Proč a jak může podnikatel začít včelařit

Sedíte si takhle na lavičce v parku a pozorujete rozkvetlý záhon. Přilétají včely, čmeláci a vám se to líbí. Snažíte se přijít na to, jak vlastně funguje ta nabídka a poptávka říše rostlinné a živočišné, jak si kytky a hmyz rozumí. Najednou zjistíte, že sice uplynula pouhá čtvrthodina, ale že jste krásně odpočatí. Že jste pustili starosti z hlavy, a ta je nyní připravená na blížící se obchodní jednání. A vykročíte místo s obavami s dobrou náladou. Stalo se vám to někdy? Možná ano. A třeba vás to inspirovalo k tomu, abyste si koupili svůj první úl… Jiří Cafourek patří ke známým včelařům, osobnostem v oboru s nepřebernými zkušenostmi. Léta se věnuje rovněž mládeži, kterou se snaží získat pro tak cennou zálibu, jako je chov včel a péče o ně, ale i vnímání všeho toho, co se v přírodě děje. Také je předsedou věhlasného celostátně působícího spolku Včelí stráž, z.s. Zajímalo mne, jak on vlastně ke včelám přišel a jaké jsou o nich nejnovější poznatky:

Včelaření je pro vás stále velkou vášní. Vzpomenete si, kdy jste se s pilnými pracovnicemi přírody vlastně skamarádil?

Včelařit jsem začal v roce 2008 úplnou náhodou. V té době jsem pracoval jako dobrovolník-terapeut v protidrogovém zařízení a jednoho dne si mě pozvali na svůj seminář vedoucí kroužků včelařské mládeže, abych jim tam přednášel o práci s rizikovými skupinami dětí. Nějak jsme se dostali k tomu, proč v Praze není žádný včelařský kroužek. Oni tvrdili, že pražská mládež nemá vztah k přírodě, já tvrdil, že je vina na nich, že je neumí pro včelaření zaujmout. Vsadili jsme se o lahev ballantinky, že jim do měsíce v Praze takový kroužek založím. A to jsem v té době o včelách věděl jenom to, že dávají med a žihadla. Byla to fuška, ale stihl jsem to. A tak v Praze vznikl můj první dětský včelařský kroužek – Vyšehradští včelaříci. A já jsem postupně začal vnikat do tajů včelaření.

Přibývá mladých lidí, kteří ve včelaření našli novou a užitečnou zálibu?

Před covidem působilo v České republice přibližně 180 kroužků včelařské mládeže. Po covidu klesl jejich počet zhruba na 150 a tento stav se tak nějak stále drží. Mám zkušenost s tím, že děti do nových i stávajících kroužků by se našly v mnoha obcích i školách. Problém je v tom, že je nedostatek vhodných vedoucích. Ono nestačí být jenom dobrý včelař, ale mnohem důležitější je umět s dětmi pracovat a udržet u nich dlouhodobý zájem v této oblasti. Včelaření s sebou přináší i trochu té fyzické, manuální práce, a občas i nějaké to žihadlo. No a dnešní děti musíte umět přesvědčit, že oboje se v dobré partě kamarádů dá vydržet a stojí to za to.

Spousty času tedy věnujete dětem, jejich výchově ke smysluplné zálibě, tedy péči o včelstva, znalostem přírody, udržitelnému pohledu na život. Kam směřují nyní vaše aktivity zejména?

Kromě toho, že stále osobně vedu dva včelařské kroužky (Praha, Rakovník), tak moje hlavní aktivity vycházejí z mé pozice předsedy celostátně působícího spolku Včelí stráž, z.s. (www.vcelistraz.cz). Každoročně organizujeme desítky celostátních i mezinárodních akcí nejenom pro včelařské kroužky, děti a mládež, ale i pro dospělou laickou veřejnost. Jsou to výstavy, soutěže, semináře, workshopy, kurzy, tábory, veřejné ukázky včelaření či medobraní, naučné stezky a mnoho dalších. Mimo organizaci těchto akcí se sám prioritně věnuji také přednáškám na všech stupních škol. Jenom ve školním roce 2023/2024 jsem jich absolvoval 54.

