Josef Urban
Návrat do Valbone je název knihy, která na podzim vyšla v nakladatelství The Dog Trail. Autorem je známý spisovatel a scénárista, nositel řady ocenění za literaturu a film Josef Urban. Do povědomí mnoha z nás vstoupil románem Habermannův mlýn. Osou obou děl je morálka společnosti, vždy pod jiným úhlem souvislostí. Návrat do Valbone však otvírá nůžky diskuze: můžeme businessem nazývat to, co překračuje pomyslné hranice morálky? Lidskosti? Hledáte-li vhodný dárek pod stromeček třeba pro své zaměstnance nebo kolegy z managementu a obchodní přátele, neváhejte. V době, kdy se rok schází s rokem, může být publikace časovanou motivací k zamyšlení. Josefa Urbana jsem se zeptala:
Proč jste zvolil zrovna téma obchodu s lidskými orgány?
Nevolil jsem si nic. Dostal jsem se k případu náhodou. Trojice studentů se ztratila v albánských horách v srpnu 2001. A protože se v té věci dlouhá léta nic nedělo, byl jsem požádán rodiči bratrů Pavelkových o pomoc, psal se rok 2016. Ještě v témže roce jsem se na první cestu do inkriminované oblasti skutečně vypravil.
Co jste zjistil?
Hned na první výpravě jsme měli štěstí (cestoval jsem do oblasti s kamarádem). V jedné osamělé vesnici jsme narazili na muže, který si událost z roku 2001 pamatoval. Pamatoval si i poslední incident, který se na uvedené trase nedaleko Theth odehrál v roce 2015, kdy tam byli v horách zavražděni dva Češi ze Sušice. Tento případ se však velmi brzy vyřešil, stejně jako ostatních asi dalších patnáct, respektive incidentů Čechů v oblasti. Byly mezi nimi nejen kolize na horách, ale i krádeže, znásilnění a vraždy. 
Všechny případy se po nějakém čase rozpletly, jen nad třemi studenty stále visel otazník. Muž nám dále vyprávěl o tom, že se trojice ubytovala u místní učitelky. Její bratranec, který s ní prováděl studenty na různé výpravy do okolí, ji krátce po zmizení trojice zavraždil. Ten muž byl odsouzen za vraždu sestřenice, nikoliv za to, že studenty odvedl na neznámé místo.
Jak jste přišel na to, že se studenti stali obětí obchodu s orgány?
První indicie byla ta, že o tom psaly jak naše, tak zahraniční servery. Jestliže válečný prokurátor prohlásí, že mezi oběťmi tohoto businessu byli kromě Srbů a několika Rusů také tři Češi, zpozorněl jsem. Tuto verzi mi potvrdilo nejen několik místních lidí, ale i hlavní vyšetřovatel případu. Uvedl mi v dopise, že v severní Albánii skutečně byli zavražděni tři Češi v případu tzv. organ trafficking, tedy přesně dva muži a jedna žena. Potvrdil mi rovněž, že existují svědci případu, takže se všechny výpovědi vlastně jen propojily.
Terčem je business, který vlastně v pravém slova smyslu businessem není, protože nese stopy lidské krve. Proč jste se vrhnul do pátrání?
Business to je, a jaký. Orgány byly dodávány do různých končin světa, především ledviny. Dokonalá organizace, logistika a na tuto šachovnici se dostali tři studenti z Čech. Rodičům řekli, že jedou do Rumunska, přitom ujížděli mnohem více na jih. Určitě tušili, že oblast, kam směřují, není bezpečná. To se jim stalo osudným. Offroadová skupina, která se vydala po jejich stopách po prázdninách, zažila na trase velmi horké chvilky. V jedné vesnici je považovali za špióny, vyhrožovali jim, že tady v horách není žádný problém se ztratit.
Ale abych zodpověděl druhou část otázky. Vrhl jsem se do pátrání proto, že nemám rád záhady. Hned od počátku jsem věděl, neboť studenti byli tři, že se prostě v tak malých horách nemohli ztratit. Už vůbec nemohli spadnout do jeskyně, jak o tom informovala média.
Celou trasu cesty vašich hrdinů jste prošel. Neriskoval jste příliš? A neriskujete i dnes? Svým způsobem?
Každá taková akce v sobě nese jisté riziko. Udělal jsem předem několik opatření tak, abych jej minimalizoval. Jestli riskuji dnes, to nevím, ale slíbil jsem matce studentů, že udělám pro zjištění toho, co se před lety stalo, my best. Snažil jsem se to dodržet.
Dá se definovat, co bylo na vaší práci nejsložitější?
Nejsložitější na celém pátrání bylo se dostat k vyšetřovateli. Získat písemnou odpověď. S tím mi pomohla jedna zahraniční filmová produkce, která s vyšetřovatelem točila film.
Nakolik jste prožíval osudy svých knižních hrdinů?
Když jsem odjížděl na první výpravu, mé děti byly přesně ve věku tehdejších studentů. Proto se mě to týkalo velmi osobně. Co mě na případu ale zaráželo, a asi budu teď vypadat jako idiot, bylo mlžení jak ze strany našich, tak zahraničních institucí. Měli bychom mít právo na ochranu, jak se to píše v pase, ale jsou to jen slova.
Sám jste také otec. V předchozí odpovědi jste naznačil, že i to byl motiv skutečnosti, proč kniha vyšla. Anebo vám šlo především o jednoznačný rozměr
morálky jako jednoznačného mementa dneška?
Vydat knihu bylo složité, nebudu zastírat, že mnohým se její obsah nezamlouval. A přitom já jsem se vlastně jen zastal těch dětí. Mé dílo by nemělo být kontroverzní, ale nakonec tomu tak je, stejně jako v případě Habermannova mlýna. Proč? Asi proto, že pravda někdy opravdu hodně bolí.
za rozhovor poděkovala Eva Brixi