Rohlík je bezpochyby jedním z nejtradičnějších a nejoblíbenějších druhů pečiva, které má své pevné místo na českých stolech. Toto zdánlivě obyčejné pečivo provází každodenní život mnoha lidí a jen málokdo si dokáže představit snídani, večeři nebo rychlou svačinu bez něj. Díky své univerzálnosti, jednoduchosti a nenáročnosti se rohlík stal součástí naší kultury, tradic i kulinárních zvyklostí.
Rohlík, jak ho známe dnes, má své kořeny ve střední Evropě, kde se poprvé začalo experimentovat s tvarem a strukturou pečiva. Jeden z nejznámějších příběhů popisujících zrod rohlíku nás zavede do Rakouska 17. století. Podle legendy byl rohlík poprvé upečen ve Vídni na oslavu vítězství nad tureckou armádou v bitvě, která ukončila obléhání města Turky v roce 1683. Turecká armáda tehdy nesla půlměsíc jako znak na svých vlajkách a rakouští pekaři se rozhodli tuto symboliku ztvárnit v podobě nového tvaru pečiva, který by odrážel triumf nad nepřítelem. Rohlík ve tvaru půlměsíce se tak stal nejen chutnou pochoutkou, ale také symbolem vítězství a hrdosti. I když se jedná o romantizovanou verzi událostí, mnozí historikové potvrzují, že tento příběh má reálný základ.
Nicméně pečivo podobné rohlíku existovalo i dříve. Již v raném středověku se v klášterech v oblasti dnešního Německa, Rakouska a Čech peklo pečivo, které mělo přibližně podobný tvar. Mělo však náboženský význam – často bylo připravováno jako součást velikonočních nebo jiných křesťanských oslav. Pekaři tehdy pracovali s jednoduchými surovinami, jako byla mouka, voda a sůl, a tvarovali těsto do různých symbolických podob, z nichž jednou byl i půlměsíc. S rozvojem pekařství se však rohlík začal přizpůsobovat více světským potřebám, a stal se tak běžnou součástí stravy.
„Dnes je rohlík neodmyslitelnou součástí české kuchyně a jeho obliba je skutečně neuvěřitelná. Ráno, když se otevřou dveře pekáren a vůně čerstvě upečeného pečiva se line ulicemi, mnoho z nás zamíří právě pro rohlíky. Tento pekařský výrobek má mnoho variant – od klasického bílého rohlíku, který je hebký, měkký s křupavou kůrkou, až po jeho moderní alternativy,“ říká chlebový someliér Stanislav Janíček ze Svazu pekařů a cukrářů v ČR a dodává: „Můžeme si tak vybrat rohlíky celozrnné, vícezrnné, sypané různými semínky, jako je mák, sezam nebo slunečnice. Každý typ rohlíku má své věrné příznivce, neboť různé chutě a suroviny oslovují různé preference spotřebitelů.“
V dnešní době rozlišujeme několik druhů rohlíků
Rohlíky strojové jsou vyráběny pomocí moderní technologie, která jim zajišťuje konzistentní kvalitu a tvar. Obsahují 4 % tuku, což je činí lehčí alternativou pro každodenní konzumaci. Ručně vyráběné rohlíky jsou charakteristické svou variabilitou, pokud jde o tvar a svinování. Každý kus je unikátní, což odráží dovednost pekaře a tradici ručního zpracování pečiva. Pivní rohlíky obsahují více tuku a jsou typicky úzké. Jejich příprava může zahrnovat přidání sladu, který jim dodává výraznější aroma a bohatou chuť, jež se skvěle hodí k pivu a dalším nápojům. Existují i lokální rohlíky, například karlovarské. Ty jsou známé vysokým obsahem tuku – až 20 %. Před pečením i po něm se potírají sádlem nebo olejem, což jim dodává lahodnou křupavost a bohatou chuť.
Rohlíky dnes zůstávají nedílnou součástí české gastronomie a jejich rozmanitost je dokladem neustálého vývoje pekařského řemesla. Bez ohledu na to, jaký druh preferujete, rohlík vám vždy nabídne kousek historie a tradiční chuti v každém soustě.
Tématem rohlíků i ostatních druhů pečiva se zabývá projekt Svazu pekařů a cukrářů v ČR nazvaný Chlebový someliér. V jeho čele stojí Stanislav Janíček, který přibližuje pekařské řemeslo běžným spotřebitelům a díky své profesi pekařského technologa může široké veřejnosti předávat nejrůznější rady a tipy týkající se pečiva. Chlebového someliéra můžete sledovat na sociálních sítích, jako jsou Facebook či Instagram.
(tz)