doc. Tomáš Perič
Babička koupila brusle a vzala mě k zamrzlému rybníku. Nezbylo než se stát hvězdou za doprovodu tranzistoráku a obdivných pohledů kluků z vedlejší vesnice. Stejně tak to bylo s lyžováním, badmintonem, švihadlem. Když jsem se učila plavat, otec mi naschvál několikrát propíchnul „duši“, abych se začala spoléhat jen a jen na sebe, a bez ohledu na to, kolik litrů vody se žabincem jsem spolykala. Jen indiánský běh jsem si na gymplu naordinovala sama, a to proto, že dva kilometry od našeho domu uzrávaly na podzim výstavní ostružiny. Abych potěšila tělocvikáře a přestala být za nemehlo, naučila jsem se tak šplhat po laně, že jsem si vyšplhala i jedničku ze zeměpisu přesto, že jsem bývala nejlepší ve střelbě ze vzduchovky. A sport, který upřímně obdivuji, jsou šachy, ačkoli mi stále není jasné, jak je možné se při sportu nehýbat.
Dnešek je sportovně jinak naladěn než doba před 50 lety. Existují úžasné příležitosti, neskutečné možnosti nechat se vést odborníkem, které spoluvytváří třeba Sazka, Český olympijský výbor, Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, některé školy, kluby, nadšenci. Na druhé straně roste pohodlí i neochota se hýbat. Proč? Odpovědi nabídl i poslední průzkum Sazky, který komentoval doc. Tomáš Perič, kinantropolog a odborník na sport dětí z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy:
Jak si udržujete dobrou náladu a veselou mysl? Pomáhá vám sport?
Určitě, celý svůj život mám svázaný se sportem – ve všech jeho podobách. Dříve se závodním, dnes spíše s rekreačním. Hodně času věnujeme sportu v rodině, sportujeme s dcerou, která je vrcholový sportovec a potřebuje kompenzovat svůj trénink. Máme rádi v zimně hory (jak běžky, tak sjezdovky), bruslení. V létě bruslení na inline, kola, turistiku a v poslední době jsme začali hrát badminton, který jsme si velmi oblíbili. Na druhou stranu chodím rád fandit dceři na závody, kde si to velmi užívám.
Podílel jste se se Sazkou na řadě průzkumů o tom, jak je naše mládež zdatná, jak cvičí i necvičí, jak tráví volný čas nebo jak se stravuje. Závěry asi nejsou příliš potěšující…
Snažím se situaci vidět spíše optimisticky – konečně jsme začali hovořit o současném stavu. A odtud už je jen „malý krok“ k tomu, abychom tento stav začali řešit. Samozřejmě – základní otázkou se stává, jak danou situaci (kdy pohybová úroveň dětí opravdu není příliš dobrá) naše společnost chápe. Zda jako problém, který chce vyřešit, nebo pouze jako otázku individuálních preferencí každého člověka, do kterých stát nemá zasahovat. A pod tímto úhlem k tomu přistupovat. Myslím, že by pro společnost, ve které žijeme, bylo důležité, aby se výsledky našich výzkumů začaly chápat jako závažná otázka, která do budoucna může poměrně výrazně negativně ovlivnit chod celé naší společnosti. Oblast zdravotní (riziko civilizačních chorob), sociální (obezita, sebeobslužnost atd.), ekonomická (zdravotnictví, sociální péče), to vše by mohlo být v budoucnu zdrojem vážných problémů, pokud nezačneme sportování dětí v dohledné době řešit.
Co je těmto analýzám společné?
Ukazuje se, že se děti přestávají pohybovat spontánně. Přestávají si hrát venku. Dominantním zdrojem pohybu se stávají „komerční“ sportovní aktivity – cvičení v oddílech, kroužcích apod. A v tomto okamžiku může nastat problém, pokud rodina dítěte nemůže nebo nechce tyto sportovní aktivity podporovat. A podpora je nejen v tom, zda rodina zaplatí dětem tyto kroužky, ale i v tom (především u malých dětí), zda jsou je dospělí schopni na kroužky doprovodit.
Jak jste potvrdil na několika tiskových konferencích Sazky, jednoznačně se málo hýbeme a zoufale málo pohybu mají naše děti. Dá se to v nejbližší době změnit?
Jak jsem již naznačil u předchozích odpovědí – hlavní problém je ten, že děti potřebují pro svoje sportování podporu. A otázka potom zní, pokud děti nemají podporu v rodině, zda je náš stát (popř. obec, kraj) ochoten a schopen zabezpečit účast dětí ve sportu. Ale to je výsostně politické téma a zasloužilo by si hlubší analýzu a diskuzi.
Důsledek životního stylu si vybírá svou daň v civilizačních chorobách, včetně obezity. A přitom by stačilo tak málo – ubrat si ze zdánlivého a klamavého komfortu u obrazovky počítače nebo té televizní, projít se v lese, zaběhat si v parku. Proč to neděláme?
Protože máme pocit, že pohyb nepotřebujeme. Pokud nejsme zvyklí sportovat, tak můžeme z pohybu mít dokonce nepříjemné pocity. Potíme se, jsme zadýchaní, všechno nás bolí atd. Teprve, když tyto nepříjemné začátky překonáme, můžeme prožívat příjemné pocity ze sportování. A mnoho lidí nemá potřebu překonávat nepříjemné prožitky. Navíc pozitiva sportu začínají být vidět za relativně dlouho dobu (nejdříve v horizontu měsíců), zatímco příjemné pocity z jídla nebo filmu jsou okamžité.
Je únor, mnozí z nás si dali začátkem roku velká předsevzetí. Myslíte si, že i rodiče vůči dětem by si jedno maličké mohli dát? Třeba se vyřádit několikrát týdně společně s ratolestmi na hřišti?
No to by bylo skvělé nejen pro děti, ale i pro rodiče. Příklad v rodině je pro sportování dětí naprosto zásadní. Naše výzkumy ukázaly, že rodina ovlivňuje sportování dětí nejvíce – ať už přímou podporou, tak i životním stylem, který se děti od rodičů učí.
Ano, to také jednoznačně vyšlo v posledním sociologickém průzkumu, který si nechala vypracovat Sazka společně s Českým olympijským výborem. A překonat negativní vztah k běhání, plavání nebo fotbalu také jde, pomůckou a návodem může být www.sportvokoli.cz.
Co byste doporučil udělat nejprve?
Zní to možná banálně, ale začít. V podstatě jakkoliv a kdykoliv. Pokud bych měl poradit rodičům, kteří neví, jak přivést děti ke sportu, tak bych asi začal tím, že bych na portálu sport v okolí našel oddíly, které jsou pokud možno co nejblíže škole dětí nebo místu bydliště. A potom bych s dětmi některé oddíly navštívil, abychom si společně vybrali, který sport (ale i prostředí, trenér, přístup atd.) by se nám líbil. A potomek by začal do oddílu chodit. A zkusil vydržet alespoň pár měsíců.
Dokonce prý neexistuje dítě, které by nemělo talent alespoň k jednomu druhu sportu. Jde tedy jen o to ho rozpoznat a pak potomka motivovat?
To je pravda. Každé dítě má pohybové předpoklady pro nějaký sport. Jde jen o to nalézt pro jaký. V tom může pomoci Sazka olympijský víceboj, ve kterém děti absolvují sérii motorických testů a na základě jejich výsledků jsou jim doporučeny sporty, pro které mají nejlepší předpoklady. Ale jen nalezení předpokladů nestačí, děti potřebují mít při sportu prožitek – velmi jednoduše řečeno potřebují prožívat při sportování pozitivní emoce. Čím větší, tím lepší. A potřebují také zažít subjektivní pocit úspěchu. Tím může být v podstatě cokoliv – vstřelit gól, zlepšit si výkon, udělat nový prvek. Ale důležité je, aby děti chápaly tuto situaci jako úspěch. A podstatné je i to, aby při sportu byly mezi kamarády, aby se cítily v příjemném a pohodovém prostředí.
Naši čtenáři, podnikatelé a manažeři, jsou lidé, kteří stále zápasí s nedostatkem času. Jak jim napovědět, že pár minut pohybu s dětmi denně je cennější než drahé dárky?
Dáváte mi otázku za milion korun! Ale vážně – děti chtějí především být se svými blízkými. Potřebují jejich ocenění, sounáležitost, pocit bezpečí a zájmu. Sebedražší dárek nevyváží to, kdy dítě vidí a cítí hrdost svých rodičů nad tím, co se naučilo, co zvládlo.
Tanec je také druh sportu. Mládež ho ctí. Určitě by nevadila malá diskotéka ve škole o přestávce nebo po skončení vyučování…
Mohu jenom doporučit – v podstatě jakýkoliv pohyb je vhodný. A pro školu může být určitou výzvou nabídnout dětem aktivní trávení přestávek pohybem nebo čas po skončení vyučování. Pro některé žáky určitě mohou být zajímavé malé diskotéky, pro jiné třeba stolní tenis na chodbách, a pro jiné třeba hledání kešek na školním hřišti. Důležité je umožnit dětem pohyb a naladit je, aby se zapojily.
otázky připravila Eva Brixi
FT_02/19_18
Striptýz pro seniory
Česká společnost pro jakost uspořádala pro své členy, partnery, příznivce a zájemce o šíření metod kvality koncem ledna prima večer. Trochu pracovní, více slavností, a ještě více pohodový. Pozvání do pražského Švandova divadla, kde se zároveň předávaly značky kvality z Programu Česká kvalita, provázel humor od začátku až do konce. Tedy: i seniorům se někdy stýská po mladistvých láskách a s nostalgií i nadhledem sobě vlastním vzpomínají na to, jak se jim kdysi zapalovala lýtka. Mezi těmi subjekty, které značku kvality obdržely, byl také jeden domov pro seniory z Brna. Tam se mimo jiné rozhodli, že letos splní obyvatelům rodu mužského jedno tajné přání: uspořádají jim striptýz. Když o tom zástupkyně onoho domova s nadšením hovořila, zaplněný sál tleskal, až dlaně jiskřily. Uvědomili jsme si, že život není o nesmyslech, ale o věcech prostých a normálních. A měl by být také o radostech všedních, a to v jakémkoli věku. I to je totiž kvalita. Eva Brixi, šéfredaktorka
čtěte s námi
Podvodům opět kralovalo pojištění vozidelČeská podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, zveřejnila statistiky k pojistným podvodům za rok 2018. Vyšetřovatelé ČPP prověřovali 650 případů za téměř 24 milionů korun. Z hlediska počtu případů jde oproti roku 2017 o mírný pokles, objem uchráněných prostředků zůstal na obdobné výši. „Pojistným podvodům opět kralovalo pojištění vozidel. Naši specialisté se setkávali méně s podvodným jednáním v životním a rizikovém připojištění osob. Podobný trend očekáváme i letos,“ odhaduje Dita Němečková, vedoucí Odboru vyšetřování a prevence. Nejvíce odhalených podvodů bylo ve Středočeském kraji a v Praze, nejméně v Pardubickém, Královéhradeckém a Zlínském kraji. „V případě jednoho vykutáleného klienta naši detektivové řešili odcizení nejoblíbenějšího auta u nás – Škody Octavia. Šetřením bylo zjištěno, že odcizení vozu nebylo náhodné. Majitel vozidla se dostal do finanční tísně, tak ho napadlo, že namísto legitimního prodeje zinscenuje krádež vozidla. A domluvil se s kamarádem, aby mu auto ,odcizil‘. Očekával, že od pojišťovny dostane peníze na své dluhy a následně vůz ještě zpeněží,“ uvedla k jednomu z odhalených případů Dita Němečková. (tz)
Zelené firmy v ČR už 11 let
Je tomu už 11 let, co začaly české společnosti bojovat o přívlastek „zelené firmy“. Stejnojmenný projekt, který začal nápadem zefektivnění sběru a recyklace elektrozařízení ve firmách, čítá aktuálně na 2200 registrovaných subjektů. Počet nově přihlášených neustále stoupá. Podle organizátora projektu, kolektivního systému Rema, se také rozšiřuje paleta oborů, v nichž se firmy o ochranu životního prostředí snaží.Zelených firem, které chtějí podpořit efektivní sběr vysloužilých elektrozařízení, baterií a akumulátorů, přibylo jen za loňský rok v Česku kolem sto dvaceti. Jde o takové podniky, které umožňují všem svým zaměstnancům bezplatně odevzdat vysloužilá elektrozařízení a baterie, čímž je zároveň podporují v ekologickém chování a recyklaci, při které se se mění odpad na znovu použitelný materiál. „Projekt Zelená firma jsme poprvé spustili už v lednu 2008. Primárně je zaměřený na sběr nepotřebných a nevyužívaných elektrozařízení, baterií a akumulátorů právě ve firmách. Zelené podniky mohou totiž využít jednoduchého a bezplatného objednání svozu posbíraného elektroodpadu a baterií a díky tomu mají zároveň jistotu jejich následné ekologické recyklace,“ vysvětlil David Vandrovec ze společností REMA, pod jejichž záštitou Zelená firma dlouhodobě funguje. Mezi „zelenými firmami“ nejčastěji najdeme společnosti z Prahy, Jihočeského, Středočeského a Moravskoslezského kraje. Historicky prvním nositelem tohoto přívlastku se stala ostravská společnost AT Computers, jeden z významných českých distributorů zboží a služeb v oblasti výpočetní techniky a telekomunikací. Právě firmy uvádějící na trh převážně informační a telekomunikační techniku se v projektu Zelených firem pyšní poměrově nejvyšším zastoupením. Mezi držiteli registrace však lze najít také obchody s počítači a elektronikou, stavební společnosti, mobilní operátory, výrobce a prodejce tabákových výrobků nebo například firmy zabývající se výrobou a distribucí osvětlení. V seznamu je také 22 nemocnic z různých koutů republiky. „Zabýváme se vývojem software, ale i recyklace a zpětný odběr hardware jsou pro nás velice důležité. Podstata projektu Zelená firma úzce souvisí s naší firemní kulturou, v rámci níž se snažíme maximálně jít naproti tomu, aby zaměstnanci mohli být ekologičtí, případně je k tomu taky chceme intenzivně motivovat. Oceňujeme i to, že se díky registraci můžeme zúčastnit různých vzdělávacích akcí, kde lze diskutovat s odborníky i dalšími podniky o tom, jak to dělat ještě lépe,“ uvedla Veronika Kočanová z firmy Quadient, která je zapojena se všemi svými pobočkami v Hradci Králové, Olomouci a Ostravě. Zatímco každý občan České republiky vytřídí v průměru něco málo přes osm kilogramů elektroodpadu za rok, statistiky ukazují, že zaměstnanci podniků zapojených do projektu Zelená firma třídí až trojnásobek republikového průměru. „Projekt pomáhá firmám řešit problematiku odpadového hospodářství, které je v dnešní době velmi aktuálním tématem. Společnost dostane bezplatně k využití sběrný box na elektroodpad, do něhož mohou zaměstnanci vhazovat kromě firemního elektroodpadu i vlastní drobná vyřazená elektrozařízení. Firmy mohou také pořádat velké zaměstnanecké sběrové akce a účastnit se našich speciálních ekologických workshopů nebo seminářů. O ty je stále větší zájem,“ doplnil David Vandrovec. (tz)
FT_02/19_19
V kurzu jsou emoce
Tajemství úspěchu eventu, vedle jeho hodnotné náplně, spočívá také v tom, zda jde s dobou. Lidé v letošním roce budou vyhledávat takové, které odrážejí blahobyt, jsou bohaté na emoce, konají se na netradičních místech, a používají nejnovější digitální technologie.
Veletrhy, vzdělávací, zábavní, ale i společenské, zaměstnanecké či klientské akce, respektive eventy všeho druhu se v současné době neobejdou bez dokonalého naplánování, vhodného tematického zaměření a perfektního řízení. „Účastníci si události chtějí maximálně užít, a proto nejsou benevolentní k chybám. V současné době jich totiž existuje tolik, že si mohou vybírat, které navštíví, a komu dají při plánování svých aktivit přednost. Chce-li pořadatel eventů zůstat dominantní na nasyceném trhu, musí je neustále vylepšovat, získávat zkušenosti účastníků a oslovovat nové publikum,“ komentoval vývoj s akcemi pro letošní rok Vít Krčmář, jednatel agentury Promoteri.eu. Zde jsou hlavní trendy eventů pro rok 2019.Lidé chtějí trávit více času v rodinném kruhu. Tomu je nutné se přizpůsobit. Na akci tak může vyrazit početnější skupina, a to včetně babičky, dědečka a dětí. Každý člen by si na akci měl najít něco svého. Neméně důležité je zážitek personalizovat. Až tři čtvrtiny lidí totiž opakovaně vyhledává a navštěvuje akce, které zná z minulosti. I ty je však vhodné přizpůsobit konkrétním potřebám. „Návštěvníci tak často hledají více než jen dobře známou akci. Čím dál tím častěji se zaměřují na konkrétní věci, jako nový nebo jedinečný způsob, jak rozbít každodenní rutinu, a tak zažít něco jiného,“ vysvětlil Vít Krčmář.Vytvoření jedinečného zážitku pro účastníky začíná výběrem správného místa. Zde platí, že čím více bude prostor netradiční, tím lépe. Lidé chtějí jedinečné zážitky, a proto poptávka po těchto místech v loňském roce stoupla několikanásobně. Pořádání události v netradičním prostoru je nezapomenutelné, a navíc jedinečná místa jsou mnohdy univerzálnější, což usnadňuje přizpůsobení prostoru konkrétním účelům.Čím více gastronomie, tím lépe. Na akci nesmí chybět jídlo a nápoje. Pokud bude k dispozici bohatý výběr, tím návštěvníci akce budou šťastnější. Existuje však strategičtější důvod nabídnout jídlo například na festivalu: „Podle dostupných studií až 84 % návštěvníků food festivalu pravděpodobně pořídí fotky jídla na akci, a bude je sdílet se svým digitálním okolím,“ podotkl Vít Krčmář. Vhodné je zapojit účastníky do interaktivních formátů, jako jsou ukázky vaření nebo soutěže. Stačí přivézt kuchaře či si najmout oblíbenou místní restauraci, která se vším pomůže. Když už mluvíme o jídle, 99 % mileniálů říká, že doporučují vinařství, pivovar nebo restauraci na základě vlastní zkušenosti z festivalu. Toto číslo je velkou motivací pro sponzory potravin a nápojů, kteří se na oplátku akce účastní.Bez digitálních technologií se dnes už obejde málokdo. I proto jejich přítomnost návštěvníci na akcích vyžadují. Letošním hitem bude RFID (radiofrekvenční identifikace) prostřednictvím náramků, které nejsou určené pouze pro hudební festivaly. RFID dokáže vylepšit event mnoha různými způsoby – vyřeší identifikaci návštěvníků u vstupu, umožní opakovaný vstup, poskytne snadný, personalizovaný přístup k více zónám v rámci události, umožní propojit RFID náramky s platebními kartami, a tak zajistí rychlé platby na místě, a navíc mohou být nosiči promočních informací. Z dostupného zahraničního průzkumu mezi 5000 lidmi vyplývá, že 17 % těch, kteří pravidelně navštěvují festivaly, jsou zvyklí používat RFID náramky pro vstup na festivaly a bezhotovostní nákupy.Odvětví různých událostí již léta skrývá velký potenciál v AI (umělé inteligenci), ale nyní se konečně stává součástí každodenního života mnoha lidí. Zatímco většina z nás stále nemá robotické pomocníky nebo chytrou ledničku upozorňující na to, co v ní chybí, jsme v kontaktu s různými asistenty, jako je Alexa, Cortan, Google Now či Siri. Použitím AI se strojovým učením se pomocníci dokážou učit. Organizátoři progresivních událostí tak nyní začínají používat AI pro komunikaci prostřednictvím tzv. chatbotů, kteří mohou rychleji reagovat na základní otázky účastníků eventu prostřednictvím aplikace vyvinuté přímo pro konkrétní událost, nebo dokonce před událostí prostřednictvím platforem, jako je Facebook Messenger. Stejně tak může server pro porovnávání AI interpretovat data, která účastníci synchronizovali s aplikací události z profilů sociálních médií, jako je LinkedIn a Facebook. Pomocí toho je možné vydat doporučení, která nejlépe vyhovují zájmům účastníka.Dalším prvkem, který se již nyní na vybraných akcích nachází, je VR (virtuální realita). Řada pořadatelů začala experimentovat s novými a inovativními možnostmi. VR v nich hraje výsostní postavení a nabízí jistý způsob, jak zákazníky přitáhnout na něco netradičního. Tak je navíc možné nejen prezentovat dostupné možnosti virtuální reality, ale také prostřednictvím ní přímo ukázat vybrané produkty a služby vyzkoušet na vlastní kůži, a to, aniž by museli návštěvníci někam chodit.„Pro dokonalé zajištění akce, na kterou by lidé vzpomínali, jsou však stále nejdůležitější lidé. A proto je více než vhodné mít tým, na který se lze spolehnout. Specializované agentury toto dokážou do puntíku splnit. Proto i my jsme v loňském roce investovali do spolupráce a rozvoje lidí. Předpokládáme, že v letošním roce tomu nebude jinak. Také jsme zaznamenali zvýšenou poptávku po realizacích akcí na klíč. Zde jsme zareagovali tím, že jsme otevřeli novou službu – eventy na klíč. Jen správný parťák totiž dokáže posunout akce o krok dále,“ uzavřel Vít Krčmář. (tz)
FT_02/19_20
inzerce