Pozorovala jsem loňského vítěze soutěže MANAŽER ROKU Ing. Miroslava Dvořáka střídavě s taktovkou v ruce a trubkou zdviženou k nebi. Manažerské schopnosti nezapřel, stejně tak jako radost z toho, že se z šéfa velké firmy proměnil na kapelníka, muzikanta, který nám všem patřičně rozproudil krev v žilách. Bylo to 20. dubna v Praze na Žofíně při letošním vyhodnocení zmíněného klání. Po skončení slavnostního odpoledne dostala slovo dechová kapela Jižani, kterou generální ředitel společnosti MOTOR JIKOV Group diriguje v pravém i přeneseném slova smyslu. Patřilo mu pódium, diváci, tanečníci. Poslouchat písničky, které vyvěrají z českého srdce a navždy do něj budou patřit, byl zážitek. A tak jsem se zeptala:
Dechovka milovaná i proklínaná, hudba, na niž spoléhaly naše babičky a dědečkové a bez které by si neuměly představit žádný ples, oslavu, pohřeb. Přední český manažer, výrazná osobnost naší ekonomiky a dechovka. Jak to jde dohromady? Spíš bych si vás dokázala představit jako tvrdého rockera.
Každý člověk by měl mít nějakou zálibu, protože je třeba takříkajíc vypadnout ze všedních pracovních záležitostí, které jsou pro nás sice prioritní, ale pro náš klid a růst osobnosti potřebujeme i aktivně odpočívat. U mě to má tu nevýhodu, že koníčků mám několik, kromě hudby ještě sport a myslivost. Prioritním koníčkem se ale stává muzika, a to jednoduše z toho důvodu, že jsou na ni dnes kladeny stejné požadavky jako na věci, které děláte v businessu, muziku dnes poslouchají lidé, kteří se vyznají a chtějí dostávat kvalitu. S Jižany této úrovně dosahujeme, což potvrzuje fakt, že patříme mezi nejlepší dechovky České republiky a Evropy a tento úspěch mi, přiznám se, poskytuje uspokojení a pocit satisfakce.
Při letošním vyhodnocení soutěže MANAŽER ROKU, již jste loni vyhrál, jste kapelu Jižani, kterou jste založil a vlastníte, dokonale představil přítomným. Sám jste válel na trubku a dirigoval, a ze všeho nejvíc jste si to užíval. Nemyslel jste ani trochu na práci?
Přiznám se, že ne. Jsem zvyklý se maximálně soustředit na věci, které právě dělám, což je má výhoda, protože zároveň dokáži rozpoznat věci, které jsou prioritní. Na Žofíně bylo prioritní nejprve vybrat s komisí ty nejlepší z nejlepších, poté jim předat ocenění, ale v době mého působení na jevišti s Jižany už jsem měl myšlenky jen na hudbu a uspokojení diváků.
Vrátím se k tomu, co jsem naznačila. Dechovka byla po jistou dobu takřka kulturním a společenským tabu, stejně jako generace 50+. Důchodci a dechovka, cosi, co bylo hodno k opovržení. Jaký omyl! Bez penzistů se česká ekonomika už skoro neobejde. A dechové nástroje? To je poklad i odkaz kulturního dědictví. Také přínos ke zdraví lidí.
Víceméně jste odpověděla za mě. Snad bych jen doplnil, že tento žánr je třeba podporovat, a já, jako jeho mecenáš, se k tomuto odkazu stavím pozitivně.
Ostatně, Češi mívali nejproslulejší dechovky na světě. Jak si dnes stojíme?
Co se týká celosvětové úrovně, je hodnocení obtížené. Každý národ, kraj, ale mnohdy i město a vesnice má své specifické písně, které vznikly před spoustou let a hrají se tam v konkrétní úpravě, ať už živě, nebo z hudebních nosičů. Češi, jako muzikanti, jsou rozhodně stále v popředí, je tu pořád spousta šikovných lidí, kteří své umění rozdávají po celém světě. Pokud bych měl otázku vztáhnout na zkušenosti Jižanů: my jsme současní mistři České republiky a vicemistři Evropy, což opět potvrzuje má slova, že český muzikant se ve světě neztratí.
Máte své obdivovatele i v cizině? Nebo hrajete jen na domácí půdě?
Většina našich koncertů, kterých ročně odehrajeme na padesát, se koná v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Máme své příznivce i v cizině, poznáme to například z prodeje našich nosičů do zahraničí. Také na Facebooku se o nás zajímá řada konkrétních posluchačů i muzikanti z ciziny.
Kapelu financujete, podílíte se na organizaci programu, aktivně vystupujete, je to pro vás zábava i potěšení. Dává vám energii, nebo naopak bere?
Jak jsem již předeslal, usiluji o to, aby kapela byla precizní, to je ostatně mým životním krédem ve většině věcí, které dělám, a musím do toho tedy určitou energii dát. Radost z úspěchu a zážitky s kolegy v kapele a diváky, kteří nás mají rádi, mi však vydanou energii násobně vracejí.
Co má dechovka společného s řízením firmy?
Myslím si, že je to velmi podobné, chcete-li být nejlepším, musíte se obklopit nejlepšími, být příkladem, pracovat s lidmi s pokorou a záměrem, že chcete dosáhnout nejlepších výsledků, ať už je to měřeno ziskem, nebo spokojeností posluchačů.
Podle čeho si vybíráte muzikanty?
Stejně jako v podnikání je pro mě na prvním místě loajalita a charakter, rozhodně ale neopomínám kvalitu a odbornost.
Repertoár je rozsáhlý. Znáte všechny písničky?
Během našeho šestiletého působení jsme s Jižany natočili šest nosičů, což je zhruba stovka písniček, a dá se říct, že jsem většinu vybíral sám. K tomu ale v našem repertoáru máme ještě odhadem dalších sto písní, a většinu z nich znám. Jsem muzikant odmalička, hrát na trumpetu jsem začal v osmi letech a dechovka mě provází celý můj život, takže lidových písní znám opravdu hodně. Prostě mám to rád.
A jakou byste nejraději zahrál naší vládě? V písničkách od srdce je přece hojnost moudrosti…
Co jste hasiči, co jste dělali…
ptala se Eva Brixi