy jsme diskutovali o krizi, bylo to tuším někdy na přelomu roku 2008 a 2009 a byl jsem jediný, který zlepšení předpokládal až za 5 let a který šrotovné považoval jen za jakýsi odklad, který se projeví později v negativním důsledku. Nikdo to taky nechtěl slyšet. A chápu, že v tomto případě média musí být optimistější, aby stávající situaci příliš nezhoršovala, protože jakékoliv pesimistické zprávy zabrzdí spotřebu a zhorší již tak špatnou situaci. Pro mě to však znamenalo postupně zmenšit firmu a také se snažit o hledání dalších možností. Pokud jste donuceni poklesem spotřeby zeštíhlovat a zmenšovat, z pohledu ekonomiky je třeba to udělat rychle, ale z pohledu sociálních dopadů je výhodnější rozložit to na víc etap a udělat to pomaleji. A protože jsem nechtěl ztrácet čas, začalo se se zeštíhlováním a zmenšováním už v roce 2010. A velikost podniku se přizpůsobuje výrobě v podstatě dodnes. V současné době jsme pár lidí do výroby znovu přijali, i když nás ještě krušné časy čekají. V současné době máme vyšší náklady, a tudíž generujeme nižší hospodářský výsledek z důvodů zásahu ČNB do kurzu koruny v listopadu loňského roku.
To tedy znamená…
Že jsme zase u té pravdy. A pravda je, že všichni větší exportéři mají kurz zajištěn na několik měsíců dopředu. Také Sněžka v současnosti prodává své produkty v zajištěném kurzu 25,90 Kč za euro, ale na vstupech platí 27,40 Kč za euro, což se samozřejmě objeví v nižším zisku, a potom tedy v nižší dani pro stát. Pokud to pomůže firmám, tak až někdy v druhém pololetí a spíše až v roce 2015. A argument o zvýšení konkurenceschopnosti je třeba brát také s rezervou. Naši odběratelé okamžitě chtějí snížit ceny našich výrobků, a tím se naše konkurence zlepší, to je pravda. Ale je to jen takový švindl. Konkurenceschopnost je třeba zlepšovat produktivitou práce, a ne kurzem koruny!
Jaká je tedy pravda o intervenci? Žití na dluh typické pro levicové spektrum populace předpokládá, a hlavně potřebuje jistou spíše větší inflaci, aby se dluh v hodnotě spíše zmenšoval. Jestliže nám hrozila deflace, tj. zhodnocení koruny místo znehodnocení, je třeba ji znehodnotit centrálním zásahem. To jest zdražit dovozové komodity. Tím se však ekonomika nerozběhne. Z dlouhodobého hlediska je to špatně stejně jako lití peněz do systému tím, že se potiskne papír. Já jsem orientován doprava a pro mě jediný správný rozpočet je rozpočet vyrovnaný, a pokud si vypůjčit, tak na konkrétní investici, a ne na sociální dávky. Obsluha dluhu stojí každý rok více a více, za pár roků na to nebude stačit 100 miliard, které by se mohly použít daleko lépe.
Řada lidí poté, co jste začal nosit dlouhé vlasy svázané do culíku, kroutila pobouřeně hlavou a myslela si něco o bláznovi, méně si však již uvědomovala, že za zdánlivou extravagancí je něco úplně jiného než snaha odlišit se. A také díky vám a vašemu týmu má hodně pracovníků jistotu mzdy a klidné spaní…
Dlouhé vlasy jsem začal nosit někdy v roce 1963, kdy se objevili Beatles a my jsme začali hrát big beat – k té muzice dlouhé vlasy patřily. V té době jsem chodil na střední školu a oblíbeným heslem tehdejších kantorů bylo „dlouhé vlasy – krátký rozum“ a mnohdy se nám, „máničkám“, snažili dokázat, že je to pravda, a to znamenalo být mnohem lépe připraven na zkoušení než ostatní žactvo. Tenkrát jsme trpěli, ale pro život jsem si ze školy odnesl trochu více než průměrný student. Tehdy ty vlasy byly jako snaha odlišit se a trochu i na truc okolí. Soudruzi to chápali jako propagaci západu. Dnes už nepotřebuji dělat něco na truc, ale mnoho lidí říká, že je to moje image a ničemu to neškodí, naopak si mě více pamatují, a to je někdy k prospěchu věci. A obchodní partneři v tom nevidí nic na závadu, protože určitě nejsem sám, kdo nosí dlouhé vlasy, i když jinak upravené než dříve.
Kam vlastně vyvážíte a pro jaké firmy dodáváte? Pokud vím, jsou to světové značky, a to je dobrá reference.
Naším hlavním vývozním teritoriem je Německo. Dále pak Slovensko, Slovinsko a Anglie. Ve výrobní produkci automotive jsme v pozici subdodavatele šitých dílů. Ty jsou součástí sedadel do automobilů téměř všech značek, tj. Ford, Opel, Peugeot, Kia, BMW, Mercedes a další. A vyrábíme nejenom malé díly, tj. opěrky hlavy a područky, ale i potahy pro celé sedáky. Vždyť Sněžka má dnes ještě 4 dceřiné společnosti.
A byl jste ve všech těch fabrikách, které vaši produkci využívají?
Ano. Pravidelné návštěvy managementu jsou nutností, kde se řeší reklamace, náběhy nové výroby a všechna operativa související se změnami produktů. Bez pravidelného kontaktu to nejde. Stejně tak musím občas navštívit dceřiné společnosti obzvláště v dnešní nepříliš klidné době, kdy musíte často měnit výrobu a rychle se přizpůsobit trhu.
Ostatně – procestoval jste už kus světa. Vždy za poznáním. Vracíte se domů s chutí, nebo vás to v Čechách v poslední době docela štve? Znám pár lidí ve vašem věku, kteří se samozřejmostí sově vlastní tvrdí, že kdyby jim bylo méně, rozhodně by doma nepodnikali a už dávno by utekli do ciziny…
Cestování je pro mě adrenalinem a neumím si představit, že bych seděl doma. Dává mně to možnost se poučit, doplnit si všeobecné vzdělání přirozenou formou. Když si vzpomenu na doby, kdy jsem potřeboval 13 podpisů, abych dostal výjezdní doložku, na potupné kontroly na hranicích, nechápu, jak někdo může toužit po návratu starých pořádků. To snad musí být ti, kteří mnoho neumí a ani se jim nechce. To že dnes mohu jet, kam chci a kdy chci, je benefit k nezaplacení.
Navštívil jsem už více než 50 zemí – mnohé i vícekrát. Je také pravdou, že ne všechno, co ve světě vidím, je k závidění. O to více si domova vážím. Ale mnohdy mě rozčílí, když se přesvědčím, že určité věci ve světě jdou lépe než u nás, a přitom by bylo jednoduché je aplikovat právě i u nás. Místo toho zavádíme nesmysly, vymění se vláda a všechno je špatně. Místo toho, aby se drahý software dopracoval a opravil, se celý projekt vyhodí a organizuje se nový ještě dražší a o hospodaření ve státních institucích se nedá hovořit.
To si pak říkám, proč nepodnikám někde jinde.
Cestování ale není jediným koníčkem. Zasvěcení vědí, že jste měl svou rockovou kapelu a také to, že krásně malujete. Kde na to berete čas? A energii?
Čas je otázkou organizace. Přiznávám se, že dlouhé nicnedělání, sezení u TV nebo v restauraci není moje hobby. A protože čím jsem starší, tím méně času mám, tak s ním musím dobře hospodařit.
Spím 4–5 hodin denně, někdy i méně, a tak to vypadá, že mám času více než normální smrtelník. Je to jen otázka snahy si věci dobře zorganizovat a pak se dá stihnout ledacos. A muzika nebo malování jsou aktivity velmi dobré pro vyčištění hlavy od podnikatelských starostí.
Je možné vás s kytarou ještě někdy slyšet? A někde vaše obrazy vidět? Třeba v družstvu? Nemáte nějakou malou galerii? A prodáváte také svá díla?
Jednou dvakrát do roka se s hraním objevím i na veřejnosti, protože jsme tu původní kapelu ze šedesátých let oživili, i když už dva z tehdejších hráčů jsou po smrti, a já tam nevystupuji pokaždé, kdy hrají. Řekl bych, že nyní vystupuji jako host. Ono totiž v dnešní době hrát na veřejnosti znamená pár hodin denně cvičit, a hlavně to vystoupení zabezpečit organizačně stojí nejenom čas, ale i peníze. A tak se občas prezentuji i s počítačem, kde mám podehrávky (midi faily) a já to doplňuji zpěvem a kytarou.
A co se týče malování – mé výtvory si rozeberou kamarádi a děti, tedy ti, kterým se to líbí. Mojí ambicí není prodávat, to nepotřebuji. Dělám to proto, že mě to baví.
Muzika, výtvarné umění – jak doplňují manažersko-podnikatelský pohled na svět?
Člověk, který se zabývá uměním, ať už aktivně jako profesionál, nebo jenom příležitostně jako amatér, vnímá svět jinak než průměrný občan, řekl bych více pocitově – srdcem. Všímá si i věcí, které ostatní nevnímají. Třeba jak je krásné slunce, které v lese prozáří nějaký pařez či strom, nebo mraky na obloze. A také při rozhodování v podnikání nemá jen tvrdé ekonomické kritérium, i když to musí být prioritní – koncovkou musí být peníze, ale ne za každou cenu. A tak výsledkem je vždy řešení, které okolí bere vážně a neubližuje nikomu a ničemu.
Říká se, že business je především odvaha. Souhlasíte?
Ano, odvaha je třeba, ale důležité jsou i znalosti a dovednosti. Protože nejen nápad, který je na začátku, a odvaha do toho jít, ale hlavně bussines plán je nutno postavit na reálných základech, které předpokládají dobré znalosti trhu a ekonomiky daného prostředí. Když je špatný, je celý podnikatelský záměr odsouzen k nezdaru – a to pak stojí peníze.
Zpět do Sněžky – hodně známé je vaše zaměření na koženou galanterii – aktovky, kabelky, peněženky. Podle čeho sestavujete jednotlivé kolekce? Řídíte se módními trendy, nebo raději experimentujete?
Galanterie, ta tvoří méně než 5 procent obratu Sněžky a my ji bereme jako doplnění aktivit, protože máme ve firmě stále ještě lidi, kteří to umějí. Je pravdou, že dříve to byl náš hlavní program, ale s tím, jak se po sametu otevřel svět, nám bylo jasné, že se i do Česka navalí zboží z dálného východu a my musíme hledat něco jiného. A protože segmentace trhu se výrazně změnila ve prospěch ceny, a nikoliv kvality, bylo nutno výrobu přesměrovat do jiných aktivit. Ale protože zase těch, kteří preferují kvalitu, přibývá, nechceme sektor galanterie zlikvidovat, i když to profit negeneruje. No a jednotlivé kolekce – trendy musíme sledovat, jinak by to nikdo nekupoval. Občas také vyrábíme malé zakázky pro různé módní návrháře a tam je to mnohdy spíše experiment.Dělá se to však ve velmi malých objemech, samozřejmě kusově a za jinou cenu.
A co z toho byste nabídl našim čtenářům, kteří ctí českou kvalitu a poctivou práci?
Ať si více všímají, kdo výrobek vyrábí, a nejenom u galanterie. S rostoucí oblibou supermarketů, kde lze vidět hlavně to, co se v Německu neprodalo, než to, co je domácí výroby, je to nutné. Tam se hlavně preferuje cena, nikoliv kvalita. Podmínky pro domácí výrobce jsou nastaveny zcela nepřijatelným způsobem (regálovné, slevy, splatnost), kde výrobce je degradován na půjčovatele peněz globálním investorům – tam kvalitu nehledejte!
Získal jste nespočet ocenění a stejně tak celé družstvo. Motivuje vás to k nápadům?
Dnes jsem v jiné pozici než v devadesátých letech, kdy jsem získal první ocenění, to mě nabíjelo k větším aktivitám. Je dobře, když se podnikatelé vzájemně poměřují a ti výborní se ocení a ví se o nich. I když mnohdy je těch dobrých více a musí se vybrat ten nejlepší, což nemusí být vždy objektivní – záleží na tom, co se měří. Dnes říkám – vybírejte tam ty mladé, které to bude nabíjet, já jsem v pozici, kdy musím hledat pokračovatele, protože čas se nedá zastavit a síla i zdraví lepší nebude.
Mojí snahou dnes je, aby ten vozík s mojí tělesnou schránkou nejel z toho pomyslného kopečka moc rychle, což stojí více času, který tomu musím věnovat, a o to méně ho mám na to ostatní. A hlavně chci, aby Sněžka dále pokračovala jako dobrá a zdravá firma i v době, kdy já už ve vedení nebudu. Proto je třeba už dnes hledat toho, kdo bude firmu řídit v budoucnosti k jejímu prospěchu.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi
INZERCE
