Brouzdám se tlejícím listím na kraji lesa. Sbírám bukvice, šišky, sem tam utrhnu stéblo trávy či větvičku s rudými šípky. Na zahradě ustřihnu i poslední nakvetlou růži. Připravím kytice pro ty, kteří jsou s námi už jen ve vzpomínkách. Melancholie podzimu čeří mé emoce. Dotýkám se kůry vzrostlého dubu a na nic se neptám. Ráda bych vykouzlila z přírodnin něco od srdce. Ale bude to důstojné a krásné? Váhám s odpovědí. A jak se na výzdobu hrobů dívá florista Pavel Hruška, majitel květinového studia Hruška design v pražské Štěpánské ulici?
Listopad je pro mnohé měsícem smutným, k němuž se váže i čas dušiček, vzpomínky na osobnosti, které již nejsou mezi námi. Jak toto období roku prožívá florista?
Pro mnohé lidi je to skutečně složité období, na druhé straně záleží na úhlu pohledu. Pro mne je to čas, kdy mohu do určité míry svou tvorbu věnovat právě takové kapitole lidských příběhů. Svým způsobem je to povznášející i poučné, hodně u toho přemýšlím. Vím, že zní divně, když řeknu, že smuteční kytice vážu rád. Jenže ono to není jen o tom truchlení, ale také o tom, jak těmto lidem projevit úctu, dát znamení, že jsme stále s nimi. A pak, podzim je pro floristu obdobím hojnosti. Získat třeba břečťan z opuštěného místa, to je poklad. Břečťan je v tuto dobu nádherný a pro floristu skvělý materiál, který umožňuje úžasné kreace. Podzim, až do listopadu, nám za celé období roku poskytuje plody, s nimiž floristé rádi pracují. A nejen šípky, šišky, suché trávy, listí, všechno se dá použít a ze všeho se dá tvořit to, co má zdobit – ať již hroby, nebo naše domovy. Takže florista možná paradoxně podzim miluje, já tedy určitě. A místo smutků vidím spíše přírodu, jak nás obdarovává vším, na čem od jara pracovala. Hýří tvary a barvami a pro floristu je to ráj na zemi. Rád kombinuji exotické a místní květiny, třeba vlašský ořech s orchidejí. Mám rád i věnce, aranžmá, sesazované mísy, to vše lze připravit tak, aby to bylo důstojné, krásné a na míru tomu, komu tím hodláme vzdát poctu. I výzdoba hřbitova by měla mít svůj půvab.
Dostáváte i vy zakázky na výrobu smutečních kytic?
Tvoří asi desetinu produkce mého týmu. K takové práci přistupujeme zodpovědně a snažíme se, aby i výzdoba hřbitovů měla své kouzlo. Velmi mne trápí, když vidím hroby neupravené, bez zájmu, zavalené všemožnými pozornostmi, a bez ladu a skladu. Každý příbuzný přinese kytku, věnec, svíčku, ale málokdo tuší, že i zde je potřeba postupovat citlivě, nejlépe s pomocí odborníka. A tak mne napadlo: co kdyby se příbuzní, kteří chtějí na dotyčného důstojně vzpomenout, domluvili a nechali zhotovit vše potřebné u specialisty? Místo by vypadalo důstojně, a to je jistě vzhledem k člověku, na kterého přichází ostatní vzpomenout, víc než vhodné. Výzdoba na klíč jednotným rukopisem tvůrce se určitě vyplatí.Vždyť i hrob je určitou vizitkou pozůstalých. Navíc tak lidé podpoří květináře a floristy v místě. To má podle mne velký smysl. Pojďme se vrátit k hodnotám – občané chodí k místnímu pekaři, curářce, brašnáři, proč by nemohli mít také svého květináře či zahradníka?
Čím se dušičkové vazby vyznačují? A jsou stále laděné do smutečních tónů, anebo jsou trendy již úplně jiné?
Těžko mluvit o trendech. Vsadil bych spíše na to, co mi zákazník o dotyčném, kterého hodlá uctít, řekne. Zda to byl veselý člověk vtipálek nebo osoba vážná, zasmušilá, žena, která měla složitý osud, apod. Podle toho pak dokáži lépe vybrat květiny, zdobení. Přijít do květinářství přece nemůže být jen o tom, aby si zákazník odnesl nějakou kytku… Poskytuji především službu. Rád si se zákazníkem popovídám, to vede posléze moji tvůrčí linii. Kytice nebo věnce nesekám jak na běžícím páse. Moje profese je o tom, jak to udělat, aby květina splnila své poslání.
A ještě něco: výzdobu hrobu neberu jako něco smutného, celé naše bytí je o životě i smrti, s tím se musíme smířit. Ale vzpomínat na zesnulého se sluší s patřičnou parádou. Také to není o bůhvíjakých finančních částkách. Zájemci k nám mohou například přinést i svoji květinu v květináči, a my ji takzvaně doladíme, dozdobíme, dáme jí jiný rozměr.
A liší se takové květinové vzpomínky určené pro ženy od těch určených pro muže?
Neexistují dokonalá pravidla. Navíc já pravidla strašně rád porušuji. Vážeme kytice a věnce podle toho, jaký to byl člověk, co dělal, co dokázal. Vám bych na hrob uvázal kytici z lučních květů a trav, heřmánek, celá louka, mateřídouška… Floristé nejsou továrna s pásovou výrobou, floristika je o fantazii, nápadu, snaze vystihnout, co básník říká slovy.
Co doporučujete lidem, kteří si neví rady?
Nejdůležitější je, aby si klient našel čas a v klidu sdělil, co potřebuje. Floristé jsou empatičtí, potřebují příběhy, podle nich pracují. Je to o energii tvarů, barev, vůní, o detailu i celku. Snažíme se dobře poradit. A zápasíme s tím, že 90 % lidí je jedno, jak bude hrob vypadat. Když ráno vstanete, také přemýšlíte, co si vezmete na sebe, jaký zvolíte parfém, co posnídáte – podobně by se mělo zvažovat, co dáme na hrob. K zesnulým bychom měli být stejně pozorní jako k sobě samým.
V čem nejvíce zákazníci při výběru dekorací na hrob chybují?
Nevidí výzdobu jako jednolitý celek. Když si zařizujete kuchyň nebo obývák, také pečlivě vážíte, jak to bude vypadat. A tak by se mělo přistupovat i k dekoraci hrobu. A rovněž nešetřit. Není to zcela na místě.
Dodáváte květiny i pro pohřební obřady?
Zcela určitě. V našem studiu si může jak jednotlivec, tak firma objednat výzdobu, která poslouží k zařízení celého smutečního obřadu. Dodáváme květiny také do kostelů, kláštera, dekorujeme celé pohřby. Navzdory tomu, co jsem zatím řekl, i pro mne samotného je to někdy bolestné, zejména když musím vyrobit kytici pro kamaráda, známou osobnost. Je to hodně o morálce, poslání člověka. Vím, že můj čas je můj život. Měl by se žít tak, aby každý den byl tvořen i snahou rozdělit se o pocit. Abychom dokázali náležitě uctít i ty, kteří tu již s námi nejsou. Moc bych si to přál. To není obchod, to je filozofie.
ptala se Eva Brixi