Plíčky na smetaně, vlahé buchty s mákem, tažený štrůdl, pečená slepice s dušenou kapustou, koprovka s vajíčkem, kančí medailonky, houskový knedlík, holoubě s nádivkou, tlačenka s cibulí, chleba se sádlem a k tomu kvašáky… Nostalgie? Trochu ano, možná však hodná zamyšlení, proč se některá jídla už tolik nevaří a zbývají na ně spíš vzpomínky než prázdný talíř po nich. Asi nemáme tolik času jako předchozí generace, který bychom trávili u plotny, naše možnosti či potřeby se podřizují spoustě zájmů i pracovních povinností.
Anketa o významu české kuchyně nevznikla jen tak, a už zdaleka ne proto, že bychom neměli čím plnit naše stránky. Přemýšleli jsme o ní dlouho, již od loňského roku. Důvod byl prostý. Česká kuchyně je totiž fenomén s mnoha významy. Svět ji zatím nedocenil a netuší, o jaké okamžiky se ochuzuje.
Každý z nás se rád vrací domů. A domov je nejen velkou jistotou, ale spojujeme si ho také s oblíbenými pokrmy našich babiček a maminek. S rituály, které patří do úzké komunity blízkých, s chutěmi, které poznamenávají naši citovou výbavu na celý život. Avšak nejen to. Po celé naší zemi je mnoho hospod, hospůdek, restaurací, kaváren, cukráren, které nabízejí přesně to, co český spotřebitel hledá. Jídla, která má rád, na která je zvyklý. Česká kuchyně prožívá renezanci poté, co jsme se nasytili pokrmů kuchyně italské, středomořské, francouzské, vietnamské, čínské, ruské nebo mexické. Mnozí se z kulinářských výletů napříč nejrůznějšími destinacemi vracejí k jídelním lístkům, které mají vztah k regionu, domácím surovinám nebo umu slavných českých a moravských kuchařů. Naše kuchyně za hranicemi naší vlasti nemá takový zvuk jako ty některé jmenované, říká se o ní, že je těžká, mastná, náročná na čas. Ale není to vůbec pravda. Česká kuchyně je lahůdková, reprezentativní, zdravá, obsahuje spousty zeleniny, ovoce, bylinek. Je pro gurmány i strávníky, kteří o ní tolik nepřemýšlejí, ale chtějí se dobře najíst. Je voňavá, pestrobarevná, protkaná nespočtem emocí i zdánlivými nelogičnostmi. Je tvořena svými jedinečnými zákonitostmi, jež odrážejí dějiny národa, jeho pohled na život, špetku rozmařilosti, kreativitu, tvořivost, hravost, optimizmus i humor. Česká kuchyně patří k pokladům našeho kulturního dědictví.
Tak ji také prezentuje projekt Czech Specials, který certifikuje restaurace, jež české pokrmy nabízejí, a také se snaží na lahůdky naší kuchyně upozornit zahraniční turisty i v době, která s ohledem na koronavirus není vůbec jednoduchá. Tento projekt do dnešní doby certifikoval již nespočet restaurací a hospod, od příštího roku by se měl vztahovat i na kavárny a cukrárny. Zaštiťuje ho CzechTourism, Asociace kuchařů a cukrářů ČR a za své ho přijali nejslavnější čeští kuchaři.
A jak se na českou kuchyni dívají osobnosti z businessu? To se dočtete v následujících řádcích. Autoři nejzajímavějších tří odpovědí dostanou milý dárek pod hlavičkou Czech Specials.
Účastníkům jsme položili soubor otázek. Většina odpověděla souhrnně, někteří se rozhodli své názory rozvést podle jednotlivých bodů.
Máte rádi českou kuchyni? Objednáváte si v restauraci pokrmy, které patří k tradiční nabídce? Zaslouží si česká jídla náležitou podporu a propagaci jako významná součást našeho kulturního dědictví a pospolitosti?
Měli bychom být na naše národní speciality náležitě pyšní?
