Když vyslovíte název obce Uhlířské Janovice, mnohým se okamžitě vybaví jméno společnosti, která k tomuto místu neodmyslitelně patří. Tedy KOOPERATIVA, výrobní obchodní družstvo Uhlířské Janovice. Ojedinělý výrobce a dodavatel včele s předsedou Ing. Miloslavem Melounem. Obor stavební kovovýroba. Ale i mnohem více: fanda do nových technologií, které posouvají klasické postupy na optimální příčky efektivity díky zvyšování produktivity práce. Vizionář, který vsadil na zdravý selský rozum, práci s informacemi i zákonitosti ekonomiky. Ale také odvážná osobnost, která se nebojí rozhodovat a za svým slovem si stát. Manažer, který dokáže vzbudit úctu i nadšení týmu spolupracovníků pro kroky, které úročí družstevní know-how. Za výsledky práce byl Miloslav Meloun nominován do 30. ročníku soutěže MANAŽER ROKU.
Stavební kovovýroba, to je obor, který bude stále potřeba. Stavebnictví ale nemá dnes na růžích ustláno. Máte stále dost zakázek?
Pokles stavebního trhu samozřejmě dopadá především na náš výrobní program ocelových zárubní a dveří, kde počty prodaných kusů typových výrobků výrazně klesly. Ale naštěstí nevyrábíme pouze klasické sériové produkty, a tak čelíme této krizi zakázkovou výrobou na míru našim zákazníkům. Naši pracovníci dojedou na stavbu zaměřit stavební otvory a s realizátory se na místě dohodnou na nejlepším možném řešení. Takže v tomto segmentu zakázkové kovovýroby není pokles pro naši firmu významný, ba naopak.
Proslavili jste se dodávkami ocelových stožárů například pro veřejné osvětlení. Určitě nejsou určené jen pro obce, komunikace, parky, ale potřebují je i ve firmách, velkých areálech, logistických centrech. Kde ještě se s vaší stopou můžeme setkat?
U stožárů veřejného osvětlení jsme také vsadili na podobný přístup jako u ocelových zárubní. Na jednu stranu držíme, dovolím si říct, největší know-how v oboru v České republice, ostatní naše výrobky za poslední roky jen kopírují, na druhé straně se stále snažíme vedle těch tradičních tří a dvoustupňových trubkových stožárů vyvíjet novinky. Naše stožáry tak můžete vidět v podobě osvětlovacích věží nebo sklopných stožárů na nádražích. Ty sklopné stožáry umožňují osvětlit i ta místa, kam se nedostane údržbová technika. Jsou velmi přátelské k uživatelům a sklopit je, třeba pro výměnu světla nebo údržbu, může po zaučení v podstatě kdokoliv, nepotřebujete silné svaly ani speciální dovednosti. A dalším místem, kde najdete naše produkty, je v současné době ateliér Krištofa Kintery. Je to takový vrchol našich dovedností, protože kromě zručnosti našich svářečů se do této spolupráce promítá to obrovské know-how, zkušenosti a vynalézavost našeho konstrukčního oddělení. Na tuto spolupráci jsem velmi hrdý.
Nejrůznějších produktů typu stožár však umíte vyrobit velké množství. Proč se stal tento sortiment jedním z nosných?
Na začátku to byla představa, že je to celkem jednoduchá kovovýroba. Nařežete trubky a ty svaříte. Ale stojí za tím hodně konstrukčních výpočtů, aby byly stožáry bezpečné. Zafouká vítr a špatně umístěná dopravní značka, se kterou třeba ani nikdo při objednání stožárů na začátku nepočítal, může způsobit poškození a pád stožáru. A naši zákazníci nám věří, že úvodní výslech, kam přesně a na co stožáry potřebují, vede k větší bezpečnosti nás všech.
Váš původní program byla zemědělská technika. Čím to, že se výroba tolik
změnila?
Zemědělská technika stála za velkým rozmachem družstva KOOPERATIVA. A opravdu jsme družstvem, po právnické stránce, i dnes. V době normalizace zásobovala KOOPERATIVA kotci pro prasata celé socialistické Československo. Ve světle současného poznání už není o hromadnou živočišnou výrobu takový zájem a nutno dodat, že i ty dodavatelské řetězce se výrazně změnily. Když se podíváte na tabulky chovu domácích zvířat na konci 80. let a v současné České republice, to se nedá vůbec srovnávat. Tento program jsme před pár lety úplně opustili, ale když nám někdo napíše, tak mu poradíme, kam se obrátit, komu jsme třeba nástroje na výrobu pro zemědělství prodali.
Vaše ocelové zárubně a dveře jsou mezi stavaři známé. Je to hlavně kvalitou?
To byste se musela zeptat jich. Ale doufám samozřejmě, že ano. Je to tím, že máme vlastní válcovací linku na zárubňové profily. A u dveří se orientujeme hlavně na zakázkovou výrobu, nejčastěji protipožárních kompletů pro průmyslové objekty.
Fandíte robotům, automatizaci, pokroku. Do nových technologií jste se v družstvu nebáli investovat. Jakou zkušenost vám to přináší?
Já jsem samozřejmě nadšený, vystudoval jsem kdysi kybernetickou robotiku na FELu a jsem zastáncem robotizace a automatizace, digitalizace průmyslu. Nevidím jinou budoucnost než cestu moderních technologií. A začátky byly velmi, opravdu velmi náročné. Ale s novými generacemi a požadavkem flexibilní pracovní doby, čtyřdenního pracovního týdne a podobně, je jasné, že musíte zvyšovat produktivitu práce, jinak se neuživíte. Navíc sehnat zaměstnance do našeho oboru je skoro nadlidský úkol. Nyní nás čeká digitalizace řízení výroby, a to také bude trnitá cesta, ale věřím, že na jejím konci budeme zase o míli dál. Není to nějaká kratochvíle, kterou bychom chtěli, z mého pohledu je automatizace a digitalizace v dnešní době podmínkou pro udržení firmy naprosto esenciální.
Ekonomické výsledky svědčí o odvaze zvládat peripetie podnikání. Podle čeho zvažujete, zda se do něčeho nového pustíte, nebo ne?
Tady mi pomáhá zdravý selský rozum a dobrý čuch, kombinace zkušeností a intuice.
Covid, energie, mezinárodní konflikty, nedostatek materiálů, to vše jsou okolnosti, které určitě musíte mít na paměti. Co vám pomáhá se dobře rozhodovat?
To byla velmi těžká období a jsem rád, že jsme je ustáli. Každý den čtu ráno po příchodu do práce noviny. Musíte mít informace, ty umět poskládat do mozaiky a na jejich základě se nebát rozhodnout. To je to nejtěžší. Rozhodnout se a za tím rozhodnutím si stát.
Jste tvrdý šéf, nebo spíš člověk s velkými sny, který se nebojí otvírat tajemné komnaty pokroku?
Myslím, že někdy okolnosti vyžadují, abych byl tvrdý. Lidé nemají rádi změny, i když jsou k lepšímu. A já mám sny, plány, vize. Také proto jsem byl nominován v kategorii Vizionář roku v letošním ročníku MANAŽERA ROKU.
Řídit výrobu s velkou spotřebou materiálu musí být dnes hodně náročné. Říká se ale, že dobře manažersky vést lidi je ještě složitější. Osvědčilo se vám v praxi nějaké pravidlo?
Vysvětlovat a nevzdávat to.
Jste známou osobností českého výrobního družstevnictví. Jeho principy mají trvalou hodnotu. Čeho si na této formě podnikání ceníte nejvíce?
Dlouho dobu tu družstevnictví bylo opomíjeným právním typem firmy a myslím, že neoprávněně. Ty možnosti rozhodování, růstu, zainteresování dalších klíčových osob ve firmě jsou podle mého názoru mnohem, jak se dnes říká, „uživatelsky přívětivější“ než u jiných právnických osob. A nejvíc si cením podpory a obrovské práce Svazu českých a moravských výrobních družstev, jehož jsem dlouholetým členem, protože máme velkou skupinu neuvěřitelně podnikavých lidí s obrovským zájmem a nasazením, kteří se vzájemně podporují.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi