Roman Talman
Je až s podivem, jak vřelý vztah máme ke slivovici. Možná v sobě má něco magie z procesu, jakým vzniká, která vzlíná do podvědomí člověka, cosi, co rozehřívá nejen srdce, ale i ruce, které se pak navzájem lépe podávají. V tomto národním nápoji se snoubí tradice, hrdost, nadšení i mnoho práce. Jak to vše bylo a je se slivovicí a se značkou RUDOLF JELÍNEK z Vizovic, o tom vypovídá nové překrásné a reprezentativní Muzeum slivovice v Praze. S jeho ředitelem Romanem Talmanem jsem hovořila o všem možném:
Jak můžeme vnímat slivovici? Jako moravskočeský unikátní nápoj? Jako součást národního gastronomického dědictví?
Dovolil bych si jej nazvat československým unikátním nápojem, pokud zůstaneme uvnitř našich hranic. Slivovice je ale jinak nápojem střední Evropy, Slovenska, Polska, Balkánu. Pokud budeme hovořit o tradici zde u nás, potom je domovinou Morava, hlavně tedy Valašsko. První zmínky o pálení se datují na konec 16. století. V té době se ale pálilo především z pivních zbytků, později z obilí. Teprve Marie Terezie stála u počátků ovocnářského páleničářství. Nedostávalo se obilí, a tak vyhlásila grant na výsadbu ovocných stromů. Toto dalo popud k velikému rozmachu sadařství a brzy se zjistilo, že Vizovicko je díky povětrnostním podmínkám a složení půdy ideálním místem například právě pro výsadbu švestkových stromů. Slivovice je určitě nápoj, který patří do tradičního gastronomického dědictví. Především potom slivovice společnosti RUDOLF JELÍNEK. 
Vždyť se založení této společnosti datuje do roku 1894. Rádi bychom, aby slivovice byla vnímána stejně jako v Mexiku tequila, whisky ve Skotsku nebo bourbon ve Spojených státech. Jako náš národní nápoj!
I proto jste zřídili v Praze Muzeum slivovice? S jakým dalším záměrem?
Kolem místa chodili kolegové z vedení společnosti už od roku 1999. Byli si vědomi toho, že lokace domečku je velmi atraktivní a strategická. Denně zde proudily davy turistů, kteří mířili z Pražského hradu na Karlův most. Nyní je situace odlišná, ale věříme, že se turizmus opět probudí v plné své kráse.
Od prvotní myšlenky k samotné realizaci uběhlo mnoho času. Teprve o 12 let později se podařilo domeček koupit. Následovala vlna úřednických peripetií, sporů, žádostí o vydání územního rozhodnutí, stavebního povolení… To jsme získali až ke konci roku 2017. Dva roky trvalo, než jsme celý objekt dokončili a úspěšně zkolaudovali.
Již od samotného počátku se uvažovalo o vybudování nejen expozice a reprezentativní prodejny, ale i o vytvoření místa pro setkávání, vzdělávání. O místě, kde by se představila gastronomie a ovocné destiláty Valašska. Muzejní expozice je velmi moderní, interaktivní, protkaná nejmodernější audiovizuální technikou, včetně 5D animace. Skládá se ze čtyř částí (historie, krajina, 5D příběh švestky a poslední část je věnována technologii). Na závěr vás u východu z expozice čeká náš barman, který nabídne v naší degustační barové části ochutnávku tří vzorků ovocných destilátů spárovaných ještě se třemi valašskými jednohubkami.
Muzeum slivovice v Praze vnímáme jako takové valašské velvyslanectví, kde propagujeme nejen produkty společnosti, včetně slivovice, ale zejména tradici, která je s tím spjata.
Prostory v historickém centru metropole jste vybavili velmi unikátně tak, aby se zde daly pořádat nejrozmanitější akce, jako jsou firemní jednání, setkání obchodních partnerů, reprezentativní schůzky, školení, oslavy. Jaký je zájem?
Celá budova muzea se po všech těch restrikcích začala postupně otevírat od června ro-
ku 2021 a od tohoto měsíce do dnešní doby zažíváme konečně kontinuální otevření všech prostor. Byť samotné umístění budovy na Klárově hodně cílí na zahraniční turisty, jsme velmi rádi, že poměr našich tuzemských návštěvníků velmi silně převažuje. Momentálně je poměr přibližně 70 % ku 30 % ve prospěch českých návštěvníků. Cestu k nám si nachází nejen individuální klientela, ale především si u nás objednávají různé společenské akce,
setkání či školení významné české společnosti. Jsme rádi, že zájem je veliký. Jsou dny, kdy realizujeme až tři různé akce najednou. Naším nesporným benefitem je možnost ochutnat valašskou kuchyni jako kyselici, brynzové halušky, švestkové knedlíky s mákem či švestkový koláč a v neposlední řadě vždy přítomné valašské jednohubky. Tato kuchyně je v rámci akcí velmi žádaná.