Ing. Monika Nebeská
předsedkyně představenstva
Zemědělské družstvo Všestary
1. Já ráda cestuju a jako součást poznávání cizích zemí vnímám i seznamování se s místní gastronomií. Takže směle ochutnávám, poznávám nové chutě, jiné kombinace ingrediencí… Rozhodně nejsem tedy v tomto ohledu nijak konzervativní a uzavřená novým zážitkům. Přesto můžu říct, že klasickou českou kuchyni mám ráda a zvlášť po těchto cestách se k ní ráda vracím. Takový řízek s bramborovým salátem, dobře propečená kachna se zelím nebo třeba švestkové knedlíky sypané mákem, to jsou prostě jídla, na které má člověk občas neodolatelnou chuť. Mám ale na mysli poctivou kuchyni z těch nejkvalitnějších ingrediencí, ne nějaké co nejlevněji pořízené náhražky.
2. Ano. Vlastně při výběru restaurace nerozmýšlím podle jejího zaměření, zda je řecká, vietnamská nebo tradiční česká, ale podle kvality. Dobrý kuchař udělá z obyčejné koprovky s vejcem gastronomický zážitek. Mám zkušenost, že lepší bývají restaurace, které nabízejí úspornější menu co do počtu jídel, zato jsou jídla připravená poctivě a kvalitně.
3. Česká jídla a české potraviny si podporu určitě zaslouží. Jako zástupce prvovýroby můžu říct, že české potraviny jsou kvalitní, splňují nejpřísnější normy co do obsahu živin, a naopak limity na množství škodlivin, nejsou na rozdíl od dovážených potravin znehodnocovány dlouhým transportem. A hlavně – nákupem českých potravin podporujeme české výrobce, českou ekonomiku, snižujeme uhlíkovou stopu, přispíváme k rozvoji venkova a tvorbě krajiny – to je přeci
dost důvodů k tomu, abychom se zamysleli, zda je smysluplnější připravit si argentinský steak, či třeba klasickou svíčkovou z českého masa, naloženou v zelenině a cibuli od lokálního výrobce.
Proto jsou velmi užitečné i různé akce a ankety, které české potraviny zviditelňují. My u nás v Zemědělském družstvu Všestary pořádáme každý rok Oslavy cibule a mléka, na kterých představujeme veřejnosti naše produkty. Každoročně je navštíví kolem 3000 návštěvníků. Mají tam mimo jiné možnost ochutnat třeba poctivý chleba se sádlem a cibulí – delikatesu, na kterou řada z nás už zapomněla, a to je škoda.
A když jsem zmínila ty ankety – tak třeba Česká chuťovka, to je značka, kterou uděluje komise nezávislých odborníků pod záštitou místopředsedy Senátu ČR a ministra zemědělství dobrým tuzemským potravinářským výrobkům. Všestarská cibule ji získala v loňském roce.
4. Tradiční jídla jsou samozřejmě součástí naší kultury, měli bychom na ně být hrdí, a tak trochu vědomě rodinné recepty na jejich přípravu předávat mladším generacím. Naštěstí se to tak asi ve většině rodin děje, vzniká kvůli tomu i řada rodinných „hádek“ o tom, jak se správně má to které jídlo připravovat – myslím, že štědrovečerní bramborový salát je v tomto ohledu pověstný.
doc. Ing. Jan Hán, Ph.D.
prorektor pro výzkum a spolupráci s praxí
Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o.
1. Ano, chovám k ní hlubokou úctu. Zrcadlí se v ní upřímná péče a láskyplnost našich babiček a maminek, se kterou vedly své rodiny za ne vždy zcela jednoduchých podmínek. A dokázaly to tak, že jejich odkaz je nenahraditelný a nezaplatitelný. Je to požitek nejen pro tělo, ale i pro ducha…
2. Jídlo je nezastupitelnou součástí kulturní tradice příslušného regionu a národa. Udržení jeho autentičnosti a posílení kulturní identity patří k našim úkolům a zodpovědnosti. To je však možné pouze za předpokladu jeho osobního poznání, navázání jakéhosi osobního vztahu mezi člověkem a daným regionem a národem. Poznání kulinárního dědictví tedy pomáhá prohlubovat respekt k regionu, národu, a především k lidem, kteří v něm žijí… Tedy ano, objednávám… A velmi rád…
3. Na tuto otázku jsem v podstatě již odpověděl výše. Ano, jednoznačně ano. Je třeba však být důslední a opatrní. Ne vždy se daří odkrývat dědictví našich předků důvěryhodně a přesvědčivě. Myslím, že přísnější používání více kritických pohledů by někdy neuškodilo.
Na tomto místě bych například velmi rád pochválil aktivity národního výzkumného projektu s názvem Kuliděd („Kulinární dědictví českých zemí: paměť, prezentace a edukace“) aktuálně podporovaného Ministerstvem kultury ČR, který kritické vědecké metody plně respektuje.
4. To bezesporu. Patří k našemu národu a můžeme být na ně, stejně tak jako na jeho další produkty, hrdí. Pokud bychom je odsuzovali, odsuzovali bychom část sebe samých. Jsou součástí naší identity. Poukazují na to, z čeho jsme vyrostli, a čím tedy vlastně i jsme…
Odsuzování tradičních českých pokrmů například ve smyslu poukazování na jejich „nezdravost“, „časovou náročnost“ apod. může poukazovat možná spíše na určitou míru neuspořádanosti, neodpovědnosti a nesmyslné uspěchanosti až zbrklosti některých našich životů. Někdy nám mohou tradice pomoci odkrývat něco hlubšího v nás, něco, na co ve svém uspěchaném denním životě často zapomínáme…
Ing. Irena Vlčková
generální ředitelka
Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR
Na všechny podotázky musím jednoznačně odpovědět: ano.
Je mnoho jídel, která k naší zemi patří, a myslím si, že bychom na ně měli být patřičně hrdí. Důležité je, aby tato jídla byla připravována dle správných tradičních receptů, a hlavně z kvalitních a čerstvých surovin.
I když se musím osobně přiznat, že některé „odlehčené“ modifikace tradiční kuchyně velmi vítám. Samozřejmě mám ráda i jiné kuchyně, ale klasickou dobře připravenou svíčkovou na smetaně nikdy neodmítnu, i když si ji dám spíše jen samotnou bez knedlíků, jejichž nejsem moc velký příznivec. Na druhou stranu dobře udělaný karlovarský knedlík také zvládnu. Jen jsou to pokrmy, které nemohu jíst moc často. Osobně dávám více přednost těm lehčím.
Velmi oceňuji restaurace a hotely, které umí připravit dobré české speciality a nesnaží se amatérsky napodobovat mezinárodní kuchyně. Pokud mám chuť na pizzu či těstoviny, tak si raději zajdu přímo do italské restaurace, a naopak pokud mám chuť na pravou českou klasiku, tak půjdu právě do té tradiční české. Určitě ráda ochutnám i různé regionální speciality.
Na jaře, kdy byla většina restaurací zavřena, tak mi ta možnost dojít si na dobré jídlo moc chyběla. Každodenní domácí vaření mě dosti zatěžovalo a musím se přiznat, že ani moc nebavilo.
František Reismüller, Ph.D.
ředitel odboru zahraničních zastoupení a B2B spolupráce
CzechTourism
Českou kuchyni mám rád, i když si její pokrmy vychutnávám spíše jen ve svátečních případech. A to třeba právě když jdu na jídlo do restaurace, kde si pak rád objednám nějakou tradiční českou specialitu. Česká kuchyně si každopádně propagaci zaslouží – je to součást našeho kulturního odkazu, a navíc gastronomie je vždy nedílnou součástí turistického zážitku. Ochutnávání regionální kuchyně je jedna z nejsympatičtějších cest k poznání země, kterou navštívíte. Tomu napomáhá náš projekt a certifikace Czech Specials, klade si za cíl popularizovat českou kuchyni v tradičním i moderním pojetí a vytipovat ty podniky, které servírují české pochoutky v nejlepší kvalitě. CzechTourism plánuje tento projekt v budoucnu dále rozvíjet, prostřednictvím zájmu o českou kuchyni přivést více turistů do všech koutů naší země. A pyšní bychom na českou kuchyni být měli, ale zároveň bychom se neměli bát ji rozvíjet a přizpůsobovat současnosti.
Ing. Jiří Kopáček, CSc.
předseda představenstva
Českomoravský svaz mlékárenský z.s.
Celý život cestuji po celém světě, a poznávám a zažívám tak mnoho kuchyní. Z evropských mám rád francouzskou a italskou gastronomii, z těch světových mi pak učarovala zejména libanonská kuchyně. Ale přes to všechno nedám dopustit na tu naši tradiční českou kuchyni, kterou miluji a na kterou se vždy těším po návratu z cest. Nemusí to být bezprostředně v restauraci, i když také, ale ta nejlepší kuchyně pro mě je přeci jenom ta naše domácí. Vzpomínám si rád na pokrmy, které mi vařila má babička a maminka, a jsem rád, že jejich um, a to zase od své babičky a maminky, převzala také moje paní. A v tom je právě kouzlo té tradice, jak se receptury pokrmů předávaly, a snad stále předávají, z generace na generaci, čímž se opravdu stávají součástí kulturního dědictví a pospolitosti. Měli bychom na to být pyšní a v případě české kuchyně máme být skutečně na co.
Tradiční kuchyně z různých koutů Čech a Moravy je sice jistým typem středoevropských stravovacích návyků, ale přeci jenom je v něčem zcela specifická. Kde jinde než v Čechách vám připraví tak skvělé husté polévky, jakými jsou třeba česká bramboračka s houbami či jihočeská kulajda? A v které jiné zemi vám naservírují k masům a omáčkám jedinečné houskové knedlíky nebo jejich krajové variace, jakými jsou třeba ty karlovarské? Nastálo by už dávno za to, abychom si jako Česká republika nechali na houskový knedlík registrovat ochrannou známku Zaručená tradiční specialita? Určitě by se ale adeptů na takovouto „ochranu“ a zasloužené uznání v české kuchyni našlo daleko více: co třeba utopenci, smažený sýr, koprová či svíčková omáčka nebo třeba český bramborový salát a k němu, zejména o Vánocích, smažený kapr? To vše a mnoho dalších je pro mě „Česká kuchyně“, s velkým „Č“. Ale nezapomínejme také na pekařské a cukrářské pokrmy, mramorovou bábovku, české buchty s mákem či tvarohem, skvělé domažlické koláče či valašský frgál nebo velikonočního beránka. Nesbíhají se vám sliny, když to tu takto vyjmenovávám? Ano, česká kuchyně je skvělá a snažme se ji zachovat takovou, jaká je, i pro příští generace. Podporujme ji a propagujme, ale především ji dále rozšiřujme, a braňme ji tak v dnešním globálním světě proti všem těm etnickým potravinám a „fast foodům“, které zaplavují více a více tento svět. S českou kuchyní máme opravdu být na co hrdi!
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA
vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu
Mám rád české pivo! Patří k dovolené nebo k víkendu, jsme trochu kotlík rodina – máme rádi turistiku a lokální vlaky. Vždy, když je trochu volna, sedneme na vlak a vyrazíme po českých regionech, bereme vesnici za vesnicí, rodinné pivovary, malé penziony, obyčejné hospody. Tam si rád dám kromě malého piva třeba chleba s paštikou nebo kachnu se zelím a knedlíkem.
Dřív – když děti byly malé – jsme si občas chleba s paštikou nebo řízky s okurkou chystali už doma před cestou. S menšími dětmi totiž nikdy nevíte, kde a kdy je přepadne hlad, často na tom úplně nevyzpytatelném místě, kde široko daleko není vůbec nic. Dnes si jídlo dáváme hlavně v těch obyčejných hospodách, bývají moc prima, často je provozují rodinné firmy. Mám vždycky radost, když mě překvapí nějakou domácí specialitou typickou pro daný region. Regionální, a samozřejmě i národní, potraviny je třeba podporovat, je to naše tradice, kořeny, z kterých jsme vyrostli. A i když se občas říká, že česká kuchyně je moc tučná, cukrářské výrobky moc sladké a pivo moc kalorické, vyrostly na nich zdravé a silné generace. A zcela jistě ještě vyrostou. Což je moc dobře.
doc. Ing. Zdeněk Tůma, CSc.
předseda dozorčí rady
Československá obchodní banka, a.s.
Českou kuchyni mám rád, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem na ní závislý a kuchyně jiných zemí pro mě nejsou zajímavé. Jsem-li na dovolené v Řecku, tak se pochopitelně nebudu pídit po svíčkové a s chutí si dám lokální jídla. Máte však pravdu v tom, „kuchyně“ je součástí kultury dané země. Jsem moc rád, že v posledních letech šla i česká kuchyně hodně nahoru a že i ve špičkových restauracích se setkáváme se skvěle připravenými českými jídly. To mě naplňuje optimizmem, že nejen o tuto tradici nepřijdeme, ale že se bude posouvat dále.
RNDr. Jan Nedělník, Ph.D.
jednatel
Výzkumný ústav šlechtitelský a pícninářský, spol. s r.o.
Na všechny otázky z mojí strany jednoznačná odpověď zní ano. Můžeme sice polemizovat, co to je česká kuchyně, jaké je tradiční české jídlo, ale to by byla debata čistě filozofická. Živočišný druh Homo sapiens, člověk rozumný, je druhem všežravým, a tím se snažím také ve své dietě řídit. Rád si objednám typická česká jídla: vídeňský řízek, maďarský guláš či španělského ptáčka. Jsem velkým zastáncem dobré české kuchyně a velmi podporuji propagaci českých potravin a z nich vyráběných jídel. Myslím si, že pokud je pokrm připravován s láskou, tak je výrazem maximální úcty kuchaře a konzumenta k producentům potravinářských surovin. Nacionalizmus v tom dobrém slova smyslu spojený s národními specialitami je tím nejlepším vyjádřením naší podpory českým kuchařům. Určitě nepohrdnu i kuchyněmi jiných států, zeleninový salát či pasta jsou také občas součástí diety, ale nic se nemá přehánět. Moderní česká kuchyně vítězí a doufám, že i v době, kdy restaurace nemají na růžích ustláno, to bude tak i v dalších letech. Ale samozřejmě to není jen o restauracích, ale také o kuchyních v našich domácnostech.
Ing. Cyril Svozil
majitel a předseda správní rady
Fenix Group a.s.
1. O tom, jak rád mám skvělou českou kuchyni, se pravidelně přesvědčuji po návratech z dlouhodobějších pobytů v zahraničí, a to včetně kulinářských lokalit!
2. Dobrá česká jídla konzumuji velmi často.
3. Ve státní podporu a propagaci nevěřím, spíše bych preferoval dobrou práci médií. Měla by ukazovat primárně nikoliv pouze to špatné, ale naopak vyzdvihovat to dobré a chvályhodné, včetně popularizace kvalitních českých kuchařů a jejich podniků.
4. Jsem přesvědčen, že je mnoho věcí, na které můžeme být pyšní, a dobrá česká kuchyně je bezesporu jednou z nich.
Mgr. Jarmila Podhorná
majitelka
firma NADĚJE
Od doby, co jsem začala podnikat, se mi podařilo navštívit spoustu restaurací s nejrůznějšími druhy jídel. Přesto nedám dopustit na tradiční českou kuchyni. Zvláště v oblibě mám sladká jídla, například si občas doma upeču žemlovku. V restauraci zase ráda ochutnám ovocné kynuté knedlíky. Když si chci dopřát nebo něco oslavit, objednám si svíčkovou omáčku. Osobně českou kuchyni považuji za nejlepší na světě a myslím, že si zaslouží mnohem větší pozornost u nás i v zahraničí.
Je o mně známo, že jsem velkou milovnicí bylinek. Při vystavování na nejrůznějších trzích nebo jarmarcích ráda navštěvuji konkurenční stánky a kupuji od nich čaje nebo sirupy. Také nakupuji pro celou rodinu nejrůznější kořenicí směsi, které dodají jídlu tu správnou delikátní chuť.
V poslední době jsem si velmi oblíbila grilování zeleniny. Zeleninu ze zahrádky vždy dochutíme grilovacím kořením od lokálních výrobců. Jsem opravdu pyšná na místní výrobce, kteří dokážou uspět i v nelehké zahraniční konkurenci a přinášejí nám stále své skvosty.
Dagmar Hančová
manažerka obchodu, prodeje a expedice
Jahodárna Vraňany Hanč
Celé dny s manželem pracujeme venku, pěstujeme jahody, ale i další plodiny. K ovoci a zelenině máme osobitý vztah, není to jen naše podnikání, ale i obživa v pravém slova smyslu. Ovoce a zeleninu pokládáme za výraznou součást české kuchyně, která vždy stavěla na čerstvosti potravin. Je to obrovský benefit. I my konzumujeme hodně zeleniny a ovoce a myslíme si, že co je čerstvé a české, je také zdravé. Když se člověk vhodně stravuje, nepotřebuje spousty různých doplňků v tabletkách, ať už to jsou vitamíny, nebo minerály. Dáváme přednost lehkým a jednoduchým jídlům, abychom si po celý den drželi výkonnost. Nejvíce jsme prosluli jako pěstitelé jahod od dubna do listopadu. I na nich si dokážeme pěkně pochutnat, třeba pravé české jahodové knedlíky jsou přece pochoutka nad jiné. V našem areálu budujeme novou tržnici, jejíž součástí má být také jahodová cukrárna. Chceme tím přispět k zdravému mlsání, nabídnout spotřebitelům dezerty, které k české kuchyni patřily a patří. Myslíme si, že pořádná porce čerstvého ovoce je lepší než návštěva fastfoodu, než doping párkem v rohlíku nebo hranolkami. Ten, kdo dává přednost poctivé české kuchyni, dává také možnost domácím pěstitelům. A ti, když se přesvědčí o zájmu zákazníků, mohou produkovat ovoce a zeleniny více, tak, aby se častěji objevovala na talíři Čechů. Propagovat českou kuchyni tedy smysl určitě má, stačí si třeba jen vzpomenout na všechny ty dobroty z ovoce, které připravovaly naše babičky. Zahraniční turisté, kteří by je okusili, by jistě souhlasili s tím, že my, Češi, víme, co je dobré.
Bc. Miroslav Kubec
prezident
Asociace kuchařů a cukrářů ČR
1. Ano, česká kuchyně je po mne velmi důležitá, je spojena s jistou profesní hrdostí. Myslím, že naše národní jídla zrcadlí českou povahu i to, že se v Čechách i na Moravě rodili dobří kuchaři a vynikající kuchařky doslova v každé obci. Jak jinak bychom všichni vzpomínali právě na ta jídla, která tvořila i kousek našeho dětství, na pokrmy, které se staly tradicí na Vánoce a Velikonoce, na vůni domova? Jídlo není jen o tom, abychom zaplnili žaludek, ale váže se k němu i mnoho emocí, a to bychom při vaření i konzumaci měli brát v úvahu. Česká kuchyně je chutná a já jsem rád, když objevím další restauraci, již jsem zatím neznal, právě s kvalitní českou kuchyní.
2. Určitě objednávám. Protože mi prostě chutnají.
3. To jistě. Je potřeba věnovat se tradicím a podporovat to, co vytvořili naši předci. A navazovat na jejich um a zkušenosti. I náš projekt Czech Specials je o propagaci českého jídelníčku a kvalitních služeb. Je potřeba na místa, kde se dobře vaří česká jídla, veřejnost upozorňovat. A také vést zahraniční návštěvníky k tomu, až se doba zase umoudří a turisté k nám zase začnou více jezdit, aby poznávali naše vyhlášené restaurace a hospody s českými delikatesami. Potěší nás, pokud se začnou vracet tam, kde něco dobrého okusili.
4. Pyšní být musíme. Máme totiž na co. Česká kuchyně je vytříbená, zahrnuje jídla pestrá, ať již bezmasá, nebo naopak ze všech možných mas, obsahuje hojnost zeleniny, aniž si to strávníci někdy uvědomují. Máme skvělé pekaře, cukráře, odborníky, kteří rozumí pivu, vínu i tvrdému alkoholu. Máme výtečné výrobce sýrů i uzenin. Jen se tím možná méně chlubíme, než bychom měli. Asociace kuchařů a cukrářů ČR podporuje tradiční recepty, třeba ve spolupráci se společností JLV. Mám rád, když i moderně pojatá jídla vycházejí z tradiční české kuchyně. Je nač navazovat i co dále vylepšovat, měnit, inovovat.
Ing. Roman Havlík
ředitel
Pivovar Svijany, a.s.
1. Samozřejmě občas rád vyzkouším i kuchařské umění jiných zemí a nebráním se ani hodně exotickým pokrmům, ale na domácí českou kuchyni rozhodně nedám dopustit. Odmala jsem na ní vyrůstal a také v současnosti každý den obědvám v naší pivovarské restauraci prakticky jen nefalšovanou českou klasiku. Naše poctivé české pivo ostatně právě s ní nejlépe ladí. Jistě není náhodou, že k pečené huse nebo kachně prakticky nemůže být jiné pivo než český ležák, a to se týká i řady dalších typických jídel české kuchyně. Odborníci by mě sice možná opravili, že jde spíše o kuchyni středoevropskou, ale pro mě už jsou maďarský guláš nebo vídeňská roštěná stejně česká jídla jako vepřová pečeně se zelím a knedlíkem.
2. Samozřejmě, nejradši mám řízky nebo maso s různými omáčkami, a musím říci, že v tomto směru mi naši kuchaři dělají pomyšlení. Umím však ocenit, když dokážou tradiční jídlo naservírovat moderně nebo mu dodat jiný rozměr třeba nějakou novou ingrediencí. Sami se o to, jak posunout českou gastronomii zase kousek výše při respektování všech jejích dobrých tradic, pokoušíme. Ve spolupráci s šéfkuchaři našich svijanských restaurací jsme například připravili několik receptů s použitím svijanského piva a uspořádali několikachodový oběd s vhodným párováním jídel a piva ve vyhlášené restauraci Na pekárně slavného šéfkuchaře Václava Friče.
3. Na vídeňském císařském dvoře vždy věděli, že nejlépe se vaří a peče v Čechách a vždy pro ně pracovaly hlavně české kuchařky. Právem tak můžeme být na svou kuchyni pyšní. Po několika desítkách let stagnace a málo poživatelných jídel závodních jídelen si to bohužel místní lidé už tak neuvědomují. I proto je u nás v záplavě pizzerií a fastfoodů pořád těžké najít restauraci se skutečně kvalitní českou kuchyní. To je jedním z důvodů, proč se se každým rokem v září zapojujeme do akce Dny českého piva, jejímž cílem není jen oslava čepovaného piva, ale také fenoménu tradičních českých hospod a restaurací. Pivaři při ní dostávají možnost ochutnat mnoho zajímavých speciálních piv, ale často právě i v kombinaci s prvotřídními kulinářskými požitky.
4. Podobná propagace českého piva a české kuchyně by byla jistě žádoucí i v zahraničí. Ve světě lidé česká jídla moc neznají, a to je škoda, přitom pokud vím, tak třeba na světových výstavách Expo většinou jídla v českém národním stánku vzbuzují senzaci.
Petra Klázrová
marketing
Český porcelán, akciová společnost
Miluji českou kuchyni, jako kuchař i jako strávník. Moje maminka umí nejlepší koprovku na světě, pro mého tátu zase nejlepší knedlo, zelo, vepřo či buchty s tvarohem… Když zavřu oči, vybavím si nejen naservírovaný talíř, ale i tu vůni a chuť. A to je něco, co si vzájemně předáváme, něco, co si neseme do života, kus sebe, kus nás, něco, co předáváme dál, našim dětem, blízkým… Je to domov. Snažím se chránit a udržovat naše tradice, zvyky, aby měly šanci přežít v již tak pestrém světě chutí s pocitem, že i mé děti v budoucnu při vzpomínce na domov ucítí tu úžasnou vůni a chuť české kuchyně.
Mgr. Zuzana Ceralová Petrofová
prezidentka
skupina PETROF
Já mám ráda všechny kuchyně světa. Vždy, když cestuji za našimi zákazníky do různých teritorií, těším se, až s nimi půjdu na oběd či večeři a co nového zase ochutnám. Miluji totiž jídlo a víno. O to víc se pak ale zase těším domů na pěkně propečený bůček s knedlíkem a zelím nebo bramborovou kaší. Svíčkovou mám nejraději ze zvěřiny a musím si ji sama uvařit. K mamince chodím na nejlepší hovězí polévku s játrovými knedlíčky na světě. Když k nám přijedou zahraniční partneři, vždycky je zveme na tradiční českou kuchyni. A tak vím, že nejlepší líčka jsou u pana Pohlreicha v Imperialu. Někdy ale stačí obyčejný dobře křupavý bramborák a naši hosté jsou u vytržení. Určitě si musíme českou kuchyni opečovávat a dále rozvíjet. Národ se pozná dle kultury, a tam jídlo zcela jistě patří. Neztrácejme proto svoji identitu!
Ing. Josef Dvornák
zástupce předsedy, vedoucí oddělení Kancelář úřadu
Úřad průmyslového vlastnictví
Českou kuchyni mám rád. A ač rodilý Pražák, tak po otci napůl Slovák, mám rád i kuchyni slovenskou. Některé chutě a vůně těchto obou spřátelených kuchyní se mi občas vybavují tak nutkavě, že nezbývá, než si vepřovou pečeni se zelím, svíčkovou, kachnu s bramborovým knedlíkem, smaženého kapra, kuře na paprice nebo brynzové halušky a pagáče někde dát. A ty moučníky… Po pravdě, čím dál raději, než navštívit restauraci, si tyto pochoutky připravuji sám. Není to ze strachu z nynější podivné pandemie, vaření je můj celoživotní koníček. Ve světě, bohužel, česká kuchyně moc známá není. Nejlepší propagace je možnost ochutnat. V cizině však narazíme na českou restauraci jedině, je-li majitelem náš krajan. Většina cizinců proto nemá o českých specialitách valnou představu. Služebně jsem se dosti často s kolegy ze zahraničí stýkal a vždy se snažil představit jim nejen historii a krásy Prahy a celé České republiky, ale předvést též ukázku dobrého českého jídla, ať už v některé osvědčené restauraci, nebo z vlastní dílny. Říkali, že jim chutná. Snad to nebylo jen ze zdvořilosti. Česká kuchyně nejspíš nedosáhne takové všeobecné známosti jako kuchyně francouzská, italská nebo jídla asijská, ale neokusit ji je velká škoda. Taková koprovka s měkoučkým hovězím, mňam…
anketu připravili Eva Brixi a Pavel Kačer