Třicet let odvahy, nadšení, houževnaté práce. Třicet let zkušeností, které obohatily praxi mnoha jiných podniků. Třicet let privátního výzkumu, který dal českému šlechtitelství výsledky, za něž není třeba se stydět, ba naopak. A tedy i třicetiletí radosti, v niž vyústilo nové poznání, další cesta k tomu, aby se lidstvu na zemi dařilo lépe, se dá prošlapat. Zní to možná trochu heroicky, ale podstata je přesně taková. Výzkumný ústav pícninářský v Troubsku u Brna, který vede RNDr. Jan Nedělník, má za sebou tři desetiletí práce v pěstování, šlechtění a ochraně rostlin, významnou organizátorskou a publikační činnost, úspěšné podnikání. Jak to všechno začalo a jaké jsou vize? Jan Nedělník rekapituloval:
Jaké byly začátky podnikání před 30 lety?
V Troubsku sídlí pícninářský výzkum již více než 70 let. Zaměstnancem troubského ústavu jsem byl osobně od roku 1982 a velmi jsem si vážil nabídky, která přišla z oddělení rostlinolékařství v době ukončování studia. A vlastně hned po absolutoriu jsem se tedy stal zaměstnancem troubského pracoviště.
Prvopočátky privátní éry jsou trochu delší než 30 let. Začátkem 90. let běžela kupónová privatizace, která byla shodou okolností ukončena v listopadu 1994. Paralelně s ní se odehrála i tzv. malá privatizace, kdy mnohé objekty mohly být privatizovány na základě privatizačních projektů. O areál v Troubsku byl v té době zájem i ze strany dalších subjektů, které zde chtěly provozovat svou činnost, ale jinou než výzkumnou. Proto si devět výzkumných pracovníků v roce 1992 řeklo, že by bylo dobré navázat na tradici, a sedm to nakonec fakticky udělalo, a založili společnost s ručením omezeným, která podala privatizační projekt. Ten uspěl a od září 1994 se datuje nová éra pícninářského pracoviště již v soukromé podobě.
Začátky byly určitě zajímavé, když si uvědomíme, že 31. srpna zmíněného roku jsme byli zaměstnanci státního podniku a druhý den spolumajiteli nové firmy. S plnou odpovědností se zachováním činnosti a zaměstnáváním desítek kolegů. Byla to doba, na kterou se ale dneska krásně vzpomíná. Nejen, že jsme byli mladší, ale byli jsme šťastni, že nedojde k destrukci výzkumného pracoviště a my budeme mít příležitost a budeme se moci snažit výzkum i nadále rozvíjet.
Co vás vedlo zapojit se do privatizace někdejšího výzkumného pracoviště?
Teď to bude znít jako fráze, ale jeden z hlavních motivů, proč výzkumníci bez hlubších znalostí řízení privátní firmy vstoupili do těchto vod, byla úcta k činnosti našich předchůdců. Nedokázal jsem si představit, že by pícninářský výzkum zaniknul. To byl ten hlavní důvod, který nás vedl ke vstupu do naprosto neprobádaných vod.
Podobnou cestou šla i celá řada dalších výzkumných organizací a s určitou hrdostí rád konstatuji, že na rozdíl od jiných rezortů se podařilo stabilizovat zemědělskou výzkumnou základnu. Privátní výzkum je dle mého názoru její nedílnou a základní součástí. Je pravdou, že se současnými poznatky bychom možná privatizační projekt napsali jinak, ale principiálně platí, že tohoto kroku jsem já osobně nikdy nelitoval.
A splnila se vaše očekávání?
Ano. Byť byla celá řada okamžiků a řada menších či větších problémů, které se nejen musely řešit, ale také občas komplikovaly činnost. Byly to problémy spojené s počátky po privatizaci, otázka financování, celá řada legislativních záležitostí, ale také práce s lidmi. Což je na jedné straně ta práce nejkrásnější, ale také nejsložitější. Zůstali jsme jedním z největších zaměstnavatelů v obci. A jak jsem již uvedl, vytváříme spolu s dalšími privátními pracovišti dle mého názoru velmi dobře regionálně strukturovanou síť výzkumných organizací, které pokrývají téměř všechny regiony České republiky.
Změnila se strategie VÚPT za ta léta?
Výzkumný ústav, který letos slavil 30 let od privatizace, si zachoval v názvu slovo pícninářský. Od začátku to byl signál, že chceme i nadále dělat výzkum v oblasti pícnin. Ale samozřejmě, že strategie firmy se formovala trochu jinak než za existence státního podniku. Od počátku jsme tušili, že musíme více diverzifikovat svoji činnost a hledat možnosti vícezdrojového financování. Jedním z prvních kroků bylo nastartování širokého šlechtitelského programu, jehož výsledkem jsou dnes desítky odrůd uplatněné v praxi, mnohé z nich také byly oceněny např. Zlatými klasy. Více než předtím přišlo na scénu poradenství, obchodní činnost, ale změnila se i strategie ve výzkumu. Byť hlavní pícní druhy zůstaly předmětem zájmu, také se výrazně rozšířil počet zemědělsky využívaných okruhů, kterými se výzkumně zabýváme. I to byla ta diverzifikace činností.
