Richard Schneider
Japonsko je pro české exportéry zemí, která se nedobývá snadno. Přesto, že pro Japonce představuje Česká republika destinaci s krásnou architekturou, pozoruhodným vztahem k umění hudebnímu či výtvarnému. Japonci nás znají, ale to neznamená, že uspět na zdejším trhu lze snadněji než bez zmíněných benefitů. Japonsko je třetí největší ekonomikou a jedním z hegemonů světového obchodu. Jde o ekonomicky a politicky stabilní, bezpečnou zemi s fungujícím právním systém a obchodními zvyklostmi. Je charakteristická vysoce rozvinutým, velmi konkurenčním a zároveň velkým vnitřním trhem s ohromnou kupní silou obyvatel. V souvislosti s uzavřením obchodní dohody EPA v roce 2019 lze očekávat zintenzivnění obchodních vztahů mezi Japonskem a unijními státy.
Na téma, které je přitažlivé pro ty, kdož se zajímají o navázání vztahů s japonským businessem, jsem hovořila s Richardem Schneiderem, ředitelem kanceláře CzechTrade a CzechInvest v Tokiu:
České firmy a Japonsko. Jaký je to vztah?
Jako je japonská ekonomika výrazně větší a vyspělejší, tak i statistika ekonomické aktivity ukazuje hodnoty výrazně ve prospěch japonských investorů a exportérů. Aktuálně působí v ČR asi 260 japonských firem, z toho více než stovka výrobních. V Japonsku má oproti tomu své zastoupení jen zlomek českých společností, a ještě mnohem méně jich zde vyrábí.
Kolik subjektů do této země z České republiky vyváží a co především?
Řada firem dováží do Japonska prostřednictvím importérů nebo trading společností. Své zastoupení zde má řádově pár desítek firem. Nejčastěji jde o software, potraviny a nápoje, různé stroje pro energetiku, komponenty pro obráběcí a tvářecí stroje, ale také sklo, šperky či hudební nástroje.
Jaké podniky mají šanci se na japonském trhu uplatnit? Jsou to technologicky vyspělé a zavedené firmy, orientované například na automobilový průmysl nebo výrobu léčiv, ty, co nabízejí novinky v nanotechnologiích?
Ano, tito i další. Firma musí nabízet buďto něco inovativního, zde se daří především českým softwarovým firmám, nebo nějakou známou značku, tradiční výrobek či luxusní zboží. V ostatních případech je potřeba mnoho zdrojů na marketing, který je ochotno pro japonský trh uvolnit jen málo českých firem.
Naznačil jste, že je šance uspět i s potravinami…
Potraviny jsou jeden z nejčastějších exportních produktů. Úspěšnost firem je však různá. Opět platí, že japonský trh je náročný, je potřeba mu věnovat čas, úsilí i finanční prostředky.
Co je potřeba splnit, aby se s majitelem české firmy osobně potkal majitel firmy
japonské?
Záleží na velikosti firmy. Velké i středně velké společnosti jsou akciové holdingy s velkým množstvím akcionářů nebo jsou to státní podniky. Jen výjimečně jde o podniky rodinné. V obou případech je osobní setkání s majitelem firmy téměř nereálné, v prvním případě z technických důvodů, v druhém případě by musela být česká firma velmi významným
klientem a musela by na toto setkání vytvářet tlak. U malých firem, jejichž majitel je součástí vedení společnosti, je setkání možné domluvit, záleží na angažovanosti majitele do řízení firmy, na jeho jazykové vybavenosti, firemních zvyklostech a podobně.
Podnikají v Japonsku také ženy? Nebo spíše působí ve firmách jako manažerky?
Ani jedno, ani druhé. Jedním z pilířů ekonomických reforem premiéra Abeho je i větší zapojení žen do ekonomického života, ale zatím se to daří jen částečně. Japonská společnost i pracovní prostředí jsou stále ještě silně genderově nevyrovnané. Zaměstnanost žen sice vykazuje rekordní úroveň okolo 70 % ekonomicky aktivní části populace, ale podle nedávných průzkumů tvoří ženy jen 7,8 % zaměstnanců v největších korporacích, což je nárůst pouze o 2,3 procentního bodu za posledních 20 let. Mezi manažery je tento podíl ještě nižší, tvoří okolo 5 %. Co se podnikání týče, obecně platí, že zde není tak vysoká míra podnikavosti. Japonsko není tradiční zemí startupů či venture capitalists. To vše se teprve postupně vytváří. Japonci také vykazují větší averzi k riziku, společností jsou tlačeni k hledání stabilního zaměstnání ve velkých korporacích. U žen navíc platí, že většině z nich vyhovuje jejich tradiční zapojení do společnosti, kde se od nich nevyžaduje nějaká významná kariéra,
a už vůbec ne vlastní podnikání.
Je při vývozu bezpodmínečně nutná asistence státu?
Pokud myslíte asistenci českého státu při exportu do Japonska, tak není, ale určitě může pomoci. Podpora od ambasády nebo vládní agentury může při prvním kontaktování vzbuzovat větší důvěru. Neplatí to ale u všech firem a odvětví.
Čím Japonce nikdy neurazíte?
Dárkem, pozváním na večeři. Japonci jsou nadšenými dárci a vděčnými obdarovanými, byť by mělo jít jen o malou pozornost. Důležitý je vkusný a nápaditý obal, přičemž velkou odezvu bude mít vaše vyprávění o původu darované věci či malý příběh s ní spojený. V japonských velkoměstech narazíte na celé velké obchodní domy, kde se neprodává nic jiného než dárky. A určitě mezi nimi objevíte i známé předměty původem z naší země. Pokud přijmete pozvání na večeři, je žádoucí při vhodné příležitosti je opětovat.
Liší se mentalita starší a mladší generace? Jinými slovy: jaký je Japonec businessman šedesátník a jaký ten pětatřicetiletý?
Hodně záleží na tom, v jakém prostředí se ten člověk pohybuje, kde vyrůstal, jestli má zkušenosti se zahraničím. Mladý člověk bez rozhledu může být stejně konzervativní jako generace jeho rodičů a naopak.
Hodnotíte loňský rok jako úspěšný pro vaši kancelář? Co se podařilo udělat pro české podnikatele?
Tokijská kancelář pořádá každoročně několik veletrhů, kde mají české firmy možnost zdarma se prezentovat, vedle toho každý rok pořádáme vždy alespoň jednu technologickou misi. Loni jsme české firmy podpořili národním stánkem na veletrzích Nano tech, Tokyo Game Show a Japan Aerospace, vedle toho se konala také mise českých firem, univerzit a výzkumných institucí zaměřená na fotoniku.
ptala se Eva Brixi