Když mi do počítače přistála tisková zpráva o tom, že firma Ovocňák začala prodávat višňová povidla, zbystřila jsem. Višně máme totiž u nás v redakci moc rádi a všichni si višňových stromků na zahradě náležitě hledíme. O to víc nás naštvaly letošní mrazy, protože višně nebudou. Ani jedna. A kvetly, panečku, nádherně… Osobně z višní vařím také lecjaké dobroty, tedy z jejich přebytků, ale na povidla jsem si nikdy netroufla. Je to úchvatná magie, která má svá pravidla i kouzla a já jsem až příliš netrpělivá… Proto jsem se pro odpovědi na téma višňová povidla, ale nejen ta, vydala za Tomášem Kořínkem mladším, zakladatelem rodinné firmy Ovocňák:
Novinka, jíž jste obohatili právě váš sortiment, to jsou švestková povidla a povidla višňová. Což o to, ta ze švestek jsou českou klasikou, ale višňová?
Proč ne? Povidla jsou o tom, jak se vyrábějí. Podle tradičního postupu, kterým je připravujeme i my, jde o neslazené extrémně redukované ovoce. Ale nikdo neřekl, že to musejí být jen švestky! Ostatně, už jste někdy měla jablečná povidla? U nás už jsme první várku uvařili a nyní zvažujeme, jestli je na podzim vypustíme. Tak nám držte palce!
Co vás přimělo právě k tomu, abyste zařadili ta z višní, ovoce, kterému se dostává stále více pozornosti?
Ve vlastních sadech máme skvělé višně, tak proč je kromě moštů, pyré a plátů nepoužít i na povidla? Běžně se to nedělá, protože višně jsou oproti právě švestkám více vodové, takže na povidla jich spotřebujete strašně moc. My třeba zužitkujeme jedno kilo višní na 200 g povidel.
Oproti švestkovým nejsou višňová povidla chuťově tak přímočará. Višně v sobě mají kyselost a trpkost, které jsou v té koncentrované chuti o to výraznější. Ale nás to strašně baví, ta neobvyklost, ojedinělá chuť. Jsou zkrátka taková víc pro dospělé.
A je pravdou, že višně obsahují látku, která navozuje lepší spaní? Pak by mlsání višňových povidel bylo výtečné řešení pro lidi, kteří nemohou usnout…
Je to skutečně tak, ve višních je melatonin, a to v docela vysoké koncentraci. Zároveň jsou bohaté na ovocné cukry, které jsou ale stimulant. Tak těžko říct, zda to bude fungovat, ale jsem pro to, abyste si to zkusila.
Jenže višně jsou docela náročné na pěstování, ne každému zahrádkáři se daří mít vzrostlé, plně plodící stromy…
Upřímně zas tak moc náročné nejsou oproti jiným ovocňákům, které máme v sadech. A třeba oproti třešním jsou jednodušší, méně náchylné k chorobám i méně náročné na kvalitu půdy a zálivku. Ale samozřejmě stejně jako další ovocné stromy je potřeba o strom celoročně pečovat, aby byla úroda velká a šťavnatá.
Na jaké rozloze se vaše sady s višněmi nacházejí? Plánujete je rozšířit? A vyrábět v budoucnosti i další dobroty z nich? Třeba takové kompoty mojí babičky, tedy višně v rumu, to byla bašta!
Aktuálně máme 600 stromů a zatím nám pro potřeby naší výroby dostačují a neplánujeme počet zvyšovat. Používáme je do moštů, pyré, ovocných plátků, do povidel a další zatím neplánujeme. Ale schválně říkám „zatím“…
Jaká bude letošní úroda? Nezasáhly vaše pozemky dubnové mrazy?
Zasáhly, samozřejmě. Meruněk letos budeme mít kvůli nim jen minimálně, u ostatních se ještě uvidí, vždyť je teprve začátek ovocné sezóny a rozhodovat se bude hlavně podle deště a slunce. Je to zemědělství, nemůžete počítat s tím, že všechny plodiny budou mít silnou sezónu, to ani není možné. Takže ztráty samozřejmě zamrzí, ale jdeme dál. Snažíme se dlouhodobě sady budovat tak, abychom co nejvíce dokázali předcházet nepřízni počasí, ale před mrazy není jak je chránit, aby to ekonomicky dávalo hlavu a patu. Lze jen diverzifikovat odrůdy, aby nepomrzly všechny, ale to není možné u všeho ovoce.
Vím, že pěstujete jabloně, hrušně, meruňky, švestky, višně, arónii. Chystáte se třeba i na červené jedlé jeřabiny nebo černý bez?
Trochu vás opravím, jabloně zatím nemáme, jablka odebíráme od pěstitelů v okolí. Ale máme ještě 18 000 keřů rakytníku, který jste nejmenovala a kterým poslední roky sady rozšiřujeme. A pak máme tu zmíněnou arónii, což je černý jeřáb, tedy jeřabina, takže tam to souhlasí. Vy asi myslíte ty klasické oranžové, ale to je zbytečné, když máme černou. Na černý bez se zatím nechystáme. Myslím, že těch skoro 28 000 rostlin nás docela zaměstnává už takhle.
Čeští sadaři si ale zoufají, ruší porosty, plody jejich práce jsou často až neprodejné, a to s ohledem na řadu faktorů souvisejících s výkupem, dovozem apod. Vy však ovoce neprodáváte, vše zpracujete sami. Je to cesta, jak ustát toto složité období?
My jsme sady budovali především proto, abychom pro své výrobky měli opravdu kvalitní, české ovoce, kde víme naprosto přesně, jak a s pomocí čeho bylo vypěstované. Neměli jsme nikdy sady primárně pro prodej samotného ovoce. Ale ostatním sadařům se ani nedivím. Náklady na pracovní sílu enormně vzrostly, prodejní ceny však minimálně, když si k tomu přidáte výpadky ve sklizni, třeba kvůli počasí, těžko se pak hledá ekonomika. Sady totiž musíte i tak ostříhat, ošetřit a obnovovat.
Máte velmi aktivní marketing. Jak by asi prodej vypadal bez jeho přispění?
Děkujeme! Já ale věřím, že Ovocňák už má opravdu pevnou základnu zákazníků, a k tomu se šíří povědomí o něm hlavně mezi maminkami takzvaně šeptandou. Takže chci věřit, že marketing pomáhá, ale to nejdůležitější, poctivý a kvalitní produkt, je to, co k nám zákazníky táhne nejvíc. Mimo to se na něj snažíme jít i chytře, třeba skrze naše ovovíčka, která nejsou odpadem, ale stavebnicí a lze si s nimi hrát.
K oblíbeným ovocným plátkům jste přidali ovocné kostky. Jak se ujaly?
Teď bude jejich hlavní sezóna, léto, tak nechci hodnotit před ní. Jsou totiž skvělé na cesty, tábory, výlety… Zatím se prodávají dobře, ale uvidíme, jestli v létě převálcují ty klasické produkty, nebo ne.
Už víte, čím překvapíte před Vánocemi?
Již plánujeme, ale zatím neprozrazuji, protože upřímně nevím, který z těch plánů nakonec vyjde.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi