Česká republika se neoprávněně v žádných hodnoceních EU téměř neobjevuje na nejlepším prvním místě. Proto považuji za nutné veřejně upozornit na skutečnost, která dokazuje, že ČR je nejlepší v integraci cizinců ze třetích zemí v celé EU a možná i na světě.
Na snímku vietnamský doktorand z ČVUT
Před několika lety mne navštívil televizní štáb BBC z Londýna, který se zajímal o to, jak jsme dokázali, že se zvýšil počet občanů Vietnamu žijících v ČR ze 7 na 71 procent, kteří zde uzavřeli řádné zdravotní pojištění. Sdělili mi, že se to zatím nepodařilo nikomu v Evropě a že ČR může být na tento úspěch právem pyšná, i vzhledem k tehdejším nepokojům potomků Alžířanů ve Francii a Turků v Německu.
Vysvětlil jsem jim, že naše ČVS spolu se svým kolektivním členem, pojišťovnou VZP, realizovala šest roků pro Vietnamce v ČR zdravotně-osvětový projekt s názvem „Pomoc přátelům“ a navíc pojišťovna VZP velmi pečlivě trvale sleduje připomínky ke zdravotnímu pojištění od téměř 58 tisíců Vietnamců zde žijících. Také prostřednictvím inzerátů v časopisech vydávaných Vietnamci v ČR pravidelně informuje o nutnosti i výhodách zdravotního pojištění celou vietnamskou komunitu.
Televizní štáb BBC z Londýna mi poděkoval za rozhovor, ale byl doslova v šoku, když na jejich otázku, kolik má Česko-vietnamská společnost placených pracovníků a kolik peněz ročně dostává na svoji celostátní činnost od státu, jsem jim po pravdě odpověděl, že jsme nikdy neměli a nemáme žádného placeného pracovníka a od státu na svoji činnost nic nedostáváme
Nyní při problémech s teroristy i s migrací z Afriky, kdy si francouzský prezident stěžoval na některé potomky Alžířanů, kteří se nedávno odešli vycvičit džihádistům do IS, i když jsou narození ve Francii jako Francouzi, dále v Německu, v Anglii a v Dánsku s některými extrémními muslimy, jsem si na rozhovor s londýnskou BBC vzpomněl.
Vietnamci, tedy obyvatelé z tzv. třetích zemi, žijí a pracují u nás od roku 1955, tedy již šedesát roků. Dnes již má 45 855 Vietnamců legální trvalý pobyt v ČR a zbylých asi 13 tisíc přechodný pobyt. Jejich děti i bez nultých ročníků a bez státem placených poradců se velmi dobře učí na našich základních, středních i vysokých školách. Letos někteří vietnamští studenti žijící v ČR dokončili studium i na Policejní akademii, na VŠE, ČVUT a na dalších vysokých školách i univerzitách u nás a v zahraničí.
Víme, jaké obrovské demonstrace a následné rabování obchodů i zapalování aut vznikají ve Francii, když je tam zavražděný potomek alžírských přistěhovalců, nebo v USA, když je zastřelený policií černošský mladík. Neznám případ, že by někdy Vietnamec loupežně zavraždil Čecha, ale já sám jsem byl na několika pohřbech Vietnamců, kteří byli u nás loupežně zavražděni, někdy i velmi brutálně. Při svém smutečním proslovu na jejich pohřbech jsem se vždy pozůstalým i všem Vietnamcům omluvil jménem většiny slušných Čechů.
I tuto pravdu, tato fakta, je nutné v současné situaci s problémy aktuální hromadné migrace cizinců do EU uvést. Vietnamci v kamenných večerkách, obchodech s potravinami s nepřetržitou otevírací dobou pro veřejnost, jasně svojí pracovitostí dokazují, že se nejlépe ze všech cizinců integrovali do naší společnosti. Ano i mezi nimi, jako mezi námi, jsou podvodníci a kriminálníci, ale takových je naprostá menšina a proto tato negativa nelze paušalizovat. To se snaží cíleně dělat jen xenofobové a extrémisti.
Jsem rád, že v rámci našeho předloňského projektu „Stop drogám“, realizovaného v příhraničních oblastech pro vietnamskou komunitu, se podařilo u Vietnamců odstranit letitý strach z vietnamské narkomafie v ČR a již přes 130 Vietnamců nahlásilo na anonymní nahlašovací linku Národní protidrogové centrály své krajany, kteří pěstovali marihuanu nebo vyráběli, či prodávali pervitin. To je důkazem nejen vyspělé integrace Vietnamců v ČR, ale i toho, že naprostá většina Vietnamců u nás nemá s drogami nic společného a že si je zde nepřejí, stejně jako my. Při všech povodních věnovali Vietnamci statisícové finanční částky a materiální dary v hodnotě několika milionů obyvatelům postižených oblastí. Sám jsem při posledních povodních doprovázel Vietnamce při předání jejich finanční a materiální humanitární pomoci do obce Chrastava na Liberecku, hned druhý den po povodni. I toto je důkazem skutečné integrace Vietnamců do naší majoritní společnosti, ale také důkazem, že Česká republika se skutečně stala jejich druhou vlastí.
Dnes již neplatí, že každý Vietnamec je trhovec, protože Vietnamci u nás provozují nejen kamenné obchody a restaurace i hotely, nehtová a kosmetická studia, módní salóny, cestovní kanceláře, prodejny letenek, poradenské i právní firmy, ale dokonce i firmy, které vyvíjí programy pro IT a zaměstnávají vysokoškolsky vzdělané Čechy. Proto také roste obliba Vietnamců u naší veřejnosti. Většina Vietnamců jsou buddhisté, jejichž hlavními životními prioritami jsou vzdělání jejich dětí a úcta i pomoc svým rodičům, ať žijí kdekoliv. Vietnamci k nám přišli jako ekonomičtí migranti, protože průměrný měsíční plat kvalifikovaného dělníka ve Vietnamu je v přepočtu 2500,- Kč, středoškoláka 4000,- Kč a vysokoškoláka 8000,- Kč. Díky své pracovitosti a výborným studijním výsledkům na našich školách se stali nejlépe integrovanými cizinci ze třetích zemí u nás. Proto je nikdo nesmí zahrnovat do ekonomických migrantů z Afriky, kteří do EU nyní přicházejí.
Česká republika by měla tento konkrétní pozitivní výsledek své několikaleté integrační práce velmi hlasitě zveřejnit ve všech orgánech EU, zejména v Evropském parlamentu i v Radě Evropy a také v celém světě těm, co o této naší pozitivní skutečnosti vůbec nevědí a proto ČR neprávem kritizují. V integraci cizinců z třetích zemí jsme příkladem pro celou EU, možná i pro celý svět.
Marcel Winter, předseda Česko-vietnamské společnosti