Dne 20. ledna 1969 jsem se vracel ze zasedání předsednictva Parlamentu Svazu vojenské mládeže (nahradil v roce 1968 v resortu ministerstva obrany bývalý ČSM) v Praze ke svému vojenskému útvaru do Týniště nad Orlicí a poznal jsem, že se něco děje, protože celá pražská posádka měla ten den zákaz vycházek, vzhledem k úmrtí Jana Palacha.
Když jsem přišel na náměstí Republiky přicházel tam dlouhý němý smuteční průvod studentů s nápisem „VĚRNI ZŮSTANEME“ a tak jsem se ke studentům přidal, abych jim vyjádřil podporu. Celý obrovský smuteční průvod šel velmi ukázněně a lidé na chodnících mu vzdávali úctu. Byl jsem jediným účastníkem ve vojenské uniformě, který v tomto průvodu došel před Filosofickou fakultu UK v Praze. Pietní shromáždění tam začalo státní hymnou a já jako voják základní vojenské služby v uniformě jsem při ní pochopitelně salutoval. To vzbudilo pozornost a všimnul jsem si, že si mne někteří fotografovali, ale teprve až za dva roky jsem poznal, že to byli příslušníci sledovacího útvaru StB.
S velkou pietou jsme tehdy všichni vyslechli vzkaz a zároveň i životní odkaz Jana Palacha, který nám zástupci studentů ve svých projevech přednesli. I díky této mé účasti jsem v rámci normalizace byl označen za pravicového oportunistu, vyhozen z práce a do mého tehdejšího kádrového posudku bylo napsáno „syn brzdy socialismu (otec byl soukromý zubař), zákaz studia na vysokých školách, pozor, ovlivňuje mladé lidi“. Já jsem totiž byl prvním a také posledním předsedou Parlamentu Svazu vojenské mládeže v letech 1968-69 u nás, protože pak byl totalitními normalizátory zrušen a nahrazen kolaborantským Leninským svazem mládeže a následně SSM (Socialistickým svazem mládeže). Na pražský smuteční průvod 20. ledna 1969 však nikdy nezapomenu a považuji za velkou životní čest, že jsem se pietního průvodu v Praze k uctění památky Jana Palacha, jako jediný voják v uniformě, zúčastnil.
Marcel Winter
Praha