Jan Cikler
Denně vnímáme informace o koronaviru mezi námi. Nejsou příjemné, mnoho lidí stále žije pod vlivem strachu. Podnikatelé a manažeři pracují dál a snaží se racionálně zvládnout nejen každodenní operativu, ale neuhýbat ani ze svých vizí, plánů, představ. Někteří se více řídí dostupnými čísly, jiní vlastními zkušenostmi, další například intuicí a tréninkem kreativity v praxi. I přesto, že se svět proměňuje v posledních deseti letech rychlostí světla, mohli jsme se dosud spoléhat na určité jistoty, které se zdály i ve své proměnlivosti zásadními.
Dávaly nám prostor k seberealizaci, naplňování našich misí. Dnes jako bychom ztráceli půdu pod nohama. Neviditelná částečka, dnes již součást života-neživota na naší planetě, koronavirus, ovlivnil vše, co se nás týká i netýká. Zasáhl do psychiky lidí, svoji stopu zanechal v ziscích firem, upravil náhled na sociální vazby. Co všechno lze na základě změn, které se odehrávají, vyčíst z čísel, jež jsou k dispozici? Na to se pokusil odpovědět Jan Cikler, Product Manager společnosti CRIF – Czech Credit Bureau, a. s.
Užíváme dva termíny: doba koronavirová a postkoronavirová. Čím se vyznačují tato dvě období v chování firem? Co tyto etapy ovlivněné pandemií charakterizuje, případně odlišuje?
My se domníváme, že to druhé období ještě nenastalo. Spíš vidíme dobu, kdy byly zavedeny nejrůznější restriktivní opatření a dobu po uvolnění těchto opatření. Dopady se lišily podle typu podnikání, ale i mezi subjekty se stejným zaměřením jsou poměrně velké rozdíly. Firmy v době konjunktury obecně neměly velkou potřebu řešit platební morálku svých odběratelů. Měly však peníze na nákup informací o nich. V této době si většina podnikatelů začíná uvědomovat význam informací o svých obchodních partnerech. Na druhou stranu chtějí snižovat náklady na externí služby, které jim tyto informace poskytují.
Které ze subjektů, podle vašich dat, byly krizí nejcitelněji zasaženy a proč? Byly
to nadnárodní skupiny, velké české společnosti, malé a střední firmy, nebo živnostníci?
Těžko dělit zasažené subjekty podle těchto kategorií. Byly zasaženy velké nadnárodní skupiny provozující například síť hotelů podobně jako střední nebo malý český subjekt, který vlastní penzion nebo restauraci. Do problémů se dostaly společnosti, které měly malé finanční rezervy, což platí spíše pro ty menší. Značné problémy mají všechny subjekty, které jsou nějakým způsobem závislé na zahraničních turistech a spojené s cestovním ruchem, případně s kulturou. Restaurace, která provozuje svoji živnost mimo turistický ruch a na turistech není závislá, se mohla na původní obraty dostat velmi rychle. Pokud má ale svůj business vázaný na zahraniční turisty, nevrátí se k původním obratům ještě hodně dlouho. Pouze část ze ztrát mohou kompenzovat čeští hosté, kteří rezignují na dovolenou v zahraničí. Z tohoto pohledu právě nemůžeme mluvit o tom, že už jsme v době poskoronavirové. Složité je nyní odhadnout, kdy se do této doby, tj. do „normálu“ dostaneme. Některé subjekty hlásí, že jsou stále na zhruba 40 % loňských tržeb. V některých případech jsou poklesy ještě znatelnější.
Někteří odborníci tvrdí, že se situace v naší ekonomice na podzim citelně zhorší. Sdílíte jejich obavy?
Záleží na mnoha aspektech. Zatím to nevypadá, že pandemie slábne, a opatření se pomalu začínají vracet. Pokud by došlo k novým zásadním omezením, mnohé firmy to nepřežijí. Důležité je, aby zde byla alespoň rámcová jistota, že bude možné nadále podnikat, byť třeba s určitými restrikcemi, na které je možné se připravit. Dá se očekávat, že po zkušenostech s první vlnou budou případná omezující opatření lokální, to však předpokládá rychlou reakci v podobě rozsáhlého testování lidí v postižených oblastech a důslednou karanténu nakažených. Situace se ale stále dynamicky vyvíjí, a ne zrovna příznivě.
A nebylo pesimistických úvah a předpovědí až příliš? V jakých souvislostech můžeme hledat optimistické predikce?
Určitě bylo, a to rozhodně neprospívá ničemu. Naopak optimistická predikce by mohla podpořit spotřebu domácností a podniků, i navýšit nové objednávky. Pro nás bude klíčové, jak se bude vyvíjet situace v rámci EU, a zejména v Německu. Z této strany bychom mohli očekávat optimistické výhledy. České firmy se dobře přizpůsobují situaci, to nám ukázala již předchozí krize. Aktuálně vnímáme snahu orientovat se na digitalizaci a obecně na moderní technologie.
Pro řadu firem i jednotlivců bylo letošní jaro zároveň velkou výzvou, například pro výrobce z oboru nano, farmaceuty, bylináře, interim manažery, psychology… Rodily se nové výrobky, postupy, ke slovu se dostaly patenty, mobilizoval se lidský potenciál. I to se projevilo v analýzách, které připravujete?
Snažili jsme se vytipovávat perspektivní obory a v naší aplikaci CRIBIS je označovat. Je celá řada oborů, které by mohla stávající situace posílit. A tím nemyslím ty subjekty, které by se na ní snažily nějakým nekalým způsobem vydělat.
Osobně se stále ještě přikláním k úvaze, že nebude tak zle a že se všichni budeme snažit dohnat ztráty zvýšenou aktivitou. Nebudeme chtít slevovat z komfortu, v němž jsme poslední desetiletí žili. Mohlo by na tom být něco pravdy?
Zažíváme něco, s čím jsme se ještě nesetkali. Proto bych byl opatrnější. Je pravda, že se budeme chtít co nejrychleji vrátit na původní úroveň. Pokud mám být rovněž osobní, myslím si, že z některých nároků budeme muset slevit. Přinejmenším na nějakou dobu. Mzdy v nejbližší době neporostou, rozhodně neporostou reálné mzdy, zato nezaměstnanost patrně ano. To sníží kupní sílu obyvatel a zvýší nejistotu ohledně budoucnosti. Dá se tudíž očekávat, že domácnosti si budou méně půjčovat a více šetřit. Do určité míry lze takové chování očekávat i u firem.
Myslíte si, že právě dnešní turbulentní doba podnítí v České republice podnikání? Budou vznikat například nové menší firmy? Nebo to bude naopak? A mělo by smysl, aby stát hledal páky k tomu, aby se do businessu zapojilo více lidí, zejména na lokální úrovni? Třeba absolventů vysokých škol nebo zkušených důchodců?
To se dá očekávat. Určité jistoty budou ohroženy, řada lidí přijde o zaměstnání, bude se snažit hledat nové způsoby, jak se uplatnit a třeba se bude snažit postavit se na vlastní nohy. Bude ale také záležet na tom, jak bude stát tuto snahu vnímat a zda to bude podporovat a nebude podmínky podnikání komplikovat. Svou roli sehraje i to, zda vláda najde správnou proporci mezi sociálními dávkami pro ty, kteří ztratili příjem, a podporou podnikání, resp. jaké formy podpory zvolí. Na základě čísel z databáze, kterou CRIF dlouhodobě zpracovává, se dá vyčíst, že počet nově založených živnostenských oprávnění v době krize, tj. v období od roku 2008 do 2010, rostl. Teprve pak došlo k poklesu. Do jisté míry se dá i nyní očekávat nárůst nových živnostenských oprávnění. To dokazuje přiložený graf.
Nebo lze tušit, že budou lidé spíše opatrní a nebudou na sebe chtít přebírat zodpovědnost, přidělávat si starosti, že je odradí značná nejistota dynamiky světa?
Naštěstí to vypadá, že tomu tak není. Ve chvíli, kdy ztratíme jistoty, snažíme se hledat nějaké řešení. Přál bych si, aby těch úspěšných nových projektů bylo co nejvíce.
Jak dokáže strach a panika poškodit ekonomiku? A jakou roli hrají lídři, kteří ostatním umí dodat chuť a sílu jít dál, nevzdávat se, mít vize? I to se dá vysledovat z čísel?
Dost podstatně, i když z čísel, se kterými pracujeme, se to vyčíst nedá. Je třeba sledovat podnikatele a také politiky, kteří mají vizi a mají chuť se s touto situací porvat, a to nejen z krátkodobého hlediska, ale delšího období.
otázky připravila Eva Brixi