Těžko říct, kam vás pozvat dřív

Nespočet kouzelných míst, čarovných zákoutí, přenádherných lesních mýtin, stezek, ale i regionálních památek, parků, jeskyň, galerií, muzeí s úžasnými exponáty má naše země. Je toho tolik, že málo komu se podaří jich většinu navštívit, prohlédnout nebo se do překrásných míst vrátit. Někomu stačí brouzdat se středočeskými lesy, vyběhnout za město a cítit se jako v ráji. Jinému sedí dlouhé výlety po horách, další si rád užívá léto v kempu a poblíž přírodních vodních zdrojů. Rozmanitá česká krajina, byť se za poslední léta hodně změnila, stále dává člověku možnost zapomenout v ní na všední starosti, posílit kondici, vyčistit hlavu. Uvědomit si, kolik krásy tu máme a jak je prospěšné vnímat kvetoucí kytky luk a zpěv ptáků na kraji zámecké zahrady. Turistika je pozváním k těmto prožitkům. Unikátním spolkem, který už 135 let podporuje poznávání celé té nádhery a pobyt v přírodě, je Klub českých turistů. Jeho místopředsedou je Ing. Ladislav Macka:

Klub českých turistů je svým způsobem ojedinělá organizace. Čím se vyznačuje?

KČT je dobrovolnický spolek s celostátní působností a sdružuje turisty a příznivce turistiky. Každoročně pořádá spoustu různých turistických akcí, které jsou určeny jednak pro členy klubu, ale velmi často také pro veřejnost. Jsou to akce nejrůznějšího zaměření. Mezi ně patří nejen pěší turistika, ale i cykloturistika, vysokohorská, vodácká, lyžařská turistika, turistika na koni, rodinná turistika a turistika dětí a mládeže. Máme dokonce turistiku pro zdravotně postižené a nově máme trasy i pro ty, co si libují chodit na túry bosky. KČT je vedle toho také vlastníkem a provozovatelem řady turistických chat, poskytujících levné ubytování a stravování na zajímavých místech naší země. Je rovněž majitelem časopisu Turista, který je v outdoorové komunitě velmi oblíben. Čím se však KČT nejvíc prezentuje, je turistické značení. Síť turisticky značených cest je u nás zcela výjimečná. Přitom nejde jen o to, že značíme cesty v terénu, ale že tyto cesty jsou přesně zaznamenány na turistických mapách, které vydáváme. V posledních letech jsou tyto cesty k dispozici i v digitální podobě, a to na serveru Mapy.cz.

Máte také poměrně dlouhou historii…

Ano ta historie je úctyhodná. Letos slavíme 135. výročí založení a myslím, že starších organizací, než je náš klub, bychom v ČR našli jen opravdu velmi málo. Založení KČT sahá do doby obrození, kdy, konkrétně v roce 1888, nadšenci kolem Vojty Náprstka založili Klub českých turistů s cílem značit turistické cesty, aby se obyvatelé měst dostali na venkov a do přírody. Činnost klubu se pak nepřetržitě vyvíjela až na období totalitních režimů. Tehdy se tu turistika sice pěstovala, ale KČT neexistoval. Až v roce 1990 byl znovu obnoven a dnes funguje zcela samostatně.

Hlásí se noví členové? Přijímáte do svých řad i více žen než v minulosti nebo seniory?

KČT má v současné době 29 000 členů. Přestože se hlásí i noví, tak celkový počet členů pomalu klesá. Je to tím, že našimi členy jsou lidé spíš vyššího věku. U nově příchozích můžeme vidět mladší i starší věkové kategorie, genderově odlišný pohled na tuto záležitost nemáme. Snažíme se vzbudit zájem mladších turistů o naše členství. Ti, přestože turistické stezky ve velké míře užívají, nemají zájem se sdružovat a angažovat se v dobrovolnickém spolku. Víme však, že musíme hledat cesty, jak činnost klubu pro mladé lidi zatraktivnit.

Už jste naznačil, že jste prosluli vytvořením a údržbou turistických značek v naší zemi, ten systém nám závidí celý svět. Co bychom o této činnosti měli vědět?

Tato činnost je opravdu velmi rozsáhlá, protože síť turisticky značených tras je dnes skutečně obrovská. Zahrnuje na 44 000 km pěších tras, 40 000 km cyklistických tras a stovky kilometrů ostatních druhů turistiky. Všechny tyto trasy vznikly a jsou udržovány péčí školených značkařů, kterých máme kolem 1800 ve všech krajích republiky. Udržování turistického značení je také nákladná záležitost a ročně nás přijde na 15 miliónů korun. Vážíme si toho, že na jeho údržbu přispívají Ministerstvo pro místní rozvoj a krajské úřady. Díky této podpoře, a zejména díky dobrovolnické práci našich značkařů můžeme říct, že je turistické značení v současné době ve velmi dobrém stavu.

Nač se můžeme těšit v létě?

Těch akcí je každoročně opravdu hodně. Letos je to přes 8000 nejrůznějších pochodů, výprav, vodáckých cest, dětských táborů a dalších. Jsou pořádány nejen pro členy klubu, ale i pro ostatní zájemce. Řada z nich je již tradičních a populárních a lidé se jich zúčastňují po tisících a po stovkách. Mnohé z nich jsou významnou událostí regionu a bývá to skutečná show. Těžko říct, kam vás pozvat dřív. Nejlepší přehled o tom všem vám poskytne náš celoroční kalendář turistických akcí, který pravidelně vydáváme, a pak webové stránky a so­ciální sítě KČT nebo webové stránky našich jednotlivých odborů.

Jak charakterizovat českého turistu? Po čem touží, co vyhledává, co ještě nezná a rád by poznal?

Turistika je velmi pestrý obor, takže požadavky jsou různé. Řekl bych, že turista očekává především pohyb v hezkém přírodním prostředí. To se stává bohužel čím dál víc méně dostupným. Řada dříve turistických cest byla vyasfaltována a o nárustu automobilizmu ani nemluvím. Snažíme se převést turistické trasy z tvrdých povrchů a z frekventovaných silnic do přírody, tedy na polní, lesní a jiné cesty s přírodním povrchem. Snažíme se o to v rámci projektu Pěšky pro zdraví a jde nám o to, aby takových tras přibylo co nejvíc a co nejrychleji. Bohužel často narážíme na různá omezení, která průchodnost krajiny ztěžují. Také je potřeba říct, že řada přírodních cest není v úplném pořádku. Některé úseky lesních cest jsou poškozeny těžbou dřeva, jiné jsou příliš podmáčené či je jinak stižena jejich schůdnost. To řeší zase náš jiný projekt. Ten se nazývá Stezky z lásky a připravili jsme ho spolu s firmami RegioJet a Kofola. Tímto projektem se snažíme povzbudit dobrovolnictví u široké veřejnosti a prostřednictvím pracovních brigád poškozené úseky cest opravujeme. Letos s tím máme první zkušenosti a s potěšením můžeme konstatovat, že jsou dobré. Až nás překvapuje, kolik lidí z řad veřejnosti projevuje kladný vztah k přírodě a k turistice a hlásí se na tyto brigády.

Co přivedlo vás do čela klubu?

Nejsem nejmladší a užívám si důchodu. Mít tolik volna je celkem fajn, ale po pár letech mně to přišlo docela fádní. Jsem celoživotním turistou a problematiku KČT znám. Když jsem dostal pozvání k tomu, abych se zapojil do práce ve vedení klubu, tak jsem moc dlouho neváhal. Přispět k budování a udržování turistické infrastruktury a podílet se na organizování tak prospěšné činnosti mně přijde jako smysluplná náplň. Kandidoval jsem na místopředsedu a v loňském roce jsem byl zvolen.

Léta jsme vás znali jako šéfa jedné české banky, nyní se manažersky podílíte na činnosti klubu. Čím se tyto dvě pozice liší?

Rozdíl práce ve firmě či v bance a v dobrovolnickém spolku je velký. Bylo by to dlouhé
vyprávění, kdybych měl všechny rozdíly vyjmenovávat. KČT je velký spolek. Má přes
400 organizačních buněk, je vlastníkem rozsáhlého majetku, provádí vydavatelskou činnost a samozřejmě tak specifickou činnost, jako je turistické značení. Z toho vyplývá, že musí mít svoji jasnou strategii, finanční řízení, koordinované PR, právní podporu, IT podporu a další. Tím pádem vstupuje do mnoha interaktivních vazeb se svým okolím, které se nesmí podcenit a musí být nastaveny s patřičnou mírou profesionality. Zažívám jakési déja vu a recykluji své bývalé manažerské znalosti a dovednosti a snažím se v tomto směru pomoct.

Turistiku máte rád. Touláte se spíš po horách, nebo vám učarovaly roviny jihu naší země?

To mám. V mládí jsem se věnoval horolezectví a po celý život převážně vysokohorské turistice. Později jsem dával přednost cykloturistice. Na horském kole jsem podnikl mnoho cest, a to opět často do hor, včetně těch nejvyšších světových velehor. Pro roviny na jihu naší země mám ale také velkou slabost. Tam jsem se totiž narodil.

K pojmu turistika se svým způsobem váže i pojem vlastenectví. Často slýchávám, že my, Češi, nejsme dostatečně pyšní na svoji zemi, že ji nevnímáme s náležitou hrdostí, jako je tomu v případě Rakušanů, Poláků. Je to tak? Pokouší se Klub českých turistů tento postoj změnit?

Myslím si, že tak činíme, aniž bychom si to příliš uvědomovali. Přivádět lidi do krajiny, umožnit jim pohybovat se v ní tak, aby úspěšně doputovali k zajímavým místům, jako jsou historické památky nebo přírodní zajímavosti, samo od sebe vede k tomu, že lidé naši krajinu, přírodu a historii poznávají a učí se ji milovat. K tomu pomáhá nejen náš časopis Turista, který více než sto let vypovídá a o mnoha krásách a zvláštnostech naší země, ale především turistické značení, které je i v mezinárodním měřítku zcela unikátní. Často se setkáváme s obdivem zahraničních hostů a je vidět, že naši lidé si ho váží a berou ho už jako běžnou a milou součást našeho života. Myslím, že samotné turistické značení můžeme považovat za jednu z našich národních hrdostí.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi