Nejprve spolu s kolegou založil ajťáckou firmu T-SOFT a.s. Byla to doba šťastných devadesátek, plná nadšení a hledání nových cest, průkopnických řešení. Těch chtěla T-SOFT přinášet zákazníkům co nejvíce. Jeden hlavní obor však přestal stačit. Potenciál chuti dělat věci jinak, než je obvyklé, přerostl hranice IT. Také se přidala jedna složitá osobní zkušenost, která odstartovala přesvědčení, že snažit se překonávat těžké životní okamžiky vždy stojí za to. A zrodila se Nadace T-SOFT ETERNITY, která vytvořila půdu k nacházení dalších průsečíků energie, možností a konání dobrých skutků. Iniciátorem byl Ing. Michal Vaněček, Ph.D., MBA, dnešní předseda správní rady nadace. Za jeho asistence se zrodilo mnoho krásných publikací, cédéček, audioknih, projektů.
Neskutečně mnoho. Získaly velkou odezvu. Povzbudily pěknou řádku nemocných, dětí i dospělých, naznačovaly a naznačují, že východiska z životních krizí existují, dodávají odvahu bojovat a zvítězit. Letos oslavila nadace 15 let trvání. Michal Vaněček rekapituluje:
Před 15 lety vznikla při firmě T-SOFT nadace, kterou jste spoluzakládal. Měl jste jasnou představu? Lišila se od současné skutečnosti, nebo jste přesně věděl, jakou cestou půjdete?
Nadaci T-SOFT ETERNITY jsme založili 1. ledna 2010 s cílem podporovat projekty zaměřené na vytváření kvalitativně nových vzdělávacích, komunikačních a kulturních výstupů založených na mezioborovém přístupu, synergii a netradiční spolupráci. Takhle je to někde napsané oficiálně, ale abych to řekl stručně: naše vize byla a stále je vymýšlet a pomáhat realizovat projekty, které vyžadují účast více oborů a které by samostatně možná ani nemohly vzniknout. Nebo by se nevyplatilo dělat je komerčně.
Začali jsme knížkami pro pacienty a už nám to tak nějak zůstalo. Mockrát jsem si říkal, jestli nezměnit zaměření, ale pak mi došlo, že tohle už umíme. Tak proč to měnit?
Vzpomenete si ještě, jaký byl první počin? Nač jste se soustředili nejdříve?
Jedním z našich prvních projektů bylo vydání CD s pohádkami pro děti v nemocnicích. Chtěli jsme přinést radost a rozptýlení těm, které tráví čas v nemocničním prostředí, a zároveň podpořit jejich psychickou pohodu během léčby. Tento projekt odstartoval naši dlouhodobou spolupráci mimo jiné s organizací Loutky v nemocnici, prostřednictvím které se naše knížky a CD také dostávají k nemocným dětem. A hlavně to byla kniha Mluv se mnou. Povídání o nemocech, pacientech, o tom, jak mluvit s pacienty o jejich nemoci. Takový rádce pro lékaře i pacienty. Lékařův pacient a pacientův lékař, bych řekl.
A poslední počin v této oblasti teď byla knížka To dáš! – příběhy pacientů z dětské onkologie v Motole. Takové motivační příběhy s dobrým koncem pro nově příchozí malé pacienty.
Brzy jste začali vydávat knížky a CD pro hendikepované, spolupracovat s českými umělci, zejména herci či výtvarníky. Bylo složité s nimi navázat komunikaci pro účely dobročinnosti?
Navázání spolupráce s českými umělci bylo překvapivě přirozené a obohacující. Mnoho z nich projevilo zájem podílet se na projektech s charitativním přesahem a byli ochotni věnovat svůj čas a talent pro dobrou věc. Například herečka a zpěvačka Pavlína Filipovská namluvila pohádky pro naše CD Ztracený cirkus a také vystoupila na oslavách našich osmých narozenin v Domově sv. Karla Boromejského. Byla to i pro ni premiéra, nikdy předtím audioknihu totiž nenamlouvala. Spolupracovali jsme s Janem Třískou, Janem Přeučilem a Evou Hruškovou, Jiřím Lábusem, Petrem Nárožným, Janem Vlasákem, Josefem Somrem, Ondřejem Kepkou, Alfredem Strejčkem. A jenom se mi potvrdilo to, co se často říkává – čím větší mistr, tím větší skromnost. Moc rád na všechny ty projekty vzpomínám.
Když už jsem zmínil Ztracený cirkus. V sobotu 29. března byla v mosteckém Divadle rozmanitostí premiéra hry podle této knížky. Umělecký šéf divadla Jiří Kraus na tu knížku někde vloni narazil a rozhodl se ji upravit pro jeviště. A udělali to parádně, moc jsem si tu premiéru užil. Smály se děti i rodiče. Můžu divadlo v Mostu všem vřele doporučit!
Vy sám jste autorem či iniciátorem velkého počtu publikací, které mají společného jmenovatele. Totiž povzbudit, motivovat, dodat sílu ostatním, kteří na tom nejsou zdravotně či jinak nejlépe. Hodně tomu napomohl asi osobní zážitek s někdejším překonáváním zdravotních obtíží…
Ano, osobní zkušenost s překonáváním zdravotních problémů mě samozřejmě hluboce ovlivnila a inspirovala k tvorbě publikací, které mají za cíl povzbudit a motivovat ostatní. Věřím, že sdílení příběhů a zkušeností může dodat sílu těm, kteří čelí podobným výzvám, a ukázat jim, že na to nejsou sami. Tato filozofie se prolíná mnoha našimi projekty, včetně například knihy nazvané Nebojte se přežít, která přináší příběhy pacientů z oddělení následné intenzivní péče.