Hned jsme se také snažili o zapojování do mezinárodních projektů. Začalo to několika projekty v programu Eureka a dnes na to navazuje řada projektů v programu Horizon Europe či Inter-reg. Do strategie firmy rovněž hned od počátku privatizace patřila organizace mezinárodních konferencí. V letošním roce proběhl již 29. ročník. Spolu s dalšími partnery jsme také organizovali dříve na našem území nemyslitelné konference v organizacích Eucarpia a EGF.
Vstupujete do projektů, které velmi úzce spuvisejí s využitím v praxi například potravinářských firem. Jaké to je vidět výsledky vlastní práce, které dokážou měnit svět k lepšímu?
Velmi příjemné. Hlavním cílem aplikovaného výzkumu obecně by mělo být přinášet a transferovat do praxe nové poznatky. Snad se nám to alespoň trochu daří v oblasti nových technologií, nových rostlinolékařských opatření, nových odrůd či třeba v programu Český čmelák. Snažíme se naše výsledky prezentovat na výstavách, rádi zveme do našeho areálu žáky a studenty, veřejnost, aby se podívali, jak se dělá aplikovaný výzkum, a aby se seznámili s našimi výsledky. Vydáváme knižní publikace, ale také publikujeme v odborných a vědeckých časopisech. Pokud bych se vrátil k potravinářskému využití, tak to sice není naše hlavní zaměření, ale na druhé straně jsme v letošním roce vydali kuchařku, v níž jsou recepty využívající našich odrůd, cizrny, safloru, fazolu a dalších.
Řada poznatků se váže k našemu stravování. Změní se časem jídelníček Čechů, ať už chtějí, nebo ne?
Osobně se domnívám, že se jídelníček postupně mění. Už jenom tím, že na trh přicházejí nové potraviny a nové produkty. Nejen nové z hlediska původu surovin, ze kterých jsou vyrobeny, ale i z hlediska technologií, kterými jsou vyrobeny. Můj osobní názor je, že živočišný druh homo sapiens je druhem všežravým a naše dieta by tomu měla být uzpůsobena. Tedy nevylučovat z jídelníčku ani potraviny živočišného, ani potraviny rostlinného původu. Mít vyváženou dietu. A samozřejmě se nepřejídat. To, že i pohyb a zdravá mysl patří do jídelníčku, považuji také za potřebnou vědomost. Osobně za zdravou potravinu považuji takovou, která neobsahuje škodlivé látky typu reziduí pesticidů, ale zároveň také neobsahuje např. mykotoxiny. A jsme opět u zaměření výzkumu, kdy v rámci integrované ochrany rostlin hledáme možnosti, jak ochránit rostliny na poli tak, aby produkce byla maximálně hygienicky nezávadná.
Už jste naznačil, že máte řadu zkušeností z mezinárodní spolupráce. Která je ta nejcennější?
Již jsem si dovolil zmínit se o celé řadě mezinárodních projektů. Dnes v konsorciích spolupracujeme s desítkami partnerů z celé Evropy, ale i mimo ni. V čem je spolupráce nejcennější? V poznávání jiných prostředí, v poznávání nových kolegů, ale také ve srovnávání toho, co děláme v České republice a co se dělá v zahraničí. Mně osobně poznání ukazuje to, že obecně u nás vůbec ve výzkumu neděláme špatnou práci, naše výsledky jsou plně srovnatelné se světem. Jen je někdy neumíme dobře prodat. To, že účast v mezinárodních projektech je také tou nejlepší jazykovou školou, není potřeba zdůrazňovat. Dneska často jezdíme do Bruselu a snažíme se být aktivní nejen v projektech, ale i v ovlivňování budoucích priorit evropských programů. V současnosti více než v minulosti jsme zapojeni i do projektů zaměřených do bioekonomiky, která se stává jedním z nosných témat a důležitou součástí i budoucí společné zemědělské politiky EU.
Nač nasměrujete úsilí v roce 2025?
Na pokud možno dobrý start do dalších desetiletí existence privátní firmy. Základ naší společnosti není ani v nemovitostech, ani ve strategii, ale je v lidech, bez kterých firma nemůže fungovat. V diskuzi s kolegy budu hledat nové cesty a perspektivy pro rozvíjení výzkumných programů a nacházení nových témat. Nesmírně důležitá je generační obměna a stále větší zapojení mladších kolegů do řízení. Ekonomická realita je velmi tvrdá, a proto úsilí nejen v roce 2025, ale i v dalších, bude zaměřeno na vyhledávání nových zakázek a nových příležitostí, aby i odměňování lidí odpovídalo současnosti. Je to jeden z hlavních cílů.
A zatím nesplněné profesní sny? Jsou ještě nějaké?
Je někdy nesmírně obtížné si uvědomit a smířit se s tím, že člověk vstupuje do jedné z posledních fází nejen profesního života. Nevím, jestli jsou některé nesplněné profesní sny, ale pokud budou síly stačit, tak se budu snažit firmu rozvíjet ve spolupráci se všemi kolegy a možná ještě více než dosud se pokoušet o mezinárodní projekty.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi