Jiří Majer
Při otázce, jak se majiteli té či oné firmy dnes vede, většinou žádný neodpoví s úsměvem plným optimizmu. Každý naznačí, že usilovně přemýšlí, jak svůj podnik ukočírovat v době absolutní nejistoty, nestability, při zdražování energií, opožďování dodávek materiálů či nedostatku spolehlivých a loajálních zaměstnanců, včetně zručných řemeslníků nebo odvážných obchodníků. Zlaté devadesátky jsou pryč, krize ekonomiky i morálky prověří, kdo přežije bez ztráty kytičky, jak se říká. Ale i v takové situaci se nabízí řešení. O něm jsem si povídala se zakladatelem firmy SocioRating Institute a.s. Jiřím Majerem:
SocioRating je váš relativně nový business. Údajně vám už nejde tolik o zisk, ale spíše o to, jak jiným firmám pomáhat měnit se v lepší. Pochopila jsem to správně?
Ano a ne. SocioRating Institute pomáhá firmám dosahovat lepších výsledků díky vyšší identifikaci pracovníků s firmou, což vede i k pozitivním dopadům na okolí firmy. A samozřejmě chceme dosahovat zisku. Dosahování zisku je nutná podmínka dlouhodobého fungování a přežití firmy, takže v podnikání o něj vždycky musí jít. Tou klíčovou otázkou je, jakými aktivitami a jakým přístupem ke světu kolem sebe firma zisku dosahuje.
Znamená to, že jste našel v podnikání další rozměr, smysl, že jste povýšil morální hodnoty nad čísla? A jejich prostřednictvím nechal firmu růst?
Lidé jsou vždy důležitější než čísla. Ale jenom na morálních hodnotách firma neporoste. Pro úspěch firmy je důležité znát pravdivou odpověď na tři klíčové otázky:
- Vědí pracovníci, kam firma kráčí, čeho chce dosáhnout a co přesně se od nich očekává?
- Jsou zaměstnanci s cíli firmy a se svojí prací ztotožnění a je pro ně smysluplná?
- Skutečně dělají lidé v práci věci, které jsou potřeba pro dosažení firemních cílů?
Jakkoliv banálně otázky znějí, tak byste byla překvapená, v kolika firmách nejsou tyto základy sladěné. A jedna věc je zjistit, že máme problém, druhá věc je jeho náprava. Například v Accace, což je naše účetní a poradenská firma s více než 600 zaměstnanci, používáme přístupy založené na Open Book Managementu.
A ještě si neodpustím poznámku k morálním hodnotám. Morální hodnoty nejsou univerzální, ale jsou odvozené od kulturně sociálního prostředí, ve kterém se pohybujeme.
V SocioRatingu měříte vitalitu klientů – jiných firem. Jen těch největších, nebo třeba i rodinných mikrofirem, které se často řídí jen intuitivně, emocionálně, na základě dobré praxe nebo kontaktů zakladatele?
Jedním z našich cílů je zpřístupnit malým a středním firmám postupy a metodologie, které dříve byly drahé a dostupné pouze pro velké společnosti. Chceme tak těmto firmám pomoci růst, dosahovat udržitelných zisků a naučit se efektivněji řídit své podnikání. Vycházím zde také z vlastních zkušeností – z nuly jsem zakládal a až do předloňska vedl společnost Accace, kde jsme si prošli různými fázemi života firmy, od rychlého růstu skrze globální finanční krizi až k tomu, že dnes máme přes 600 zaměstnanců ve více než deseti zemích. Kdyby mě v době, kdy nás bylo deset, někdo upozornil na úskalí, která odhalí SocioRating i v malé organizaci, tak jsem si mohl ušetřit spoustu neefektivně vynaložené energie. Častým problémem zakladatelů v menších firmách je to, že firmě utíkají moc dopředu. Mají pocit, že pokud jsou věci vyřešené a fungují v jejich hlavě, tak jsou funkční i ve firmě. Ale bohužel často nejsou, a pokud se vpředu běžící lídr firmy dostatečně často nezastaví, aby pomohl zbytku firmy držet tempo, tak si zadělává na problémy.
V jednom rozhovoru jste uvedl, že firmy by měly brát v úvahu i to, v jaké náladě chodí zaměstnanci z práce domů. Cožpak to se neděje?
Pro každou firmu je důležité, aby byla odvedená práce. Ale těch, co se reálně zajímají o náladu svých zaměstnanců po odchodu z práce, je výrazně méně. A není to jen o té náladě, je to o celkovém rozvoji a vzdělávání lidí ve firmě. A to nejenom směrem nutným pro lepší fungování firmy, ale i pro kvalitnější osobní život. Zkuste si představit, jak by to vypadalo v Česku, kdyby většina pracujících lidí chodila domů z práce s pocitem, že za svoji práci dostali férově zaplaceno, bavilo je to, bylo s nimi slušně zacházeno. V SocioRatingu máme na základě 30letého sociologického výzkumu doloženo, že ve firmách, kde funguje vzájemná důvěra mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, funguje i ekonomická stránka věci. Práce ve firmě je odvedená, zaměstnanci pracují v příjemném prostředí a dobře naladěni odcházejí i domů, firma dokáže rychleji růst a dosahovat dobrých výsledků.
Upozorňujete tedy na to, že podnikání má také svůj sociální rozměr. Opravdu na to většina šéfů zapomíná?
Netroufnu si říct, že na to většina šéfů zapomíná. Ale určitě jste si všimla rozdílu v dopadu firem na okolí, kdy je majitelem firmy člověk, který v daném regionu žije a denně se potkává s lidmi a jejich rodinami, které tam pracují a žijí versus velká nadnárodní korporace s najatým vedením firmy, které má jako jediný cíl již výše zmiňovaná čísla. Samozřejmě to není černobílé a čest všem výjimkám z naznačeného pravidla.
Nepřispělo k současnému stavu i to, že zahraniční korporáty vidí život jen jako procesy, které mají svá obrátková pravidla času a výkonu? Pamatuji se, že v jedné firmě se dokonce trestalo za to, když se na sebe zaměstnanci u výtahu usmáli.
Doufám, že s tím výtahem to není pravda. Osobně považuji za velkou část problému odtržení reálných vlastníků firmy od jejího života. Jaký vztah má vedení investičního fondu sídlícího na druhé straně světa k lidem a přírodě naší krásné Vysočiny? Jeho cílem je pouze dosahování zisku. Proto jsem vždycky nešťastný, když vidím, jak se úspěšné české firmy prodávají zahraničním investorům. Ale to je jiné a také komplexní téma.
Poslední dobou se vyzdvihuje i role humoru. Ostatně ten je znakem nadhledu na skutečnost, chápání souvislostí, východiskem ze špatné nálady. Neměl by se více zapojovat do řešení problémů? Samozřejmě ne jako dogma, ale jako prostředek snadnější cesty k úspěchu.
Určitě, s úsměvem jde všechno lépe. Mimochodem na příkladu úsměvu je zajímavé, jak je propojený náš vnitřní pocit s tělesným výrazem. Když nemáte dobrou náladu, tak si stoupněte před zrcadlo a donuťte obličej, aby se usmál, i když to vnitřně necítíte. A pokud se vám podaří vykouzlit na tváři úsměv, tak se na sebe chvilku v zrcadle dívejte a úsměv se vám přenese z tváře i dovnitř. Sám jsem byl překvapený, jak to funguje.
Co radíte lidem ve svém týmu, když se moc nedaří?
Důležité je se nevzdávat. A druhá klíčová věc, umět se podívat na problém jinak, zvenku. Často říkám, že nemá smysl narážet opakovaně hlavou do zdi a zkoušet ji prorazit. Je lepší uvažovat jako voda, řeka. Když se objeví překážka, tak najděme jinou cestu, kudy lze pokračovat. Ale to může často znamenat i opustit myšlení a postupy, na které jsme zvyklí a vydat se úplně jiným směrem.
A co by podle vás stačilo k tomu, aby podnikatelé a manažeři v českých firmách právě dnes neklesali na mysli?
Řada firem je dnes skutečně v těžké situaci. Kromě již výše uvedeného to je nevzdávat se a umět se podívat na svoje problémy a celý business s nadhledem. Doporučil bych nepodcenit lidi, kteří ve firmě pracují. Nebát se otevřeně s nimi sdílet problémy, které firma řeší a natáhnout je do rozhodování o nich. Velmi často nevidíme řešení problému z ředitelského křesla, ale ve firmě se najde někdo jiný, kdo řešení má. A v tomto procesu může být dobrým prvním krokem SocioRating, který vedení firmy
pomůže zatáhnout zaměstnance ve firmě více do hry.
ptala se Eva Brixi