Když přišla nová verze modelu Peugeot 3008, přemýšleli jsme, jak ji
co nejlépe představit podnikatelské veřejnosti. A vznikl nápad na test, kterého se tentokrát neujme redakce, ale samotní lidé z businessu. Oslovili jsme tedy dvě podnikatelské osobnosti. Petr Žemlička stojí za značkou doplňků stravy Nupreme, již s kolegou založili a kterou také vede jako marketingový ředitel. Kanceláře zřídili rovnou se skladem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi. Patří mezi vyznavače aktivního životního stylu a je sportovec tělem i duší. Tomáš Hudera reprezentuje už víc než stoletou řeznicko-uzenářskou tradici rodiny Huderů. V devadesátých letech minulého století obnovil slávu firmy Hudera a syn, která sídlí v Praze a renomé si získala nejen ve svém bezprostředním okolí. Následující řádky prozradí, jak se s Peugeotem 3008 sžili.
Tenhle Peugeot má sexappeal
Petr Žemlička se dlouho pohyboval v prostředí, které voní po benzínu, kůži a designu. Jeho profesní cesta vedla přes automotive. Stále patří mezi zastánce tradičních spalovacích motorů, ale ve svých názorech je otevřený: „Nejsem ortodoxní petrolhead. Elektrické vozy považuji za alternativu, jednu z možných nevyhnutelných cest budoucnosti, a bez toho, abychom tuto cestu nezkoušeli, nebudeme vědět, zda funguje. Stejně těžké začátky měla i elektrifikace na kolejích a dnes je to naprostá samozřejmost, že města či krajinu neznečišťují supící kouřící obludy, byť z jiného pohledu úžasné a výkonné stroje. Takže všeho do času, vývoj se nedá zastavit, a to je dobře.“
Na novém voze Peugeot 3008 ho na první pohled zaujal zevnějšek a designové zpracování. „Když jsem ho poprvé viděl, napadlo mě hned: styl a elegance. Tohle Francouzi umí a tento Peugeot pro mě není auto, ale Francouzka se vším všudy. To potvrdily i otáčející se hlavy kolemjdoucích, když jsem neslyšně projížděl ulicemi. Vždyť tomu nasvědčují i čísla. Za posledních sedm let se modelová řada 3008 zalíbila víc než 1 320 000 zákazníků, kteří si ji pořídili. Tomu říkám customer approved,“ komentoval Petr Žemlička, který věří, že nová generace naváže na své předchůdce a polapí srdce zákazníků, možná dokonce i víc právě pro svůj sexappeal.
„Nejvíce se mi líbí přední partie, která je rafinovaná a osobitá. Světelný podpis včele s drápy je zde skvěle zakomponovaný a chybějící mřížku chladiče supluje plastový polep. Za velmi povedené považuji i novou evoluci loga a umístění označení modelu. Povedená je i záď. Zaujal mě především spoiler na pátých dveřích, který plynule navazuje na svažující se střechu fastbacku,“ obdivoval tvary Peugeotu 3008 Petr Žemlička.
Interiér lze podle něj popsat čtyřmi slovy: moderní, sexy, high-tech, styl. „Originální tvarování palubní desky a středového tunelu se opravdu povedlo. Posádku potěší i plejáda odkládacích prostor s celkovým objemem skoro 35 litrů, to je super. Originální je kombinace materiálů, kde nechybí kůže, hliník ani textil. Vypadá to opravdu elegantně a vkusně. Materiály jsou na pohled hezčí než na dotek, ale nejsme v prémiové třídě. Když k tomu přidáme ambientní osvětlení, je to místo, kde se dá za volantem skvěle relaxovat, zvláště večer. Trochu zvykat jsem si musel na malý kompaktní volant, ale při každodenním užívání by to určitě nebyl problém,“ hodnotil Petr Žemlička.
Kriticky ale vnímá i-Cockpit. Přes volant totiž pořádně nevidí na přístrojový panel, kde se zobrazují hlavní informace týkající se jízdy. „Šikovným řešením by bylo výškové posunutí i-Cockpit, prostor by na to byl. Na druhou stranu se mi líbí, že je nyní pojat panoramaticky a je propojený s centrálním směrem k řidiči zakřiveným dotykovým displejem, který působí, že nad palubkou levituje,“ hodnotil řešení spoluzakladatel značky Nupreme.
Petr Žemlička se netají tím, že je poměrně konzervativní, co se dotykového ovládání týče, a pořád jej to táhne spíše ke klasickým fyzickým voličům. Řešení i-Toggles ho ale mile překvapilo. Přestože jde o dotykové klávesy, jsou podle něj dobře přístupné, a cení si toho, že na ně lze nakonfigurovat až deset oblíbených funkcí, které řidič často používá.
Zapůjčený model, který testoval, měl čistě elektrický pohon o výkonu 210 koní a s dojezdem 524 km. Myslí si, že život s elektromobilem v oblasti větších aglomerací, kde je již k dispozici infrastruktura na jeho pohodlnou obsluhu, může být poměrně komfortní. K tomu dodal: „Život s elektromobilem zejména v Praze a okolí je dnes již příjemný a technologie umožňují rychlé nabití, jen je třeba trochu přepnout v přemýšlení a myslet na to, že mohu dobíjet, když jdu nakoupit nebo na schůzku. Ideální je mít doma wallbox, či dokonce soláry s baterií. Baví mě okamžitá dostupnost výkonu elektromobilu a reakce na plynový pedál.“
Pochvaloval si také odhlučnění kabiny a tichou jízda. Kvitoval příplatkový doplněk v podobě vrstvených oken, který má na izolaci od aerodynamického hluku značný vliv, jenž umožňuje vyniknout schopnostem Hi-Fi systému Focal, který je výsledkem několikaleté spolupráce designérů automobilky Peugeot a renomované francouzské značky Focal. „V autě rád relaxuji a výše zmíněný propracovaný interiér s kvalitní hudbou a absencí rušivých zvuků jsem si opravdu užíval,“ popsal své preference Petr Žemlička.
A jak hodnotil prostornost vozu? „Kufr je super, 520 litrů je více než dostačující i pro velkou rodinu. Nenalezl jsem však možnost sklopení zadních opěradel ze zavazadlového prostoru. Přední řada sedadel je prostorná a sedadla jsou nesmírně příjemná, oceněná certifikátem AGR. V místě u řidiče ale může být pravá noha lehce omezena masivním středovým tunelem. Méně místa je na zadních sedadlech. Měřím přes 192 cm a za sebe bych si sice sedl, ale nebylo by to na dlouhou cestu. Mladší rodiny s menšími dětmi však budou s prostorností auta naprosto spokojeny,“ podotkl marketingový ředitel Nupreme.
Měl-li by své hodnocení uzavřít, novou generaci vozu Peugeot 3008 by popsal Petr Žemlička těmito slovy: „Francouzská automobilka se lvem ve znaku přináší na trh praktické auto zabalené do stylového sexy kabátku, který si jeho majitelé budou s radostí užívat každý den při cestě do a z práce, stejně tak jako o víkendových výletech nebo na dovolené.“
Peugeota mám v srdci
Tomáš Hudera je podnikatel. Navázal na umění řeznické a uzenářské svého dědečka i otce. Firma Hudera a syn je na trhu rovných sto let. Působí v naší metropoli a patří ke koloritu komunity v Praze 6. Do jeho prodejny se sjíždějí labužníci z širokého okolí. A do jídelny, kterou provozuje společně s obchodem, přichází denně řada strávníků, od zedníků nebo řidičů, kteří ctí klasickou českou kuchyni, až po lidi z businessu. A co má Tomáš Hudera společného s Peugeotem? „Já s Peugeotem začínal. Byla to společně se škodovkou moje první auta. Ale to už je dávno. Přesto na takové časy člověk rád vzpomíná. Od té doby mám Peugeota prostě v srdci.“
Když jsme v redakci přemýšleli, komu nabídnout možnost testu, byl jedním z adeptů právě Tomáš Hudera. O jeho motoristických začátcích s touto značkou jsme však neměli ani tušení. Jaká byla jeho zkušenost s elektrickou verzí modelu 3008?
„Zarazilo mne, že firma, kde se auta půjčují, postrádala výrazné označení, takže jsem si nebyl jistý, že jsem na správné adrese. Ale s tím jsem se srovnal. Nejsem z těch, kdo by se ztratil a kdo by netrefil. Když jsem auto přebíral, nedostal jsem moc informací. S elektromobilem nemám žádnou zkušenost, řídil jsem ho poprvé. O to víc jsem byl zvědavý a určitě by bývalo nebylo na škodu, kdyby mne někdo s vozem blíže seznámil. Když jsem se s automobilem začal kamarádit, pochopil jsem mimo jiné i to, že elektrokilometr je jiná veličina, jiná vzdálenost, než klasický kilometr. A také že tato hodnota není nikdy pevná, ale liší se. Člověk se stále učí.“
Tolik z prvních dojmů. Podle Tomáše Hudery by bylo určitě dobré, kdyby uživatel elektroauta mohl mít k ruce seznam všech dobíjecích stanic v jediné aplikaci, a mohl je využívat všechny bez ohledu na to, kdo je jejím provozovatelem. Poznamenal, že chápe sice principy tržního hospodářství, ale že jsou velké rozdíly v cenách za dobíjení, mohou být až dvojnásobné, v rozmezí 8–15 Kč, podle toho, komu stanice patří. „Také si každý hned neuvědomí, že když se k nabíječce připojí víc aut zároveň, ovlivní to rychlost dobíjení. Já to zažil u jednoho supermarketu, kdy se testovací vozidlo v rychlonabíječce dobilo za 30 minut jen z 18 %,“ řekl. A hned navázal: „Jako příslušník generace, která je odchovaná devadesátkami, kdy se člověk český radoval z nepřeberného množství novinek na automobilovém trhu, tehdy samozřejmě v provedení benzín a diesel, a trochu zmlsaný cenami pohonných hmot v porovnání s dneškem, jsem zastáncem klasiky. Peugeoty jsem míval jak s benzínovým, tak naftovým motorem, a vždy jsem byl spokojený. Ať šlo o nové auto, nebo ojetinu. Užíval jsem si to, i když závěr byl pohnutý… Ale k tomu se dostanu,“ podotkl.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
„Chápu, že ten, kdo je odkázaný jen na filozofii ochrany životního prostředí bez dalších souvislostí, a na dobíjení svého auta, může být docela nervózní řidič. Při představě, že bych jel služebně třeba do Itálie, mne mrazí, protože si nejsem jistý, že dorazím včas. Nabíječek po cestě zas tolik není. Takže osobně bych preferoval elektromobil spíš na popojíždění po Praze či jiných lokalitách, kde je již dostatečná infrastruktura,“ sdělil.
Na druhou stranu je elektromobil možná ještě neobjevený komfort, něco jiného, než jsme byli desetiletí, vlastně století, zvyklí. Něco, na co ještě nejsme naučení a co si potřebujeme osahat a srovnat se s tím, že časy se mění. „Takže abych nebyl jen pesimista: v modelu 3008 se jede opravdu hezky, měřeno osobním pohodlím za jízdy, 3008 je pohádka. Skoro nic nemusíte dělat, auto se o vás postará samo… Jenže já jsem takový praktik ošlehaný větrem, který byl zvyklý si vše odpracovat. I v tom autě. A mám obavu, aby nás vymoženosti techniky a technologií nedovedly k lenosti a abychom časem nezblbli, když auto udělá všechno za nás. Proto dávám například přednost manuálu před automatem. Chci totiž vůz ovládat sám a spoléhat se na vlastní řidičské umění, chci přemýšlet, reagovat.“
Co Tomáš Hudera ještě pochválil? Třeba odhlučnění interiéru, nebo mu velmi vyhovovalo ovládání zvuku ve voze. Nejvíce obdivu se sešlo na volant. „Testovaný model 3008 má krásný malý volant, to je úplná paráda. Ať to vezmu z jakéhokoli úhlu hodnocení, je vynikající tvarově, ergonomicky, ovládacími prvky. Hezčí malý neznám. Vynikající a velice funkční jsou také nejrůznější odkládací přihrádky. A když je venku zima, auto vám vnitřní prostředí okamžitě vyhřeje. To uvítá jak řidič, tak posádka,“ hodnotil.
„Skvělá je taky navigace, panel je velký, přehledný, ostrý. Jen přemíra informací může rozptylovat. Všichni jsme totiž daty a světelnými toky přehlceni. Myslím, že poskytovat údaje o všem možném není šťastná cesta bezpečnosti. Proto je dobře, když si lze množství informací, které bude řidič sledovat, navolit. Ale to jsem bohužel během testovacího období nestihl,“ vysvětlil svůj poznatek Tomáš Hudera.
A co by vylepšil? Trochu by poupravil umístění řazení, když ho chce člověk změnit, musí se víc naklonit. Nemohl si zvyknout, že není slyšet motor, přece jen určité decibely na silnici patří… Trochu problematické je nastavování sedadla. Starším osobám nemusí vyhovovat vyšší prahy, kvůli nimž je nasedání trochu obtížnější. „Kabina je na mne, i když neměřím dva metry a nevážím 150 kilo, trochu stísněná, ale to je patrně celosvětový trend. Třeba je to tažení proti obezitě… Na druhé straně sedadla jsou úžasná, pohodová. V tomto ohledu je vidět, jak šel Peugeot dopředu, jak sám na sobě zapracoval. To se s vozy před 30 lety nedá srovnat. Model 3008 je jako stvořený na dlouhé cesty, auto pohodář.
A co mám rád, to je design. Tenhle model je krásný automobil, zaujme na první pohled, jeho robustnost navozuje pocit bezpečí. Odpich má, určitě zaujme aktivní lidi, kteří si jízdu rádi užívají. Je to takový obývák na kole. Čemuž odpovídá cena, samozřejmě.“
Pokud by se Tomáš Hudera ke značce po letech vrátil, pak by si auto koupil jako druhé do rodiny. Preferoval by hybrid a nebránil by se případně ani menšímu modelu, jako je 208. Kdyby to byl elektromobil, využíval by ho na toulání se po okolí, kde žije a tráví nejvíce času.
„Rekapitulace: začínal jsem podobně jako moji vrstevníci na favoritu. Tehdy to pro nás bylo něco! Pak přišel Peugeot 205, 309, 306, 405. Diesel dvoulitr, to bylo moje nejlepší auto, nikdy jsem nešel pod čtyři litry. Když mi kamarád přivezl z ciziny ojetinu 405 kombi, to byla taky paráda – tam se všechno vešlo. Celá naše rodina i s odmlouváním. To už jsem měl firmu, ale Peugeota jsem používal jako auto osobní, ne služební. Jenže s touto značkou jsem skončil smutně – havaroval jsem na vozovce polité olejem, a žel, nebyl jsem to jen já, těch auťáků tam tehdy bylo docela dost. Ale i přesto na soužití se značkou Peugeot nedám dopustit. Byla pro mne něco jako pro jiného domácí mazlíček.“
A jakým happyendem skončit tohle vyprávění? Snad takto: „Když jsem jízdy 3008 ukončil a přijel domů, zjistil jsem, že ve firmě, kde se tahle testovací vozidla půjčují, dělá technika můj soused…“
připravila Kateřina Šimková a Eva Brixi