V dnešní digitální době se rychle mění svět okolo nás. I ty nejobyčejnější věci, k nimž patří také oblečení, dostávají díky IT technologiím nové vlastnosti a širší a mnohdy překvapivé použití. Mohou získat inteligenci a komunikovat s námi, zvyšovat lidské možnosti, chránit zdraví… Proto vznikla společnost Applycon, která spojuje svět elektroniky a textilních materiálů. Nejen za vynikající nápady a výsledky získal letos ředitel Ing. Milan Baxa ocenění v prestižní soutěži MANAŽRER ROKU 2016 v kategorii Vývoj a výroba smart technologií:
Úspěch v takovém klání manažerských špiček asi nebyl náhodný…
Chápu toto ocenění jako výraz uznání poctivé práce, kterou se snažím už poměrně dlouhou dobu dělat a se kterou se chceme s naším týmem společně prosadit na těch nejnáročnějších trzích. Tuto soutěž jsem samozřejmě již dříve sledoval, nicméně nikdy mě nenapadlo, že bych se právě já mohl stát finalistou. Vlastní nominace ze strany Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu mě trochu překvapila a zároveň velmi potěšila. Musím také říci, že na mě velmi zapůsobila návštěva dvou představitelů České manažerské asociace, kteří schvalovali moji nominaci. Přijeli později odpoledne, myslím, že jsem byl poslední potenciální finalista, kterého navštívili, zeptali se, kolik mám času (v minutách), a já jsem na to odvětil: Kolik bude potřeba, že nejsem ničím limitován. Vrátil jsem se právě z delšího jednání na Západočeské univerzitě v Plzni a oba manažeři na mě chvilku čekali… Z toho úvodního dialogu jsem byl trochu zaskočený, nicméně začali jsme si povídat o oboru, který se snažíme dělat, a asi po skoro dvou hodinách velice příjemné konverzace mi Ing. Jan Preclík sdělil: „Vy jste jako z jiného světa! Přeji vám, abyste vydržel a dělal to, co děláte s tak obrovským úsilím a nadšením i nadále.“ Našel u nás něco zcela jiného, než asi čekal, v tom kladném slova smyslu… Myslím, že jsme strávili příjemné odpoledne.
Takže ještě jednou bych chtěl říci, že si tohoto ocenění velmi vážím, přijímám ho s velkou pokorou a zároveň závazkem do budoucna. Jsem přesvědčený o tom, že když člověk najde smysl ve své práci, dokáže sestavit tým kvalitních, kreativních a pracovitých lidí, má šanci se prosadit kdekoliv ve světě. Někdy je to o štěstí, někdy o náhodě, někdy o nápadu, ale vždycky o tvrdé a poctivé práci, tu za vás nikdo neudělá.
Vaším oborem jsou především chytré obleky. V čem spočívá jejich inteligence a kde nacházejí uplatnění?
Do oboru nositelných technologií jsme se vrhli již v roce 2005, když jsme založili Applycon, resp. ještě asi rok před tím, kdy jsem se já osobně setkal poprvé s těmito technologiemi integrovanými do oděvů. Musím po pravdě přiznat, že mne tenkrát toto téma, které bylo vlastně zcela nové a pro mě zajímavé, nesmírně nadchlo a upoutalo. Byla to v té době pro mě taková nová výzva. Opustil jsem relativně pohodlný, ale bohužel ne příliš „naplněný“ profesní život ve firmě, kterou jsem v podstatě od nuly postavil na nohy, ale v „dospívání“ této firmy jsme se se zahraničními společníky nedohodli na jejím dalším směrování…
Dnes je to už neskutečných 13 let, kdy jsme dělali na vývoji prvních oděvů a posléze se podíleli na jejich industrializaci a výrobě prvních sérií oděvů pro sportovní a volnočasové využití. Ten výrobek měl velký úspěch a široká veřejnost ve světě tyto technologie přijala.
A o čem to celé je? Vymýšlíme v podstatě technologie, spojujeme svět elektroniky se světem textilií a snažíme se oděvům či novým materiálům dávat novou funkcionalitu, zvyšovat tak jejich užitnou hodnotu a přispívat k většímu komfortu při jejich nošení či používání. Možná trochu obecná fráze, ale nyní konkrétněji. Kombinujeme různé technologie v oděvech, systémy vyhřívání, světelné systémy, senzorové systémy a komunikační prvky, které tak svému uživateli odkrývají zcela nové vlastnosti. Celý tento obor prošel vývojem od především sportovních a volnočasových oděvů přes vyloženě módní typy oblečení až k profesním oděvům, kde se právě snažíme v poslední době co nejvíce angažovat. Osobně si myslím, že profesní oblečení, ve kterém člověk tráví poměrně dost času, může svými novými funkcemi a komfortem lidem zpříjemnit pracovní nasazení a v těch nejnáročnějších a rizikových situacích může ochránit i jejich život. Nyní již mluvím o oblečení, které sleduje vaše vitální parametry, upozorňuje na jejich hraniční stavy, a dále rovněž sleduje okolí, ve kterém se člověk pohybuje. V případě nebezpečí předá inteligentní systém informaci o nebezpečné nebo rizikové situaci. Právě tímto směrem se v současné době ubírají naše další kroky ve vývoji a v pozdější nabídce finálním výrobcům.
Můžete vysvětlit, co se skrývá za názvy SmartTex, Advantex a Subatex? A čím zaujal média „vynález z Plzně“?
To je docela zajímavá otázka, i když odpověď na ni není úplně jednoduchá. K té první části: všechna tři slova končí na TEX, takže je to asi to, co nás spojuje s textiliemi jako takovými.
SmartTex je platforma především německých textilních firem, výzkumných institucí a univerzit se sídlem ve Výmaru, do které naše firma byla přizvána a aktivně se tím účastní všeho, co se děje kolem nových trendů, vývoje a materiálů v oblasti inteligentních textilií a nositelných řešení. Asi před třemi roky jsme se stali prvním zahraničním subjektem, který byl do této společnosti zapojen a který se snaží silně podporovat spolupráci mezi českými a německými partnery. V září například připravujme společné dvoudenní jednání v Plzeňském kraji.
Advantex je mezinárodní výzkumný projekt spolupráce mezi českými a francouzskými subjekty, firmami a vývojovými organizacemi, kterého se naše firma účastní. Tento projekt je financován ze strany agentury Euripides/Eureka ve Francii. Výsledkem projektu budou nové generace senzorových technologií aplikovatelné na různé typy profesních oděvů.
Subatex je český výzkumný projekt, podpořený výzvou Technologické agentury ČR. V tomto projektu došlo ke spojení špičkových výzkumných a vývojových pracovišť v České republice, výsledkem bude nový typ „energy harvesting“ systému, kombinace flexibilních akumulátorů, superkapacitorů a solárních článků schopných integrace do oděvů a schopných pracovat dlouhou dobu bez dodávání „klasické“ energie. Takže hodně moderní technologické řešení. Pozice naší firmy je podílet se na vývoji takových systémů a připravit jejich industrializaci.
A nyní k druhé části otázky a „vynálezu z Plzně“. To, co zaujalo média a čím se i naše firma, pracující v konsorciu českých firem a Západočeské univerzity v Plzni velmi zviditelnila, má svůj původ v mezinárodním předkomerčním evropském tendru „Smart@Fire“, které naše konsorcium vyhrálo. České konsorcium složené z FEL ZČU Plzeň, firem Elitronic, Vochoc, Holík International a naší společnosti a spolupracující ještě s jedním italským partnerem, navrhlo dle zadání novou generaci obleků pro hasiče, kombinující už existující a některé nově vyvinuté technologie vhodné pro ochranu svých nositelů a monitorující jejich okolí. Šlo o velmi prestižní zahraniční soutěž, která byla pro úspěšné uchazeče jen z části dotována veřejnými prostředky. Konsorcium pod mým vedením porazilo svým řešením a finálními testy ve Francii veškerou konkurenci, a stalo se tak vítězem tohoto tendru. Více o této soutěži na stránkách www.smart@fire.eu nebo nově také v článku časopisu Health & Safety.
Naše konsorcium představilo technické řešení, které zatím, dle veřejných informací, nemá ve světě obdoby, a tím získalo velký technologický náskok před potenciální konkurencí. Další kroky povedou k jeho komercionalizaci.
Obleky pro hasiče, vytápěné boty, vyhřívané sedáky… Kde ještě dříve nebo později najdeme nositelnou elektroniku?
Myslím, že právě tento obor a jeho možné finální aplikace a výrobky budou vidět ve světě stále více. Dle různých studií se odvětví nositelných technologií a chytrých textilií bude v následujících letech velmi významně rozvíjet. Bylo by určitě dobré, kdyby tento rozvoj zastihl připravené i české výrobce a po určité krizi z 90. let se mohly obecně textilnictví a chytrá řešení prosadit také u řady domácích výrobců.
Kde všude budou k vidění?
Velkou výzvou jsou systémy monitorující stavy pacientů v nemocnicích či při domácí léčbě, telemedicína se stane brzy oborem budoucnosti. Stárnoucí populace a péče o ni jsou rovněž oblastí, která začíná zajímat mnoho vlád a potenciálních poskytovatelů takových služeb. Žijeme ve světě, který je v současné době tak trochu v neklidu, s tím souvisejí i možná rizika, která bude třeba chránit novými prostředky. Zde se mohou stát určitě nositelná řešení a přenos informací tou zásadní cestou k ochraně zdraví a snížení rizik ve společnosti. Takže rozhodně bezpečnostní složky, týmy záchranářů, či pracovníci ve strategických společnostech budou vybaveni novými prostředky pomáhajícími jim dobře a spolehlivě vykonávat náročná povolání (jaderné elektrárny, rafinérie, chemický průmysl, důlní těžba, těžba a zpracování ropy, plynu atp.).
Moderní textilní produkty bude možno brzy vidět i jako součást skladby nových typů dálnic či veřejných cest, kde jim bude tímto způsobem vložena nová funkce. Dnes už existují i první implantáty se senzory, které nahrazují části v lidském těle. Začínají se prosazovat pohybové senzory na těle, které přesně vyhodnocují, jak se člověk pohybuje, jak při sportovní činnosti, tak i při vykonávání své profese, a zároveň mohou vyhodnotit, co dělá špatně a co může být předmětem jeho obtíží v budoucnu.
Lidé připravující se na obtížná povolání či na různé mise jsou a budou rovněž podrobováni zátěžovým testům pomocí chytrého oblečení a až po jejich vyhodnocení budou moci být nasazeni do takto obtížných situací a prostředí. Problematika monitoringu osob je rovněž silné téma.
Jak může poměrně malá česká firma prorazit nejen doma, ale i na světovém trhu?
Steve Jobs kdysi řekl: „Váš čas je omezený, tak jím neplýtvejte na to, abyste žili život někoho jiného. Nepodléhejte dogmatu, že máte žít podle toho, co si myslí druzí. Nedopusťte, aby v hluku cizích názorů zanikl váš vlastní vnitřní hlas. A to nejdůležitější: mějte odvahu jít za svým srdcem a intuicí. Protože ty už nějak vědí, kým se ve skutečnosti chcete stát. Všechno ostatní je vedlejší.“ Nedávno jsem si ve své kanceláři pověsil jeho fotografii s tímto citátem a myslím, že právě tato slova, která jsem si dovolil uvést, asi charakterizují to, co dělám a s čím se snažíme s týmem skvělých lidí uspět v dnešním náročném technologickém světě.
Jak jsem již napověděl v úvodu tohoto rozhovoru, někdy je to o náhodě, někdy o štěstí a někdy o nápadu, ale vždycky je to o tvrdé a poctivé práci. A proč se nebojíme stát ani proti velkým soupeřům? Asi je to v nátuře. Máme dost příkladů z naší historie, myslím především z té prvorepublikové, kdy jsme dokázali prosadit ve světě myšlenky, se kterými přicházeli naši předkové a které se staly něčím výjimečné. Přál bych si, abychom i my a naše generace byli nositeli myšlenek a řešení, které mohou ve světě zaujmout a také se prosadit. Bohužel doba minulá tyto přirozené procesy a předávání si zkušeností dosti přetrhala a pro současnou generací je velká výzva v těchto krocích pokračovat.
Co pokládáte v boji s konkurencí za nejdůležitější?
Člověk by se měl pevně držet své myšlenky, zbytečně neuhýbat a jít za svým vysněným cílem. V případě, že se ukáže, že cíl byl příliš ambiciózní, je lepší si to přiznat a pokorně uznat „na to nemáme“ a přinášet další myšlenky a hledat jiné cesty. K tomu samozřejmě motivovat svůj tým a ukazovat na úspěchy, kterých jsme dosáhli. Myslím, že naše největší know-
-how jsou naši zaměstnanci, jejich kreativita, schopnost učit se nové věci, chápat nové technologie a nebát se ukazovat na nová řešení, ale i na chyby, kterých se všichni někdy dopouštíme. Je to přirozené a velmi inspirující.
Podporujete folklór i sport. Proč?
V dnešním světě není problém se prosadit, když k tomu máte alespoň ty minimální předpoklady. Ale občas je problém, aby vám vše, co děláte, začalo přinášet nějaký užitek. Je tady závazek a odpovědnost k vlastní rodině, schopnost postarat se o ni. Možná i závazek toho, že to, co budujete, byste chtěli předat další generaci.
V momentě, kdy zaměstnáte prvního člověka, máte i k němu určitou zodpovědnost. Takže postupně se dostáváte do stadia, kdy je na vás přenášen tlak a míra zodpovědnosti za vše, co děláte, za výkon, za efektivitu, za perspektivu, a začnete tedy přemýšlet i o věcech jiných. Největší bohatství člověka by mělo být nejen to, že dokáže všechny tyto cíle naplnit, vydělat nějaké peníze, investovat, ale i to, že se o část takových peněz nebo jen tak o svůj čas dokážete podělit i s někým jiným.
A to byla cesta, která nás přivedla ke skvělé partě lidí a dětí působících při ZUŠ v Dobřanech a k folklornímu souboru Vozembach, který jsme začali podporovat. Když vidíte to nadšení, se kterým jak pedagogové, tak především děti přistupují ke své práci a zároveň zálibě, musí vás to nutně obohatit a naplnit novou energií. Ano, musím říci, že při jejich vystoupeních člověk i získává energii a chuť do další práce. A ještě na adresu souboru Vozembach – není to jen tak obyčejný soubor, má za sebou mnoho významných úspěchů, protože dělá věci jinak. Jsem moc rád, že jsme se stali jejich partnery.
Další mojí aktivitou je členství a práce ve Spolku sv. Prokopa v místě mého bydliště. Společně s kamarády, také podnikateli, se staráme o nádherný kostel sv. Prokopa, o jeho obnovu a údržbu tak, abychom za sebou něco zanechali, něco, za co se nebudou muset stydět ani naše děti a další generace (www.kostelletiny.cz). Bohužel doba minulá těmto aktivitám a památkám příliš nepřála, to je třeba napravit.
No a podpora především dětské a mládežnické sportovní činnosti rovněž v místě mého bydliště je přirozený proces, jehož by člověk měl být naprosto spontánně účasten. Myslím, že práce právě pro mladou generaci je ta nejlepší investice do budoucnosti. Není ve společnosti nic horšího než mladá generace bez zájmů, bez podpory, bez cílů a bez práce. To by nás nemělo nechávat chladnými. Dnes máme ve světě dost příkladů o tom, k čemu takový nezájem může vést.
To, co dělám, mě vždycky nesmírně bavilo a obohacovalo. Není nic krásnějšího než když můžete prostřednictvím svých myšlenek, nápadů a práce v kolektivu skvělých lidí vytvářet věci, které mají nějaký smysl a které třeba mohou pomoci i ochránit zdraví a život člověka.
Pokud bych si měl znovu vybrat, šel bych stejnou cestou, možná bych na tu cestu vyrazil o něco dříve, abych došel co nejdále…
za rozhovor poděkoval Pavel Kačer