Bedřich Danda, známý pražský podnikatel v oblasti automobilizmu, zakladatel akciové společnosti Transcentrum, spoluzakladatel, dlouholetý místopředseda a stávající předseda Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR, předseda Společenství autodopravců Čech a Moravy, člověk, který stál u zrodu tripartitního orgánu RHSD – Rady hospodářské a sociální dohody fungující dodnes, a samozřejmě milovník automobilových veteránů, první viceprezident Ústředního automotoklubu ČR, muzikant a prima chlap,
slaví 75. narozeniny.
Zastihli jsme Bedřicha Dandu po jednání vedení Společenství autodopravců Čech a Moravy před jeho přesunem na další štaci a zaznamenali některé drobné postřehy člověka podnikajícího již 26 let, dlouholetého bojovníka za rovné podmínky pro malé firmy a podnikatele na trhu, do letošního ledna také ministerského úředníka po čtyři roky v roli náměstka ministra průmyslu a obchodu.
Jak jste se vlastně dostal k podnikání?
Uvrtala mě do toho dcera v létě 1989. To se již dalo podnikat pod národními výbory. Potřebovala sehnat prostory pro prodej dětských šatů, které začala šít. Bylo to někde v Korunovační ulici. Ale skutečně jsem začal podnikat založením Student servisu, kdy jsme posléze poskytovali služby až 15 000 studentů.
Na co z počátků podnikání vzpomínáte nerad?
Je toho víc, ale nejhorší pro mě byla zkušenost s malou privatizací. V roce 1991 jsem vydražil nebytové prostory na náměstí Republiky, kde od roku 1926 až do revoluce sídlila Mototechna. Vyšlo mě to na 11,3 milionu korun půjčených bankou s 18% úrokem. Provozoval jsem tam pod názvem Autokultura s 22 zaměstnanci prodej autodílů, příslušenství a doplňků celých deset let. Pak jsem o prostory přišel.
Co se stalo?
Velká chyba, která se stala v českých podmínkách nevratnou. Měl jsem listinu prokazující, že zmíněné prostory jsou mým majetkem. Avšak jak to v podnikání bývá, pod náporem práce a starostí jsem zapomněl nahlásit tuto významnou změnu do katastru nemovitostí a netušil nic o tehdy stanoveném termínu, který jsem propásl. Záležitost šla nakonec k soudu a přes všechny logické argumenty, včetně doložení důkazů o nabití majetku, jsem při prohrál. Doba tehdy nepřála ani logice, ani právu. Šlo prostě o majetek, který mohl náhle patřit někomu jinému.
Působil jste také ve funkci náměstka ministra. Co vám daly čtyři roky působení
ve státní správě?
Pro mne jako podnikatele tam bylo mnoho nového a neznámého. Třeba styl úřednické práce, způsob řešení problémů a mnoho jiných. Soukromník, když narazí na problém, hledá příčiny, způsob změny práce či systému, aby se záležitost rychle vyřešila. Jenže můj postup v tomto stylu byl na poradách u ministra označován za partyzánštinu. Nemohl jsem pochopit, že je pro toto prostředí důležitější připravit ke všemu nějaké řízení a posléze i výběrové… Ke snížení administrativní zátěže jsem na požádání obdržel ze strany úředníků jeden jediný podnět. Tak jsem sestavil expertní skupinu z řad zaměstnavatelů a problémů náhle vyvstalo kolem sto čtyřiceti. Horší to bylo s nápravou. Například kolize zákonu se zákonem, což bylo a stále je dosti častým jevem, se prakticky nedá řešit. To by o změnu musely mít zájem všechny subjekty, kterých se to týká.
To jste si spíše postěžoval, ale bylo tam i něco pozitivního?
Nikdy jsem netušil, kolik zajímavých informací se v tomto prostředí pochytí, kolik dobrých kontaktů. Jenže zatímco jsem o toto bohatší, za čtyři roky působení ve státní správě jsem přišel o všechny klienty, s nimiž jsem jako podnikající fyzická osoba dlouhodobě spolupracoval. A tak od letošního ledna začínám vlastně od nuly.
Co vám v poslední době nejvíce zvedlo žluč?
V tripartitě jsme se po dlouhých jednáních dohodli, že vláda předloží návrh zvýšení minimálního platu o 500 Kč. Probíralo se vše, možnosti, návaznosti a shodou nakonec bylo, že výš se v minimální mzdě zatím prostě nedá jít. Jaké pak bylo mé překvapení, když vláda nakonec předložila návrh o 200 korun smělejší, než bylo v tripartitě dohodnuto. Ne že bych lidem nepřál takové navýšení minimální mzdy, ale z principu nechápu tuto změnu, když se před tím argumentovalo a všichni si stáli za tím, že jít výš prostě není možné. Jak vidět, možné to je.
Za Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR jste předal Andreji Babišovi pět či šest bodů ke zlepšení podnikatelského prostředí u nás. Můžete je v kostce přiblížit? A děje se v tom již něco?
Návrh obdržel i premiér Sobotka a nešlo o nic jiného než rozklíčování námi stále kritizovaných nešvarů, jako chybějící povinnou registraci podnikatelů k placení DPH bez ohledu na dosažený obrat či předmět a rozsah podnikání, jednoznačné stanovení 30denní splatnosti faktur, zprůhlednění a dohledatelnost podnikajících subjektů nebo odstraňování administrativní zátěže či zpřísnění vydávání tzv. volných živnostenských listů a koncesí a další, jako třeba povinné členství podnikatelů v odborných společenstvech, kam z hlediska zaměření činnosti přísluší, nebo praktický vzorec pro výpočet nákladů pro autodopravce. To by totiž vedlo k překonání řady stále kritizovaných problémů od potírání práce na černo přes odhalování nekvalitní, předražené či nápadně pod cenou provedené práce až po podvody a další nešvary. Co se zde již konkrétního děje, na to nedokážu odpovědět, ale snad jsme alespoň zaseli semínko, z něhož rostlinka nakonec vzejde.
rozmlouval Jiří Novotný