Vždycky mne lákalo zužitkovat vše, co se na zahradě, na louce, v lese urodí. Ať už to byly maliny, ostružiny, houby, bylinky, šípky, nebo brambory a mrkev, rybíz, či hrušky. Nejen však sklízet, ale také konzervovat přebytky, které by se v čerstvé podobě nesnědly, a samozřejmě konzumovat, pokud to zažívání dovolí. Je to zvláštní vášeň, díky které dopřávám své duši klid, ale také se učím a poznávám. Lecjaké zákonitosti, postupy předků, řídím se zkušenostmi babiček a pronikám prostřednictvím nových poznatků vědy do tajemných zákonitostí všech možných procesů, které v krajině probíhají. Jsem laik, malý český zahrádkář, který metodou pokus–omyl přichází k zajímavým výsledkům. Třeba džem z arónie a jablek kořeněný anýzem, no, to je tedy bašta. A mám úctu k tomu všemu, co nám matička země naděluje, jakou hojnost a možnosti nám dala. I proto občas zajdu do Národního zemědělského muzea v Praze, protože i zde hledám informace, inspiraci a podněty k zamyšlení. Některé z nich mi během rozhovoru předal také jeho generální ředitel Ing. Zdeněk Novák:
Muzeum, které řídíte, má nespočet aktivit. Na které jste v tom letošním roce především pyšní?
Mě osobně potěšila výstava Fotosyntéza na všech pobočkách a výstava Vltava – pocta řece na zámku Ohrada, která předjímá projekt Národního památkového ústavu Vltava slavná a splavná ke 100. výročí uvedení Smetanovy symfonické básně Vltava, jež bude probíhat v roce 2025. Půvabná byla výstava Šaty dělají člověka i v zemědělství v Kostelní ulici před budovou muzea. Ohromně zajímavá je výstava Rekultivace, druhý život krajiny v Ostravě.
Zvládli jsme uspořádat dvě mezinárodní vědecké konference, a to Cesty jídla na zámku Kačina a Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem.
Do našeho kalendáře přibyly nové, pro naše návštěvníky atraktivní akce Lesní mysl na Kačině, Kačina s baterkami a Kačina Run, dále Husafest v Ostravě, Zimní Apetit piknik v Praze a Advent mezi traktory v Čáslavi a Advent v muzeu ve Valticích.
Zvědavost budí záviděníhodná výstava o lanýžích. Jak vznikla a jaký je na ni ohlas?
Vznikla s ohledem na propagaci nové trvalé kultury, kterou Ministerstvo zemědělství prosadilo, totiž lanýžárny. To je ve zkratce porost lísek, lip, habrů, dubů nebo kaštanovníků naočkovaných podhoubím lanýže burgundského. Takové porosty jsou velmi důležité pro rozčlenění rozlehlých lánů, fungují současně jako větrolamy, úkryty pro drobnou zvěř a pro hospodařící zemědělce jsou tam, kde se lanýžům daří, navíc výnosné. Ministerstvo zemědělství chytře vyhovělo snaze vlády zmenšovat rozlohy polí z důvodu ochrany půdy a krajiny, a přitom nabídnout zemědělcům ekonomicky přijatelné řešení.
Dějiny konzumace lanýžů zajímavým způsobem sledují naše národní dějiny: Magdalena Dobromila Rettigová a kuchaři první republiky se bez nich neobešli, komunistický režim je považoval za buržoazní pochoutku a jejich pěstování nepodporoval. Ohlasy výstavy jsou zatím tak pozitivní, že v roce 2025 připravujeme její pokračování.
Lanýže se tedy začínají pěstovat i v České republice…
Muzeum spolupracuje se společností Český lanýž, s.r.o., Richardem Benešem, který je vlastním autorem výstavy a nadšeným propagátorem pěstování a konzumace lanýžů u nás. Ten díky spolupráci s Akademií věd ČR zmapoval české území a doporučuje lanýže pěstovat jak v tradičních teplých oblastech, tak v mikroklimaticky příznivých oblastech mimo jejich přirozený výskyt. Jde tak pozitivně vstříc oteplování a důsledkům klimatické změny. Richarda Beneše jsem propojil s Prague City Tourism a jeho Praha lanýžová by se mohla časem stát oblíbenou součástí pražského gastronomického kalendáře. My konzumenti se máme na co těšit.
Pořádáte také kurzy vaření a pečení. Dostane se vždy na všechny zájemce?
Kurzy jsou oblíbené a zpravidla brzy vyprodané. Letos jsme v souvislosti s konferencí Cesty jídla pořádali dva mimořádné kurzy – výroba zmrzliny a výroba cukrových ozdob, které vedl mezinárodně uznávaný britský odborník Ivan Day. Samozřejmě se na všechny zájemce nedostalo, kapacita našeho Gastrostudia to neumožňuje. Nicméně, naše kurzy vaření lidé často využívají jako krásný dárek, který mohou věnovat svým blízkým. Byly také okamžitě obsazené, když jsme je v roce 2022 nabídli ředitelům a zástupcům muzeí z celého světa, když jsme je nabídli jako součást doprovodného programu k mezinárodnímu setkání muzejníků ICOM Prague 2022. Setkalo se jich u nás přes 4000.
Spolupracujete s řadou profesních uskupení, například s Českým bramborářským svazem, Asociací kuchařů a cukrářů ČR… Co je výsledkem?
V duchu Antonína Švehly, našeho zakladatele, který si muzeum přál jako ústav pro studium a povznesení venkova, spolupracujeme s organizacemi a uskupeními, které se na povznesení světa, který Václav Havel nazval globální vesnicí, podílejí. Díky této spolupráci pak v muzeu probíhají akce a výstavy, na které sami nemáme kapacitu, ale rádi dáváme prostor všem, kteří v oblasti zemědělství a potravinářství působí a chtějí u nás prezentovat výsledky své práce. Proto u nás máme oblíbené akce, jako jsou Noc vědců (jsme jediné národní muzeum, které se do této akce propagující vědu zapojuje), Jedu v medu, Myslivecké slavnosti, Malá slavnost lesa a dřeva, Pradědečkův traktor, Lopni bečku, Koně na Kačině, Mezinárodní den zdraví rostlin, Vorařský den a řada dalších, o nichž informace čtenáři najdou na našich webových stránkách.
Asociace kuchařů a cukrářů ČR u nás organizuje i kurzy vaření a také tady cvičí národní družstvo, které zastupuje Česko na mezinárodních soutěžích. Tvrdí, že díky tomu, že u nás mohou trénovat předepsané disciplíny, jsou ve světě mnohem úspěšnější a vozí domů medaile.
Určitě se zde odehrává i řada firemních akcí během celého roku. Jsou to především odborné konference?
Nejen ty. Mnoho firem si oblíbiloa prostředí muzea, a organizuje tady i různá společenská nebo slavnostní setkání, tiskové konference a prezentace výsledků své činnosti. Pražská budova nabízí jedinečný zážitek – bezkonkurenční vyhlídku ze střešní terasy na celou Prahu. Letní západy Slunce tady prožívají účastníci firemních setkání se sklenkou dobrého vína v ruce. A nejen firmy, měli jsme tu třeba svatby nebo koncerty. Setkávají se tu i velvyslanci různých zemí nebo zde ambasády pořádají své aktivity, jako např Slovinsko, které iniciovalo oslavu Mezinárodního dne včel.
Hodláte komunikaci s firmami rozšiřovat?
Takovou příležitostí k představení možností, které muzeum nabízí, byla třeba vernisáž výstavy Lanýže – potravina a nová zemědělská plodina ČR, kde zástupci řady firem objevili inspirativní prostředí muzea. Máme za sebou první Zimní Apetit piknik, kde jsme se setkali s úplně novými firmami, a věřím, že s nimi budeme nadále spolupracovat. Část veřejnosti stále ještě o našem muzeu neví nebo u ní přežívá představa, že zemědělské muzeum je něco nezajímavého, nudného. To pro nás znamená zajímavou výzvu. Mne vždy potěší, jak se nový návštěvník hluboce ponoří do studia našich expozic a výstav, a pokud zastupuje nějakou firmu, zpravidla se hned ptá, zda u nás může něco zorganizovat.
A čím se zabývá váš výzkum osobností z oboru zemědělství, lesnictví, rybářství, zahradnictví či zemědělského podnikání?
Naše výzkumné týmy, zpravidla v koprodukci s univerzitami a výzkumnými institucemi, řeší aktuálně čtyři projekty, podporované Ministerstvem kultury, a to Historie užívání a pěstování léčivých rostlin jako součást národní a kulturní identity, tam se zabýváme např. osobností Norberta Boccia, vynikajícího lékaře a lékárníka konce 18. století, představeného kláštera a nemocnice Milosrdných bratří ve Valticích. V projektu Průhonický park a škola malířsko-krajinářské kompozice, obdivovaný a odmítaný vzor pro krajinářskou tvorbu 20. století, studujeme osobnost hraběte Arnošta Emanuela Silva-Taroucy, zakladatele Průhonického parku. Hrabě prosazoval zahradní kompozice úplně odlišné od soudobých zahrad anglických nebo německých, a vytvořil tak specifický národní sloh, rozšířený po celé monarchii, který je bohužel z neznalosti téměř zničen. Nazýváme jej malířsko-krajinářskou zahradou a můžeme na ni být hrdí. Dále řešíme projekty Stopy tradičního hospodaření v průmyslově, zemědělsky a rekreačně intenzivně využívaných regionech: jejich identifikace, dokumentace, záchrana a možnosti využití, a Prezentační strategie pro muzea a sbírky.
Přibyly do sbírky historických exponátů nějaké novinky?
Národní zemědělské muzeum se při tvorbě sbírky poněkud liší od ostatních muzeí, je specifické tím, že se obrací na nejširší veřejnost prostřednictvím výzev a kampaní, nedávno jsme pořádali výzvu v oblasti gastronomie nebo historických fotografií. Dalším neobvyklým přístupem našeho muzea je využití modelů, které obohacují naši sbírku, ale jsou hned využitelné ve výstavách a expozicích. Letos jsme získali model rekultivace haldy pro výstavu v Ostravě. Dále naši sbírku obohatily herbáře, lovecké trofeje, kuchyňské roboty, kombajn či saně na svážení dřeva a mnohé další. Naše sbírka je opravdu různorodá, obsahuje nejen historické exponáty, ale také přírodniny, zoopreparáty, techniku, a v poslední době i tzv. digitalborn položky.
Nač se může odborná veřejnost těšit v příštím roce?
Muzeum se bude podílet na organizaci dvou vědeckých konferencí, jedna připomene sto let od založení Zemského hřebčince Tlumačov, druhá bude věnována 140. výročí založení Průhonického parku a 15. výročí jeho zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO, dále opět proběhne oblíbená Noc vědců, pokračovat bude velká výstava Fotosyntéza v Praze. Jsme totiž zřejmě první muzeum na světě, které se ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně, její Zahradnickou fakultou, snaží vysvětlit proces fotosyntézy, bez něhož by na Zemi neexistoval život v podobě, jak jej známe, a samozřejmě by neexistovalo zemědělství, které umí proces fotosyntézy díky šlechtění a technologiím zefektivnit. Těch připravovaných výstav a akcí je celá řada, proto zájemcům doporučuji sledovat www.nzm.cz.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi