Jiří Hlavenka
Když jsem sestavovala otázky pro investora Jiřího Hlavenku, hledala jsem odpověď na jednu zásadní otázku: co dál? Budeme moci vydávat náš měsíčník, provozovat naše servery, poskytovat mediální a grafické služby tak, jak to děláme už celých 22 let? Ptala jsem se sama sebe úplně shodně s mnoha dalšími lidmi, ať už podnikají v hotelnictví, zdravotnictví, nebo mají kosmetické salony. Hledala jsem odpověď na to, co vlastně budou firmy v České republice v příštím půlroce potřebovat, chtít nebo si přát. A co mohu udělat teď hned, abychom v souladu s potřebami přežili a mohli těm, kteří nám důvěřují, skládat jen dobré účty. Inspiraci a návod, jak najít potenciál doby (ač to zní možná příliš sebevědomě), jsem do jisté míry spatřila v myšlenkách Jiřího Hlavenky.
Jak se vás osobně dotkla situace týkající se šíření koronaviru? Bojíte se? Neřešíte to? Spoléháte na štěstí?
Osobně asi tak jako každého z nás – omezení života a aktivit, přesun všeho, co se přesunout dá, do online prostředí. Tedy žádné schůzky, ale velmi mnoho konferenčních hovorů. Obavy samozřejmě mám, situace je opravdu vážná, to nelze bagatelizovat.
Jste známý investor. Nezhatí současná ekonomická a sociální situace některé vaše záměry? Nebudete přehodnocovat?
Paradoxně spíše naopak. V době krize je vhodné investovat, protože krize znamená dno a po ní následuje růst. Každý startup se nějakou dobu připravuje, než je schopný aktivně podnikat, vyrábět, obchodovat – kdy jindy se připravovat než v době, když reálná ekonomika spí?
Dá se již předpovědět, nakolik koronavir ovlivní rozhodování investorů ve světě a jak v České republice?
Zde je potřeba si definovat pojem „investor“. Já působím v oblasti „spouštění“ startupů, na úplném začátku, a tam je spíš vhodné aktivity zesílit. Naopak investoři, kteří investují do velkých firem, do akcií, do rozměrných projektů, do vlastně jedoucího, velkého businessu, své aktivity podle mého názoru zbrzdí. Nepochybně ale nastane cosi, co bych nazval „oborovým přesunem“ – některé obory budou dlouho ve velkých problémech a ztrátové (cestovní ruch typicky), pro jiné je to nová příležitost, a tam půjdou peníze investorů.
Na finančních trzích je vidět, že všichni panikaří a stahují hotové peníze: „v krizi je důležité mít hotové peníze“. Ale myslím, že pár odvážných půjde proticyklicky a bude právě nyní nakupovat.
Proslul jste andělskými aktivitami. Vkládáte peníze do startupů, v nichž spatřujete potenciál. Jaké obory jsou pro vás dnes prioritní?
Snažím se mít portfolio vyvážené – nemít třeba vše jen v softwarových technologiích. Mám (což je docela paradoxní) investice ve výrobci kuchyňského nádobí. Což je vlastně dnes nečekaně pozitivní, protože hospody jsou a ještě dlouho budou zavřené, lidé budou vařit doma a k tomu potřebují hrnce. Jinak ale moc nehledím na obory – snažím se opravdu vždy ocenit každou investici individuálně, bez ohledu na obor. Moc nevěřím na dělení oborů na sexy a ne-sexy.
Myslíte si, že události dnešních dnů promění podnikání? Jak?
Je brzo na hodnocení, protože nevíme, zda to poleví rychle, nebo ne. Jeví se mně, že budou posíleny deglobalizační prvky ekonomiky: lokální výroba – lokální spotřeba. Průmysl masového cestování, zejména létání, to negativně postihne zřejmě na dlouhá léta.
Posílí tedy zkušenosti dneška význam lokálních ekonomik, zejména třeba zemědělství, potravinářství, produkci léků?
Jednoznačně, jak jsem se vyjádřil už výše. Dokonce si myslím, že budou posíleny i komunitní aktivity – leccos může vyrůst i ze současného komunitního šití roušek. Lidé si najednou uvědomí, že komunity fungují.
Vzniknou ze dne na den nové obory, budou mít náskok firmy, které umí pracovat s daty a nejnovějšími technologiemi?
Ty mají náskok už nyní. Dle mého názoru je ale podstatnější prolnutí technologií a fyzického světa – tedy oblasti, kde se potkávají digitální technologie (data, cloud, chytré senzory, mobilní komunikace) s fyzickým světem. Jen jedniček a nul se nenajíme.
Stoupne cena know-how, talentů a mozků? Nebo špičkové manažerské práce?
Bezprostředně spíše lidské náklady klesnou s tím, jak klesne výkon ekonomiky. Menší výkony budou znamenat propouštění, propouštění vede k poklesu mezd. Ono ale už svým způsobem bylo na čase – byli jsme svědky bezprecedentního dlouhého hospodářského růstu, který vyústil v eskalaci personálních nákladů. Očekávám proto korekci, která by nejspíš ale nastala i bez koronaviru.
Začne být větší poptávka po výrobě a službách, které jsou pro život lidí bezprostředně nutné?
Výroba má docela velkou elasticitu. Neobával bych se toho, že najednou budou chybět konkrétní výrobky a jejich cena prudce stoupne. Vím, že nyní je nedostatek roušek, ale to je velmi specifická záležitost, a ostatně se ukazuje, že výroba je schopná reagovat i na takovýto případ: tedy kdy ze dne na den stoupne poptávka po výrobku například stotisícinásobně. Toho se tedy zásadně neobávám.
Někteří investoři dávají přednost půdě, jiní zlatu, další fondům, umění, osvícení investují do vzdělanosti a motivace lidí. Co vám dává největší smysl?
Přelévání peněz mezi různými aktivy – zlato-akcie-hotovost-nemovitosti-umění skutečně není moje hobby. Nemyslím, že na tohle jde nějak „vyzrát“. Všimněte si mimochodem této krize, lidé, kteří měli majetky v trvale stoupajících akciích špičkových firem, mají najednou polovinu majetku než před měsícem. Do vzdělanosti je potřeba investovat vždycky a intenzivně! Vzdělání – jakékoli vzdělání – je hodnota sama o sobě.
Situace, která v souvislosti s nákazou vznikla, je pro nás zcela novou praxí. Otázkou je, co to udělá s psychikou lidí, kteří disponují značnými zdroji a mají také poměrně velkou zodpovědnost, svědomí, určité morální zásady, cíle nebo vize. S těmi, co businessu zasvětili celý svůj život. Jaký na to máte názor?
Pozoruji, že lidé, kteří se vyznačují (bohužel zatím docela vzácnou) kombinací „peněz a morálky“ současně, se v posledních letech aktivizují a začínají stále více přispívat k tomu, aby přinášeli prospěch společnosti, nejen sobě samotným. Aktivity jsou různé, což je ale velmi dobře: velmi časté je mecenášství a sponzorství dobrých věcí, někdo je aktivní ve veřejné sféře, někdo investuje s důrazem na sociální investice (na takové, které přinášejí veřejný prospěch). Vnímám to jako jasný trend; prvních, řekněme, dvacet let bylo opravdu ve znamení hromadění bohatství a neohlížení se doprava doleva. Ale po čase to aspoň části těchto lidí dojde: ok, jsem bohatý, co dál? Mám být ještě víc bohatý? To už není motivace. Motivací je naopak využít bohatství k tomu, abych pomohl společnosti. Pro některé je to jakési „vrácení půjčky“, pro některé to je výzva sama o sobě (dokázat to, co dosud nedokázali), řada z nich jednoduše zmoudří a uvědomí si obrovský význam morálky a zdravé společnosti (ze světových osobností bych mezi ně zařadil Billa Gatese – v mládí bezohledný podnikatel až na hraně kriminality, nyní snad největší světový mecenáš). Přeji si, aby takových lidí bylo co nejvíc; skutečně pomohou napravovat svět.
ptala se Eva Brixi