Vít Pěkný
Ing. Vít Pěkný, Ph.D., léta patřil, a stále patří, do světa automobilového businessu. Je ceněným odborníkem, mnoha firmám pomohl vyrůst. Přesto se rozhodl změnit svou profesní dráhu. Stal se moderátorem. Proč, to se dočtete v následujících řádcích. Ale nejen to. Otevřel téma uplatnění ostřílených manažerů, jejichž zkušenosti by se daly smysluplně zúročit.
Vaše profesní kariéra je spjatá s automobilovými značkami Scania, Mazda a ponejvíce Kia, kterou jste dovedl na výsluní trhu. Vedl jste několik let jedno velké dealerství, které prodávalo škodovky. Nyní stále ještě pracujete pro Fiat, jemuž jste pomohl přestát nejhorší chvíle v České republice. Není až osudové, že tam, kde zakotvíte, roztají ledy a firma stoupá k výšinám?
Možná to tak na první pohled může vypadat, ale s jistotou to není moje zásluha, ale zásluha celého týmu spolupracovníků. Na co jsem měl v životě vždycky štěstí, to byla skutečnost, že se mi téměř pokaždé podařilo tým kolegů správně vybrat nebo motivovat. Každý věděl, co je jeho úkol, jak má vypadat výsledek a jak zapadá do mozaiky těch ostatních. No a pak už to je hračka!
Máte potenciál týmového hráče, umíte lidi nažhavit, jste zkušený obchodník, který staví umění úspěchu na osobních vztazích. Přesto jste se rozhodl záměrně ze scény velkého businessu odejít a věnujete se zcela jiné profesi, moderujete v Country Radiu…
Odejít je svým způsobem umění. Mělo by to být včas. Jednak proto, aby člověk nežil ze zacházející slávy, a hlavně také proto, aby dostali příležitost ti, co na ni mají chuť, ambice i schopnosti.
No a pak přichází další radost takovým lidem pomáhat, a třeba je i mentorovat. Nástupce konzumací zkušeností a poznatků z praxe od starších kolegů ušetří spoustu času i práce a může se místo svého zrání věnovat plnění svěřených úkolů. A když se to povede, tak nastane čas na úplnou změnu vlastního zaměření.
Co vás přivedlo na rozhlasové vlny?
Já jsem se po svezení se na vlně v automotive vrhnul na určitý upgrade svého koníčku z mládí, kdy jsem dělal diskotéky. Prošel jsem moderátorským kurzem a snažím se prosadit. Zatím je to tedy bída. Na svém oblíbeném Country Radiu mám dva pořady. Jeden motoristický a druhý o zajímavých místech naší republiky. V éteru jsem zhruba čtyřikrát za den. Moje meta je dostat se do živého vysílání a alespoň jednou třeba i v noci moderovat naživo. Bude to ale ještě spousta úsilí, aby to třeba jednou vyšlo.
Jste hodně společenský člověk a s mnoha hráči na trhu dál komunikujete. Neuvažujete o tom, že byste se vrátil do velkého světa? Vaše zkušenosti jsou přece tím nejlepším, co byste mohl nabídnout i zúročit…
Máte pravdu, snažím se pravidelně udržovat veškeré svoje kontakty z branže. Nejsem si ale úplně jist, zdali jsem věková skupina, která je na trhu práce žádaná. Prosím, nevnímejte to jako stížnost nebo jako poznámku nějakého ukřivděnce. Jsem se svým životem a jeho aktuálním nastavením absolutně spokojen. Obecně ale na trhu schází, podle mého názoru, pracovní schémata a platformy, které by lidem po dosažení určitého věku umožňovaly sdílet nabyté vědomosti a zkušenosti s těmi mladšími. Ušetřilo by se jí, tedy té nastupující generaci, spousty času a energie.
Ale po šikovných šéfech je stále poptávka. Nebo je to jinak?
Zcela určitě šikovných a schopných manažerů není nikdy dost. Otázka ale je, co si pod tím kdo představuje. Z mého pohledu kvalita manažera nespočívá jen v jeho vlastnostech a přirozené autoritě, ale i ve značné zkušenosti v oblasti, kterou řídí. Svět businessu je plný různých zaručených metod a doporučení. Vlastní praktická zkušenost ze základní 
úrovně oblasti zodpovědnosti manažera je nenahraditelná, protože si pak neplete pojmy s dojmy. Bohužel ale dnes většině chybí.
Co třeba role interim manažera? Nabízí dost velký prostor…
To na první pohled většinou bývá atraktivní, ale i náročná výzva. Vyžaduje však, kromě jiného, i obrovskou míru vložené vlastní energie. A taková míra je neporovnatelně vyšší než v roli „standardního“ manažera. Je to však bezesporu příležitost pro zkušené „vrátit“ businessu to, co se naučili, a určitě i příležitost pro „nakrmení“ vlastního ega. To samozřejmě jen v případě, kdy je taková mise úspěšná.
Když by přišla nabídka, která se neodmítá, ale byla z odlišného oboru, než je automobilový průmysl, přijal byste?
V životě si člověk musí především ujasnit to, co je jeho cíl. Zní to jako fráze, ale skrývá se za tím jednoduchá pravda. Když chci být řidičem kamionu, tak cesta přes prodej elektroniky je pouze zdržení na cestě. Každý, kdo něco dělá, by si měl uvědomit, zdali to je právě to, co ho posouvá vpřed k jeho vysněnému cíli. Není-li tomu tak, je to jen ztráta času. Já jsem se svým současným životem opravdu spokojen, tedy bych odmítl i nabídku z jiného oboru, která se zpravidla neodmítá.
A co by vás bavilo? Uvést na trh novou značku dámského prádla, postavit na nohy krachující leasingovou firmu, vzkřísit výrobu porcelánu nebo prosadit nanotechnologickou metodu produkce šampónů?
Moje profesní/pracovní sub cíle jsou v současnosti dva. První se snažím realizovat prostřednictvím svých aktivit na Country Radiu. Jak jsem již naznačil, rád bych někdy moderoval naživo čili se k tomu snažím dopracovat. Ten druhý cíl je spíše chuť nebo ochota se podělit o své profesní zkušenosti nabyté mou předchozí praxí. Ale na tango musí být vždy dva. Čili musím najít někoho, kdo je ochoten mi naslouchat, nicméně pak se rozhodovat podle svého.
Nenahlížíte s přibývajícím věkem na společnost tak, že podlehla příliš konzumnímu způsobu života, a to vás odrazuje od určitých aktivit? To se mi však nezdá, vždy jste sršel energií a váš optimizmus býval i je velmi nakažlivý.
Sám sebe vnímám také jako optimistu a spíše pozitivně smýšlejícího člověka. To však ale nic neznamená. Podstatné je, jak mě vnímají právě ti ostatní. Protože právě tak to je. Současné období intenzivního konzumu mně sice trochu vadí, protože mám pocit, že spousta lidí je v pozici indiánů v době, kdy Kolumbus objevil Ameriku. Za lesklé cetky a ohnivou vodu vymění rádi vše bez ohledu na pravé životní hodnoty. Jsem ale opravdu optimista a myslím si, že i toto období nějak přejde a vše opět získá ty správné dimenze.
Změnila doba covidová váš pohled na business, manažerskou práci, seberealizaci?
Myslím si, že ano. Určitě totiž dojde k transformaci pracovních pozic. Ty, které půjdou vykonávat z domova, budou na trhu práce ceněny výrazně méně než ty ostatní. Byl jsem ne příliš mile překvapen, jak byla spousta lidí zkostnatělá a velmi pomalu a těžce se adaptovala na nově vzniklou situaci spojenou třeba s home officingem. Tempo adaptace, alespoň v mém okolí, nebylo překvapivě nijak závislé na věku. Při práci doma mají někteří jedinci problém si najít vlastní řád a rytmus. Naopak ti, co pochopili rychle, získali ve svém životě další prostor, který se uvolnil například časem ušetřeným cestou do kanceláře. Zásadní otázkou totiž stále zůstává – jestli to vnímáme jako omezení, nebo jako další zkušenost a příležitost. Za mě – B je správně.
ptala se Eva Brixi