František Buchal
Právě vidličkou ukrajuji čerstvou laskonku. Hýčkám si ji na talířku jako svátost, záměrně oddaluji polykání každého kousíčku, abych se déle těšila na ten nenahraditelný zážitek, a tím více toužila. Okamžiky rozplývající se na jazyku vychutnávám do posledního sousta. Tenhle český zákusek přivolává ty nejslastnější chvíle zapovězeného ovoce, chvíle hříchů, které jsou dovoleny. Laskonky z Cukrárny Buchalovi v Praze Čakovicích jsou úžasné. Přemýšlím, kdo je právě takto před mnoha lety pojmenoval. Pochází název od slova laskat?
Možná. Ony totiž laskají člověčí chuťové pohárky, mazlí se s vašimi vjemy, doplňují pohlazení po duši i těle, kterého se nám občas nedostává. Božské mlsání je dovoleno. Laskonka je krásný český kousek, poezie cukrárny. Sláva jí. Důstojně reprezentuje i cukrářské umění Jarmily a Františka Buchalových. Jak se daří jejich rodinnému podnikání? O tom František Buchal:
Co může cukrárna nabídnout firmám nebo větším zákazníkům přes léto?
O prázdninách bývá minimum firemních akcí, seminářů, konferencí, prezentací, oslav, takže se spíše soustředíme na běžného, jak se říká, koncového zákazníka. To jsou lidé z blízkého okolí, stálí návštěvníci, cyklisté, kteří se u nás rádi zastaví na zmrzlinu a zákusek.
Ale jsou i letní měsíce, kdy se sejde více zakázek právě z firemního prostředí, od majitelů restaurací nebo pořadatelů nejrůznějších akcí. Určitě umíme vyjít vstříc. Stále je vysoká poptávka po minidezertech, těch děláme zhruba 40 druhů, třeba je to koňaková špička, laskonka, punčák, jahodová pěna, oříšková pěna, malý malinový mousse. Určitě umíme uspokojit požadavky na firemní dorty, často třeba firmy slaví pod širým nebem své výročí, zvláštní událost, velký úspěch. Dort je součástí. Vyrábíme na přání i chlebíčky a kanapky. Lze si tedy objednat univerzální klasiku, kterou se nic nezkazí.
Musí se hlásit zájemci o firemní dort hodně dopředu?
Dobré je ozvat se alespoň 14 dní předem, pokud to má být dort trochu neobvyklý, něčím zvláštní nebo značných rozměrů. To abychom měli dost času se nachystat a práci si dobře zorganizovat. Samozřejmě v případě běžných nároků jsme schopni vyrobit dort objednaný jen dva dny předem. Hlavní dortová sezóna ale začne až od září, po dovolených. Rád vzpomínám na desetipatrový dort k desátému výročí jedné firmy…
Jak ozvláštnit takové překvapení?
To je různé. Nejčastěji logem, to se tiskne zpravidla na jedlý papír, podkládá se marcipánem. Nebo se může vymodelovat, jak si kdo přeje. Tisk je ale lepší. Logo lze vlastně ale umístit na jakýkoli zákusek. I takové zakázky přicházejí. Jednou jsme takových minidezertů s logem vyráběli 800 a k tomu 400 koláčů. A největší logo, pokud si dobře vzpomínám, jsme dělali v rozměru 90 x 120 cm.
Máte pro letošek nějakou inovaci?
Pro tento rok nikoli. Víme totiž, že stále dobře jdou na odbyt právě ty tradiční české zákusky. Nebo ty s ovocem, ty připravuji osobně velice rád. Jahody, maliny, borůvky, maracua, mango, mochyně peruánská, to jsou vděčné ingredience. Ovocné košíčky, dorty s agarem, Pavlova…
A z kynutého těsta se u vás peče i nyní v červnu a také během července a srpna?
Ano, pořád. To jsou stále koláče takové a makové, velké, malé, domažlické, také 
vánočky, záviny. Nyní sice objem tohoto pečiva klesá, už je na něj moc teplo, ale od září se to zase vrátí do obvyklých mezí. Venku se ochladí a lidi budu mít chuť na hutnější stravu. Kynuté těsto je však vděčné. A já s ním velmi rád pracuji.
Pražský koláč máte také v sortimentu?
Máme. Dokonce i v odlehčené formě, kdy ho plníme žloutkovým krémem se šlehačkou. Chutná výborně.
Vyhledávají ze zdejšího sortimentu příslušníci mladé generace novinky?
Zajdou na zmrzlinu, dají si nějaké pití, ochutnají kousek s ovocem. Ale i starší ročníky zkouší novinky a výrobky plné ovoce. Ovoce je trend, který zakořenil.
Jak si hosté považují umění českých cukrářů?
Na to se těžko odpovídá. Po sametové revoluci byli všichni nadšení čímkoli, co se k nám dostalo ze západu. Přitom naše prvorepubliková cukrařina bývala na světové úrovni. Ani ta socialistická nebyla špatná, zpracovávaly se totiž opravdové suroviny, nebyly to náhražky. K tomu se dnes všichni poctiví cukráři vracejí. Protože dobrá chuť a kvalita jim nese zákazníky. Po určitém kolísání se naše cukrařina začíná lepšit a myslím, že máme co nabídnout.
Na chuti jsou náhražky opravdu tak znát?
Víc, než si myslíte. Proto u nás používáme jen pravou českou šlehačku, a zpracováváme ji bez ztužovače, když má správnou tučnost, ztužovat není třeba. Dobrá cukrařina je opravdu o poctivých surovinách, to je prazáklad, na tom můžete stavět. Rozčiluje mě, když si Češi neváží domácí gastronomie a tvrdí, že například naše 
šlehačka je horší než francouzská. Není to pravda. Ale jde o to, jak s ní kdo pracuje. Když dobře, pak je vše, jak má být.
Léto však není jen časem k odpočinku, mnozí již myslí na Vánoce. Objednávají si milovníci sladkého už nyní?
Někdy ano, letos zatím ne, ale to přijde. Velikonoce jsme měli dobré, pekli jsme toho mnoho, ale zvládli jsme vše. Firmy se začínají s prvními objednávkami hlásit zpravidla až na podzim. Vždy připravujeme vánoční balíčky z klasického cukroví, pečeme vánočky různých gramáží, balíme do celofánu…
Bude přes léto u vás stále otevřeno?
Každý den od 10 do 18 hodin. Včetně sobot a nedělí. Zván je každý, kdo si bude přát ochutnat.
Určitě vaše cukrářské umění oceňují i svatebčané…
Je to tak. Nejvíce svateb se odehrává v dubnu až červnu. Pečeme svatební dorty, svatební koláče, chystáme balíčky s výslužkou, je to hezká práce, není to jen podnikání, snaha se uživit, jsou to emoce, nadšení, radost. A snaha potěšit.
Často se cukrářů ptám, jestli mají dnes muži víc rádi sladké než kdysi. Co myslíte?
Podle mne mají chlapi rádi sladké pořád, jen se o tom moc nemluví…
za odpovědi poděkovala Eva Brixi