V Česku je velká poptávka po pracovní síle, aktuálně je k dispozici více než 100 tisíc volných míst. Lidem se však nechce za prací jezdit ani se kvůli ní přestěhovat. Ministerstvo práce a sociálních věcí chce podpořit dojíždění do práce novým příspěvkem. A firmy stojící o nové zaměstnance volí různou motivaci, aby se pracovníci stěhovali za prací.
Proč se Čechům nechce stěhovat za prací? Nehodlají opustit rodinu, přátele, jiní uvádějí, že jim nepřipadá vhodné přemisťovat děti do nové školy. V Česku panuje také silná fixace na bydlení, vysoká míra bytů je v osobním vlastnictví. Do zahraničí se Češi také moc nehrnou, důvodem je jazyková a kulturní bariéra.
„Podle našich zkušeností bývá dostatečnou motivací pro stěhování jen výrazné navýšení mzdy, nejméně trojnásobně. To však ve většině případů není reálné, takovéto rozdíly na stejných pozicích mezi regiony nejsou,“ uvádí Erik Švarcbach z personálně-poradenské společnosti McROY Czech.
V České republice navíc není ve srovnání s Německem možné dojíždět denně za prací autem například 100 kilometrů. Takové přesuny jsou časově i finančně náročné a dopravní infrastruktura není dostatečná. Například v Nizozemsku i dalších zemích Evropy je běžné jezdit rychlovlakem z malého do velkého města denně na velkou vzdálenost. V Česku chybí hustá dálniční síť i rychlovlaky.
Přesto se někteří lidé za prací v Česku stěhují. „Nejčastěji se lidé v rámci Česka stěhují z regionů s vysokou nezaměstnaností, jako jsou Moravskoslezský nebo Ústecký kraj. Jejich nejčastějším cílem je Praha a okolí. Jedná se například o mladé lidi, kteří v Praze studují a v hlavním městě zůstanou pracovat a žít,“ uvádí Erik Švarcbach.
Starší lidé raději volí dojíždění než přímo stěhování. Známý je například model, kdy otec pobývá přes týden pracovně mimo domov a domů jezdí na víkendy. V případě žen se jedná jen o ojedinělé příklady.
Nyní chce stát dojíždění za prací podpořit. MPSV plánuje poskytovat příspěvek ve výši několika tisíc korun měsíčně. Dávky se však budou týkat pouze dosud nezaměstnaných, kteří přijmou práci alespoň deset kilometrů od svého domova.
„Zvažovaná forma není podle mého názoru dobře zvolená. Pro získání příspěvku je nutná smlouva na dobu neurčitou, kterou nyní dává málokterá firma. Příspěvek by navíc směřoval pouze k aktuálně nezaměstnaným. A co ti, kteří již nyní dojíždějí do práce a platí si cesty ze svého?“ ptá se Erik Švarcbach z personálně-poradenské společnosti McROY Czech a dodává: „Podle návrhů ministerstva by se jednalo o krátkodobý příspěvek, po jeho skončení by se práce zaměstnanci už zase nevyplatila. Navrhovaný limit deset kilometrů je poměrně dost nízký, tuto vzdálenost například v Praze denně absolvuje většina zaměstnanců.“
A jak přispívají svým pracovníkům firmy v Česku, které se bez zaměstnanců bydlících dále od místa práce neobejdou? Některé firmy již nyní dávají svým zaměstnancům příspěvek na dopravu nebo je dokonce přímo dopravují vlastní dopravou.
„Jedna firma ze Středočeského kraje nabízí v rámci získání kvalitních technických odborníků tak zvaný relokační balíček. Obsahuje finanční částku dostatečnou na zaplacení nájmu bytu na první tři měsíce, pomoc s vyhledáním vhodného bydlení a možnost firemní půjčky,“ uvádí Erik Švarcbach.
Některé firmy si také v rámci získání pracovníků z jiných regionů nebo i zahraničí pronajímají nebo dokonce kupují ubytovací kapacity (ubytovny, penziony, byty apod.).
(tz)