Klasické plastové vypínače stěnám příliš na kráse nepřidají. Navíc nevyhovují těm, kdo v interiéru preferují přírodní materiály. Patrik Pokorný s Katarínou Rothovou se tedy rozhodli znovu oprášit slávu porcelánových vypínačů, a díky inovativním technologiím jim dali moderní podobu. Přitom ale zůstali u české tradice a kvality, které si dnes cení zákazníci po celém světě. Patrika Pokorného, spoluzakladatele značky Katy Paty, jsem se zeptala:
Proč zrovna porcelán?
Začalo to nevinně. V roce 2015 jsme stavěli nový dům (dřevostavbu), a chtěli jsme tedy i vypínač z přírodního materiálu. Napadl nás právě porcelán, který je esteticky zajímavý a má perfektní izolační vlastnosti z hlediska elektroinstalace a Česká republika je tím oborem světově známá. Mohli jsme se tedy inspirovat starými mistry, kteří to uměli.
Tehdy byl ale porcelánový vypínač dostupný jen v jednom barevném provedení. Rozhodli jsme se tedy, že si ho vyrobíme sami. Líbil se nám grafit, a tak jsme tímto odstínem začali. Pracujeme takzvanou vtavnou metodou (při teplotě asi 1400 °C), při které se barva do glazury zataví. Potom je tedy velmi odolná a její poškození téměř nehrozí. Glazura je opravdu tvrdá jako diamant a zároveň se díky tomu vypínače dobře čistí. Stačí je udržovat velmi jednoduše, nepotřebujete saponáty ani abrazivní materiály. Barva přitom perfektně drží, je stálá a nevyšisuje se. S oblibou říkám, že nás všechny přežijí.
Jak vnímáte posun od prvních produktů do současnosti?
První kolekce byla takovým redesignem z období první republiky. Byly to jen vypínače na zapnutí a vypnutí. Dnes umíme udělat i vypínače až se šesti pozicemi, a k tomu si můžete koupit TV a PC zásuvku, nabíječku, stmívač i další příslušenství ve stejném designu a barvě. V minulosti jsme také používali sádrové formy, které jsou nízkonákladové a pracuje se s nimi poměrně snadno. Až postupem času jsme přecházeli na složitější a dražší způsob výroby a také jsme začali uzavírat obchodní spolupráce s předními designéry, jako jsou Jaroslav Juřica nebo Milan Pekař. Proto jsme se i spojili s Credit Alliance SE, která byla ochotná nám poskytnout úvěr.
Vyrábíte ručně přímo v České republice. Není to příliš finančně nákladné?
Je to samozřejmě drahé a porcelán je náročný na výrobu, ale vyplatí se to díky pohledové kráse i přírodním kvalitám. Poměr ceny a výkonu tedy není vůbec špatný. Stále ale jde o ruční práci a je nutné zaplatit toho, kdo to vyrobí. Jen zmiňovaná dražší forma stojí 300 000 Kč a my jich máme několik desítek.
Tvoříte i limitované edice například v součinnosti se známými designéry?
Hlavní je porcelán, ale pak děláme vlastně i polozakázkovou výrobu. To jsou například metalické povrchové úpravy, které se hodí jen do několika málo interiérů. Na glazuře je totiž ještě tenká povrchová vrstva oxidu diamantu, který má stejnou odolnost. Pokovované vypínače pak ladí se svítidly ve stejném designu. Dále nabízíme tři produkty v glazovaném matu, například černý se velmi povedl, přitom má stejné vlastnosti jako lesklá glazura.
S Credit Alliance SE sdílíte i prostor ve Vysočanech, kde se nachází jeden z vašich showroomů…
Ano, prostor pro pražský showroom jsme získali víceméně náhodou. V minulosti to byl zahradní domek, stará hrázděná budova, jejíž původní nosná konstrukce zůstala zachována. Společnost Credit Alliance SE zde má kanceláře a dovolila nám z nich udělat napůl showroom. Oni tak mohou ukázat, jak funguje spolupráce, a my můžeme využívat strategické místo ve Vysočanech, kde se navíc báječně pracuje. Jsme stále obklopeni zelení, a navíc jde o otevřený showroom s prosklenými plochami, který vlastně funguje 24 hodin denně. My tu v noci svítíme a jak se všude setmí, vzorkovnice do té tmy jemně září. Můžete tedy přijít kdykoliv, a pokud vás něco zaujme, přijdete pak za světla.
Potom máme ještě prodejní showroom ve Staré Boleslavi. Tam tomu říkáme Katy Paty Drive, protože jde o místo uzpůsobené na kompletaci a skladování. Zatímco do Vysočan míří zákazníci spíš kvůli první konzultaci a vyzkoušení. A pak máme ještě malou prezentaci v pražském Karlíně, ve vinárně s příznačným názvem Switch to Wine.
Prahou to ale neskončilo. Jak jste se dostali až do USA?
Česká republika je zemí e-shopů, a pokud už zde máte funkční online platformu, není tak složité vytvořit další jazykové mutace. Máme 22 jazyků, včetně dánštiny nebo rumunštiny, a jim samozřejmě přizpůsobujeme i koncovky. To ale znamená, že budete za doménu platit třeba dvacetinásobek poplatku, nehledě na to, že složitě hledáte překladatele. Část práce dnes zvládne umělá inteligence, ale stejně potřebujete ověřit pravopisnou i faktickou správnost.
Samotná cesta do zahraničí je poměrně složitá. Trhy fungují rozdílně a lidé jsou zvyklí na jiné věci, což platí i pro výběr tvarů a barev. Někdo experimentuje a někdo je konzervativní. Máme třeba spolupráci s dvěma velkými studii v Londýně, dále v Dánsku a ve Švýcarsku. A výhodou je, že když se jim naše produkty zalíbí, prosazují nás dále a stávají se z nich naši obchodní partneři. Může jít o specializované obchody i architekty, designová studia nebo nejrůznější prodejny s produkty do interiéru. Jsou to partneři, kteří rozumí našim projektům. Snažíme se s architekty po celé Evropě udržovat kontakt – zařadili jsme si je do jedné databáze a komunikujeme s nimi přátelskou formou třeba dvakrát, třikrát za rok. Pokud jsou aktivní a je to vidět, jsou naší cílovou skupinou.
V čem jsou naši zákazníci jiní než ti zahraniční?
Podle trhu se liší barevné odvážnosti. Například Německo je spíš konzervativní, zatímco Rumuni často přijdou s něčím hodně extravagantním. Máme na webu konfigurátor, který nabízí desítky tisíc kombinací. Zákazník si tedy zvolí barvu všech tří částí, včetně klapky. Například z Dánska nám chodí hodně vyvážené kombinace spíš v duchu minimalizmu, Maďaři mají v oblibě dřevěné dekory a v Asii jsou oblíbené pastelové tóny.
Je pro vás spolupráce s architekty prioritní i v Česku?
Přesně tak, i u nás spolupracujeme s architekty, ale také si platíme PR, nakupujeme onlinovou reklamu a sami si nás hledají influenceři. Často je naše produkty zaujmou, když staví nebo rekonstruují, a tak nás prezentují opravdu autenticky. Občas k nám „zavítají“ i bytové domy, které třeba dělají porcelánové zvonky na chodbách. Nebo nás oslovují správci zámků, univerzit, kostelů a dalších historických domů. Konkrétně je to třeba zámek Blatná, pak jsme se podíleli na rekonstrukci jedné auly nebo máme řešení nástěnných vypínačů pro historické objekty, které nenaruší fresky ani pohledové betony.
Kromě vypínačů vyrábíte i svítidla. Co má největší úspěch?
Svítidla jsou jiná kategorie. Důležité je, že opravdu dokonale ladí ke všem pěti kolekcím, co máme. A to barevně, tvarově i stylově. Naším primárním produktem je vypínač, který jsme se snažili povýšit na takovou úroveň, aby se z něj stal krásný interiérový detail. Dnes máme nejširší barevné spektrum porcelánových vypínačů na světě. Navíc u nás barvy mají filozofii – například tvoří skupinu hravých zmrzlinových barev, metalických tónů atd. Vývoj je nesmírně náročný a trvá dlouho – u barvy minimálně půl roku a u produktu i tři roky. Navíc na světě existují jen dva výrobci těchto barev.
Některé řady jsou přesto stále nedoceněné – například Pura od Jaroslava Juřici, která je vytvořena bezrámečkovou metodou. Nadčasový je pak určitě kulatý tvar, který se v prodejích stále drží na prvním místě. Tomu nahrávají vzpomínky na minulost. Získal si totiž popularitu už v poválečné době, skoro před sto lety, a pamatujeme si ho z dětství, z chalup a domů našich babiček.
Určitě přidáváte do nabídky novinky, co chystáte v nejbližší době?
Nové produkty představujeme každé dva roky, ale není to oblečení, proto nemůžeme vše stále dokola obměňovat. Už nyní máme řešení pro každého a vždy se snažíme vycházet vstříc všem interiérovým požadavkům. Další novinkou jsou pak i porcelánové obklady, které nabízíme ve všech barvách Katy Paty. Jsou plastické a vytvářejí reliéfy, takže máme rovnou i řešení, jak tam umístit zásuvku. Dají se používat jak vertikálně, tak horizontálně a je možné je využít i pro celé místnosti, třeba obývací pokoje. Výhodou je, že nehoří a nedají se poškrábat. Navíc můžou fungovat i jako topná stěna.
ptala se Dana Halušková