Ve Zlíně stojí rodinná pálenice tak dobrá a tak exkluzivní, že její slivovici najdete v Praze v těch nejlepších restauracích – třeba v síti Ambiente, v Café Imperial nebo v baru Bugsy’s. Za každoročním obřadem jejího vzniku je rodinný trojlístek: otec Radek Navrátil a jeho synové David a Adam. Dohromady čtvrtá a pátá generace palírníků. Jejich rodina pálí bez přerušení již 97 let, a jsou tak na svou značku Navrátilova slivovica právem hrdí. Jejich firma se jmenuje Navrátilova pálenica s.r.o.:
Začněme tím nejdůležitějším: jaká byla letos úroda ovoce?
Radek Navrátil: Bohužel se nezopakoval loňský rok, kdy bylo švestek až moc. Ale taková úroda je tak jednou za deset let. Letos se jich urodilo naopak hrozně málo. My ale vyrábíme slivovici v tak omezeném množství, že nám to stačí.
U vás doma se slivovice pálí už od roku 1922, jste čtvrtá a pátá generace rodu palírníků. Jak vás před čtyřmi lety napadlo jít s vlastní značkou na trh?
Adam Navrátil: S bratrem jsme oba vystudovali hotelovou školu, takže máme se slivovicí zkušenosti z řady restaurací a barů. A zkrátka nám ta, kterou všude nabízeli, nechutnala. Nebylo to ono. A tak jsme si řekli, že bychom chtěli představit tu naši, která se u nás stejným způsobem pálí už tak dlouho, a věříme, že ji umíme udělat opravdu dobře.
Radek Navrátil: Pálení je naše rodinné dědictví. Já sám pálím už skoro 40 let, do pálenice jsem chodil už jako dítě. Pak nám soudruzi pálenici v padesátém roce znárodnili a mohli jsme se s mým otcem pálení věnovat jen na částečný úvazek, ale tradici jsme nikdy nepřerušili. Po revoluci jsme ji pak odkoupili zpátky, a když potom otec zemřel, roky jsem pálil sám. Mezitím mi ale dorostli synové. Nejdřív se zapojil mladší David, Adama to po škole táhlo do světa, ale pak taky zakotvil u nás.
David, Radek a Adam Navrátilovi
Kdo z vás s nápadem udělat z vaší slivovice business přišel a kdy to bylo?
David Navrátil: Nahlas to vyslovil bratr Adam v roce 2015, ale tu myšlenku jsme v sobě nosili všichni.
Jak se podnikání zpočátku dařilo?
Adam Navrátil: První rok jsme moc nevěděli, do čeho se pouštíme. Prostě jsme si řekli, že zkusíme vyrobit určité množství, a vyšlo nám to na necelých 1200 lahví. A říkali jsme si, že jsme se asi zbláznili, kdo to od nás koupí. Ale od začátku jsme se shodli, že v žádném případě nechceme jít do velkoobchodů a podbízet se cenou. Věděli jsme, jaká je naše hodnota.
Další rok jste to zopakovali stejně?
David Navrátil: Druhý rok jsme vyrobili už 2400 lahví a říkali jsme si, že když nám to napoprvé tak šlo, tak se zkusíme vydat dál – do Prahy. Tu jsme ale neznali, ani ona nás, takže nás zpočátku všude odmítali s tím, že mají své zavedené značky. Navíc jsme tam přišli v létě, kdy se pije spíš víno. Ale pak si jedna firma objednala sto lahví a postupně nás začali objevovat.
A takhle jste pravidelně zvyšovali objem?
Adam Navrátil: Třetí rok jsme vyrobili 4500 a letos cílíme na 8000, ale ještě nevíme, jak to dopadne, jsme právě v procesu pálení.
Kdy přišel moment, že jste si řekli, že váš brand bude fungovat?
David Navrátil: My jsme si věřili od začátku, ale potěšilo nás, když nás začali odebírat mimořádné pražské podniky, které nás chtěly prostě jen pro tu kvalitu, a ne proto, že bychom za nimi přišli s akcí 3+1 nebo podobnými nesmysly.
Kdo jsou dnes v Praze vaši nejvýznamnější zákazníci?
David Navrátil: Restaurace ze sítě Ambiente, Bugsy’s bar, Hemingway bar, Café Imperial. Celkem jsme ale v Praze v 74 podnicích, což z celkového počtu 5500 restaurací a barů znamená, že pořád máme kam růst. Důležité ale pro nás je, že si podniky, kam dodáváme, vybíráme sami.
Odkud získáváte ovoce na pálení?
Radek Navrátil: Vlastní stromy už bohužel nemáme, sady i pole nám zabavili za komunizmu a dnes je na nich sídliště, ale vyřešili jsme to tak, že jsme objevili řadu drobných i větších sadařů v okruhu do 50 kilometrů kolem, u nichž si vybíráme odrůdy, které umíme nakombinovat tak, aby naše slivovice chutnala přesně tak, jak chceme.
Které druhy ovoce se u vás pálí?
Radek Navrátil: 95 % tvoří švestky, my sami se profilujeme jako značka slivovice. Samozřejmě umíme vyrobit hruškovici, meruňkovici, na co si vzpomenete. Ale to děláme jenom pro přátele.
Jste ve firmě tři. Jak to máte rozdělené, kdo se o co stará?
Adam Navrátil: Zpočátku to bylo tak, že pálil taťka a brácha a já se staral o administrativu, marketing… Jenže naše firma je na jednu stranu maličká, ale v povinnostech velká. Takže dneska se dá říct, že všichni děláme, co je právě potřeba.
Máte jako rodinná firma vyřešené předávání, generační záležitosti?
Radek Navrátil: Poslední čtyři roky jsme si společně vyzkoušeli, jak budeme fungovat. Po stránce výroby, po stránce organizace i financí… Takže věřím, že až přijde čas, budou synové už sami vědět, co dělat.
Máte v rodině i další pokračovatele?
Adam Navrátil: Jasně, já mám zatím jednoho syna, Matěje. Přál bych si, aby pokračoval, ale samozřejmě to nemůžu vědět. Můj brácha David má na děti ještě čas.
David Navrátil: Zatím se nepouštím do žádných větších projektů!
Pracují u vás i nějaké ženy?
Radek Navrátil: Dělají nám svačiny… Víte, ženy jsou skvělé, ale do výroby slivovice bych je netahal.
Co vás po čtyřech letech na podnikání baví, co vás štve?
David Navrátil: Mě to celé pořád rozhodně baví, nepotřebuju volné víkendy. Co mě ale štve, je byrokracie. Kromě palírníků musíme být právníci, ekonomové, účetní…
Adam Navrátil: Mě na našem businessu nejvíc těší ta tradice. Jsme jedna rodina, jedno příjmení, které 97 let dělá stejné řemeslo.
Kam byste svůj business chtěli posunout?
David Navrátil: Už když jsme začínali, jsme si jasně spočítali, kolik jsme toho schopní zvládnout ve třech a kolik nám toho dovolí prostor. Náš strop jsme stanovili na 20 000 lahví, každou láhev bereme do ruky čtrnáctkrát. Tam míříme, ale i když ho dosáhneme, pořád ještě budeme malovýrobci.
Jak vám ve vašem podnikání pomáhá banka?
Radek Navrátil: Začátky byly hodně finančně náročné, museli jsme si vzít úvěr a ČSOB rozuměla našim snahám. Plánujeme další růst, takže budeme další bankovní služby využívat.
V čem je podle vás česká a moravská slivovice výjimečná ve světovém srovnání?
Adam Navrátil: Pracoval jsem v zahraničí a líbilo se mi, jak většina národů má svůj alkohol, na který je pyšná. Dobře, my Češi máme pivo, možná víno, ale naše slivovice je přece taky nápoj s obrovskou tradicí a opravdu mimořádný. Tak proč ho nepovýšit na zážitek?
Co byste chtěli vzkázat do budoucna svým dalším nástupcům?
Radek Navrátil: To je hodně jednoduché: Dělejte to poctivě.
Jiří Coufal