Působíte jako velký optimista, který si dokáže vážit života, ať v jeho maličkostech, nebo velkých příležitostech. Je to vaše DNA, nebo jste sám k sobě dospěl zkušenostmi?
Optimizmus a vášeň pro život jsou pro mě klíčové hodnoty, které jsem si osvojil jak díky osobním zkušenostem, tak i díky lidem, se kterými jsem měl možnost spolupracovat. Tak by asi měla znít správná odpověď, že? Pokud říkáte, že tak působím, je to dobře. Mívám chvíle, proč to nepřiznat, kdy mám k optimizmu daleko. Ale ukazatel může být shnilý, a přesto dobře ukazovat. Nicméně skutečně věřím, že i v náročných situacích je důležité hledat pozitivní stránky a učit se z každé zkušenosti. Tento přístup se snažím předávat i prostřednictvím našich projektů a publikací.
Řadu vašich aktivit provází humor, potažmo spolupráce s Českou unií karikaturistů. Čím jsou tito lidé pro vás výjimeční? Svým nadhledem, pichlavým zrakem, tím, jak nám nastavují pravdivé zrcadlo?
Spolupráce s Českou unií karikaturistů je úžasná. Jednak humor sám o sobě je potřeba jak sůl, protože ho ubývá. Mimoto je spolupráce i prospěšná. V rámci oslavy 15 let nadace se v Domově sv. Karla Boromejského konala prodejní výstava kreslených vtipů a výtěžek šel Domovu. Takže se nám podařilo propojit dva světy a radost z toho měli všichni.
Já sám jsem dělal šest let námětáře vtipů Vašku Rážovi, publikovali jsme pod značkou MARVIN. Bohužel Vašek před rokem náhle zemřel. Ale náhoda tomu chtěla, začali jsme tvořit s kolegyní z firmy, s Viki Šprachtovou. Dokonce mi ilustrovala novou knížku medvědích pohádek.
O čem ty pohádky jsou?
Jmenuje se to Kdo je Medvěd64? Léta jsem přemýšlel o pokračování knížky Medvědí prázdniny. A pak mne inspirovala knížka Ayn Randové Atlasova vzpoura. A tak ta nová medvědí knížka je o tom, že schopní medvědi odcházejí ze země, kde se začínají vydávat nesmyslná nařízení, omezení, byrokracie apod. Možná může někomu připadat, že mu to něco připomíná. Já jsem ročník 1964, tak mi to připomíná už víc věcí a epoch… Ostatně když si přečtete Komenského Labyrint světa, pochopíte, že základní mechanizmy ve světě a společnosti jsou pořád stejné.
Baví vás dělat věci jinak, jak sám říkáte, mezioborově, chcete bourat mýty a předsudky, nacházet nová východiska. Kde berete inspiraci? A zůstal jste někdy nepochopen?
Náměty čerpám z různých oblastí života, z rozhovorů s lidmi z odlišných oborů, z literatury, umění i z vlastních zkušeností. Hlavně mne baví dělat nové věci. Nerad dělám něco pořád dokola. A věřím, že právě propojení různých disciplín a pohledů může vést k inovativním a efektivním řešením. Nepochopen bývám často. To asi každý, kdo se snaží něco dělat. Ale když děláte něco, co druhým pomáhá, tak vám aspoň tak často někdo nehází klacky pod nohy jako v běžném businessu.
Zvládáte rozvíjet firmu i nadaci, zvládáte žít, mít vize i plány přesto, že se svět mění nepředvídatelnou rychlostí. Business v IT oboru se řítí mezi mantinely AI a výběrovými
řízeními a činorodost nadace hledá další stezky ke smyslu života. Co je podmínkou?
Podmínkou je se z toho všeho neposrat! (Ne, to tam nejde dát! Já si s touhle otázkou nevím rady…)
Můžete nastínit, čím obohatíte paletu knih nebo CD v tomto roce?
Máme v plánu vydání audioknihy Kdo je Medvěd64 namluvené Ondřejem Kepkou. Na to už se moc těším. Chceme přispět ke vzniku CD Štěstí národa – dílo J. A. Komenského, to by měl namlouvat Alfred Strejček. Máme rozjednané, že přispějeme na minimálně dvě knížky, orientované na pacienty. A rád bych udělal opět nějakou knížku pro děti v Motole.
Po pravdě řečeno, úplně striktně to poslední roky neplánujeme. Vždy, obrazně řečeno, žonglujeme s několika míčky, něco vyjde, něco ne, něco se posune v čase, a vyjde to třeba za dva roky. Ale nikdy se nestalo, že bychom se nudili.
Sní ještě o něčem Michal Vaněček v roli zakladatele nadace? Není to tajné?
O čem sním? Z pohledu nadace? Aby pořád byli lidé, kteří jsou ochotni přispívat na naše projekty, aby je tyto projekty dokázaly oslovit. Aby to, co děláme, dávalo někomu smysl a pomohlo mu to. A aby to jednou po nás někdo převzal a táhl tu káru dál. Co víc si můžu přát?
za odpovědi poděkovala Eva Brixi