Jak opojné je každý den vidět pomaloučku přibývající peníze na osobním účtu! Jak mámivé je den co den, týden co týden se přesvědčovat, že z částky neubývá, že je stále stejná a spíš se zvyšuje, protože nám chodí výplata, sem tam třeba přeplatek za spotřebovanou elektřinu či plyn. Někomu štěstí v loterii přivane výhru, jiný něco málo zdědí po babičce. Jenže vidět svět v těchto rozměrech je ošidné, často prodělečné. To vzhlížení k částce XY a uspokojení z toho, jak si v bance naše finance pěkně sedí, je nepochopení situace. Naše peníze by totiž neměly být líné, neměli bychom jim to dovolit. Měli bychom je zapřáhnout, ať na nás aktivně vydělávají. A nejen to. Měli bychom přemýšlet o tom, co a jak se děje, když… A podle toho reagovat. Namítnete mi, že vás to nezajímá, že na to nemáte čas nebo že se o vaše úspory, jmění, radosti stará finanční poradce. To vše je sice pěkné, ale není nic lepšího, než svým penězům a souvislostem, které se jich dotýkají, porozumět sami. Jestli k tomu hledáte motivaci, zkuste si přečíst novinku z nabídky Nakladatelského domu GRADA, publikaci Finanční jednohubky, kterou připravil odborník na slovo vzatý, Michal Skořepa, makroekonomický analytik České spořitelny. Zeptala jsem se ho:
Co vás přimělo k napsání další knihy, která by měla zacílit na finanční gramotnost lidí?
Stejně jako u Ekonomických jednohubek jde o mou snahu přiblížit lidem finanční a ekonomická témata, která se jich týkají, ale nikdy neměli příležitost se v nich stručně a přehledně zorientovat. Někoho baví vařit nebo pěstovat zeleninu, mě baví podávat odborná, a mnohdy ne úplně jednoduchá témata srozumitelnou, a snad i trochu zábavnou formou.
Měli bychom mít větší povědomí o svých financích? K čemu by nám to posloužilo?
Lepší povědomí o fungování světa financí pomůže každému z nás, aby se vyhnul některým průšvihům a aby zhodnocoval své případné úspory lepším způsobem. A pokud budeme líp hospodařit a víc rozumět fungování ekonomiky a financí, sníží se počet nespokojených občanů, kteří mají často tendenci volit politiky nabízející nebezpečná řešení. Lepší finanční gramotnost tedy prospívá i společnosti jako celku.
Když bychom například věděli, jak lépe zhodnotit své úspory, dělali bychom to? Nebo by nás uspokojoval pocit z toho, že vidíme na svém běžném účtu jistou sumu?
Jsem přesvědčen, že lepší znalosti v této oblasti nám nedovolí pokračovat v tom, co mnoho Čechů a Češek dělá: nechávají válet velké peněžní částky na běžném účtu. Vědomí, že naše peníze můžou vydělávat víc, aniž by to znamenalo nějaké fatální riziko nebo nejistotu, by nás tlačilo k tomu, abychom takové možnosti využívali.
V čem chybujeme nejvíce?
Ve finanční oblasti je asi největší českou chybou právě to válení spousty peněz na běžném účtu. Přitom běžný účet není nic víc než jakási elektronická peněženka. Umožňuje snadné placení v obchodech, ale pro zhodnocování úspor se hodí stejně málo jako třeba fyzická peněženka.
Investice jsou dnes velkým celospolečenským tématem. Bude rychleji přibývat těch, kteří nabydou přesvědčení, že bez investičních aktivit své peníze nezvětší?
Pokrok v této oblasti je vidět, ale je velmi pomalý. Mnozí z nás jsou extrémně konzervativní. Opatrnost je a vždycky bude jistě na místě, ale ve srovnání s většinou západní Evropy to trochu přeháníme.
Bude pro generaci dnešních dvacátníků za pár let investování už samozřejmostí?
Určitý posun tam skutečně asi nastane, a to nejen díky knížkám, jako jsou Finanční jednohubky. Jednak do škol nastupují noví učitelé, kteří bývají finančně gramotnější. Vedle toho je tu ale i vliv mobilních aplikací, přes které lze na pár kliknutí investovat. Tyto umožňují uživatelům, aby si snadno, a třeba jen s několika stovkami korun, ohmatali svět akciových investic. Zjišťují, že tam samozřejmě rizika a poplatky existují, ale že to není žádné nesrozumitelné peklo.
Na obyčejných osobních bankovních účtech leží v České republice stále velké množství peněz. Kdy se to změní ve prospěch alespoň spořicích účtů?
Ten posun už probíhá. Jde o první, i když jen velmi opatrný krok směrem k aktivnějšímu přístupu k našim úsporám. Mnozí z nás k tomu byli probuzeni vzedmutím inflace a úrokových sazeb v minulých dvou letech, ale ten přesun pokračuje i teď, kdy už úročení spořicích účtů zase klesá. Od konce loňského roku na běžných účtech ubylo 32 miliard korun, zatímco na spořicích čtyřikrát tolik přibylo.
Jsou Češi v porovnání s ostatními Evropany hodně šetřiví, nebo spíše rozhazovační?
V letech před covidem jsme byli velmi blízko průměru. Po příchodu pandemie zvýšila svou míru úspor celá Evropa, protože kvůli uzávěrám částí ekonomiky zmizela spousta možností pro utrácení. Avšak po odeznění těchto opatření v roce 2021 Evropané zase začali utrácet, kdežto Češi šetřili dál. Naše reakce na popandemické zdražování byla skutečně trochu zvláštní. Určitým vysvětlením může být prudký nárůst zdejších úrokových sazeb, a možná i snaha bojovat s naší hodně vysokou inflací.
Vzpomenete si, co jste udělal se svojí první výplatou?
Chodil jsem už od střední školy na různé krátkodobé brigády, takže moje první výplata byla nejspíš poměrně malá. Jak jsem ji využil, to už si bohužel nepamatuju.
Máte informace o tom, jak firmy nakládají s relativně volnými prostředky?
To závisí na oboru a situaci firmy. V správně vedené firmě by měla platit zásada, že pokud firma působí v dynamickém odvětví, tj. má před sebou možnost se dál rozvíjet nebo ji ke změnám nutí konkurenční tlak, volné prostředky se využijí na příslušné investice. Oproti tomu dobře usazená firma ve stabilním odvětví by volné peníze měla v podobě dividend předávat vlastníkům, kteří je pak můžou použít v odvětvích prvního typu. V mezidobí můžou samozřejmě peníze být dočasně uloženy na bankovním účtu. V tomto ohledu se chování českých firem v posledních zhruba deseti letech nemění: objem peněz na firemních účtech v bankách neustále kolísá lehce nad 20 % HDP.
Měli by jejich majitelé, zejména malých a středních společností, promyšleněji s financemi hospodařit?
Myslím si, že valná většina podnikatelů umí se svými penězi zacházet velmi dobře. Občas se objevují kauzy, kdy se někdo z této sféry stane obětí investičního podvodu. Často ale jde paradoxně o lidi, kteří se ve vedení svých firem chovali velmi slušně, a tak je třeba ani nenapadne, že by někdo jiný mohl založit své podnikání na šmejdském chování.
A co poradit všem, kteří by rádi zbohatli?
Každý z nás zná ze svého okolí nebo z médií jistě aspoň pár příkladů lidí, kteří velmi zbohatli. Většinou v těchto případech – pokud se nebudeme bavit o podvodech nebo protekci – hraje velkou roli štěstí. Jinak řečeno, na těchto pár příkladů připadá mnohem víc podobných případů, kdy člověk nezbohatl, nebo dokonce dopadl velmi špatně. Ještě jinak řečeno: máme-li předem v úmyslu výrazně zbohatnout, musíme přijmout velkou dávku rizika a být psychicky připraveni na možnost, že to nevyjde. Pravděpodobnost úspěchu se ale samozřejmě dá citelně zvýšit tradičními nástroji: pílí, talentem, vzděláním a ochotou se pořád učit.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi