Výhra 10 milionů korun pro většinu z nás znamená splnění snu a kvalitativní změnu života. Abychom nemuseli do konce života pracovat, potřebovala by většina z nás milionů nejméně 30. Psychologická hranice, kterou si dokážeme představit, je 100 milionů. S větším množstvím peněz často už nevíme, co bychom dělali. To vše vyplývá z exkluzivního průzkumu, který pro společnost Sazka realizovala agentura NMS market research. Zajímavé je, že lidé se základním vzděláním uváděli v průzkumu částku nejvyšší, a to 150 mil. Kč. Ze studie dále vyplynulo, že Češi myslí i na charitu. Další zajímavé zjištění bylo, že v případě výhry by se naprostá většina Čechů svěřila pouze svým nejbližším. Jako první bychom se my, Češi, obrátili na životního partnera.„V případě výhry velké částky peněz v loterii se u lidí probouzí silné emoce. Výherci mají radost, touží si užít a výhru pořádně oslavit. Přesto lidé bezprostředně začínají kalkulovat a plánovat, než začnou utrácet svůj nově nabitý rozpočet,“ řekl Robert Chvátal, generální ředitel Sazka (na snímku), a potvrdil, že u vysokých výher myslí výherci také na charitu. Takové, byť pouze v roli teoretické, vnímání možné výhry Robert Chvátal ocenil: „Sociální cítění občanů je znatelné, a to si určitě zaslouží ocenění.“
Pozor! Peníze ale nezaručí
domácí pohodu
Peníze sice mohou pomáhat plnit sny, ne vždy ale mají všichni členové rodiny sny stejné. A proto ani rozpočet nabitý k prasknutí rodinné štěstí zaručit nemůže.
Lucian Kantor, odborník v oblasti partnerských vztahů, se ve své praxi setkal s několika případy, kdy výhra převyšovala životní úroveň páru. „Ve chvíli, kdy partneři neumějí s částkou nakládat, ocitají se v pozici naivních dětí. Jejich představy nejsou ukotveny v realitě. Mají pocit, že jim výhra změní život a upínají se k ní. Do mé poradny přišli manželé, kteří se přestěhovali do vyšší cenové lokality, kde ale neuměli žít. Muž jezdil do práce a žena absolutně nezapadla do nové sociální skupiny. Cítila se odříznutá a o to více se upínala na svého muže. Situace vygradovala výčitkami, že se partner o ni málo zajímá a on jí naopak vyčítal, že doma nic kloudného nedělá,“ takto popsal možný negativní důsledek nabytí většího množství peněz Lucian Kantor.
Polovina Čechů by při výhře 30 milionů uvažovala o odchodu z práce
Průzkum Sazky také zjišťoval názory respondentů, při jaké výhře by mohli přestat chodit do zaměstnání. „Každému pátému stačí obnos ve výši 10 milionů. Polovina potřebuje 30 milionů. Asi třetina populace by potřebovala vyhrát 100 milionů, aby už nemusela do konce života pracovat,“ prozradil Robert Chvátal, zároveň ale dodal, že křivky ideální výhry a částky, kdy lidé už nebudou vědět, co s penězi, jsou odlišné. „Pro většinu lidí by byla ideální výhra 10 milionů. Taková suma pro ně znamená možnost svobodnějšího a jistějšího života. Není to však částka, která by pro ně znamenala radikální změnu.“
Výzkum také prokázal, že Češi myslí na charitu. Čím vyšší by byla výhra v loterii, tím vyšší částku by lidé věnovali na charitu. U výhry ve výši 1 milion Kč by 90 % respondentů věnovalo na dobročinné účely méně než 10 % vyhrané částky. U výhry ve výši 100 milionů by přibližně u třetiny respondentů přesáhla věnovaná částka 10 % výhry.
O výhře informujeme
pouze své nejbližší
Někteří lidé si chtějí nechat zprávu o pohádkové výhře jen pro sebe. Naprostá většina by se ale svěřila svým nejbližším. „Bála bych se, kdo všechno zjistí, kolik peněz jsem vyhrála a kolik lidí mně a mé rodině bude chtít kvůli tomu ublížit,“ uvedla jedna z respondentek studie. „Jako první bychom se svěřili partnerovi. Méně než pětina výherců by prvně informovala rodiče a jen 8 % výherců by výhru úplně tajilo. Snaha neposkytovat informace je samozřejmě patrnější u vyšších částek,“ prozradil Robert Chvátal.
Nesdělovat okolí přesnou výši výhry radí i Lucian Kantor. „Zejména na vesnici vzniká pak velký tlak okolí a přátel, aby se šťastný výherce o peníze podělil. Lidé by peníze z výhry měli utrácet za věci, které nejsou tolik vidět. Obyvatelé měst se po výhře často stěhují do jiné lokality, nejsou tak sociálně vázaní. Musí si ale pak vybudovat nový okruh známých. Aby se necítili vykořenění, radím jim neztratit svůj běžný život a chodit dále do práce. Lidé se musí naučit brát peníze jako prostředek k naplnění cílů, a ne jako cíl samotný.“
(tz)