Příležitosti leží na zemi

Optimizmus je dar. Potkat člověka, z něhož vyzařuje pozitivní energie, to je jako smočit prsty ve svěcené vodě a věřit. V sílu, myšlenku, cíl. Možná je to kousek genetiky,
který v některých lidech zanechává nesmazatelnou stopu jejich životního poslání. Připadá mi, že je optimizmus u nás nedoceněný.
Že si ho nevážíme, že odmítáme potenciál v něm obsažený. Bojíme se jeho síly, nakažlivosti, výsledků. V době, o níž jsme se naučili říkat, že je covidová, je optimizmu třeba víc než kdy jindy. Ale někteří ho zbytečně pozbyli. Národ zpanikařil, ovládly nás protichůdné informace, špatné znalosti, nakonec strach. Přesto je mezi podnikateli, lékaři, organizátory, vědci i vizionáři jeden, který neztratil hlavu. Věděl, že situace jménem covid je řešitelná. O jeho názor, vědomosti a znalosti však nikdo v čase nejsložitějším moc nestál. Škoda. Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., osobnost, která odzbrojí právě optimistickým pohledem na věc. Umí předvídat, inspirovat, motivovat, konat. A vnímá souvislosti, které mění dějiny oborů. Co mu dala doba covidová?

Váš optimizmus je známý a pro vnímavé velmi povzbudivý, některé lidi na druhé straně asi vytáčí. Dokážete rozpoznat, kde jsou kořeny vašeho naladění?

Jsem ze staré podnikatelské rodiny. Optimizmus je klíčový pro úspěch, a tak jsme k němu vychováváni. Možná je to ale naopak – podnikáme stovky let, neboť jsme geneticky optimisté! Nezlomilo nás ani periodické zabavování majetku, řekněme, jednou za sto let.

Jak vám právě tento povahový rys v životě i podnikání pomáhá?

Spoustu projektů v Česku snadno provedete díky optimizmu. Příležitosti leží na zemi. Spousta lidí dumá, kde je problém. Tak to zvednete a je to. Některé věci jsou legendární. Říkali mi – nejde podnikat v televizním vysílání, lidé nebudou platit za medicínu, laser je jen hračka pro vojáky, nikdo nebude chtít zuby z tiskárny… Je toho spousta.

Říká se, že kdo optimistou není, nemůže podnikat. Myslíte si to také? Jsou škarohlídi a bručouni, kteří se neumí usmát, opravdu méně úspěšní?

Bez optimizmu to nejde. Samozřejmě, musí to být optimizmus, a ne manická porucha. K optimizmu musí být důvod. Podnikatelé jsou optimisté. Pro ostatní je tu státní služba…
Stal jste se diskutovanou osobností pro postoj ke koronaviru, ne všichni dokázali pochopit vaše názory. Bojujete proti nelogickým obavám, odsuzujete „léčbu“ strachem, respektujete, ale neutápíte se v hrůzách. Hledáte řešení a jste přesvědčen, že existuje.

Lidé v České republice se ale ztrácejí v protichůdných informacích, mnozí jsou k smrti vyděšení, někteří pozbyli životní jistoty, zdraví. Co s tím?

Koronavirus se pojal v Česku jako mediální show, zahodili jsme plány, které jsou na webu ministerstva, a nevzali v potaz výsledky jednání Vědecké rady – proběhlo měsíc před tím, než to tady vypuklo. Prostor dostaly doslova bizardní postavičky bez kousku odpovědnosti. Proto máme spoustu mrtvých. Zejména proto, že jsme neřešili domácí léčbu lidí – nechali jsme je dostat se do komplikací a pak už v nemocnicích jen umírali. Já chtěl připravit konkrétní řešení, která by zachránila životy a s tím i školství a ekonomiku. Ale nebyl zájem. Fokusoval jsem se tedy na stomatologii a estetickou medicínu. Máme nejmenší škody v Evropě a budeme expandovat. Historie ukázala. Ostatní mají, co chtěli…

Neřád koronavirus ale zaskočil i váš business, loni na jaře vám ubyli hlavně zahraniční klienti. Jak jste situaci zvládl? Co bylo nejsložitější v komunikaci s managementem, se zaměstnanci, s veřejností?

Za jeden den jsme přestavěli systém zaměstnanců, řadu businessů zcela změnili. My jsme byli firma na odstřel – velký podíl zahraničních pacientů, podnikání v Karlových Varech a Mariánských Lázních. A třeba jedna firma závislá na dodávkách do kosmetických salónů a ty se zavřely v celé Evropě. Tak jsme to proměnili. Nakonec jsme splnili plán zisku, propustili jen pár jedinců, pro spoustu lidí našli jinou práci. Teď už expandujeme. Nabíráme lidi a přebíráme business těch, co poslouchali panikáře a končí. Zůstal poslední problém – zachránit města Karlovy Vary a Mariánské Lázně. Tahle města přežila války, nějak to zase vyřešíme.

Jak jste vnímal počáteční strach týkající se pandemie, jež ovládl Českou republiku? Byl to přirozený jev, obava z neznámého, anebo důsledek špatně zvládnuté organizace života v nejrůznějších souvislostech?

Česko pořád vymýšlelo originální postupy spolu se Slovenskem. Počáteční chaos byl pochopitelný – z Číny přišla nesmyslná data. Proč ale improvizujeme rok poté, když jsou guideliny v USA, to nepochopím. Celé to je jedna velká show pro lokální česká média. Cena je obrovská – lidská i ekonomická. Chyběl manager, který by dělal těžká rozhodnutí, postavil plán a systematicky to vedl. Jen se „zavíralo“ a „otvíralo“ podle článků v novinách. Návod pro pacienty, co dělat doma, když dostanu covid, pořád není, nikdo nepůjčuje oxymetry, nikdo nehlídal seniory, jak jim je… Jen tiskové konference…

Chodil jste běžně mezi kolegy, na pracovní schůzky, do práce?

Samozřejmě – covid se přenáší jako chřipka, použil jsem ochranu jako každý rok, ošetřil jsem rekordně pacientů, a to je stomatologie velmi infekční obor. Nic se mi nestalo a ani nikomu kolem. Šlo to snadno řešit. Na jaře 2020 jsem měl osobně rekordní počet pacientů, neb jinde zavřeli a báli se. To mi pomohlo, když třeba odstřihli Karlovy Vary.

Nedávno jste se vyslovil k tomu, že cítíte příval pozitivní energie, že máte nové nápady, že rozjíždíte business na plný plyn, v předchozí odpovědi jste řekl, že přibíráte zaměstnance. Co chystáte?

Něco je obnova – třeba Karlovy Vary, něco je o nových pobočkách stávajících businessů. No a něco jsou revoluční změny. Mám na starosti proměnu stomatologie v digitální obor v rámci celé Evropy, chci, abychom tu dohnali, co už běží v USA a Japonsku. Třeba prohlídky dětí ve školách s pomocí scannerů bez lékaře. Nové metody tisku zubů. Mnohem kvalitněji a přitom levněji, aby hezké zuby neměli jen bohatí.

Byl jste jednou z mála osobností, která v měsících, kdy se vir šířil nejvíce, viděl světlo na konci tunelu, neztratil víru v to, že se podaří vrátit život do normálu, pokud lidé budou používat zdravý rozum. Vyhnul jste se tímto přístupem určitým starostem?

Osobně jsem možná měl více starostí, než to vypadalo. Ale lékař má „hlavně nepoškodit“. Je třeba lidem dodat optimizmus a pozitivně je směrovat. Za války také Churchill nechodil mezi lidi a neříkal jim: „Je válka, spousta z vás umře a třeba ošklivou smrtí.“ Říkal: „Vyhrajeme!“ A vyhráli.

Přesto, i vy někdy možná míváte strach, strach z něčeho, je to normální, pokud nepřeroste v pachatele, který rozdává smrt. Jak ho překonáváte?

Lidé jako já jsou na světě od toho, aby našli řešení. Ideální je diskuze se spolupracovníky, a třeba s chytrými lidmi odjinud. Více hlav
víc ví. No a rozhovor je vlastně psychoterapie a dělání smutky zahání!

Jste velmi mnohostranným člověkem, patříte například ke špičkám v prosazování laserových technologií. V čem vidíte jejich potenciál v lékařské praxi do budoucna?

Lasery zavádím do medicíny čtvrt století, všichni se nám smáli a byli jsme parta asi deseti nadšenců. Teď jsou to tisíce aplikací. Nyní se snažím spojit tři své oblíbené věci: lasery, CAD/CAM a robotiku. Myslíme si, že stomatolog budoucnosti bude do jisté míry robot, a třeba s laserovým obráběním.

Mohl by laser zmírňovat i psychické problémy lidí? A jaké zázraky dokážou dnes
3D tiskárny přivodit nešťastníkovi na zubařském křesle?

Tak to je. Máme nyní třeba speciální terapii na deprese po covidu a také provoz na léčbu zánětů po covidu s pomocí laseru. Chystáme na to specializované lázně pro lidi z celého světa.

Profilujete se jako zubař. Nesčetněkrát jste se přesvědčil, jak funguje úsměv, děláte vše pro to, aby se člověk usmíval, aby tedy byl život opojnější, svěží, těšil. Máte čas si to při své vytíženosti uvědomit?

My dnes používáme pro velkou část stomatologie termín „smile design“. Úsměv je klíčová hodnota člověka, ale my ho umíme exaktně spočítat a přesně vytvořit. Studenti musejí znát přesné parametry úsměvu, když bych jim o půlnoci zatelefonoval!

za odpovědi poděkovala Eva Brixi