Na úvod jednoho rozhovoru mi ředitel hotelu Clarion v pražských Vysočanech Miroslav Bukva řekl, že je přece normální chlap a že má ženy prostě rád. Usmála jsem se, protože jsem věděla, že to nemyslel nijak bouřlivě, ale jako šéf a prestižní manažer, který v roli atraktivního zaměstnavatele dokáže rozpoznat talenty i v lidech, kteří zdánlivě splývají s ostatními. V zápětí podotkl, že ho genderová tematika, otázky týkající se zaměstnávání žen, práce s jejich potenciálem, komunikativními schopnostmi či empatií, opravdu zajímá. Jsou to podle něj prvky, které se například v obchodní či personální politice firem dlouho nedoceňovaly. U nich v hotelu je tomu jinak.
Proč?
Protože jsem se přesvědčil, že zažité názory na to, jak riskantní je zaměstnávat ženy s malými dětmi nebo ty, u nichž se dá předpokládat, že brzy odejdou na rodičovskou dovolenou, jsou nesmysl. Není třeba pravdou, že díky nemocnosti dětí jsou ženy méně využitelné než jejich mužské protějšky. Záleží totiž na tom, jak si procesy na pracovišti nastavíte a jaký prostor lidé dostanou. A jak to respektují. A pokud oba póly sladíte vzájemnou důvěrou a loajalitou, není nic užitečnějšího a příjemnějšího.
Co tím myslíte?
Například to, že u některých profesí je v praxi proveditelné, aby žena v určitou dobu plnila své mateřské poslání, ale zároveň nezapomněla na vlídné pracovní prostředí. Odpovídající vstřícnost a respekt ze strany zaměstnavatele pak často oplatí svou iniciativou během rodičovské dovolené. To se oběma stranám bohatě vyplatí. Žena neztratí kontakt s hotelem a jeho agendou, určité činnosti bude vykonávat z domova nebo k nám bude docházet na stanovený počet hodin týdně. My pak nepřijdeme o jistotu určitých operací a výkonů, které nám garantovala. Vlastně na tom není nic zvláštního, jde jen o vzájemný kompromis a objevování výhod tohoto kompromisu. Z hlediska nákladů je to i efektivnější varianta než hledání náhrady.
Genderové otázky se netýkají jen žen, ale vzájemného respektu při zaměstnávání obou pohlaví…
To zcela určitě. Já při zvažování, zda bude výhodnější přijmout ženu nebo muže, při rozhodování o odměnách apod. v podstatě nedělám mezi pohlavími rozdíl. Vždy beru v úvahu, jaké místo potřebujeme obsadit a pro koho je ta práce vhodná. Také nemám rád konflikty na pracovišti, a když už při některém musím zasáhnout, snažím se situaci posuzovat objektivně, s rozvahou. A hledat řešení, které malér neprohloubí, ale buď narovná, nebo zvládne tak, aby se obě strany rozešly relativně v klidu. Rád dám šanci průšvih napravit, funguje to více než tresty. Nebudu zastírat, že v tak velkém hotelu, jako je Clarion, není vše růžové a také my řešíme spousty běžných provozních nedorozumění. Přesto si po letech praxe myslím, že se vyplácí naslouchat a na některé věci si udělat vlastní názor a nepodléhat emocím.
A co se mi osvědčilo nejvíce – nereagovat striktními příkazy. To se člověk, jemuž je výtka určena, zatvrdí, a aniž by snad chtěl, jakoby naschvál neudělá, co by měl. Je to jako akce a reakce. Metoda vysvětlování se mi zdá účinnější a mnohokrát se mi to potvrdilo.
Zdá se, že personalistika je pro vás hodně významná součást každodenní práce.
Možná bych to řekl trochu jinak – o tom, koho zaměstnáme, dost přemýšlím. Třeba banketové koordinátorky v Clarionu jsou hlavně ženy. Záměrně. Jsou to ony, které se dokáží s klienty lépe domluvit než muži. Reagují citlivěji, umí lépe přesvědčovat, obětavěji hledají cesty kompromisů, snaží se vždy vyhovět. A když jim poděkujete za skvěle odvedenou práci, vrátí to dvojnásobnou iniciativou. Toho si nesmírně cením.
Ženy jsou v komunikaci také vynalézavější, než my, muži. Snaží se vždy přijít věci na kloub a baví je to, na co by muž dávno rezignoval. Nevzdávají se a jsou vytrvalé. Umí se radovat z výsledků.
Možná by se slušelo prozradit, že si vážíte řady konferencí, seminářů, nejrůznějších setkání s ženskou tematikou, které se ve vašem hotelu odehrávají.
To zcela určitě. Letos jsme u nás například hostili již 7. ročník konference Ženy sobě, což je dnes obrovská dvoudenní akce pod taktovkou Lenky Šťastné.
Na těchto konferencích se potkává mnoho zajímavých osobností – ženy podnikatelky, ženy, které začaly o podnikání přemýšlet, celebrity. Každá z nich si nese svůj příběh, aniž to možná tuší, a tady se některé z nich vyprávějí. Je úžasný zážitek to poslouchat, vcítit se do různých kolizních životních milníků těchto žen, které daly vzniknout mnoha firmám a firmičkám. Tady poznáte tu obrovskou sílu a energii, která dokáže zasáhnout v okamžiku, kdy člověk startuje novou etapu života. Energie žen je snad skrytý zákon pohybu, nevím, jestli mi rozumíte, ale je až neuvěřitelné, co všechno ženy v roli podnikatelek nebo manažerek dokáží zvládnout. To velmi obdivuji a mám k takovým ženám velkou úctu.
A když se vám nakumuluje tolik té úžasné energie na jednom místě, hotel žije jinak než běžným provozem. Citlivý člověk cítí chvění, které napovídá o touze dělat smysluplné věci, posouvat život o kousek dál…
Tím jste mi připomenul i váš vztah ke společenské odpovědnosti. Co si pod ním mohu představit?
Určitě ne málo. Netajíme se tím, že jsme se zapojili do mnoha projektů, jimiž pomáháme například hendikepovaným občanům, dětem v mateřské škole a podobně. Jednoduše řečeno – když můžeme, jdeme do toho, a ne vždy se to týká jen finančního obnosu. Mnohé je o vztahu, o čase, nebo o pár slovech.
Považuji za osobní povinnost každého z nás znevýhodněným občanům podávat pomocnou ruku. Zkuste se plnohodnotně obsloužit, když máte třeba jen nohu v sádře. Je to svým způsobem banalita, ale i ona rázem velmi pozmění vaše možnosti, zasáhne do návyků a změní organizaci dne.
S čím vším musí počítat nevidomí nebo lidé, kteří neslyší? Toto v Clarionu velmi vnímáme a učíme se, jak přistupovat právě třeba k postiženým hostům, co je nezbytné pro vozíčkáře, jak nevidomému servírovat kávu, proč udělat ten či onen úkon jinak, než je běžné. Pro zaměstnance i mne samotného je to studnice zkušeností, která nutí přemýšlet v nových souvislostech.
za odpovědi poděkovala Eva Brixi