Nočník je dobře uchopitelný předmět i slovo. Dá se s ním prostě pracovat. Nočník ponočník, odvozeno od slova ponocovat a třeba tvořit, vánočník od slova Vánoce, sranočník od slova sranda, velikonočník od slova veliký, a zbytek si domyslete, a jak znám vynalézavost a sklon člověka českého k humoru a zlehčování i prekérních situací, dalo by se vymyslet ještě hodně a moc všelijakostí, aby nám bylo s nočníkem dobře. S opravdovým, imaginárním, dětským i nemocničním, neb i ve špitále by se měl člověk smát, aby se lépe uzdravoval.
Proč zrovna tohle téma? Inu, nabídlo se samo. Na naši redakční radu, setkání lidí s noblesou, kteří mají smysl pro rozličné taškařice, vtípky a elegantní náhled na mnoho životních situací, které řeší, přišla i naše věrná paní akademická malířka, která nás svými obrázky a obrazy už nějaký ten pátek provází: Věra Krumphanzlová.
Její laskavé pojetí světa perem, tužkou, štětcem i čímkoli, co je po ruce, je hřejivé a inspirující, roztančené, prostě veselé, ono jiskří a vybízí k jiskření. Její ilustrace jsou pro mne, a zcela jistě i pro všechny osobnosti naší redakční rady, vzpruhou a chodníčkem do světa radostí, porozumění, chechtání i tichého pozastavení, kdy se člověk usmívat musí, protože chce. Naše poslední, březnová sešlost se odehrála v Muzeu historických nočníků a toalet v Praze. Bylo se nač dívat a co poslouchat z příběhů těchto prazvláštních lidských společníků porcelánových, kovových, skleněných i plastových. Manželé Sedláčkovi, majitelé pozoruhodné expozice, vyprávěli o jednotlivých kouscích nadšeně a dramaticky, my naslouchali, a Věra Krumpanzlová rozdávala kresby-originály nočníků. Nahlédněte s námi do rozvernosti tématu. A bavte se.
Eva Brixi