Naším cílem je do roku 2045 snížit uhlíkovou stopu na „čistou nulu“

Miroslav Kobera působí ve společnosti Skanska Residential jako manažer udržitelného bydlení. Jako Green Business Manager rezidenčního developera je odborníkem na odpadové hospodářství, udržitelnou výstavbu a certifikaci budov. Věnuje se zejména snižování spotřeby energií a hospodaření s dešťovou vodou. V mateřské firmě Skanska, a. s., působil dříve na pozici specialisty na ochranu životního prostředí. V předchozích letech pracoval jako laborant v oboru ekotoxikologie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde také vystudoval obor Chemie a technologie ochrany životního prostředí. Je fanouškem a velkým zastáncem udržitelného přístupu k životu. To ostatně vyčtete i z jeho odpovědí na otázky, jimiž jsme chtěli přiblížit jedinečnou filozofii podnikání společnosti Skanska Residential právě v oblasti udržitelnosti, pohledu na svět, v měnícím se postoji k možnostem planety.

Čím vás osobně chytil za srdce nový trend, čím vám je blízká udržitelnost? Co jste si v této souvislosti uvědomil?

Od svých studentských let jsem hledal cestu, jak přispět k ochraně světa kolem nás. Z environmentálního pohledu je situace na naší planetě opravdu závažná, a kdo jiný by měl toto bohatství ochránit pro naše budoucí generace než právě my. Uvědomil jsem si, že dosavadní struktura fungování společnosti je založená na nerovnováze mezi tím, co si bereme, a naopak tím, co vracíme nebo čím přispíváme. Principem udržitelnosti je vyrovnat tento nepoměr, protože moderní doba se vyznačuje nejen obrovskou rychlostí, ale především velkou nadspotřebou. Udržitelný přístup k životu proto vnímám jako zásadní nejen v práci, ale také v osobním počínání, a snažím se podle těchto principů řídit. Každý se totiž může zapojit, a to i jen velmi malou změnou chování a návyků. Často bohatě stačí se jen selským rozumem zamyslet nad vlastní spotřebou a říct si, zda tyto věci skutečně potřebuji. Samozřejmě to není jednoduché, ale musíme na tom pracovat.

Pozice manažera udržitelnosti je ve firmách relativně nová, přesto se stává ve větších korporacích už běžnější. Čemu se tedy vlastně věnujete?

Zjednodušeně řečeno se starám o to, abychom se každým dnem stávali udržitelnější firmou. K tomu tedy patří vyhodnocování udržitelných technologií, nových řešení a přístupů, nastavování koncepce pro snižování uhlíkové stopy a analýza legislativních požadavků pro implementaci vybraných možností. Následně také vyhodnocuji efektivitu a vyhledávám další příležitosti do budoucna. Naprosto klíčová je pro mě spolupráce s jednotlivými týmy, které udržitelná řešení následně aplikují, ať už na našich projektech, nebo v rámci našich dalších aktivit.

Dá se tedy říci, že fungujete jako kontrolor udržitelných řešení a zároveň iniciátor inovativních přístupů?

Ano, to je správný popis. Naším cílem je do roku 2045 snížit uhlíkovou stopu na „čistou nulu“, a abychom toho dosáhli, je nezbytné dívat se na toto téma z širší perspektivy. Vedle vlastních aktivit naší kanceláře a staveb je důležité se soustředit na celý dodavatelský řetězec a sledovat dopad využitých materiálů, výstavby, samotných budov, ale také třeba marketingu a dalších oddělení. Všechny zúčastněné strany mi poskytují vhled do svých pracovních postupů, a pak společně nastavujeme strategii pro postupné redukování dopadu na životní prostředí.

O co v poslední době šlo?

V rámci jednoduše proveditelných změn šlo třeba i o nákup nových a účinnějších zařízení pro administrativní práci. Dále například o obměnu vozového parku a nahrazování zařízení, která spalují fosilní paliva, těmi nízkoemisními, např. na elektrický pohon. Co se týče nepřímých emisí, jde hlavně o přechod na zelenou energii a zvyšování účinnosti provozu. U těch složitějších a dlouhodobě náročnějších řešení šlo třeba o využití betonu se sníženou uhlíkovou stopou s názvem Rebetong, který jsme začali používat jako první na světě. Jde vlastně o betonovou směs, u které nahrazujeme přírodní kamenivo za stavební suť. Tím výrazně přispíváme k principům cirkulární ekonomiky, protože ve chvíli, kdy zdemolujeme nefunkční budovu, můžeme z demoličního materiálu, tedy stavební suti, částečně vytvořit novou, a tak pořád dokola.
V neposlední řadě jde také o samotné developerské projekty a například náhrady betonu za dřevo, které v sobě už uhlík váže, a jako stavební materiál má tak výrazně nižší dopad na životní prostředí. Na nás bylo posoudit možnost jeho využití vůči klasickému betonu, a z hlediska uhlíkové stopy jsou výsledky perfektní. Oproti konvenčnímu typu materiálu vychází o desítky procent lépe. Dřevo, které by se jinak spálilo, v sobě zároveň ukládá obrovské množství CO2 po celou dobu své životnosti.

Stavebnictví, vysoká spotřeba přírodního materiálu, snaha ponechat planetě, co jí patří. Daří se šetřit zdroje? Jaká je vaše strategie?

Skanska Group si stanovila cíl dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2045, některé naše jednotky v Evropě ale tohoto cíle dosáhnou mnohem dříve. Už do konce dekády chceme snížit vlastní uhlíkovou zátěž o 70 % ve srovnání s rokem 2015. V tuto chvíli jsme v tomto ohledu relativně daleko a podařilo se nám dosáhnout už 49% redukce. Řešením je inovace v technologiích a materiálech a do budoucna nás čeká vývoj pasivních, nulových, nebo i pozitivních domů, co se týče energetické bilance. Je tedy opravdu na co se těšit, protože pro obyvatele našich budoucích staveb chceme připravit v dlouhodobém horizontu energetickou nezávislost.

A představy pro nejbližší období? A do roku 2030, posléze do roku 2045?

Do konce dekády plánujeme především optimalizovat zažité procesy vývoje a přípravy projektů, zvyšovat povědomí o problematice uhlíkové stopy a životního cyklu budov. Rok 2030 bude pro nás zlomový, protože se ukáže, kolik práce se nám podařilo udělat. Následně nastane období větších investic do inovací, popřípadě alternativních postupů výstavby.

Co má na udržitelnost největší dopad a co nejnižší?

Udržitelnost není pouze o omezení produkce skleníkových plynů, je to daleko hlubší téma. Různá udržitelná řešení přinášejí pozitivní dopad na více kategorií, jakými jsou např. podpora cirkulární ekonomiky, úspora přírodních zdrojů, snižování energetické náročnosti budov, náhrada kompozitních materiálů apod. Nelze tedy úplně stanovit, jaké varianty jsou nejlepší, a naopak. Osvědčilo se nám vždy pilotně vyzkoušet nové řešení, a následně, když se vydaří, využít je plošně.

Vznikla v českém zastoupení Skanska inovace s globálním dopadem?

Naše lokální jednotka má za sebou poměrně dost úspěchů na globální úrovni. Jde například o zmíněný betonový recyklát Rebetong nebo systém pro hospodaření s recyklovanou tzv. šedou vodou, která zajišťuje snížení spotřeby pitné vody až o 25 %. Inovativní technologie funguje tak, že voda z umyvadel, van a sprch se v technické místnosti umístěné v suterénu domu přečistí, vydezinfikuje a vrátí zpět do oběhu pro účel splachování toalet. Tato novinka se ukázala jako velmi efektivní s minimálními nároky na provoz, a proto jsme se rozhodli jít v tomto směru ještě dál. Jako první v České republice zavádíme možnost využít recyklovanou vodu i pro praní prádla v automatických pračkách, takže se spotřeba pitné vody zredukuje o dalších 6 %. Když k tomu přičteme ještě úsporné armatury a využití dešťové a užitkové vody, dostáváme se na našem nejudržitelnějším projektu Modřanský cukrovar na číslo 47 % potenciální úspory, tj. 51 l vody denně na obyvatele za jeden den. I díky těmto inovativním přístupům nás nedávno prestižní deník Financial Times zařadil mezi evropské lídry ve snižování uhlíkové stopy.

Velmi aktuální je v současné době energeticky šetrné bydlení. Jak takové bydlení vypadá?

Energetická náročnost budovy se dá zjistit jednoduchým ukazatelem PENB, přičemž písmeno A značí nejlepší výsledek, B druhý nejlepší a tak dále. Ještě podrobnější benchmark potom ukazuje certifikace BREEAM, která jde více do hloubky a zkoumá celkovou udržitelnost objektu. Tu však nemá každé bydlení, ale pokud ano, máte záruku kvality a ekologického i ekonomického přínosu. V rámci každoročních úspor na provozních nákladech je pak určitě základem důkladné zateplení obálky budovy, které může snížit náklady na vytápění až o polovinu. Dále to mohou být fototermické panely, které průměrně šetří až 60 % spotřeby zemního plynu pro předehřev teplé vody, nebo stále častěji zmiňovaná fotovoltaika, která přináší další úsporu v řádech desítek procent. Velmi přínosná je rekuperace vzduchu, my rekuperujeme i teplo z odpadní vody nebo nevyužitou energii z výtahových šachet. Už jsme se bavili o šedé vodě, důležitý je ale komplexní hospodárný přístup k vodě jako takové. I drobnosti, jako je přiškrcení armatur u kohoutků, případně pořízení vany s nižším objemem apod., mohou mít významný dopad na hospodárnost.

Jaký je vlastně zájem o udržitelné bydlení?

Zájem o udržitelné bydlení dlouhodobě roste a současné navyšování cen energií ukazuje, že výstavba udržitelného a nízkoenergetického bydlení je ten správný směr, jelikož má vedle šetrného přístupu vůči životnímu prostředí také ekonomický přínos pro své obyvatele. Lidé stále častěji zajímá přínos inovativních technologií a podle našich průzkumů jsou ochotni si za takové bydlení i připlatit. Výsledný produkt v podobě energeticky hospodárných bytů totiž umí zajistit dlouhodobé a významné úspory na provozních nákladech.

Na druhé straně – nepřeháníme to někdy třeba se zelenými teoriemi? Nejednáme obecně občas zbrkle namísto toho, abychom se řídili zdravým selským rozumem a daty, momentálními možnostmi lidstva?

Jednoduchých řešení i složitějších inovací se v dnešní době nabízí celá řada. Jsem zastánce toho, že je nezbytné přistupovat k této otázce opravdu pragmaticky a implementovat především technologie, které mají smysl a které budou dlouhodobě pomáhat. Zároveň je potřeba si uvědomit, že s množstvím pozitivních ini­ciativ vzrůstá i počet těch, které nemají snahu jen pomáhat a zlepšovat svět kolem nás. Je proto důležité naučit se rozlišovat mezi reálnou přidanou hodnotou a tzv. greenwashingem, který udržitelnost bohužel zneužívá většinou ve prospěch ekonomického zájmu.

ptala se Eva Brixi