Je nějak zdokumentován přínos tohoto koníčka na psychiku člověka? Učí například trpělivosti, odvaze, pokoře?

Každý rozumně realizovaný koníček má pozitivní přínos na lidskou psychiku, jinak bychom se asi do takových činností dobrovolně nepouštěli. Těch oblastí, které včelaření ovlivňuje, je mnoho. Pokud vypichujete pouze tyto tři (trpělivost, odvaha, pokora), je nesnadné jednoduše odpovědět. Ano, učí! Ale to, do jaké míry, vždy záleží na daném člověku a jeho povaze a vžitých vzorcích jeho chování. Povahou silně netrpělivý člověk bude tuto vlastnost vkládat i do péče o své včelky. Ony se bránit neumí, ale dají mu to najevo třeba horší kvalitou od nich získaného medu. Odvahu včelařením asi nezískáte. Tu buď máte, nebo nemáte. Pokoru k přírodě a všem jejím zákonitostem získat určitě můžete. Pokud jste ale již svojí povahou vnímavý a k poznávání otevřený člověk.

Znám pár podnikatelů, kteří si čistí hlavu prací na zahradě, kopou, sázejí, kompostují, pěstují, někteří pořizují úly a zásobují rodinu medem. Je včelaření zdravou relaxací? Co nadšencům nabízí?

Všechny popsané činnosti jsou realizované v exteriéru (mnohdy v přírodě) a také mají v sobě složku fyzické aktivity, takže mozek při jejich provádění rozhodně relaxuje. Jsou to samá pozitiva, která mají (zvláště na osoby uzavřené celé dny v kanceláři a řešící neustále bez odpočinku náročné problémy) jednoznačně kladný zdravotní efekt. Přidáme-li k tomu u včelaření i zajímavý bonus v podobě získání některých včelích produktů (med, vosk, propolis, mateří kašička, pyl), nelze se divit, že se někteří podnikatelé do tohoto koníčku pustí.

Když bych se pro včelaření rozhodla já a usilovala bych o samozásobování medem nejen směrem do vlastní kuchyně, ale nabídla bych ještě dalším dvěma tříčlenným rodinám, kolik úlů bych musela mít? A musím někde žádat o nějaké povolení, abych je mohla umístit na svoji parcelu?

Tyhle otázky jsou velice časté u lidí, kteří mají rádi med a chtějí si také jeho kvalitu ohlídat „samovýrobou“. Kolik sami ročně spotřebujete medu, i s těmi dalšími dvěma rodinami, netuším. Ale z jednoho produktivního včelstva můžete podle měnících se podmínek (počasí, zastoupení kvetoucích rostlin v okolí, zdroj vody, zdravotní stav včel, zásahy včelaře) získat 10–100 kg ročně. V České republice není potřeba ke včelaření žádné povolení. Stačí se jen nahlásit u Českomoravské společnosti chovatelů a.s. (www.cmsch.cz), kde získáte číslo včelího stanoviště a číslo chovatele. A můžete oficiálně začít chovat včely. Pokud budete dodržovat aktuální nařízení veterinární zprávy, nepodléhá tato činnost žádným jiným předpisům či omezením. Samozřejmě bych nedoporučoval začít včelařit bez získání vhodných znalostí a také bez předchozí domluvy se sousedy v místě uvažovaného umístění úlů.

Jaký je nejnovější poznatek o medu?

Poznatky o medu vycházejí jak z historických mnohatisícových praktických zkušeností, tak z dnes již moderními metodami a přístroji doložitelných faktů. Bohužel se názory na některé vlastnosti a účinky medu někdy i vzájemně neslučují, takže je pak na daném člověku, čemu sám věří. Med je z drtivé části směsice jednoduchých cukrů se všemi jeho dobrými i špatnými vlastnostmi. Vše, co je v něm navíc (z nektaru, z medovice, ze včel), může mít i ve svém minimálním množství různé pozitivní, ale i negativní účinky. Co někomu prospěje, to u druhého vyvolá třeba silnou život ohrožující alergickou reakci. Ke všem včelím produktům je potřeba přistupovat opatrně, protože nikdy nemají stejné složení! Pokud ale patříte k těm šťastnějším, kteří je mohou konzumovat, pak dobrou chuť.

