Všichni máme talent uspět v práci a předpoklad ke šťastnému životu, málokdo je však dokáže využít. Mentor, kouč a stratég Ing. Jan Mühlfeit, bývalý prezident Microsoftu pro Evropu, ukazuje v knize Pozitivní leader, co máme dělat, abychom svoji zlatou hřivnu nepromarnili. O tom je i následující rozhovor.
Proč jste se rozhodl napsat knihu Pozitivní leader?
Rozhodl jsem se proto, že svět „běží“ jen na jednu pětinu své kapacity, tedy využívá méně než pětinu svého potenciálu. Podle společnosti Gallup jen 13 % lidí dokáže uplatnit své silné stránky v každodenní práci. To znamená, že 87 % chodí do zaměstnání pouze kvůli penězům. Dal jsem dohromady program, který učím po celém světě. Spočívá v tom, aby lidi daleko lépe poznali sami sebe. Od malička se učíme rozumět, co je kolem nás. Ale vůbec se neučíme, co je v nás uvnitř. Lidé, organizace a státy dělají čtyři chyby. Kniha na ně upozorňuje a ukazuje, jak přestat s touto praxí.
Tedy?
Za první chybu pokládám, že se soustřeďujeme na vylepšování slabin. Uspět však můžeme, pokud se soustředíme na své silné stránky, na talenty, v nichž můžeme vyniknout. Druhá chyba spočívá v tom, že začínáme plánovat dřív, než si uvědomíme, co je hlavním smyslem života. Ten spočívá ve vytváření emoční vazby, často na celý život. Musíme rozlišovat mezi motivací, odpovídá na otázky, co budu dělat, jak to budu dělat, za kolik to budu dělat, a inspirací, jež odpovídá na základní lidskou otázku, proč to dělám, co je smyslem. Odpověď může vytvořit dlouhodobou emoční vazbu v našem mozku. Třetí chybou je zaměření se na čas. Jediné, co můžeme řídit, je naše energie. Už staří Řekové věděli, že existují čtyři druhy – fyzická, emocionální, mentální a spirituální. A za čtvrté: žijeme v bludu, že nás čeká štěstí, až budeme úspěšnější. Ale takhle to vůbec nefunguje. Je to obráceně, štěstí je cesta při odemykání potenciálu.
Chcete tedy lidem odemknout jejich potenciál. Jak byste ho definoval?
Potenciál představuje talent, s nímž se narodíme. Geneticky ho získáváme od matky a otce. Když dítě přijde na svět, má sto miliard mozkových buněk. Buňky se propojují, vytvářejí synapse podle přirozených talentů. Proto když voláte na hrající si děti, neslyší, protože se nalézají v bezmyšlenkovitém stavu, kdy lidé podávají nejlepší výkon. Úplně se ztrácejí v soustředění na to, co je nejvíc baví. Proto 98 % dětí v šesti letech vykazuje podle NASA vysokou kreativitu, v deseti je to 30 %, v patnácti letech 15 % a ve 25 letech už jen 2 %. Ale to se dá změnit, protože existuje neuroplasticita. Talent je možné objevit i později, přestože ho ve vás škola udupe. Mozek se tedy dá „předrátovat“.
Z jakého důvodu tedy nejsme schopni využít svých schopností a možností, ačkoli nás okolí může považovat za úspěšné?
Často se stává, že rychle šplháme po kariérním žebříčku, ale ten je opřen o špatnou zeď. Jinými slovy, člověk sice může vydělávat slušné peníze, ale v něčem, co ho vůbec nebaví, co není smyslem jeho života. Podstatné je, že mozek nám bez tréninku neumožňuje úspěch, ale pouze přežít, což bylo první prioritou lidstva. My neustále hledáme, co se může stát špatného. Proto stále jen skáčeme na negativní věci, zaměřujeme se na své slabiny a ty chceme vylepšovat. Podaří-li se nám pět věcí a jedna ne, upneme se na ni a neustále se točíme v kruhu. Avšak to se samozřejmě technikami, které uvádím v této knize, dá odstranit.
Knih a kurzů, které nabízejí rozvoj osobnosti, najdeme na trhu mnoho a stále přibývají další. V čem přistupujete k tématu jedinečně, jak se říká, na výši doby?
Myslím si, že jedinečnost spočívá v tom, že se na věc dívám komplexně. Je to o nalezení talentu, jak být sám sebou, autentický, tím pádem nalézt smysl života, věnovat na to všechny čtyři energie. Pak člověk žije život, který je nejen úspěšný, ale i šťastný. To je jedna věc. Jsem člověk, který uspěl v globální ekonomice, a těmito principy jsem se řídil. Mám za sebou vytváření a řízení úspěšných týmů. Ale v knize je zmíněn i můj velký pád v kariéře. Prožil jsem půl roku v těžké depresi, která mě málem stála život. Jednou z mých chyb bylo, že jsem neobnovoval mentální energii. V knize tento příběh popisuji, jinak by nebyla autentická. Byl jsem nahoře, pak chvíli úplně dole a vrátil jsem se zpět do značné míry i touto knihou. Vydalo ji největší nakladatelství na světě Pearson a posléze i Albatros v ČR.
Co pro vás tedy znamená úspěch? A kdy může jít globální stratég a mentor na zasloužený odpočinek? Má vůbec šanci?
Já na zasloužený odpočinek jít nechci, protože mě baví to, co dělám. Baví mě koučování olympijských vítězů, umělců, top manažerů. Ale moc mě baví i to, co s Katkou Novotnou děláme s dětmi. Ona hodně věcí z knihy vzala a přepracovala tak, aby to bylo vhodné právě pro děti. Nyní učíme v kurzu pro věkové kategorie 10 až 14 let, ale připravujeme programy i pro patnáctileté a starší stejně jako pro mladší pod deset let. Říkáme tomu odemykání dětského potenciálu a potenciálu pro středoškoláky. Čím dřív pozná dítě samo sebe, jaké má talenty, tím je to pro něj lepší. My ty semináře pořádáme i s rodiči. Ráno jim vykládáme pozitivní psychologii tak, aby vše pochopili. V čem jsou talenty, kdy podávají nejlepší výkon… Pak si Katka bere děti a pracuje s nimi, já koučuji rodiče, jak mají koučovat své děti. Nakonec je spojíme dohromady a vykládáme si o talentech, děláme i další cvičení. Nechceme měnit školní systém, protože to je běh na deset a víc let, ale snažíme se, aby děti vzdělávacím procesem co nejlépe prošly.
Přepadají vás někdy pochybnosti o vlastní práci? Pokud ano, jak je překonáváte?
Každý z nás má občas negativní myšlenky a pocity. Naučil jsem se neztotožňovat se svými myšlenkami. Nevíme totiž ani, odkud přicházejí. A pokud mě přepadne taková myšlenka nebo emoce, tak si ji nepřivlastním. Už Buddha říkal, že máme odvrhnout lpění. Když necháte myšlenku proplout a soustředíte se na práci, na přítomný okamžik, tak nepřicházejí pochybnosti. Samozřejmě nastanou chvíle, kdy se cítím víc unavený. Ano, také odpočívám a relaxuji. Ale o vlastní práci nepochybuji. Jsem přesvědčený, že například to, co děláme s Katkou, jednou změní svět k lepšímu. Odemykání lidského a dětského potenciálu je smyslem mého života, a už nechci dělat nic jiného.
připravil Pavel Kačer