Pixabay.com
Dosažení nulových emisí do roku 2050 si vyžádá rozsáhlou transformaci globálního energetického systému. Hlavní podmínkou pro uskutečnění tohoto ambiciózního cíle, ale podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) nebudou technologie, ale změna myšlení a chování lidí.
Zvláště v bohatších částech světa, kde je nyní normou energeticky náročný životní styl, by přehodnocení některých současných priorit a změna životního stylu mohly vést k výraznému zrychlení procesu dekarbonizace.
IEA například tvrdí, že pokud by emise z automobilové dopravy měly do roku 2030 klesnout o 15 procent, musela by v cílovém roce být na elektřinu polovina všech aut, což znamená, že celosvětový prodej elektromobilů by musel v příštích pěti letech dosáhnout téměř 100 % z dnešních přibližně 4 %. Reálné ale je, že do roku 2030 sice budou elektromobily tvořit 60 % prodaných automobilů, čtyři z pěti vozidel na silnicích však stále budou na spalovací pohon. Přesto je podle IEA patnácti procentní snížení emisí možné. Stačilo by globálně poněkud snížit maximální rychlost na dálnicích a omezit počet konvenčních vozidel ve velkých městech.
Podobný výsledek by přineslo snížení teploty v domácnostech, kancelářích a dalších komerčních budovách o dva až tři stupně. Kumulativní emise z vytápění fosilními palivy by tak do roku 2030 klesly o 10 %. Až o 40 % by podle IEA mohly do roku 2050 klesnout emise CO2 z letecké dopravy, kdyby se podařilo omezit lety na služební cesty a dovolené delší než šest hodin letu. Pozoruhodné výsledky může přinést i důsledná recyklace PET lahví. Pokud do roku 2050 zvýšíme recyklaci ze současných přibližně 17 % na více než 50 %, emise se v tomto sektoru sníží o 13 %.
IEA uvádí i několik už běžících neobvyklých aktivit, které vedou ke změnám společenských norem, jež mají vliv na spotřebu energií i způsob jejich využívání. Japonsko vede kampaň Cool Biz, která v létě propaguje neformální, lehčí kancelářský dress code, čímž se snižuje spotřeba elektřiny na klimatizaci. Kolumbie přijala zákon, který dává zaměstnancům polovinu placeného dne volna za každých 30 jízd do kanceláře na kole.
Ke změně zavedených zvyklostí přispívají také různá vládní a normativní opatření. Zavedení energetických štítků pro spotřebiče v EU snížilo podle IEA emise související s tímto segmentem o 11 %. Kalifornie nebo Velká Británie přijaly zákony, které v novostavbách vyžadují instalaci solárních panelů a nabíječek pro elektromobily. Francie zakázala vnitrostátní letecké linky, pokud cesta vlakem trvá méně než dvě a půl hodiny. Keňa vsadila na fotovoltaické systémy fungující mimo energetickou síť, za dva roky zvýšila podíl svých obyvatel, kteří mají přístup k elektřině, o více než 12 procent a současně snížila používání fosilních paliv např. i při přípravě jídla.
IEA zdůrazňuje, že pro všechna podobná opatření je rozhodující jejich přijetí veřejností. V této souvislosti je důležitá role vlád, které musí transparentně a přesvědčivě vysvětlovat nezbytnost změn nejen pro splnění klimatických cílů, ale také kvůli čistšímu ovzduší, snížení hluku, menším dopravním zácpám a v konečném efektu i lepšímu zdraví a životu. Největší naději ale IEA vkládá ve zkušenosti z minulých let a zejména z pandemie koronaviru, které ukazují, že postoje a zvyky lidí se mohou měnit docela rychle, protože tváří v tvář krizi jsou schopní a ochotní přizpůsobit se a přehodnotit své priority.
(tz)