Josef Klíma
Dnešní manažery přirovnal k hasičům. Potvrdil, že člověk je od toho, aby přemýšlel, než aby se nechal ubíjet těžkou vyčerpávající prací. A že humor má v životě své důležité poslání. Ing. Josef Klíma je předsedou výrobního družstva ELAP na severu Moravy a v soutěži MANAŽER ROKU 2019 získal mimořádné ocenění – stal se Manažerem digitálního věku. Když jsem si s ním telefonovala, dopředu mi bylo jasné, že odpovědi na otázky, o které jsem ho poprosila, a které si v dalších řádcích můžete přečíst, o jeho životním postoji vypoví mnohé. Že načrtnou ve zkratce obrys jeho manažerské profese, dotknou se slabin české ekonomiky, nastíní význam harmonie pracovního a osobního života. Popsat souvislosti věcí a dějů ne v záři reflektorů, ale očima praktika, a zároveň s nadhledem muže, jemuž legrace dny všední i sváteční skutečně koření, to není zas tak časté. A jde to i v několika větách:
V soutěži MANAŽER ROKU jste zabodoval, stal jste se Manažerem digitálního věku. Motivovalo vás to k něčemu, přivedlo na stopu dalších souvislostí například pro řízení družstva?
Digitální věk způsobil, že množství a rychlost informací, které je nutné zpracovat, se znásobily. S tím souvisí i množství dezinformací a nepravd, které se v tomto toku dat pro rozhodování nesou. Hlavní úkol manažera je odseparovat tyto dva druhy informací od sebe. Týká se to nejen řízení kolektivu, ale i projektového řízení nebo zákaznických zadání. Možnost vzniku virtuálních řešení, animací, 3D modelů a jiných možností digitalizace nám usnadňuje rozhodování a minimalizuje možnost chyb, které by pravděpodobně vznikly.
Ostatně, co to dnes řízení je? Uplatňování zdravého selského rozumu, pouhá kontrola, administrativa, kamarádské vztahy v týmu, nebo přenesení zodpovědnosti na kolegy?
V současné době se řízení spíš přesunulo do roviny „hašení“. Množství vnějších změn, které zasahují do řídicího procesu společnosti, je tak markantní, že se již prakticky nedá nic normálně naplánovat. Mám pocit, že se chovám jako velitel hasičského zásahu, který hledá nejoptimálnější řešení, jak uhasit požár (prostor, čas a materiál pro realizaci) a snížit velikost škody (dodržet termín).
Když jste družstvo zakládali, měli jste jasný cíl, anebo se vaše vize postupně utvářela?
Vznik družstva byl logickým pokračováním cesty automatizace, kterou jsme jako mladý, po škole vzniklý kolektiv započali v zemědělském podniku. Po zániku zemědělského podniku jsme se přesunuli do oblasti průmyslu. Práci se živým materiálem (dobytkem) jsme nahradili materiálem neživým (stroji). Našim hlavním cílem bylo a je najít technická řešení k odstranění těžké a často mysl ubíjející činnosti pracovníků, zvýšení efektivity výroby a snížení počtu zmetků.
A proč jste volili právě družstevní formu podnikání? Původně vaše parta pracovala ve Státním statku Bruntál…
Když jsme v roce 1990 byli nedobrovolně vrženi do oceánu podnikání s nulovými znalostmi a zkušenostmi, tak forma výrobního družstva nám byla nejbližší. Do roku 1989 mělo hodně JZD přidruženou výrobu, která často byla objemově větší, než vlastní 
výroba zemědělská. Musím říci, že volba výrobního družstva byla volba dobrá a během 30leté činnosti jsme neměli potřebu ji opustit a transformovat se na jinou formu společnosti.
Často se ještě říká, že lidé technicky orientovaní nejsou kreativci. Nemyslím si to, spíše skromněji prezentují to, co umí, protože to musí také doložit čísly, fakty, životaschopností myšlenky. Jak je to s nápady ve vašem případě? Jak vznikají? Ať už výrobní, nebo obchodní?
Každá poptávka nebo vzniklý problém je výzva. Výzva, zda danou problematiku zvládneme. Nutí vás to stále studovat nové věci a postupy. Pro mne samotného je výzva životabudič, který mě udržuje v aktivní hladině života, a hlavně mi umožňuje zanechat po sobě na tomto světě „kladnou“ stopu. Zároveň se učím říkat „ne“. Jsou prostě požadavky, kde neznáme řešení. Mám své osobní pravidlo, a to, že pokud do tří minut neznám alespoň náznak řešení, danou problematikou se nezabývám.
Dnes se specializujete na robotizaci. Jaký k ní mají české firmy vztah? Sázejí na ni, nebo se jí trochu obávají?
Robotizace, a to nejen v průmyslu, je budoucnost. Lidé by měli vykonávat činnost tvůrčí, organizační, vizionářskou atd. Stereotypní a fyzicky namáhavou, někdy až životu nebezpečnou práci by bylo nejlepší přenechat strojům. Robot není všelék, je to jen jedna z cest. Naše česká společnost je kvůli nízkým dělnickým mzdám a vysokým pořizovacím nákladům automatizace zatím opatrná. Ekonomická návratnost je často dlouhá, a proto nezajímavá. Novodobé „otrokářství“ zatím vede.
Jaká je vaše současná zkušenost – nezdráhají se firmy pod tlakem koronaviru investovat do robotizace, vkládat prostředky do procesů, které jim přinesou vyšší produktivitu, kvalitu, přesnost, ušetří čas? Váhají více než před rokem, anebo naopak?
Část odpovědi na otázku jsem již uvedl v předchozích řádcích. Nejistotu z budoucnosti, ztráta zakázek nebo nestabilní pracovní prostředí (karanténa, omezující nařízení vlády atd.) požadavkům na robotizaci nepřidají. Počet firem, které jdou cestou automatizace, současně klesá. Stále převládá pořekadlo „košile bližší než kabát“. Radši peníze teď než v budoucnu. Společnost je celkově ve velké nejistotě a ta se odráží jak ve způsobu rozhodování, tak v investicích do budoucna.
ELAP významně komunikuje s ČVUT Praha. Co vám to přináší, čím je tato platforma zajímavá?
Již to bohužel není pravda. Delší dobu s ČVUT nekomunikujeme, protože nejsou studenti slévárenství. Není komu své zkušenosti předat. Smutné.
Liší se nějak vztah vaší generace k robotizaci od postoje současných absolventů vysokých škol?
Liší. Má generace začínala s „primitivními“ roboty a manipulátory tuzemské výroby a postupně jsme se propracovali k současným robotům, které mají až neuvěřitelné mechanické a funkční vlastnosti. Současní absolventi mají možnost získat během studia až nepředstavitelné množství zajímavých informací, mohou na zahraničí stáže, mají možnost se seznámit se špičkou techniky. Bohužel počet studentů, kteří o tuto činnost mají zájem a jsou ochotni v ní pokračovat po studiích, je malý.
Vyprojektovali jste a s partnery uvedli do života spousty výrobních linek pro lisy hliníkových slitin, keramiky, gumy, název ELAP najdeme v papírenském a potravinářském průmyslu i v zemědělství. Které z odvětví ve vaší orientaci převládá nyní?
Každý rok je z pohledu typu aplikací rozličný, ale nejčastěji děláme aplikace ve slévárenském průmyslu barevných kovů.
Na trhu působíte již 31. rokem, jsou to tedy tři desítky let zkušeností, výher i proher. Co vás nejvíce poučilo a co byste ještě jednou rád zažil?
Nejvíce vás ponaučí prohra. Prohra jak v technické, tak lidské rovině. Prohra je základ úspěchu, ale pouze za podmínky, že se s této prohry poučíte a pro sebe si vyvodíte závěr, jak se jí v budoucnu vyhnout. Jinak prohru vždy zopakujete. Jedním z hlavních základů výhry je lidský kolektiv, se kterým nápady a myšlenky realizujete. Bez zdravého a funkčního kolektivu se dílo těžko podaří. Zažívám bohatý život a beru jej takový, jaký je, neopakovatelný.
Ten, kdo vstoupí do businessu, musí být odvážný i optimistou. Vy máte velký smysl pro humor. Pomáhá vám s tím vším, co je potřeba zvládnout? A spoléháte na něj?
Humor je kořením života. Humor a legrace ze sebe sama vám umožní dnešní silně stresující dobu překonat ve zdraví. Životním postojem k humoru se mi povedlo rozesmát lidi, které nikdo v práci se smát neviděl. Máte pravdu, že pohybovat se v dnešním businessu je odvaha. Prakticky neplatí žádná společenská pravidla, slušnost je znak slabosti. Nápady a řešení se kradou ve velkém pod rouškou výběrových a jiných řízení. Jen s humorem a nadhledem přežijete.
Mnoho živnostníků a menších firem se dnes rozhoduje, zda s podnikáním neskončit. Co byste poradil, jak byste povzbudil?
Je pravdou, že být zaměstnancem se zajištěnou a pravidelnou mzdou má své výhody. Život podnikatele je jak loď na rozbouřeném moři. Chvíli nahoře a chvíli dole. Můžete se pustit do projektů, které jako zaměstnanec nemůžete realizovat. Není univerzální rada, zda pokračovat, nebo nepokračovat. Zdravotní, rodinné nebo podnikatelské problémy vám znemožní pokračovat v podnikání, i když budete chtít. Drobná rada přesto: zdraví a vyrovnané funkční rodinné vztahy jsou důležitější než vyšší příjem peněz.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi