Slovíčko investice má u nás dnes zvuk. Kdo investuje, myslí na budoucnost, je zodpovědný sám k sobě nebo své rodině. Zpravidla umí nakládat s majetkem rozvážně a s nadhledem, a ví, že o něj musí pečovat, aby o něj nepřišel. Ví, co dělá. Je potěšitelné, že investorů v České republice přibývá a že s touto aktivitou začíná stále více mladých. Stává se to pro ně prestižní záležitostí, ale také hlavně užitečným směrem života, protože se nejen něco naučí, ale také se zabezpečí na dobu, kdy se jim hodnoty takto získané budou velmi hodit. O investování jsem hovořila s doc. RNDr. Petrem Budinským, CSc., prorektorem pro mezinárodní vztahy a celoživotní vzdělávání Vysoké školy finanční a správní:
Mnoho analýz již vzniklo na téma úspory Čechů na stáří. I když si stále více lidí uvědomuje, že musí spoléhat hlavně sami na sebe, mohlo by jich přibývat svižnějším tempem. Dá se toho docílit?
Určitě ano. Většina mladých lidí si toto již plně uvědomuje a spíše než o důchodech přemýšlí o vlastním investování. Nikdo totiž neví, jak vysoké budou důchody, až dnešní mladá generace dospěje do důchodového věku. Klíčové jsou však dvě věci: jednak, aby se lidé více vzdělávali, čímž vzroste finanční gramotnost obyvatelstva, a pak také, aby vládou schválené změny důchodové reformy vytvářely stabilní prostředí a aby nedocházelo k dalším významným změnám, které by do budoucna oslabily důvěru veřejnosti ve schválené reformy.
Bankovní domy a investiční společnosti cílí zejména na mladé a obyvatelstvo středního věku, ale ne vždy jsou svojí rétorikou úspěšné. Hlavně u té nejmladší generace, která na spoření na důchod slyší jen výjimečně. Nemělo by se něco změnit v přístupu k ní?
Myslím, že i v bankovních domech a investičních společností dochází v poslední době k významným změnám právě v přístupu ke klientům. Jsou nabízeny nové výhodné finanční nástroje, jako je třeba Dlouhodobý investiční produkt (DIP), který na rozdíl od penzijního připojištění umožňuje vlastní volbu investic, a to s daňovým zvýhodněním. Banky navíc oslovují i klienty s nižšími zůstatky na účtech, aby jim nabídly poradenství s investicemi.
Slovíčko investice zní daleko motivačněji, ten, kdo investuje, má zdravější sebevědomí… Pětadvacetiletý investor má ve společnosti jiný status než stejně starý brigádník, který chodí po nocích umývat do hotelu nádobí…
To jistě, ale hovoříme-li o investování, není to jen o výnosech, ale také o rizicích. Ta jsou při investování nemalá a investorem se nikdo nestane jen tak přes noc. Jak jsem již řekl, správný přístup k investování lze získat studiem. V tomto ohledu je samozřejmě aktivní i Vysoká škola finanční a správní, která nabízí programy Finance a Ekonomika a management, v nichž studenti získají znalosti, které potom mohou uplatnit při investování.
V jakém duchu vysvětluje posluchačům toto téma právě vaše vysoká škola?
Snažíme se, aby studenti kromě teoretických základů dostávali aktuální informace z oblastí veřejných financí, podnikových financí i finančních trhů. Učíme naše studenty tak, aby byli schopni takové informace sami vyhledávat a aby se i po skončení studia na naší univerzitě byli schopni a ochotni dále v oblasti investic vzdělávat. Situaci nám zjednodušuje skutečnost, že většina studentů přicházejících na naši univerzitu, má už s investováním nějakou zkušenost.
A tušíte, kolik investorů z řad studentů se již zrodilo za těch 25 let trvání vysoké školy, a posléze univerzity?
Tak těžko lze uvést nějaké konkrétní číslo, nicméně zejména v poslední době zaznamenáváme ze strany téměř všech studentů výše uvedených programů velký zájem právě o investice. O úspěšnosti těchto programů svědčí i vysoká, téměř stoprocentní uplatnitelnost našich absolventů. Ti pracují v bankách, pojišťovnách, investičních společnostech i ve firmách věnujících se finančnímu poradentství. Ve své práci se často setkávají právě s investováním, nicméně velmi často pracují i na vysokých manažerských pozicích.
Změnila se finanční gramotnost těch dříve narozených? Roste?