Mysleli jste ve velké míře na turisty ze všech koutů světa, tedy i na propagaci slivovice za našimi hranicemi…
Ano, chceme propagovat slivovici i daleko za hranicemi naší země. S opětovným nastartováním cestovního ruchu se nám poměr domácích a zahraničních klientů bude zcela jistě vyrovnávat. Momentálně procenta nahrávají domácím klientům. Slivovice ve střední Evropě je proslulá. Chceme ji však propagovat i klientům z Asie, USA, Jižní Ameriky, Austrálie. V Americe je slivovice poměrně známá, především naše řada kosher destilátů. Pro nás nejvýznamnější trh však nehledejte daleko. Je to Slovensko. Zde se prodává nejen slivovice, ale ve velkém množství i borovička.
Každý bodrý Moravan potvrdí, že slivovice je lék. Dětem se dává vata omočená ve slivovici do ucha při zánětu, dámy v letech si jí natírají neposlušná kolena, pomáhá při bolestech zubů. Je opravdu tak mocná?
Jak říká naše definice: Pro někoho je lékem, pro jiného múzou. Pro nás je národním nápojem. Ano, říká se „Kudy chodí, tudy léčí“. Vždyť je ze švestek, tradičního ovoce našich končin. Lidé se domnívají, že se může destilovat z nahnilého ovoce, plesnivého ovoce. To je veliký omyl. Naopak, ovoce musí být vždy naprosto zdravé. Pokud by tomu tak nebylo, výrazně by se tímto ovlivnily senzorické vlastnosti výsledného destilátu. Lidé si i čistou slivovici následně různě upravují. Moji přátelé si třeba před zimou naloží do slivovice velké množství plátků citrónu a zázvoru, a následně ještě přidají med. Každý den jim jeden malý vypitý pohárek slouží jako prevence proti nachlazení i jako případný lék. U nás v prodejně také můžete koupit slivovici Bohemia Honey (35 % alkoholu), která je míchána s lipovým medem. Mezi ženami je velmi oblíbená. Především ženy vyhledávají i naše elixíry, likéry z bezového květu, rakytníků či arónie.
V muzeu se toho návštěvník dozví opravdu mnoho nejen o lahodném moku, ale především o historii firmy RUDOLF JELÍNEK a.s., jejíž osud procházel mnohými peripetiemi. Bylo obtížné vybrat ty nejdůležitější milníky?
Nebylo. Pokud budeme hovořit čistě o historických milnících, potom rozhodně rok 1894 – založení společnosti. Dalším rokem byl rok 1934, kdy společnost začala exportovat kosher destiláty do USA. Tomu předcházel rok 1926, kdy se do té doby spolu podnikající bratři, Vladimír a Rudolf Jelínkovi, začali ve svém názoru na vedení společnosti rozcházet natolik, že si každý založil svoji společnost. Vladimír sázel více na jistotu, podnikat bez rizik. Rudolf byl bouřlivák, živelný člověk. Měl rád karty, rychlá auta, byl však také vizionář, který se nebál podstoupit riziko. Právě produkce kosher destilátů a export do USA byl jeho nápad. Dalším rokem byl rok 1944, tedy druhá světová válka. Před válkou žilo ve Vizovicích přibližně 70 židovských rodin. Po válce se vrátilo pouhých sedm osob. V koncentračním táboře skončila i rodina Jelínků. Celou historii rodiny Jelínků můžete zhlédnout i na divadelních prknech. V současné době je představení pojednávající o této rodině jménem Trnky a hvězdy uváděno na prknech zlínského divadla. V květnu bylo odehráno i v divadle Na Vinohradech zde v Praze. Současná novodobá historie se začala psát především rokem 1999, kdy do společnosti vstoupila finanční skupina pod vedením současného předsedy představenstva společnosti, Ing. Pavla Dvořáčka.
V současné době má nejznámější výrobce slivovice jedno prvenství – je největším producentem ovocných destilátů na světě. Jste také jejich největším exportérem?
Ano, jsme i největším exportérem ovocných destilátů z České republiky. Důkazem jsou naše největší exportní trhy – Slovensko a Spojené státy. Konkrétně na americkém trhu, kde se potkávají produkty od více výrobců ovocných destilátů, nám patří první místo.
RUDOLF JELÍNEK investuje do zakládání vlastních sadů, nejen švestkových. Z jaké rozlohy dnes sklízíte?
Naše sady najdete ve Vizovicích, v Kostelanech na Kroměřížsku, na jižní Moravě ve Starovicích a Velkých Němčicích. Pěstujeme švestky, třešně, meruňky na jižní Moravě. Z ovoce vypěstovaného v těchto sadech vznikají limitované série destilátů, kde každá láhev má své číslo. Jen registrovaných švestkových stromů máme skoro 40 000. Je však nutné si uvědomit, že společnost je největším producentem ovocných destilátů na světě, a tak v období vrcholného léta, kdy destilujeme ve třech směnách, je denní spotřeba ovoce velká a vlastní sady nestačí. Ovoce vykupujeme zejména u nás a na Slovensku, dále z Balkánu či ze zemí bývalé Jugoslávie. Sadařství se věnují i naše sesterské společnosti v Chile a Bulharsku.
Máte také hruškové sady v Jižní Americe, kde se vyrábí vaše hruškovice. Kde přesně?
Hruškovice Williams se produkuje v naší chilské společnosti RUDOLF JELINEK L.A. – S.A. v Quillónu. Sady jsou osázeny především odrůdou Williams, menší část odrůdou Peckhams. Celková rozloha sadů dosahuje skoro 40 ha. V této oblasti se tedy hrušky nejen pěstují, ale probíhá zde následně i samotná destilace. Potom se v nerezových kontejnerech hruškovice převáží přes oceán do Vizovic.
Lze si v muzeu koupit cokoli ze sortimentu? Třeba i sušené ovoce, švestková povidla?
Přesně tak. V muzeu je možné si koupit sušené švestky, povidla, přírodní ovocné čaje, kompotované malé kousky hrušek, turistické magnetky, degustační skleničky, trička, ponožky s hruškami či švestkami. Vlastně ponožky jsou také tím nejprodávanějším doplňkovým zbožím. Ovocné destiláty, včetně netradičních pálenek jako např. z oskeruše, planých trnek, jaderničky, kdoulí či malin, patří k nejprodávanějším. V nabídce najdete ale i naši whisky Goldcock, Slováckou borovičku, ovocné likéry, elixíry, fernet, vodku, absinth či likéry (např. bylinný likér Praděd). Ostatně, máme tady nejširší nabídku.
Vydali jste obsáhlou publikaci o slivovici. Ta je rovněž k mání?
V pokladně muzea si knihu Království slivovice od Marcela Sladkowského můžete zakoupit nejen v českém, ale i anglickém jazyce. Je v ní popsaná historie pálenic a tradice pálení slivovice na Valašsku od konce 16. století až do současnosti. Publikace je doprovázena celou řadou dobových fotografií a historických dokumentů.
Když by se dneška dožil třeba Jaroslav Hašek, myslíte, že by si cestu do muzea našel? A že by na základě toho měl Josef Švejk pokračování a doputoval by i do Vizovic?
Zcela jistě by do Vizovic doputoval. Prostě by nekřičel „Na Bělehrad“, ale křičel by „Na Vizovice“. Určitě by se na cestu nevydal sám. Přizval by si dalšího významného krajana a tím by byl zcela jistě Jára Cimrman. Nebylo by krásné si při návštěvě hospody Na mýtince připít jelínkovskou slivovicí? Stal by se jistě jejím pravidelným odběratelem.
Počítáte do budoucna s rozšířením repertoáru nabídky? Třeba s pořádáním tematických setkání lékařů, inovátorů, šéfkuchařů nebo blogerů, veselic pro veřejnost?
Již nyní se u nás konají různé akce jako tiskové konference, školení, obchodní setkání, prezentace, zasedání, slavnostní večeře, firemní večírky. Pořádáme pravidelné páteční hudební večery vždy s jiným repertoárem. Jednou je to folklór, písně staré Prahy, swingové melodie, jindy zase večer plný šansonů.
Zejména v podzimních a zimních měsících zveme na pravidelné řízené degustace, kde přednáší ti největší naši odborníci. V únoru nás bylo vidět na akci Malostranský masopust. V současné době zde u nás probíhá výstava věnována herečce Slávce Budínové. Tuto výstavu naše společnost připravila jako vzpomínku na tuto slavnou obyvatelku našeho domu u příležitosti 20. výročí úmrtí herečky. Vstup je pro všechny návštěvníky volný.
V budoucnu chceme do našich prostor přilákat i blogery, sociální sítě jsou pro nás velmi důležité. V září nás čeká další ročník RUDOLF JELÍNEK Cupu, kdy barmani soutěží v přípravě koktejlů z našich destilátů a likérů.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi