Obliba ekologických materiálů stále roste a i Češi se pouštějí do ne úplně tradičních způsobů, jak se o svůj dům a zahradu postarat. Protože mají málo volného času, volí moderní bezúdržbové materiály. V případě zateplení domu sahají po surovinách našich předků, které nezatěžují životní prostředí a nezruinují rodinný rozpočet.
Konopí
Konopí se na začátku 20. století hojně používalo při výrobě tvárnic. Jako stavební materiál ho ale používají lidé už od starověku, a to konkrétně jeho dřevitou hmotu, tzv. pazdeří. To se i dnes využívá jako izolační materiál a také pro výrobu konopného betonu. Díky výborné akumulaci tepla a odolnosti proti vlhkosti se konopí používá při izolaci střech, podlah i zdí.
Z konopného betonu se dá dokonce postavit celý dům, což věděli Francouzi již v 16. století. Pazdeří v kombinaci s hašeným vápnem, cementem a vodou je recyklovatelný materiál, který zaručuje velmi rychlou výstavbu a oproti klasickému betonu je jeho hmotnost asi osminová. Užitečné jsou ale také laky a oleje z konopí, které chrání dřevo proti různým druhům plísní a škůdcům.
Dřevoplast
Dřevoplast neboli woodplastic composite, zkráceně WPC je poměrně nový materiál, jehož část tvoří dřevo a část plastová složka. WPC se velmi dobře uplatňuje při výrobě terasových nebo plotových prken. Spojuje v sobě přirozený vzhled dřeva a bezúdržbové vlastnosti polymeru HDPE (high-density polyethylene). „Díky příměsi zdravotně nezávadného plastu se nám u WPC teras nestane, že bychom se potkali se štěpem nebo třískou. Protiskluzový povrch stejně jako odolnost vůči chlorované i slané vodě pak jistě ocení majitelé bazénů,“ říká Zuzana Krucká z WPC – WOODPLASTIC.
Kromě toho, že má nízkou nasákavost, nevadí mu ani sníh a mráz. Oproti dřevu nevybledne vlivem slunečního záření a v létě nepálí do chodidel. Udržuje se poměrně snadno – WPC prkna stačí omýt vodou se saponátem. Potřeba nejsou ani oleje, laky, mořidla a přípravky proti škůdcům. Kvalitní dřevoplast, který by mělo tvořit ze 60 % dřevo a ze 40 % polymer, vydrží 40 až 50 let.
Hlína
Jestli něco opravdu značí návrat k našim předkům, pak jsou to určitě hliněné omítky. Mezi nejstarší způsoby zpracování hlíny patří dusání a následné šalování, tedy napěchování hlíny do dřevěných konstrukcí při budování zdí. Takové hliněné domky byly po dlouhou dobu tradičním a dá se říci i lidovým způsobem stavitelství na střední a jižní Moravě. Nepálená hlína byla primárním stavebním materiálem přibližně od 17. do počátku 20. století, protože pálené cihly byly v té době pro většinu lidí drahé.
Dnes se k hliněným stavbám vrací lidé nejen z ekologických důvodů, ale také zdravotních. Jedná se totiž o materiál, který udržuje příznivou vlhkost pro astmatiky a eliminuje nachlazení. Využívá se spíše v interiéru, protože venkovní omítku by výrazně narušila dešťová voda. Ačkoli se to nemusí na první pohled zdát, vybrat si můžete hned z několika odstínů. Z barevných hlín se totiž vyrábí také přírodní pigmenty, které se dají do omítkových směsí přimíchat. Na výběr bývá nejčastěji žlutá, cihlová, hnědá, černá, ale i třeba pistáciová.
Sláma
Z lisované slámy se vyrábí tzv. ekopanely, které jsou poslední dobou opravdu vyhledávané především pro svoji pevnost. Společně s čistou obilnou slámou tvoří ekopanely ještě recyklovaný papír, kterým je obalen povrch. Kormě toho, že výborně akumulují teplo a snižují tak náklady na vytápění, mohou ekopanely sloužit také jako samonosné příčky, použít se dají na půdních vestavbách i jako obvodové zdi.
Díky slámě umí ekopanel absorbovat přebytečnou vlhkost a protože je jádro slisované a obsahuje tak minimum vzduchu, jedná se o prakticky nehořlavý materiál. Je také poměrně lehký, takže manipulace s ním a instalace je snadná.
(tz)