Finanční gramotnost se během posledních let výrazně zvyšuje, přesto s její úrovní nemůžeme být zatím spokojeni. Období dvou posledních let, kdy byla inflace v ČR, stejně jako v dalších zemích, extrémně vysoká, přineslo z hlediska finanční gramotnosti přeci jen něco pozitivního. Lidé začali daleko více přemýšlet, co udělat s penězi, které jim ležely na běžných, případně spořicích účtech. To je samozřejmě pouze první krok k investování, dalším krokem potom musí být volba vhodných finančních nástrojů.
Myslíte si, že lze naučit i lásku k penězům, majetku? Tedy v tom nejlepším slova smyslu…
Již to, že lidé takto začali ve velké míře přemýšlet, znamená velký posun v jejich hlavách. Většina z nich ví, že nemá možná v této chvíli dostatek znalostí a zkušeností k tomu, aby dokázali nadefinovat vhodnou investiční strategii a vyhodnotit všechna rizika s touto strategií spojená. O to více tím roste potřebnost všech výše zmíněných finančních institucí, na něž se jejich klienti obracejí právě o radu s investováním. Zvyšuje se význam vysokých škol, které se ve svých programech investováním zabývají. V neposlední řadě bych rád zmínil důležitou roli České národní banky, která prostřednictvím udělených akreditací kontroluje kvalitu investičních poradců. Všechny důležité akreditace od ČNB získala i naše univerzita Vysoká škola finanční a správní.
Vyučujete rovněž, jak pečovat o rodinné bohatství?
Rodinným bohatstvím a pečováním o něj se zabýváme mimo jiné v konkrétním speciálním předmětu, který je kromě investování zaměřen i na následnictví, tedy na fungování rodinných firem v okamžiku, kdy dochází k přechodu vlastnictví z původního zakladatele na další rodinné příslušníky. V této souvislosti se věnujeme též problematice svěřenských fondů a otázce sloučení, případně rozdělení firem.
Kdy jste začal vy sám investovat a co vás k tomu přivedlo?
V roce 1990, kdy u nás neexistovala Burza cenných papírů, téměř nikdo nevěděl, jak funguje kapitálový trh a co jsou to dluhopisy nebo akcie. V této situaci jsem měl možnost absolvovat prestižní kurz Světové banky, během něhož jsem se naučil rozumět tomu, jak fungují finanční trhy, a i jednotlivé finanční nástroje. Následně jsem začal předávat tyto znalosti dále, nicméně k investování jsem měl stále daleko. S investováním, jak mu rozumím dnes, jsem začal až daleko později. Postupně jsem se dostal od investic do fondů k investicím do dluhopisů, a poté do akcií. V poslední době bych investorům doporučil pro širší portfolio zahrnout i nemovitosti a zlato.
Byla to i cesta omylů?
Určitě, protože na samém začátku jsem zaměnil krátkodobou spekulaci za investování. Přitom třeba při investicích například do akcií je třeba mít dostatečně dlouhý investiční horizont. Podle mého názoru je optimální strategie „buy and hold“, kdy na nakoupené akcie na určitý čas investor prostě „zapomene“. Tato strategie však vyžaduje, aby finanční prostředky byly k dispozici dlouhodobě, a investor tak nemusel prodávat v okamžiku, kdy jsou trhy třeba nízko. Co se týče dluhopisů, dělá mnoho investorů chybu v tom, že berou v úvahu pouze výnosy z kupónů, nikoliv možný kapitálový zisk při poklesu úrokových sazeb v ekonomice.
Jakou zásadní zkušenost jste tím získal? Je přenositelná?
Moje zkušenost spočívá v tom, že každou investici posuzuji vždy z pohledu investičního trojúhelníku: výnos, riziko a likvidita. Někomu to může připadat možná příliš jednoduché, ale žijeme ve složitém světě, který se dále komplikuje, a tak všechny tři pomyslné vrcholy investičního trojúhelníku mají svůj hluboký význam. Začínající investory bych rád upozornil, aby důsledně vyhodnocovali rizika před vlastním investováním například do kryptoměn. Je třeba si uvědomit, že vedle strachu funguje na finančních trzích i fenomén chamtivosti. Velmi populární je teď akronym FOMO (fear of missing out), který žene méně zkušené investory do nákupu velmi rizikových finančních nástrojů při strmém nárůstu jejich ceny.
otázky připravila Eva Brixi