Nikdo neví, kdo vynalezl olomoucké tvarůžky, ani kdy a jak přišly na svět. Jisté však je, že jejich původ sahá do středověku a výskyt zasahuje více obcí v olomouckém regionu. Připravovaly se doma z vlastní suroviny – netučného tvarohu. Současný výrobce, jímž je firma A. W., má za sebou víc než stoletou historii. Ta je zachycena v muzeu v Lošticích, které na dobových fotografiích, vystavených strojích i dalších předmětech, a na filmovém plátně, zachycuje úžasný příběh lahodného „syrečku“ a jednoho podnikatelského rodu. Hovořili jsme o tom s ředitelem Muzea olomouckých tvarůžků PhDr. Pavlem Pospěchem.
Jak se zrodila myšlenka na muzeum tvarůžků?
Před 15 lety vzniklo malé muzeum jako součást výroby v Lošticích. Tak expozice fungovala asi deset let a byla úspěšná. Potom se v sousedství rekonstruoval barokní měšťanský dům a po zkušenostech s původními exponáty se nové muzeum přeneslo sem. Zajímavé je, že současní vlastníci podniku, kteří ho restituovali, jsou potomky rodiny zakladatele Aloise Wesselse. Pro návštěvníky se tedy otvírá nejen historie výroby olomouckých tvarůžků, ale i jedné rodinné firmy.
Zájem návštěvníků je asi obdivuhodný…
Řek bych, že je opravdu značný. Slavíme dva roky v novém a už těmito prostorami prošlo víc než 50 000 lidí. Myslím si, že na malé muzeum v malém městě je to pěkný úspěch.
Kdo přichází nejčastěji?
Bývá to obvyklá návštěvnická vrstva. Ti, kteří jezdí na zájezdy, ale i nahodilí návštěvníci, kteří sem „zabloudí“, z celé republiky i ze zahraničí, zejména z Polska. Nedá se říci, že by to byla výhradně odborná veřejnost – sýraři.
Přivítáte tu i rodiny s dětmi?
Ano, přicházejí často. Na návštěvnost má jistě vliv i velmi přátelské vstupné. Děti platí 30 korun, celá rodina devadesát.
Co se jim nejvíc líbí?
Rádi šlapou na zařízení, které simuluje pěchování tvarohu. Samozřejmě s velkým zájmem se setkává promítaný film. A pak se lidé často ptají na určité pověsti spojené s tvarůžky, a chtějí vědět, zda se to tak opravdu stalo, nebo ne.
Mají vystavené stroje i historickou hodnotu?
Určitě, jak zařízení na stloukání bedniček, tak formovačka patří k technickým unikátům, a líbí se.
Hraný „dokument“ o zrodu loštické sýrové legendy tvoří tu pověstnou třešničku na dortu. Kdo za ním stojí?
Vznikl jako dílko studentů Univerzity Tomáše Bati. Jednatelé firmy napsali jen hrubý scénář a dál nechali filmařům volnou ruku. Je z toho cítit hravost, určitá nadsázka, humor a velkorysý postoj k zadání.
Máte s muzeem další plány?
Vše vznikalo dost hekticky, během dvou a půl roku. Vnímáme i určité nedostatky, co se nepovedlo a chtělo by předělat, co by ještě návštěvníky potěšilo, kdybychom expozici doplnili. Chystáme schůzku s architektem a výtvarníkem, na níž chceme přijít s návrhem změn. Věřím, že naše muzeum tím ještě získá na přitažlivosti.
připravil Pavel Kačer