Slyšela jsem i názor, že s chovem včel se například v Praze takzvaně roztrhl pytel a že je v naší metropoli „převčelováno“. Cožpak to není dobře? Navíc prý med z tohoto regionu je velmi kvalitní…

Praha má zhruba 57 % víceméně „zelené“, tedy nezastavěné plochy. Průměr hustoty včelstev na tuto „zelenou“ plochu činí 14,1 včelstva na 1 km2. Navíc převážná část této plochy nemá zemědělský ani produkční charakter, který by vyžadoval zvýšenou přítomnost včel medonosných s ohledem na zvyšování produkce semen či plodů potřebných k rozmnožování těchto rostlin. Tuto práci by zde hravě zastali i ostatní „přírodní“ opylovatelé – včely samotářky, čmeláci, pestřenky, mouchy a další. Včelaření v Praze nevychází z potřeb zemědělství ani „divoké přírody“, ale zcela pragmaticky z potřeb lidí – včelařů. Tím nijak ale tuto činnost v Praze nesnižuji, protože pražský med je chuťově vynikající! Široké spektrum rostlin spolu s absencí řepky (řepkový med tvoří cca 70 % medů vyprodukovaných českými včelaři) dává pražskému medu širší škálu zajímavých chutí. Také fakt, že je v něm k nalezení menší výskyt stop po pesticidech, z něj dělá žádaný produkt a láká včelaře k jeho produkci i zvyšování počtu svých v Praze umístěných včelstev. Včelaření v našem hlavním městě má určitě svoje důležité místo! Pouze význam včely medonosné pro zachování biodiverzity vzhledem k její skutečné pozici opylovatele je třeba oprostit od v lidech zažitých nepravd, nepřesností a mýtů.

Jednou jste naznačil, že včela medonosná je sice úžasná pomocnice, ale její přínos pro život na planetě nelze vytrhnout ze souvislostí, že i jiný hmyz má své nezastupitelné místo v rovnováze má dáti dal. Jak jste to myslel?

Ano, vzorec včela medonosná – nenahraditelný opylovatel je v nás hluboce zakořeněn. Získali jsme jej historicky pod vlivem pověstí, pohádek, zastaralých učebnic, vlivem médií. Jenom těžko se nyní proti těmto „tradicím“ (a přiznejme si i proti včelařskému lobby) prosazují nejmodernější poznatky vědy. Včele medonosné nikdo nebere její význam a roli vynikajícího opylovatele některých v zemědělství využívaných rostlin a skvělého producenta zajímavých včelích produktů. Ale třeba její „nenahraditelný pozitivní“ vliv na zachování přírodní biodiverzity je již dávno vědecky zpochybněn. Pro drtivé množství rostlin jsou užitečnějšími, efektivnějšími a často nenahraditelnějšími opylovateli včely samotářky, vosy, mouchy, čmeláci, pestřenky a další druhy hmyzu. Na úkor včely medonosné je ale na tyto ostatní opylovatele zapomínáno, a tím pádem i podpora ze strany neinformovaných firem a společností, které chtějí být „zelené“, skončí většinou jenom postavením několika včelích úlů na pozemku firmy, podporou svého „dvorního včelaře“ a pochlubením se svým firemním medem. Přírodě, a natož podpoře biodiverzity to nijak nepomáhá. Oč efektivnější (ale asi méně mediálně atraktivní) by bylo vložit tyto prostředky spíše do změny myšlení lidí v této oblasti.

Na pražském magistrátu se včelaření také řeší. A prý se něco chystá. Prozradíte, oč půjde?

Magistrát hlavního města Prahy historicky dlouhodobě podporoval a podporuje včelařství v Praze. Nejenom přímou finanční částkou včelařům, ale i například postupnou změnou péče o pražskou zeleň. Pozitivní obrat nastává v tom, že se na základě vyvíjejících se vědeckých poznatků začíná ustupovat od podpory pouze včelařům, ale začíná se více i legislativně myslet na ostatní, již výše jmenované, hmyzí opylovatele. Rozhodně by pomohlo, aby i média opustila od idealizování včely medonosné a více se věnovala problematice hmyzích opylovatelů pro zachování biodiverzity z pohledu větší objektivity.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi