Výročí protkané emocemi

Ke stému výročí existence PRAKAB PRAŽSKÁ KABELOVNA, s.r.o., se váže docela dost zajímavostí. V roce 1921 ji získal a pod tímto názvem zaregistroval pokrokový elektrotechnik a průmyslník Emil Kolben. Špičková firma ve výrobě požárně bezpečnostních kabelů stojí po celou dobu své existence na stejném místě a vyrábí nepřetržitě v původních prostorách hostivařské továrny. První zásadní proměnou má areál projít v příštím roce. Vyprodukuje ročně na 120 000 km kabelů o celkové váze 25 tun.

Historie kabelů se prolíná se zaváděním telegrafického spojení, rozmachem používání elektrické energie a rozvojem elektrotechniky. Zásluhou českého podnikatele jsou s PRAKABem spojena taková jména jako Thomas Alva Edison, Nikola Tesla nebo František Křižík, jehož studentem Emil Kolben byl.
Po privatizaci v roce 1992 vstoupila do PRAKABu rodinná společnost SKW, patřící potomkům Otto Steinera, se kterým Emil Kolben kabelovnu zakládal. Nyní firma patří do holdingu SKB Industrieholding GmbH. Vyrábí kabely pro energetiku, stavebnictví či dopravní průmysl. Najdete je v Národním muzeu v Praze, metru, v Tunelu Blanka či na Letišti Václava Havla.
Podnik každoročně investuje mezi 60–100 milióny korun do modernizace technologií, automatizace a digitalizace výroby, ale také do výzkumu a vývoje ve svých vlastních laboratořích. Veškeré výrobky kabelovny nesou od roku 2010 označení Česká kvalita.
Stoleté výročí kabelovny vybízí nejen k rekapitulaci významných milníků, ale též k listování stránkami historie. Neobejde se bez emocí, jak ostatně potvrdil generální ředitel a jednatel Ing. Tomáš Zieschang:

Sté výročí podniku, který vedete, jistě zavdalo podnět k mnoha emocím. Vždyť u zrodu stála úchvatná postava českého průmyslu, Emil Kolben…

Máte pravdu, je to výročí protkané emocemi. Přeci každá vzpomínka na slavnou minulost je emoční. To se týká lidí stejně jako firem. Je to tak, že PRAKAB vznikl ve velmi slavné době velikého průmyslového rozvoje naší země. Je to doba, kdy jsme patřili k světovým průmyslovým velmocem. Na takové časy každý rád vzpomíná. A pokud věříte v možnost návratu k takové slávě, začnete vyhledávat informace o jednotlivcích, kteří to tenkrát zařídili. Dospějete tak poměrně rychle ke jménu Emil Kolben. Pokud je náhodou takový pán zakladatelem a původním vlastníkem firmy, kde pracujete, která vyrábí pořád to samé, na co byla založena, na stejném místě a je znovu majetkem potomků zakládajících společníků, pak o emoce není nouze.

Ale nebyla to jen tato osobnost, která psala dějiny fabriky. Své řádky připojil také Thomas Alva Edison, Nikola Tesla nebo František Křižík. V jakém slova smyslu?

Tyto souvislosti je potřeba chápat v přímém i nepřímém vztahu k Pražské kabelovně jako takové. Je to dáno tím, že všichni jmenovaní pánové patří k velmi známým pionýrům začátků rozvoje elektroprůmyslu. Stejně tak jako naše kabelovna patří k firmám, které lze označit za pionýry ve výrobě kabelů. Je proto logické, že se osudy těchto významných lidí nějak prolínají s děním v podniku ze stejného oboru. A zase je zde přímá spojitost s Emilem Kolbenem. František Křižík byl jeho profesorem a škola mu dala stipendium na cestu do Ameriky. Tam pracoval u Thomase Alvy Edisona, poznal tam Nikolu Teslu. S Nikolou Teslou propagovali střídavý proud, a to proti zájmům Edisona. Tesla se s Edisonem rozešel ve zlém, Kolben se sním rozešel v dobrém. Kolben se vrátil do Evropy a následně do Prahy. S Edisonem se přátelil dál a Křižíkovi se stal velkým konkurentem.

Ovlivnily vás historické milníky v úvahách o budoucnosti kabelovny? Inspirovaly vás, přiměly k některým zásadním krokům?

Ano jistě, nejvíce třeba to vědomí, že kabely jsou potřeba pořád, za války i míru, za všech režimů. Dále pak, že firma musí stále být schopná provádět inovace a vyvíjet své výrobky. Musí jít s dobou a využívat ty nejlepší technologie, a především být hybatelem vývoje ve svém oboru. Ty milníky, na které se ptáte, jsou právě zdrojem tohoto přesvědčení. V PRA­KABu se vždy vyráběly a vyvíjely novinky, firma je a byla držitelem mnoha patentů a užitných vzorů. Takových milníků je za těch sto let spousta.

Firma nepřetržitě vyrábí po celou tu stovku let, a ještě ve stejných prostorách, to je dost výjimečné. Čím si to vysvětlit?

Je to výjimečné, snad je to shodou náhod, že nikdy nebyl důvod továrnu stěhovat, snad je to dáno oborem, kabelařinou. V podstatě to asi bude kombinace všeho. Je pravda, že již zakladatelé pořídili továrně velký a zajímavý pozemek. Pozemek, na kterém se stavěly v každém období další a nové haly. Tak došlo k tomu, že zde máme výrobní prostory zcela původní ještě z roku 1921, halu z druhé světové války, novější haly z osmdesátých let, ale i zcela nové objekty. Pro výrobu kabelů jsou s trochou nadsázky více méně vhodné všechny a stále.

Jste špičkou ve výrobě požárně bezpečnostních kabelů. K čemu a kde se používají?

Jsou to kabely, které mají vlastnosti speciálně upravené na chování v ohni, při požárech. Kabely, které se používají v prostorách, kde se pohybuje hodně lidí, kde jsou uloženy cenné věci nebo všude tam, kde hrozí možnost požáru, třeba v průmyslových objektech. Tyto kabely lze velmi zjednodušeně rozdělit na dvě základní skupiny. Na kabely, které, když hoří, tak z nich neunikají škodlivé nebezpečné látky a nevytvářejí neprůhledný kouř. To jsou takové ty pasivní kabely. A druhá skupina jsou kabely s takzvanou funkční schopností, a to jsou kabely, které při požáru neztrácejí schopnost své funkce. Takže dále vedou proud nebo signál, a to po určitou definovanou dobu. Ty nejlepší třeba po 90 minut. Tyto kabely pak napájejí nebo se jimi ovládají zařízení, která v ohni chrání lidi nebo majetek. Třeba nouzová světla, ventilace, kamery, požární klapky, nouzové dveře, automatická hasicí zařízení a tak. Obě skupiny vyrábíme.

Kam exportujete?

Naše hlavní exportní trhy jsou již tradičně Rakousko a Německo. Slovensko stále považujeme za domácí trh. Dodáváme ale i do Dánska, Nizozemska, Maďarska, Francie, do Pobaltských zemí. Máme zákazníky v Izraeli a ve Velké Británii, a někdy vezeme kabely až do Austrálie. To je ale spíše výjimka, náš hlavní trh je Evropa.
Jak zasahují do vývoje nových produktů inovace? Patentovali jste například některou unikátní myšlenku, vynález?

Jak jsem již zmínil, inovace jsou jednou z našich priorit. Vývoj stále probíhá jak v konstrukcích kabelů, tak ve vývoji izolačních a jiných hmot k jejich výrobě. Máme vlastní vývojové a zkušební laboratoře. Spolupracujeme s významnými institucemi a vysokými školami. Patentů a ochranných známek máme spoustu. Pro zajímavost jeden z novějších patentů je izolační hmota tvořená napěněným silikonem. Takto izolované žíly nehořlavých kabelů mají fantastické nehořlavostní a elektroizolační vlastnosti. Nejen, že izolujeme silikonem, ale ještě ho dokážeme napěnit, což zcela mění jeho vlastnosti. Mohu o tom otevřeně mluvit, protože věc je patentovaná. Je to výsledek skvělé práce našich inženýrů.

A vy sám jste spíše manažer, nebo technik?

Jak na toto odpovědět? Jsem strojní inženýr a původně konstruktér. K manažerství jsem se dostal teprve v průběhu svého profesního působení. Řeknu to asi takto, jsem rád manažerem a hrdý na to, že jsem technik.

Potýkáte se s nedostatkem talentů v oboru, anebo je umíte vyhledávat a získat pro potřeby kabelovny?

Vlastně ano i ne, jak se to vezme. Kabelařina jako studijní obor již mnoho let neexistuje. Poslední inženýři tohoto oboru studovali v Bratislavě a dnes jsou již v důchodovém věku. Některé osobně znám a musím uznat, že je stále co se od nich učit. Jak tento obor skončil, začal chybět odborný dorost. Na druhou stranu k nám nastupují velmi mladí kolegové hned po ukončení vysoké školy nebo s velmi krátkou praxí a musím uznat, že i když nestudovali přímo obor, jsou velmi dobří a umějí nevídané věci. Z mého pohledu máme stále velmi dobré vysoké školy. Velkou potíží jsou pracovní síly do výroby a vyučení. Výroba kabelů je stále těžká práce a tady je velký problém.

Potenciál člověka je nekonečný i nevyzpytatelný. Jak jej lépe využívat?

Na to je mnoho teorií a výrobní závody jako takové mají svá specifika. Už dávno se nechodí do práce jenom pro peníze. Dnes chtějí lidé příjemné pracovní prostředí, uznání, hodně volného času, různé pobídky a benefity. Jako každá firma se tím velmi zabýváme. Já osobně si ale myslím, že spolehlivá stabilní firma a parta lidí, kteří chtějí něco dokázat, je dostatečný stimul pro aktivaci potenciálu. Že to vůbec není tak složité ani jiné než dříve. I to je, myslím, odkaz posledních sto let naší existence.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi