Martin Ludvík
Zakousnete se do jablka a nastává okamžik naprostého uvolnění, kdy nepokojné myšlenky odplynou do nenávratna a vy si užíváte jen lahodnou a nenahraditelnou chuť ovoce. Určitě ten slastný pocit znáte. Stejně jako když z keříku rybízu obíráte hrozny nakyslých kuliček nebo nad hlavou hledáte tu první vyzrálou sametovou meruňku.
Vyvážený jídelníček by měl obsahovat kolem půl kilogramu ovoce a zeleniny každý den. Zařadit do něj jablka, švestky, cibuli, brambory nebo rajčata z domácí produkce, které jsou zdrojem vitamínů, minerálních látek, vlákniny a antioxidantů, však je a bude stále náročnější. Tuzemským pěstitelům se produkce ovoce a zeleniny vyplácí stále méně a Zelinářská unie Čech a Moravy a Ovocnářská unie České republiky odhadují, že v letošním roce se pěstební plochy sníží o další jednotky procent.
Tuzemský trh je charakteristický nízkými výkupními cenami nejen zeleniny, ale také ovoce. Dalším odstrašujícím příkladem, kam směřuje kvůli nízké rentabilitě česká zemědělská prvovýroba, jsou jablka. Pro pěstování tohoto nejoblíbenější druhu ovoce, jehož spotřeba činí podle oficiálních statistik 25,2 kg na osobu za rok, jsou v Česku rovněž ideální podmínky. Přesto se soběstačnost v produkci konzumních jablek pohybuje podle Ovocnářské unie České republiky mezi 40 a 60 % v závislosti na objemu sklizně a spotřebě. Na českém trhu je aktuálně dostatečné množství tohoto druhu ovoce, a to přibližně 30 000 tun, ale pěstitele jablek dlouhodobě drtí levná a předotovaná konkurence ze zahraničí. Nechávají si ji dovážet především z Polska velké obchodní řetězce, navíc za cenu vyšší uhlíkové stopy. V loňském roce se na evropském trhu hromadily přebytky polských jablek, které byly původně určené pro
východní trh, nicméně směřovaly kvůli válce na Ukrajině do Čech. To vytvořilo tlak na zlevňování jablek a podráželo výkupní ceny, za něž prodávali naši zemědělci. Jablka na pultech zlevnila v loňském roce podle oficiálních statistik o procento oproti předešlému období, zatímco farmářská cena jablek se za stejné období propadla o 10 %.
Náklady českých pěstitelů na hnojiva, přípravky na ochranu rostlin, pohonné hmoty, energie, mzdy a další položky se však zvedaly, a to meziročně o vyšší desítky procent. Ovocnářská unie České republiky odhaduje na každém kilogramu jablek ztrátu čtyři koruny, což znamená v přepočtu celkovou ztrátu pěstitelů jablek za loňský rok ve výši 250 miliónů korun.
„Pěstitele jablek i dalších druhů ovoce to vede k úvahám o omezení produkce a někteří již začali vyklučovat sady. Jen za poslední dekádu a půl zmizelo z české krajiny 2,5 miliónu ovocných stromů, především jabloní. V letošním roce dojde patrně k dalšímu poklesu z loňských 12 200 ha o dalších 10 %. Utrpí tím nejen čeští zákazníci, ale i pestrost české krajiny,“ sdělil předseda Ovocnářské unie České republiky Ing. Martin Ludvík. A tak jsem se Martina Ludvíka zeptala:
Čím je jablko pro českou kuchyni a zdraví člověka?
Pěstování jablek má u nás velkou tradici, a proto jablka patří do naší kuchyně od nepaměti. A nejde jen o sladká jídla, používají se v mnoha masitých pokrmech, salátech nebo i do polévek. Čerstvá jablka jsou velmi zdravá, obsahují až 80 % vody, dále minerály jako draslík, hořčík, fosfor, železo nebo vápník. Velmi důležitý je obsah vlákniny, kterou až ze 30 % tvoří pektin, jenž dokáže snižovat krevní tuky a cholesterol. Pak je v něm obsah různých vitamínů (provitamín A nebo B a C). Některé jiné druhy ovoce sice obsahují vitamínů víc, ale s ohledem na roční spotřebu jablek každého z nás, která je 25 kg, je příjem vitamínu z jablek pro nás zásadní. Ne nadarmo říká jedno staré anglické přísloví, že „jedno jablko denně drží daleko od doktora“. Jablko je prostě skvělá lékárna, navíc dostupná celý rok a kdykoliv připravená ke konzumaci.
A pro vás osobně?
Jablka patří k mým nejoblíbenějším druhům ovoce a je v roce málo dní, kdy si alespoň jedno nedám. Snad jen v létě, kdy mi na zahradě nebo v sadech dozrávají další skvělé druhy ovoce, dávám přednost jim. Myslím, že jablko můžeme považovat i za historický symbol. Vzpomeňme třeba, jak Eva utrhla jablko ze stromu poznání a byla poté vyhnána s Adamem z ráje, nebo i skutečnost, že jablko je královským symbolem a je součástí českých korunovačních klenotů spolu se svatováclavskou korunou a žezlem.
Mnozí pěstitelé jablek dnes neobnovují sady, ale naopak zmenšují jejich plochu, protože se prostě v České republice pěstovat jablka, ani jiné ovoce, nevyplatí. Proč dochází k takovým nesmyslům? Proč neprodukovat jablka doma, když to k naší zemědělské činnosti historicky patří, když jsou nejkonzumovanějším ovocem u nás?
Je to skutečně nesmysl, ale žijeme v globálním světě na jednotném trhu EU. Máme velmi koncentrovaný maloobchod s potravinami, který ovládá několik málo obchodníků, jejichž jediným cílem je maximální zisk, kterého dosahují tím, že nakupují, co je na trhu nejlevnější. V případě jablek je to levná produkce z Polska, která měla končit na východních trzích, kam kvůli konfliktu na Ukrajině není možné nyní vyvážet. Z toho důvodu je v EU jeden milión tun polských jablek na trhu navíc, a to snížilo cenu pod výrobní náklady i u nás. A to v kontextu vysokých cen vstupů, jako jsou hnojiva nebo elektrická energie nezbytná pro chlazení jablek. Pěstitelům nezbylo nic jiného než redukovat plochy a pěstovat na části ploch jiné, rentabilnější plodiny.
Dovoz levnějších jablek ze zahraničí je sice cenově výhodný pro řetězce, a pro jejich zákazníky je to také prima, to lze pochopit. Jenže ono to má více souvislostí. Jakých?
Řetězce jsou obchodníci, chtějí levně nakoupit a draze prodat, nic jiného je nezajímá a nic je neomezuje. Environmentální dopad takového chování je pouze stránkou etickou, nikoliv legislativní, a ta jim je vzdálena. Kvůli dovozům mizí stromy z krajiny a životní prostředí je zatíženo zbytečnou dopravou. Ovocné sady mají zásadní vliv na naši krajinu a jako trvalá kultura jsou významným protierozním prvkem, slouží jako domov mnoha živočichům, podporují biodiverzitu atd.
Je tedy pravdou, že Čechům do budoucna hrozí velký nedostatek ovoce i zeleniny, a navíc patrně vzrostou jejich ceny?
Nedostatek určitě nehrozí, ale domácí produkce bude časem určitě nižší. Kdo bude české ovoce chtít, určitě bude mít možnost si je koupit. Méně ho bude v obchodních řetězcích, kde už dlouhá léta nekoupíte třeba tuzemské broskve. Nebyl o ně zájem a vše se dováží. Já jen lituji spotřebitele, že nepoznají, jak skvěle chutná dozrálá broskev na stromě, a jsou odkázáni jen na podtržené plody dovezené 2000 km. Bez ohledu na to, jak velká bude domácí produkce, tak ceny určitě postupně porostou. Produkce ovoce je náročná na ruční práci a energie, a to jsou dva segmenty, které rostou nejvíce, se ztrátou nebude ovoce produkovat dlouhodobě nikdo v Evropě.
Nejde také jen o jablka a jiné ovoce v našem jídelníčku. Naznačil jste, že sady jsou v krajině důležité pro hnízdění ptactva, je zde potrava pro včely, zadržuje se jejich prostřednictvím voda v dané lokalitě, a to zdaleka není vše. Co znamená kácení ovocných stromů ve velkém?
Na jedné straně často vidím v médiích různé aktivity podporující výsadby stromů v krajině. To je jistě správné, ale daleko jednodušší, a hlavně levnější by bylo podpořit ovocnáře, aby nesnižovali svoje plochy sadů, nebo je ideálně i navýšili. Stromy pak budou sázet oni, a hlavně se o ně budou starat. Pokud dostanou férovou cenu za ovoce, pak nemusíme investovat tak velké prostředky do výsadeb v krajině.
Napadá mne také, že za čas nebude z čeho pálit, přitom ovocné pálenky z Česka jsou delikatesou nejen pro gurmány. Je to tak?
To úplně nehrozí, jelikož produkce ovocnářů s pěstitelským pálením nesouvisí. Lidé, kteří si nechají pálit v pěstitelském pálení za poloviční spotřební daň, musí prokázat, že mají zahradu a ovoce si vypěstovali, nemohou si je pro tyto účely koupit u ovocnářů.
Starší ročníky vědí, co je míněno označením turecké hospodářství. Směřujeme k němu?
Říká se tomu tak. Nemá totiž logiku snižovat produkci u komodit jako ovoce, kde nejsme ani z 50 % soběstační. Navíc to má skutečně negativní dopad na naši krajinu.
Co by udělali naši předkové, kdyby se dostali do obdobné situace?
Oni by se do takové situace nedostali. Nebyla tehdy globální ekonomika, neměli jsme tady pár obchodníků, kteří ovládají celý maloobchod. Dříve se produkce prodávala převážně jen na lokálním trhu, to, co se vyprodukovalo v místě, se také převážně v místě prodalo a spotřebovalo. I proto byla naše krajina tehdy pestřejší.
Musíme se nyní smířit s tím, že ovoce může na talíři chybět přesto, že výživoví poradci nabádají ke zvýšené konzumaci ovoce a zeleniny, že lékaři varují před narůstajícími civilizačními chorobami v důsledku nevhodného stravování, že český zemědělec bude mít těžší pozici na trhu než třeba polský nebo francouzský?
Ovoce může být do budoucna pro mnoho lidí těžko dostupné, když se sníží produkce, poroste cena. Na jednu stranu sama Evropská unie chce v rámci svých strategií, aby lidé méně konzumovali maso a zvýšili spotřebu ovoce a zeleniny, a na druhou stranu nedokáže řešit situace na trhu, které vzniknou nadprodukcí, jako třeba nyní konfliktem na Ukrajině, a nedokáže pomoci postiženým pěstitelům.
Jaká opatření by podle Ovocnářské unie pomohla?
Určitě by pomohla vyšší podpora domácím pěstitelům, větší regulace nekalých praktik obchodních řetězců a také intervence na trhu od Evropské unie, tedy v případě mimořádných stavů, kdy není možné exportovat ovoce na východ.
Je vše jen o penězích, dotacích, politice a méně o zdravém selském rozumu?
Především je to o tom selském rozumu. Tady spoléháme na každého z nás, na spotřebitele, aby si uvědomili, že ideální pro zdraví i pro naši krajinu je, aby kupovali českou produkci, a to buď přímo na farmách u ovocnářů, nebo i v obchodních řetězcích. Pak snad budou mít selský rozum i politici, u obchodníků o selském rozumu nejsem příliš přesvědčen.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi