Jan Rýdl
S pokorou přiznávám, že závěr uplynulého roku, především jeho poslední den, byl pro mne hodinami úvah o úloze člověka na této zemi, jeho poslání, možnostech, touhách. Byl to takový den plný rozpoložení mé duše, magie bytí, který se vkradl do mojí filozofie dělnosti, rozjívenosti a věčného riskování s vírou, že vše určitě dobře dopadne.
Nezdráhám se tvrdit, že 31. prosinec byl také prostoupen zázraky, neobvyklými okamžiky štěstí i tajnými slzičkami, které zavlaží deštěm vše, co se urodilo. Nechtělo se mi věřit, že do mé e-mailové schránky právě ten den přistály pozdravy od řady osobností z businessu, zároveň s odpověďmi na otázky k rozhovorům, které měly vyjít v našich lednových titulech. Nechápala jsem, proč tito vytížení a osvícení lidé tráví čas právě tím, že pracují pro náš časopis, místo aby odpočívali, veselili se, užívali si volna s rodinou, přáteli, blízkými. Byl to pro mne vpravdě šok, zírala jsem do monitoru počítače a křepčila jsem radostí, byl to zážeh na první dobrou, příliv úžasné energie během pár minut, který dal po hubě všem těm negativním pocitům z nedávných měsíců, kdy se v naší redakci míjely skoro jen ty samé špatné zprávy. To, co nyní píši, se váže také ke komunikaci s Ing. Janem Rýdlem, předsedou správní rady firmy, jež pro mne představuje vrchol etiky podnikání u nás. Jde o TOS VARNSDORF a.s. Jan Rýdl je pro mne ztělesněním moudrosti a vůle být užitečný. Mužem, jehož si nesmírně vážím za jeho postoj ke dnům všedním i svátečním, pro jeho názory, činorodost, výsledky práce i snahu porozumět vesmíru života:
Pro většinu firem byl rok 2021, druhý rok s covidem na planetě, složitý. Jak se dařilo TOS VARNSDORF?
Přežili jsme, a dá se říci i bez ztráty kytičky. Přestože tržby zůstaly zhruba na úrovni ro-
ku 2020, udrželi jsme slušné cash flow, které nám umožnilo mimo jiné pokračovat v inovacích a rozvoji výrobního programu. Druhá polovina roku přinesla mírné oživení trhů a nové zakázky, které by měly přispět k růstu a lepším hospodářským výsledkům v roce 2022.
Mohl byste charakterizovat stěžejní milníky rozvoje podniku? Nač jste vsadili především?
Těch stěžejních milníků ve 118leté historii firmy je mnoho. Aby na ně ani příští generace varnsdorfských strojařů nezapomněla, vydali jsme knihu a je to vskutku zajímavé i napínavé čtení. Například, jak po válce z transportu odsunovaných Němců byli vybíráni konstruktéři a fachmani, na kterých stála výroba obráběcích strojů firmy Arno Plauert. Tím se zachránilo klíčové know-how a zestátněný podnik měl na co navázat a mohl pokračovat ve vývoji a výrobě horizontálních vyvrtávaček, které dodnes tvoří základ výrobního programu TOS VARNSDORF.
Zřejmě ale máte na mysli novodobou historii, po privatizaci státního podniku přímým prodejem v roce 1995. Mezi stěžejní milníky jistě patří vybudování vlastní celosvětové prodejní sítě v druhé polovině 90. let, po kolapsu tehdy monopolního odběratele našich strojů Strojimportu Praha. Naučili jsme se pracovat s trhem, s obchodními partnery i koncovými uživateli našich produktů, poznali jsme konkurenci a trendy vývoje našeho segmentu strojů a technologií.
Dalším důležitým krokem bylo založení společného podniku s čínským partnerem v ro-
ce 2005 a následně i obdobného podniku v ruském Jekatěrinburgu. V obou firmách vyrábíme část našeho sortimentu, který prodáváme jako místní výrobce. To nám umožnilo ukotvit naše aktivity na těchto klíčových trzích, kam je stále těžší, vlivem politických tlaků a restrikcí, se dostat s vlastní produkcí. K důležitým milníkům patří jistě i rekonstrukce výrobní základny, kdy jsme do nových technologií a nezbytného zázemí investovali v letech 2000–2010 přes jednu miliardu korun a v podobné míře investování dále pokračujeme. Založením vlastní Střední průmyslové školy se třemi učebními a třemi maturitními obory zaměřenými na strojírenství a elektrotechniku jsme ošetřili stále se prohlubující nedostatek kvalitních a kvalifikovaných odborníků. Jsem přesvědčen, že máme vyřešen problém dalšího rozvoje strojařiny ve Varnsdorfu, potažmo v regionu Šluknovského výběžku.
A co se podařilo, z čeho máte opravdu radost?
Z TOS VARNSDORF se stala silná firma, která zvládla jak krizi v roce 2008, tak další šoky způsobené jak vnějším prostředím, tak i například změnou akcionářské struktury. I současné problémy s pandemií covidu zvládáme a máme jasný podnikatelský plán na příští období, jak dále posílit pozici firmy ve světové konkurenci. Mám radost z toho, že jsme pro naše spolupracovníky i náš region symbolem stability a prosperity, že máme svoji školu a skvělé zaměstnance.
Vždy jste se opírali zejména o vývoz a jako exportéři jste obsadili vyspělé trhy včas. Jdete stále po této stopě, anebo se ledacos změnilo?
Jsme a zůstaneme stále závislí na exportu našich produktů, který představuje v současné době 90 % celkových tržeb. Bohužel některé významné trhy s velkým 
potenciálem pro české výrobce obráběcích strojů se stále více uzavírají v důsledku politických hrátek, které jsou jistě pro někoho ekonomicky výhodné, určitě ale ne pro naši zemi. Naivně jsem si kdysi myslel, že politika je především nástrojem pro prosazování ekonomických zájmů příslušného státu. Dnes je zřejmé, že se to týká pouze těch mocných, kteří určují pravidla a vyhlašují sankce. Nicméně, nevzdáváme to. Východní trhy zůstávají naší prioritou a najdeme nové příležitosti, jak jejich potenciál využít. Kromě toho chceme posílit naše prodeje do států EU a s novým partnerem rozšířit distribuční síť v USA a Kanadě. Prostě chceme být všude, kde se rozdávají karty. Jsem přesvědčen, že na to máme nejen potřebné produkty, ale i lidi, kteří jsou schopni dané cíle naplnit.
Co vlastně odběratelé dnes na producentech obráběcích strojů požadují? Inovativnost? V jakém směru? Plný servis? Spousty nejrůznějších benefitů?
Naši zákazníci obecně požadují, aby za nejnižší možné náklady, v požadované přesnosti, s dlouhodobou spolehlivostí a bez negativních dopadů na pracovní a životní prostředí byli schopni vyrábět potřebné obrobky – dílce. Každý zákazník však má své specifické požadavky např. na prostor obrábění, hmotnost obrobků, univerzalitu stroje nebo úroveň automatizace výrobního procesu. Proto je naše výroba zakázková, co stroj, to jiné provedení či výbava.
Dnes se dostává do popředí požadavek na doprovodné služby. Ať je to tzv. dodávka stroje „na klíč“, kdy součástí kontraktu je konkrétní technologie s nástroji a upínacími přípravky na daný sortiment obrobků s garancí času obrábění, nebo dálková diagnostika umožňující sledovat stav stroje výrobcem a reagovat na poruchy. Zásadním požadavkem zůstává zajištění servisu stroje po dobu jeho životnosti a „bleskové“ odstranění případných poruch. Dodaný stroj a jeho technologické možnosti musí zákazníkovi přinášet co nejvyšší přidanou hodnotu. To je hlavní kritérium zákazníkova výběru a náš argument při prodeji stroje.
Vést rodinný podnik s velkou tradicí a výtečnou image není asi vůbec jednoduché. Jak vnímáte vlastní zodpovědnost, kterou máte? Tíží vás, nebo naplňuje?
Vždy na prvním místě jsem vnímal odpovědnost vůči zaměstnancům i regionu. Proto
jsem byl iniciátorem privatizace, která zabránila převzetí firmy dnes již neexistujícím
konkurentem.
Naplňuje mě, že v bývalých Sudetech, v regionu Šluknovského výběžku, o němž se mluví jako o vyloučené lokalitě, který je desítky let státními i krajskými politiky a úředníky přehlížen a odepisován, funguje světově známá firma. Pro region je to nejen propagace a zviditelnění. TOS VARNSDORF dává příležitost pro uplatnění technicky orientovaných místních lidí, kteří svojí vysokou kvalifikací pozitivně ovlivňují sociálně ekonomické složení obyvatelstva. Jako největší regionální zaměstnavatel cítím odpovědnost za udržení a zvyšování počtu pracovních míst pro kvalifikované lidi, které si sami vychováváme duálním vzděláváním ve firemní SPŠ.
Také jste přebíral nedávno další ocenění, a nebylo první, v prostorách Pražského hradu. Dá se spočítat, kolikrát jste vlastně stál „na prknech, která znamenají svět“?
Úsměvná otázka. Nevím, která prkna znamenají svět pro podnikatele a manažery. Určitě ale zážitky ze Španělského sálu Pražského hradu nebo ze Žofína jsou nezapomenutelné.
Měl jsem tu čest přebírat různá firemní i osobní ocenění. Vždy jsem ale říkal, že to je ocenění lidí, které jsem měl možnost vést.
Za nejvýznamnější považuji udělení ceny Exportér roku nebo umístění v soutěži Českých 100 nejlepších. Z osobních ocenění pak MANAŽER ROKU 2007, v roce 2018 Top 10 Manažer čtvrtstoletí a udělení zlaté Merkurovy medaile od Hospodářské komory ve stejném roce. Na předání udělené medaile Za zásluhy od prezidenta republiky ještě kvůli pandemii nedošlo.
Když se synem, který je dnes generálním ředitelem, řešíte zásadní záležitosti týkající se směřování podniku, dokážete najít společnou řeč? Nebo jsou to tvrdé boje o názor a jeho prosazení? V čem se dobře shodnete, v čem vůbec ne?
Je normální, že nová generace přichází s novými pohledy na řešení některých rozvojových problémů i stylu řízení. Se synem máme tu výhodu, že ihned po ukončení školy začal pracovat ve firmě, jak se říká od píky. Prošel controllingovým oddělením, marketingem, nákupem a řídil naši zahraniční obchodní pobočku. Po návratu působil ve finančním úseku, kde nakonec skončil na pozici finančního ředitele. Takže firmu a její chod poznal zevnitř. To je i důvod, proč spoléhám na jeho znalosti a snažím se do jeho řízení moc nezasahovat. Jsem rád, že generační výměna u nás proběhla bez problému se zachováním kontinuity v názorech na další vývoj.
Pokud jde o strategické řízení, zejména o zaměření technického rozvoje, což vždy patřilo mezi mé priority, často o tom diskutujeme. Oceňuji, že v této oblasti mně syn „ponechal“ velký prostor pro uplatnění mých návrhů.
TOSu VARNSDORF jste zasvětil kus života. Business se stal vaším druhým já, někdy byl i tím prvním. Jak se ztotožňujete s doporučením, že člověk by měl nejen pracovat, ale i odpočívat? Umíte to?
Zdá se mi, že začíná převládat názor, že moc pracujeme. Že bychom se měli více věnovat svým koníčkům, cestování a odpočinku. Nesouhlasím. Je to cesta k úpadku, kterou známe z historie. Jsem přesvědčen, že práce, vytvářející nové hodnoty a užitek, je základem žití. Odpočinek je nutný k regeneraci sil a různé druhy zábavy a koníčků jsou toho zdrojem.
Říká se, že v některých profesích je obtížné umět vypnout a odpočívat. Zřejmě je to pravda, ale já jsem s tím, kromě deseti let po privatizaci, neměl velké problémy. Zahradnické práce, kamarádi a golf mně daly na chvíli zapomenout na odpovědnost vůči zaměstnancům a firmě. Pracovní problémy šly stranou. I proto jsem si udržel životní optimizmus a přesvědčení, že každý má svůj osud ve vlastních rukou.
O evropském kontinentu mluví řada ekonomů jako o tom, který nemá v rozvoji světa velkou budoucnost. Co si myslíte vy?
Jsem podobného názoru. Evropa, která dala světu průmyslovou revoluci a po dlouhá léta byla centrem rozvoje techniky a technologií, ztrácí svoji konkurenceschopnost. Mimo jiné jsou příčinou některá ekonomicky neuvážená rozhodnutí Evropské komise, která se pasovala do role všemocného monarchy, bohužel ne osvíceného. Nereaguje na postupný přesun těžiště ekonomické síly, vlivu a moci do asijských zemí v čele s Čínou a Ruskem. Nejsem národohospodář ani politický komentátor, ale selský rozum mi říká, že technicky vyspělá Evropa s Ruskem jako strategickým partnerem oplývajícím surovinami a energetickými zdroji by mohly dlouhodobě úspěšně konkurovat ekonomickým zájmům USA a Číny.
Politici to však vidí jinak. Ptám se však, v čí prospěch? Už končím, to je politika, které nerozumím a v zájmu mého duševního zdraví rozumět nechci.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi