Prof. Ing. Michael Valášek, DrSc., je mužem spousty aktivit. Je to jeden z těch, jemuž daly sudičky do vínku touhu po vzdělání, schopnost poznávat nepoznané, odhalovat lidstvu záhady mezi nebem a zemí, nadchnout ostatní k tomu, aby spolu s ním chtěli měnit svět. Zní to příliš nadsazeně? Možná. Ale to přeci vůbec nevadí. Dnes je „mimo jiné“ děkanem Fakulty strojní Českého vysokého učení technického v Praze (můžeme gratulovat, poslední únorový den byl velkou většinou zvolen na další čtyři roky), vede zde odbor mechaniky a mechatroniky, pracuje jako zastupitel Prahy 12, a také je autorem řady patentů. Jeho odborné zaměření by se dalo shrnout přibližně takto: počítačová mechanika soustav mnoha těles a robotika, dynamika vozidel; řízení zvláště nelineárních mechanických systémů a robotů, mechatronika, obráběcí stroje; počítačová podpora inženýrské práce, expertní systémy, umělá inteligence, inženýrské navrhování. O tom, jak co udělat jinak a lépe, přemýšlí vlastně celý život:
Hýříme pojmy průmysl 4.0, kreativita do manažerské práce, potřeba neotřelých řešení, umělá inteligence, znalostní ekonomika. Ale ubývá patrně těch, kteří vědí, v čem je podstata a co je potřeba dělat… Jak se na to díváte?
Odborné věci naší technické civilizace jsou složité a vyžadují spolupráci mnoha lidí. Dále tyto odborné věci nejsou příliš přitažlivé pro velkou část populace. Výsledek je, že tyto věci studuje část populace bez schopnosti vytvořit si jasný vhled do podstaty věcí. Je proto jen málo lidí se schopností vidět podstatu věcí. Jeden profesor tvrdil, že matky v Českých zemích mohou porodit jen 300 opravdových inženýrů. To je špatná zpráva, ale i dobrá zpráva, že je zde velký prostor pro uplatnění.
Tvůrčí práci přisuzujeme ponejvíce umělcům a ne každý tuší, že často daleko (promiňte mi ten názor) vyšší obrátky tvůrčího i tvořivého myšlení představuje práce konstruktéra strojaře, vynálezce čehosi, jaderného fyzika, který otvírá vesmírné brány štěpení hmoty a proměny energie, nebo biologovi, jenž hledá nový potenciál plevele ve výživě člověka a kapacitě jeho mozku. Proč si tak lajdácky zjednodušujeme život?
Odborné věci jsou složité, a jak už jsem naznačil, vyžadují spolupráci spousty jedinců, představují velkou část řehole, rutinní práce, postupují pomalu a udržet si nad věcí nadhled s motivací, trysku tvoření a jeho přechodu do přesné realizace, není snadné. I jen porozumět věci je dlouhé a náročné. Pěstovat pravidelnou výkonnou tvořivost není jednoduché.
Když jsem měla možnost bavit se s šikovnými matematiky, žasla jsem, kolik citu je v jejich srdcích, jaké obzory synergií nám otvírají, kolik humoru dokáží přeposlat svým nadhledem určitému řešení, tedy dospět k výsledku. A přitom je pořád nemáme rádi. Co s tím?
Je rozdíl mezi těmi, co něco umí a dělají, a těmi, co to dokáží naučit. Máme velké dluhy ve výuce matematiky, fyziky, chemie, biologie. Potřebujeme správné učitele. Zvláště matematika vyžaduje, že vám nesmí ve znalostech zůstat žádná mezera, neboť to vede ke zhroucení celé stavby znalostí. Když se učíte jazyk a neznáte nějaké slovo, tak máte deset způsobů, jak si pomoct, říci nebo napsat to jinak. V matematice to tak není. Potřebujeme se vážně zabývat vhodnými postupy výuky.
Vy jste autorem několika vynálezů, podal jste patentové přihlášky. Kolik je v nápadu práce (štěstí přeje připraveným) a kolik tvůrčího potenciálu? Rodí se převratná myšlenka někdy zdánlivě z ničeho?
V nápadu pro vynález je vždy hodně práce. Bez práce nevznikne nic. Tvůrčí potenciál je jen schopnost konat tvůrčí práci lépe, ale vždy je to práce. Nicméně součástí této práce je pěstování empatie. Empatie se popisuje jako vcítění se do pocitů druhého člověka, ale já užívám i vcítění se do fyzikálních dějů již vytvořeného nebo ještě hledaného řešení výrobku. Pro hledání nových řešení, které jsou později vynálezy, mám opakovaný postup. Na problému je třeba pracovat, zkoušet standardní řešení, až se problém přestěhuje do představivosti, a tím do podvědomí. Pak musí přijít emoční náraz a podvědomí vám zjeví hledané řešení. V tom okamžiku převratná myšlenka přichází zdánlivě jakoby z ničeho, ale není to pravda. Je vždy za ní práce vědomá pro přechod do podvědomí a práce podvědomí.
Jaké vaše nápady se podařily převést do praxe?
Nekývající jeřáb.
Co si mohu představit pod pojmem jeřáb, který se nekýve? A co je to čtvrtauto?
Posune-li se prostě jeřábová kočka (závěs lana), pak břemeno začne kývat. Jeřáb, který nekýve, znamená takové řízení pohybu jeřábové kočky, že břemeno udělá jeden kyv a zůstane stát v klidu. Čtvrtauto znamená zjednodušení zkoumání pérování podvozku automobilu na pérování jen jednoho kola, tedy jednoho ze čtyř kol.
Vymyslel jste pružný bod v prostoru. Tedy obráběcím strojům se blýská na úplně jiné časy?
Obráběcí stroje by mohly být úplně jiné. Třikrát lepší. Jenže cesta od nápadu k prodávanému výrobku je dlouhá a trnitá. A tak možná dříve přijde 3D tisk.
Jste jednatelem firmy Inomech, která se zabývá inovativním konstruováním. Poskytujete služby a nápady českým subjektům, nebo pracujete i pro zahraniční zájemce?
Zákazníci jsou převážně firmy v Českých zemích, i když se zahraničními vlastníky.
Snažíte se o podporu tvořivosti studentů. O jaké projekty dnes jde?
Začíná to předmětem Kariéra v inženýrství a pokračuje reálnými projekty, třeba pohony uvnitř pneumatiky pro zlepšení pohodlí a současně manévrovatelnosti, stability aut.
Když jim říkáte, v čem je vaše fakulta jedinečná, jaké argumenty volíte?
Vše, co kolem sebe vidíme, muselo být vyrobeno na strojích, jinak bychom si to nemohli dovolit koupit. Česká republika je průmyslová země, průmysl stojí na strojích, stroje navrhují, vyrábějí a udržují strojní inženýři, ti jsou spoluzodpovědní za konkurenceschopnost ČR měřeno zaměstnaností a životní úrovní, a tak strojařům leží celý průmysl u nohou.
V jedné své prezentaci jste uvedl, že si kladete bláznivé otázky a sníte. O čem nyní?
Řízená změna boční stability automobilu během průjezdu zatáčkou, nový typ akustické izolace vyrobitelné jen 3D tiskem, jak mechatronicky zvýšit pevnost materiálu, stabilita časově proměnných systémů při omezené změně vlastností aj.
ptala se Eva Brixi