Středočeská Tuchoraz je spjatá s ovocnářstvím. Proslula jablky. Zde také v roce 2008 vzniklo družstvo Bohemia Apple, jeho kořeny ale sahají daleko do minulosti.
Na rodinnou tradici tehdy navázal Robert Vyšata, který podnik založil a vlastní. Dnes název inspirovaný odrůdou Bohemia zastřešuje impérium, z jehož produkce pochází každé páté jablko zkonzumované v tuzemsku. Nejen o letošní úrodě,
ale také o hodnotách českých spotřebitelů jsme hovořili se Štěpánem Chárou, výkonným ředitelem družstva Bohemia Apple.
Mohl byste zhodnotit letošní úrodu jablek?
Sklizeň začala později, a ještě není u konce. Zdá se ale, že bude o 1000–2000 tun nižší než loni. Přesto jsou jablka velká a velice kvalitní. Co nám však dělá trochu starosti, je jejich výkupní cena. Ta klesla o 2,50–4 Kč na kilogram. Přesto tu máme inflaci, růst cen vstupů, například energií, pohonných hmot, obalových materiálů, pro řadu pěstitelů to není dobrá zpráva. Je to zapříčiněno obrovskou nejistotou na celém trhu v Česku. Řetězce se snaží, aby se spotřeba rozpohybovala. Jako nástroj jim k tomu slouží především udržování nízké ceny některých artiklů. Tento tlak jde proti zvyšujícím se nákladům na naši práci. Jablko už dávno není ovoce, který by se dalo vyprodukovat levně. Alespoň ne v našich podmínkách. Pokud ho má mít na dosah spotřebitel v celé republice, vyžaduje to nemalé investice do výroby i provozu. Do výkupní ceny by se tyto faktory měly promítnout. Česká produkce se nemůže dlouhodobě pohybovat pod výrobními náklady. Jinak by se taky mohlo stát, že ovocnářství u nás zanikne.
Jak se do poptávky po jablkách promítla pandemie? A vidíte nějaké rozdíly mezi
lety 2020 a 2021?
Loňský rok byl velice zajímavý. Poptávka vzrostla až o 300 %, zejména u online obchodů jako Košík.cz nebo Rohlík.cz jsme pozorovali nebývalý nárůst. Lidé o toto ovoce projevovali větší zájem, tím pádem jsme mohli o něco lépe pracovat s cenou produktu. Troufám si říci, že svůj podíl na tom měl lockdown, kdy se lidé stravovali doma, ale zároveň měli větší zájem podpořit své zdraví. K životu se probralo staré moudro, že s jedním zkonzumovaným jablkem denně nepotřebujete lékaře. Letošek je ale rokem složitějším. Jak jsem naznačil, pociťujeme důsledky ve společnosti obecně panující nejistoty, které se promítají do situace na trhu. Ovocnáři dnes nemají v Česku na růžích ustláno.
Co by pomohlo zvýšit zájem o tuzemskou produkci?
Srovnal bych situaci Rakouska a Česka. Tuzemští spotřebitelé jsou fixovaní při výběru na co nejnižší cenu. Zvykli si na ni také kvůli levnému dovozu z Polska. Rakušané to mají úplně jinak. Jejich spotřební chování odráží lásku k vlasti a také národní hrdost. Spíše nakoupí od domácího pěstitele, i když to znamená připlatit si. Češi, má-li se mít tato země dobře, se musí semknout a začít uvažovat o svých zvyklostech jinak. Potřebují probudit hrdost vůči vlasti, lásku k půdě a k tomu, čemu dala tato země vzniknout a vyrůst. To by nám pomohlo nejvíc. Uvědomme si, že čím více peněz zůstane v tuzemsku, u místních podnikatelů, tím příznivější bude dopad na domácí hospodářství. Od něj se také odvíjí životní úroveň. Je to zkrátka o hodnotách společnosti.
Kolik by mělo stát kilo jablek, aby se produkce zaplatila?
To je nesmírně složité. Když byste nahlédli do našich skladů, tak každý odběratel chce něco trochu jiného, to znamená, že náklady se mění zakázka od zakázky. Pro nás je hlavní, abychom si řekli – ano, náklady, vstupy, suroviny, mzdy, opravy, údržba, vše máme zajištěné. Nikdo v oboru už dávno nesní o marži blížící se ke sto procentům. Ale pokud se bavíme o průměrné výkupní ceně, tak by bylo optimální ji nastavit zhruba na 20 Kč za kilogram.
Zaměřujete se především na velkoodběratele, nebo u vás může jablka poptat i menší firma, když by svým zaměstnancům chtěla dopřát ovoce z regionu?
Z 90 % se soustředíme na velkoobjemové zakázky, cílíme především na spolupráci s řetězci. V podstatě v každém dnes najdete jablka z Bohemia Apple. Požadavky těchto odběratelů na jakost ovoce jsou velmi přísné, proto máme celou řadu certifikací jako například Global G.A.P. a IFS. Bez nich se dnes nedá do řetězců proniknout. Spotřebitelé pak pozitivně vnímají značku kvality Klasa, ale ta je určena výhradně jablkům první jakosti. Spolupracovat s největšími hráči české obchodní sítě není jen tak. Museli jsme vybudovat sofistikovaný systém, jehož prostřednictvím všechny procesy od sklizně přes skladování, třídění až po logistiku či objednávky zvládneme jako v jakémkoli jiném moderním podniku. Jsme schopni dohledat dokonce člověka, který dané jablko z vyexpedované zásilky česal. Umíme však uspokojit i menší zákazníky. Jde zejména o firmy, které objednají jablka a mošty do centrály či poboček jako občerstvení pro zaměstnance. Dodáváme naše produkty takříkajíc z farmy až na stůl. Některé podniky se na nás obracejí s poptávkou po dárcích pro obchodní partnery nebo zaměstnance. Je ale třeba počítat s tím, že každá menší zakázka je šitá na míru, je to třešnička na dortu, a nelze ji realizovat za ceny, za jaké nakupují řetězce.
Co s těmi plody, které neprojdou standardy řetězců?
Takových 5 % z celkové produkce do řetězců neudáme. Ty putují do naší vlastní moštárny. Kromě jablek v ní zpracováváme také další plodiny jako mrkev, jahody, černý rybíz či višně. Snažíme se je odebírat od českých pěstitelů, jen u zázvoru to zatím není možné. Loni se stalo, že velká část úrody byla poškozená mrazem a moštárna už neměla kapacity tento objem zpracovat. Zamýšleli jsme se, jak tato jablka nabídnout zákazníkovi. Co do chuti a bezpečnosti pro konzumaci byla totiž naprosto v pořádku, jen vzhled neodpovídal první jakosti. Pro český trh jsme nachystali balení těchto jablek, která jsme označili jako vhodná na pečení. Byl to nečekaný hit. Náklady se pokryly, to je důležité. Vždy je lepší skončit s nulou než vyhodit.
Všude se hovoří o udržitelnosti. Jak na ni pohlížíte v Bohemia Apple?
Fungujeme v režimu bezodpadového hospodářství. To, co nelze prodat, moštujeme. Odpad z výroby moštů, stejně tak jako materiál z prořezů a údržby sadů, putuje do obecní bioplynové stanice. Dalším aspektem je péče o krajinu. K půdě i přírodě se musíme chovat dlouhodobě slušně, protože člověku každý prohřešek vrátí. Sady jsou významnou kulisou české země, mají v krajině svůj význam. Kritickou roli pro nás hrají opylovači. Těch je dlouhodobě nedostatek, a tak jsme přikročili k pořízení vlastních včelstev. Bez něj by jablka na váš stůl jen těžko dorazila. Ne vždy si to populace uvědomuje, ale bez opylovačů by život nebyl možný.
Zvažovali jste také bioprodukci?
Takové úvahy zde byly, ale nakonec z nich sešlo. Je tu velká konkurence. Ukazuje se, že se cena takového jablka musí nějak vyrovnat ceně toho běžného konzumního. Takže to nedává velký ekonomický smysl.
Přiblížil byste, jaká byla nejvýznamnější investice posledních let?
Investujeme průběžně. Musíme se přizpůsobit poptávce, plánovat, obnovovat sady, nakupovat nové technologie, které pomohou s efektivitou a zajištěním požadované kvality. Ani založení sadu dnes není už jen o znalosti půdy a péče o stromy. Potřebujete nejen schopné agronomy, ale také geodety. Jabloně jsou totiž pěstovány pod speciálními konstrukcemi, které je chrání před nepřízní počasí, zejména kroupami. Bez geodetů je ale nelze dobře nainstalovat. Zavedli jsme kapkovou závlahu, systém pro nás realizovala přední izraelská firma, která platí za špičku v oboru. Rozhodli jsme se pořídit novou třídicí linku. Jde o sofistikované zařízení, které se stavebními úpravami stálo bezmála sto miliónů korun. Pomůže nám během jedné směny roztřídit až 60 tun jablek. Zbudovali jsme speciální skladovací kapacity, kde je řízena teplota, složení a vlhkost vzduchu. Ihned po sklizni jsou plody zchlazeny na jeden stupeň Celsia a následně jsou uchovávány v plynotěsných ULO boxech, kde hibernují při řízené atmosféře. Díky tomu jsme schopni dodávat do české obchodní sítě jablka po celý rok v požadované čerstvosti a kvalitě.
Investujeme ale také do lidí. Nespoléháme na agenturní zaměstnance, a víme, že Češi tuto práci dělat nechtějí. Převážná část našich pracovníků pochází z Ukrajiny. Jsou našimi zaměstnanci, těch kmenových máme stovku, během sklizně ale nabíráme až tři sta dalších. Bez lidské práce, i když do našeho oboru stále více zasahuje automatizace, se zkrátka neobejdeme. Na druhé straně ale lidé práci potřebují, a tak je dobré otevřít se nejen inovacím, ale zvažovat i sociální aspekty.
ptala se Kateřina Šimková